Myslivecké fórum

Víš, Ozi, my dědci už tak dlouho nespíme, ale je fakt, že jsem celej den jak když mě nakope do zadku. Já vždycky sedím dlouho, i v zimě, ale to mám ve "svejch" kazatelnách udělaný pohodlí. Sedačku mám výškově stavitelnou ze Škodovky, na prkně Ti brzy upadne prdel. Taky vím, proč tam sedím a jak velkou mám šanci na dobrý lov. Budíček od Vietkongu za 30 korun mi dává vědět, kdy prasátka choděj, takže základ pro mě je mít dobře obeznáno a pak Tě ta víra udrží sedět dýl. Taky to občas nevyjde, ale když víš, že Ti na vnadu choděj každej den třeba už tejden, tak se zpravidla dočkáš..

Tak jsem byl včera hlídat na zasetým... Déšť, vítr, mlha..
Po desáté usedám na pojízdnou a kontroluji viditelnost. Samosebou vidím tak na 10 metrů, tak co se dá dělat, aspoň to pořádně zavětřím, když není šance na lov. Otvírám všechna okýnka a vesele pokuřuju. Kole jedenácté slyším z mlhy funění. Rozeznávám obtížně dvě bachyňky s dorostem. Ťuknu hlavní o okénko a očekávám úprk. Stručně.. Po chvíli řvu z okýnka jak Turek, mlátím pěstí do bedny, ale "holky" se vždy po chvíli vracejí. Mlha se trochu rozptyluje, tak vidím, že jejich útěk končí asi po 100 metrech, ať řvu , jak řvu. A to na kraji pole vidím další dvě matky. To jsem ještě nezažil. Zahulákám pár urážek a vyčerpaně si zapaluju. To bude noc... V půlce cíga slyším zafunění přímo pod sebou. To je vrchol. Vystrkuji flintu z okna, ve stoje prohlížím terén. Baška vesele reje a za ní sele tak 30 kg. Střílím skoro pod sebe mezi slecha a selátko zůstává v ohni. Tak a bude klid.
Nebyl, do hodiny je to zas jak na Václaváku a o páté odjíždím domů vyřvanej jak z fotbalu. Zajímavej zážitek...

Lovu zdar
Někde jsem to tu psal, jak se mi čurik zvedl po půl hodině. Stejná rána na krk, ale na blat. Střela MUSÍ zasáhnout páteř, jinak je zle. Jak pozoruješ, že prasátko zvedá hlavu nebo se pokouší stavět, hned střílej znovu. Taky jsem si všiml, že když ležící prasátko hluboce oddychuje, nevěští to nic dobrého.

Chlapi Lovu zdar.

Martine ,Lovu zdar!

Já střelil také, musel jsem na vyhrožování soukromníka,že má vytlučené a skousané borovičky a modřínky, co předloni zasázel (zalesněné pole)...Prej, "Jděte tam a zabte ho, nebo mi to zaplatíte...."
Tak jsem si tam sedl, z boroviček se zvedl srnec, odstřelová II.VT, tak jsem mu jí pro klid dal.... (uloven 24.5. ve 20,30 hod., 243W - Hornady SST,cca 50 m, na nástřelu, 3-4 roky, 17 kg)

Dnes jsem od jedné hodiny opět hlídal kobzole proti zlým čuníkům.Jednoho jsem vyhnal,stačil porýt jen pět trsů a protože jsem mu slíbil,že mu zafackuju slecha do hlavy,už se nevrátil.Při rozednění jsem zasedl v řepce a konečně se mi podařilo spočítat selata v "mé"tlupě.Od dvou bachyní(cca 60-65 kg)14 selat!Hodinku jsme si povídali a pak jsem si jěště na chvíli došel schrupnout.

Tak to vyšlo hlavně že jsme se nepoprali.Ne bylo to v pohodě.

Včera "srnčí schůze"trošku se protáhla tak jsem lehce prejásaný.

