Pes na posedu
| Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se.... |
Autor: Martin Skřivánek | 13.05.2014 13:53
spíš zapomenu flintu než psa.ze začátku ať to klidně zradí,až se naučí je to super.pes ví o zvěři vždycky dřív než kdybych se díval dalekohledem sebelíp.
Autor: Martin Síla | 13.05.2014 06:20
Na čekanou beru pejska (bordíka)vždy.
Když náááhodou to z nějakého důvodu nevyjde, tak si manželka stěžuje, že je s ním doma k nevydržení. A navíc je pak uraženej :-)
Když náááhodou to z nějakého důvodu nevyjde, tak si manželka stěžuje, že je s ním doma k nevydržení. A navíc je pak uraženej :-)
Autor: Václav Sládek | 12.05.2014 21:11
Posledního drsňáka jsen na posedy nemohl brát nikdy neusnul a radostí mlátil prutem do stěn i mě do nohou poctivě se mu dařilo zrazovat zvěř.Pravý opak bordík když nečučel z okna tak spal a vydržel tak až do rána když jsem tak dlouho seděl.Dnes mám problém ho vynést po žebříku tak většinou zůstává nasr... doma.Pokaždé ho beru když sedím na žebříku to leží na zemi když nespí pozoruje okolí a já mám informaci o přicházející zvěři o hodně dřív než bych ji zjistil sám.Zvěř nevyruší nechá přejít srnčí i tři metry od sebe a zachová klid.Dnes je mu jedenáct let a nastupuje za něj mladej drsňáček.V sobotu absolvoval ZV v první ceně je hodně temperamentní takže chování a klid na posedu je zatím ve hvězdách.
Autor: Jaroslav Tatalák | 12.05.2014 20:46
Měl jsem pouze 2 kokršpaněly. A ať první nebo ten druhý vždy poznali,kdy se chystám do lesa.Když jsem je nevzal sebou,dovedli být zatvrzelí celý následující den. Mám na oba dva jen krásné vzpomínky na čekané na kazatelnách , kdy jsem mohl polevit v ostražitosti a pes mě vždy na přicházející zvěř upozornil. Ze začátku bylo na zklidnění potřeba použít tichého syknutí,postupně si zvykli na pozorování zvěře tak,že tlumili i dech.Bylo nádherné pozorovat psa,jak s mírně vysunutou hlavou nad žebříkem,sleduje pod námi procházející srnčí nebo vysokou aniž se pohne.Jediný rušivý faktor byl, když jsme někdy podcenili teplotu a sem tam zadrnčela třesavka ze zimy. U druhého byla poslušnost větší,kdy jsem třeba seděl na pařezu, pes vedle mne, před námi srnec na 8-10 metrů a pes seděl jako socha. To jsem nevěděl co pozorovat dříve zda chování srnce nebo psa. Ledový klid zachoval i při mých pohybech při přípravě na výstřel. Srnce jsme nechali odejít tak na 30 metrů a skončil v ohni. Teprve po výstřelu pes neudržitelně vyrazil za svým srncem.
Autor: Zdeněk Ondruch | 12.05.2014 19:11
Beru vždy, sedí se mnou, courá se se mnou. Když usnu, on dává pozor.Nedovedu si představit jít na čekanou a pejska sebou nemít. Je jasné, že občas zvěř zradí, na druhou stranu, na ni zase upozorní. A o tom život je. Mám JDrs. navíc je kdykoliv připraven zvěř dohledat(promiňte dosledovat), což se mi párkrát vyplatilo. Kazatelny moc rád nemám, je tam uzavřený prostor, málo vidět,není slyšet, pejsek také moc ne. Vrtí se, chce se dívat. Ideální otevřený žebř, stoh, sedačka na zemi, atd.
Autor: Radek Chadim | 12.05.2014 18:40
Tak já mého borderteriéra Yorika beru, když jdu jen ta okukovat - imrvére vykukuje z kazatelny, klid před zvěří vešekerý žádný, svým vzrušeným dýcháním když vidí nějakou zvěř ji zradí i na 200 metrů neustále se otáčíc na mě a nazančujíc mně "frajere, co tady sedíš, proč to nejdeme prohnat" a pak znechuceně prská a potichu naštvaně pokňukává :-). Takže k lovu na čekanou bych si ho nikdy nevzal, je to holt honící pes, jak vidí, že mám flintu, tak čeká už od vrat, že bude nějaká akce. Musím přiznat, že tohle jsem při výcviku moc nezvládl, ale já jsem ho k nějakému klidu ani moc necvičil, kliďas jsem v naší lovecké dvojci já :-D.
Autor: Lenka | 10.05.2014 07:50
Ráda bych znala vaše zkušenosti se psy na posedu. Někdo říká, že by psa na posed nevzal nikdy, protože by vše vyplašil (nemyslí tím, že by přímo štěkal, to by bylo jasné, ale třeba jen svým pohybem, nebo dokonce i jen pachem). Případně, že zvěř psa cítí na dálku a tudíž se k posedu ani nepřiblíží. Jiní myslivci psy na posedy berou, dokonce se s nimi dívají z okna. Další mají velkého psa odloženého pod posedem. Znám i případy, kdy myslivec na posedu spal a jeho pes ho vždycky budil, když přicházela prasata - cítil je na dálku. Já většinou beru s sebou na posed některého z mých malých psů (jezevčíka, teriéra). Všechny mám vychované tak, aby v klidu seděli nebo leželi na zemi, na otevřených sedačkách pozorují okolí a když vidí nějaké zvíře, tak se většinou jen začnou třást. Nesmí na mne skákat, protože si neumím představit, že mám namířeno a ve chvíli, kdy je potřeba střílet, by na mne pes vyskočil - to tedy nevím, kam by ta rána šla... A jak zvykáte psa na ránu? Na posedu to je pochopitelně mnohem horší než na poli z brokovnice.