Michale, to se pleteš, neb jsem mladej mazák :-).
Včera mě málem divočáci sežrali. lépe řečeno jedna bachyně. Pač fouká škaredý severní vítr, šel jsem si sednou na roh řepky jako ve středu a doufal, že se tam opět objeví ta středeční čtyřčlenná tlupa, ve které jsou i dva lovné kusy. Myslel jsem, že divočáci vylezou z řepky o něco dál od rohu na stěně řepky, ale kolem osmé hodiny to nejprve uvnitř zakvičelo a zničehonic vyběhla patrně bachyně přímo na mě a zastavila se asi 5 m daleko, chvíli si mě prohlížela, ale asi jsem se jí moc nelíbil (a já se ptám proč?!? :-)), tak rychle zaběhla zpátky, pak vylezla 20 m daleko, po hledění na mě jak na vola opět zalezla a ježto jsem pojal podezření, že se hrne zase na můj roh, a měl v trenkách už trošku hnědo :-), odběhl jsem 20 m dál od řepky a ona za malou chviličku vyšla přímo naroh i s 8-9ti selaty, ale pořád jsem si jí nelíbil, tak opět zašla - z toho mám i pěkné video, které za chvíli hodím do Videí. Na čtvrtý pokus mě asi obloukem 20 m daleko přešla přes pole, přeskočila silnic a zmizela na druhé straně v pšenici. Mezitím v půlce řepky vyšel další samotný kus, byl i na 200 m dost dobře vidět a do tmy blíž než na 130 m se nedostal, tak těžko posoudit, jak je mladý, ale na lončáka to moc nevypadalo.

Tady u nás se jen potvrzuje staré přísloví, že v máji nemá oschnout pastýřovi hůl a mládenci přirození. Ale s výjimkou úterka, kdy padaly kroupy jak třešně, se jedná o pravý teplý májový deštík, srnčí courá po lukách celý den a urychleně se převléká do letního. Před chvílí jsem se vrátil z nákupu. A cestou jsem pozoroval moc pěknou čiplenku, jak labužnícky líže u slaniska. Teď čekám, kdy mi synek přiveze kostku soli, abych mohl umístit další dvě slaniska na atraktivní místa v revíru.

Dnes to byl takový vtipný večer. Počasí, že by prase z řepky nevyhnal - sice nepršelo a navzdory tomu, že na severu už dva dny prší, tak u nás bylo polojasno, ale zima sama o sobě a do toho ještě studenej a silnej vichr, takže ani nevím, co mě napadlo vyrazit na čekanou - dobře jsem se vyzbrojil, vzal jsem si zimní boty a poseďák, který jsem hned navlíkl na sebe, takže se v tom vichru dalo i sedět. Jel jsem k mému přenosnému žebřu k řepce, kde jsem v pondělí ulovil lončáka, navnaděná kukuřička sežraná, takže tam zase něco dochází, ale dlouho se nic nedělo, do půl deváté nic ani nekviklo. Začal jsem přemýšlet, kam se poděli divočáci od sloupu, kteří chodili vždy první a poměrně brzo, ale pár dní (od neděle) už tam nebyli vidět. Jelikož jsem se díval tím směrem ke sloupu, tak jsem asi kilák daleko na rozhrání vedlejší řepky a hrachu viděl nějaké tmavé fleky, chvíli jsem je pozoroval, pak jsem usoudil, že to budou divočáci od sloupu odstěhování o lán dál a že je půjdu zkontrolovat. Najednou nedaleko od nich vidím dva lidi z blízké vesnice s dvěma psy, co běhají až k řepce, tak mě zase myšlenka jít divočáky zkontrolovat opustila. Když venčitelé odešli z pole, tmavé fleky se tam zase objevili, tak jsem přeci jen sesedl, došel k autu, přejel na opačnou stranu pole, kde jsem viděl ty divočáky, kvůli dobrému větru a vyrazil k hrachu. Od silnice na pole je taková pětimetrová mez nahoru, vylezl jsem na mez a divočáci stáli hned u řepky asi jen 30 m daleko a ryli v brázdě - velký jak jinak než pekně na široko, menší lovnější naostro. Pár minut čekám na lepší postavení menšího naširoko, ale ten zalézá do řepky, pak i ten větší a jdou řepkou přímo na mě. Jelikož nejsem Bivoj, ustoupil jsem od řepky asi 30 m a čekal, jak se situace vyvine. Mezitím jel tak trošku náhodou po domluvě přes sms kolem kolega, tak zastavil u mého auta a že se půjde podívat, co tam vyvádím. Když byl zrovna na silnici pod mezi, větší z divočáků vylezl z rohu řepky přímo proti němu a že půjde přes silnic, když se tak nějak potkali, tak divočák odskočil zpátky do řepky a kolega posléze došel ke mně. Mysleli jsme, že už jsou divočáci zrazení a že už nevylezou, ale po chvilce vyšli asi 50 m daleko, já jsem přes západající slunce nic v puškohledu neviděl, čekali jsme až zapadne slunce a trošičku se rozsvítí měsíc, když se tak stalo, vydali jsme se k divočákům, ale bachyně už si na ten roh řepky dávala pozor a jak tam viděla pohyb, pomale zatáhla se všemi kusy zase zpátky do řepky. Chvíli jsme čekali, mezitím divočáci vylezli na opačné straně řepky asi 400 m daleko, rozloučil jsem se s kolegou a vyšel jim po hrachu pomale naproti, když jsem je měl už poměrně blízko na dostřel, jelo po silnici auto, kterému asi něco přecházelo přes silnic, tak zatroubilo, divočáci zatáhli do řepky a jejím krajem postupovali mým směrem. Jelikož jsem měl takový boční vítr směřující lehce nazad, ale do řepky, musel jsem začít pomale ustupovat, takže jsem se vrátil zase k mezi, mezitím divočáci zase vylezli na pole asi 200 m daleko, tak jsem jim šel zase naproti, ale opět se vydali směrem ode mně a když už jsem je pomale docházel, opět zatáhli zpátky do řepky a šli opět proti mně, tak jsem zase začal pomale ustopovat... tento proces se opakoval skoro identicky ještě jednou, než divočáci zalezli definitivně do řepky a v půl dvanácté jsem to celej profokounej zabalil já :-). Takže né pokaždé to dopadne úspěšně, ale už vím, kde jsou, a hlavně jsou tam poměrně lovné kusy, tak na ně tam budu chodit a jestli zůstanou věrni místu, tak se třeba brzo zadaří - ale chtělo by to lepší počasí, což zatím nevypadá, protože když mi vítr nesfoukávál klobouk, tak mně sfoukávál trojnožku, musel jsem obojí pořád držet, takže žádná krása to dnes nebyla, ale pěkně jsem si zasportoval a srandy jsem si užil, to jo :-) - dnes jsem nehonil já divočáky, ale oni mě :-).

Lovu zdar!
Já jsem lovil tedy .308 win a Lapua Mega 12g, pro ty, co nevědí, co je moje oblíbená ráže a oblíbený náboj. Kus sice odběhl 120 m, ale na nástřelu byly kousky plic, tak jsem tušil, že až se proběhne, třebas i do řepky, tak zůstane někde ležet, navíc v té řepce jsem šel až jako druhý, tak jsme neměl ani moc strach :-). Jelikož už jsem od října v podstatě nic neulovil a vystřelil jen párkrát, tak ta rána nebyla úplně na pohodu a po ráně jsem měl netypicky i docela loveckou horečku, ale ono byla taky dost kosa. Kus měl vyvržený 50 kg přesně a vývrh vážil 20 kg, střeva plná řepky, blata, zeleniska a 2 zrníčka kukuřice, takže byl trošku větší než jsem čekal (čekal jsem tak 50-55 kg živé váhy), ale byl nejmenší, co ten večer přešlo přes cestu.

Lovu zdar! Obema :-)

Radku Lovu zdar.Nám chodí na zasetou kukuřici někdy i přes pachový ohradník.Kolega seděl v sobotu do 01h.přišli až nad ránem.Tak jsem v neděli zased v 22.00h seděl do tří.hrozně fučelo tak jsem to vzdal.

Poslední týden chodím skoro každý den k řepce u sloupu z videí, přestěhoval jsem si na roh řepky přenosný posed, který u kolegů nevzbuzuje moc velkou důveru :-). Pár párů párů divočáků v té řepce chodí jako každý rok, v pátek jsem tam pustil kolegu a on tam ulovil lončáka. Hned v sobotu to tam už zase lozilo jakoby nic, v neděli ráno taky, tak jsem věřil, že když vytrvám, tak tam něco ulovím, lépe řečeno že mně přijde lovný kus, protože bachyně se selaty tam je viděl v podstatě pořád. Včera tam šel zase jiný kolega a nikde nic nevycházelo, a to bylo po dešti, tak jsme se spolu domluvili, že vyrazíme dnes opět, ale já budu sedět na místě jak on v neděli a on uhlopříčně na druhém rohu řepky. Jelikož jsem byl znaven, pač jsem ráno v půl páte vstával a přes den jakoby pracoval v zaměstnání, tak po příchodu na posed se mi hned oči kližily, kvičení bylo slyšet z poměrné dálky, tak do čtvrt na devět klid. Pak už se kvičení přibližovalo a na horizonut jako z videa vylezla bachyně se selaty, pořád chodila sem tam (z toho by mohlo být i nějaké krátké video), ale více mě zajímalo kvičení, co se přibližovalo k mému posedu, kde je taková řídká řepka ve tvaru písmene L, do které ale z mého nízkého přenosného posedu nevidím. Mezitím další divočák v dáli na horizontu vycházel z řepky, šel podél řepky po cestě ke mě a pak zase zpátky, ale jelikož byl pořád naostro, těžko jsem mohl kus lépe obeznat. Při setmění pěkně vyšel měsíc a divočáci v řepce vlezli do onoho elka a chodili pořád sem tam. Já se narozdíl od jednoho pana soudního znalce nedomnívám, že lov bez vnadiště u řepky je efektivní, proto jsem tam na cestičku na ochozu rozesypal maličko kukuřičky, aby divočáci při přechodu z řepky přes cestu do pšenice měli motivaci se zastavit. Za chviličku vylezl z řepky kus a šupky na kukuřičku, za ním v dáli už do pšenice přeskočily další dva větší kusy. Chvili hledá kukuřici po cestě, tak si prohližím, moc malý se mně nezdá, velký také ne, tak odepisuju kolegovi čekajícímu na protější straně řepky, že ještě chvíli počkáme, a po 15 minutách pozorování zapínám červený bod a bum. Vyjmečně vyšlehl plamen z hlavně, divočák kvikne a pak to chvíli šustí všemi směry a je klid. Prohližím cestu, divočák nikde neleží, tak volám kolegovi na protěší straně řepky a žádám ho o pomoc s dosledem, po chvíli svítím baterkou na cestu, řepka se ještě hodně naposledy pomele a je klid. Po příjezdu kolegy nasazujeme psa po barvě, barva nejprve vede ale 70 m pšenicí, obloukem se stačí zpátky k cestě a řepce, přeskakuje přes cestu a pak stojíme u řepky vysoké jak já a barva vede dovnitř. Stopa s barvou se v řepce stáčí opět zpátky k posedu a po asi 50 m v řepce nacházíme lončáka tak přibližně 55 kg živé váhy, střelený zešikma ze zadu dopředu, výstřel poměrně těsně za lopatkou, mou oblíbenou ráží a oblíbenou střelou odběhl dobrých 120 metrů. Pak teprve začala ta správná sranda vytáhnout divočáka ven, naložit, odvézt... znáte to.
Tento dlouhý lovecký příběh jsem sem nenapsal, abych vás dojal, ale abych ještě jednou touto cestou poděkoval kolegovi :-) za pomoc při dnešním, vlastně už včerejším lovu.

Včera jsme měli kontrolní střelby z kulovnice - 3 rány na terč srnce na 100 m vsedě s oporou - a tam se mi povedlo "zaperlit" jako nikdy. Jedna desítka, 2 x 0 mimo terč. Stříleli jsme totiž ze dvou štontů. Když jsme šli zkontrolovat výsledky, povídá mi kolega : "Doufám, Josef, žes mě trochu podpořil !" A taky že jo - dvě kuličky jsem poslal do komory toho jeho srnce !

Včera si bordík Cir udělal další zářez do"pažby"po stopadesáti metrech dosledoval lončáka kňourka.Cirka 40kg střelený naměko ale již zhaslý.Holt se kolegovi rána moc nepovedla.

Jardo ty tetřívky bych chtěl vidět,to ti závidím.

Tak dnes jsem viděl tokat tři tetřívky. Na hřebenech Krkonoš byla sakra zima - květen a na kleči námraza jako v lednu :-)

To nechtěj.
Tady jsou na několika místech už roky, je sice hezké se na ně podívat, je super pozorovat rodinku s mláďaty na vycházce po loukách.
Ale - jsou neskutečně uřvaní, z louky na které jsou vše uteče, srnčí v naprosté panice. A čučet každou čekanou na jeřáby a nic jiného, to tě brzy přestane bavit.

Květnové dnes.