Myslivecké fórum

Vložil: figi | Upravit článek | 28.08.2016 18:53 | zobrazeno: 6227

Téma, o kterém bylo již mnoho napsáno, a zároveň i téma, v kterém máme jako myslivci s cílem chovat kvalitní zvěř mnoho rezerv. Proč se nám ale chov srnčí zvěře po mnoha letech průběrného odstřelu obecně spíše nedaří ?
Od chvíle, kdy byly položeny základy chovu srnčí zvěře se mnohé změnilo. Zvěře výrazně přibylo a zároveň se po dlouhá desetiletí chov srnčí zvěře obecně scvrknul na průběrný lov srnců a u holé zvěře lze zaznamenat dva extrémy, buď se holá neloví vůbec a plán se plní řádně naostřenou tužkou, nebo se sice holá zvěř loví do výše plánu, ale bez jakéhokoli výběru. Těch honiteb s odstřelem pouze slabých kusů holé je opravdu málo. Výsledky tohoto přístupu k chovu je možné vidět na chovatelských přehlídkách, kde mnohé spolky vzorně rok za rokem plní průběr srnců a jako svoji vizitku předkládají kolekci paličkáčů občas doplněnou slabounkým srncem druhé věkové třídy. Netuší ale, že právě to je usvědčuje z naprosto špatného přístupu k chovu zvěře. A mnoho hlasů i \"uznávaných myslivců\" se nese našimi honitbami - k čemu je průběrný odstřel praktikovaný desetiletí, když výsledky jsou spíše náhodné nebo žádné, dokonce se kvalita srnčí zvěře spíše zhoršuje.
Co je tedy vlastně špatně ? Vlivů je jistě mnoho, včetně změn v chování zvěře jako reakce na tlaky civilizace. Ale především my myslivci nemáme svědomí čisté a přitom to nejdůležitější v chovu zvěře ovlivňujeme jenom my sami.
Z mého pohledu je zásadních několik následujících faktorů:
• motivace k lovu holé zvěře - ať chceme nebo ne, a různí idealisté v myslivosti se slovy \"lov je ta třešnička na dortu\" budou jistě nesouhlasit, platí, že NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PROSTŘEDEK V CHOVU SPÁRKATÉ ZVĚŘE JE KULOVNICE
• počet kusů v honitbě - současné stavy překračují ty normované minimálně 3-7x. Na tom by nemuselo být nic špatného ( i když víme, že kapacita prostředí je prakticky naplněna a pozitivní vliv na kondici zvěře je v této souvislosti přinejmenším diskutabilní), pokud by myslivecké plánování nevycházelo striktně z normovaných stavů. Nasčítat lze ze zákona pouze normovaný stav, z toho vychází přírůstek a plán lovu, a tím je i dáno, že sebelepší plán lovu i s případným možným navýšením nepostihne zdaleka ani přírůstek ze skutečných stavů. Bohužel to znamená, že plán lovu je brzda, která v případě naplnění chrání slabé kusy (ale v případě dohánění plánu je hrozbou pro ty silné). V současné době v srnčích honitbách by měl plán lovu být ve výši zhruba 8 ks na 100 ha, aby byly splněny požadavky chovu.
• poměr pohlaví - nechuť k odstřelu holé a vykazování plnění plánu i přes to, že se holá nelovila vůbec nebo jen velmi málo, má za následek zhoršující se poměr pohlaví se všemi negativními důsledky v chovu.
• neprovádíme průběrný odstřel dle chovatelských zásad - prakticky od počátku chovu srnčí zvěře se zásady průběrného lovu srnčí zvěře vůbec neprovádí. U srnců se o to sice snažíme, paroží je silná motivace a navíc snadno se posuzuje, jenže pokud nelovíme holou, nebo lovíme kusy bez výběru či v případě přídělu raději ty větší, je to jako bychom nedělali nic.
• zvyšování úživnosti honitby - tohle je další vážný nedostatek současné myslivosti. V mnoha honitbách se pyšní políčky pro zvěř, proč ale u každého stojí nejméně jedna kazatelna? Políčko má přece sloužit zvěři, nikoli jako náhrada hromad krmení v období mimo dobu nouze.
• krajinotvorba - to je další z možností, které v chovu výrazně pomohou, ale zároveň i něco, co je dnes pro mnohé naprosto nereálné. Přesto jsou stále spolky, které po dohodě s majiteli pozemků neváhají osázet každou volnou mez či úhor krytem pro zvěř, což je značný příspěvek ke klidu, který zvěř po paši a vodě potřebuje nejvíc.
• způsob hodnocení lovu zvěře - je výrazným faktorem pro současný neúspěch průběrného odstřelu. Drtivá většina \"chovatelských přehlídek\" hodnotí pouze trofeje samců. Nechci tvrdit, že to není důležité, ale pokud se situace nezmění a nebudou hodnoceny čelisti z ulovené holé zvěře, je neopodstatněné nazývat tyto přehlídky chovatelskými. Navíc by předkládání čelistí holé pomohlo i k získání alespoň přibližně skutečné výše lovu holé.
Ještě si neodpustím poznámku ke stanoveným chovatelským kriteriím pro odstřel srnců. Jsme velmi benevolentní zejména v první věkové třídě. Chápu, že mnozí podlehli výstupům práce výzkumníků srnčí zvěře z ohrad, zejména si pamatují, že i z paličkáče vyroste trofejově slušný srnec. Jenomže myslivec by měl být na takové úrovni, kdy je mu jasné, že ve volné honitbě nikdy nedojde mávnutím kouzelného proutku k takové změně podmínek, aby se z podprůměrného ročka stal během krátké doby srnec úplně jiný. Navíc si troufám říci, že pokud roček ve volné honitbě nemá špičky alespoň 12 cm vysoké, nikdy z něj nebude ani průměrný srnec. Výška parůžků ročků špičáků je silně vázána na průměr ( sílu ) pučnic a mnoho měření mi potvrzuje, že i těch 12 cm je skoro málo. Ale kolik okresů má v chovatelských kriteriích pro roční srnce alespoň těch 12 cm?
Jak tedy na to ? Nezbývá, než zopakovat praxí prověřené:
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PROSTŘEDEK V CHOVU SPÁRKATÉ ZVĚŘE JE KULOVNICE
V každém chovu je základ odstranit slabé, neperspektivní jedince a vynaložené prostředky i úsilí věnovat těm silným a vhodným pro chov. Věnujeme li se tedy v chovu zejména srncům, nad jejichž trofejemi jsme ochotní vést dlouhé a vášnivé diskuze a zapomínáme na srny, které jsou podle mých zkušeností důležitější než srnci, nikdy nedocílíme zlepšování chovu, i když příroda s námi bojuje velmi efektivně a téměř vždy nám v honitbě nějaké silnější srnce nachystá. Srny jsou z pohledu chovu základem a i když jim uznáme jen poloviční podíl na genetickém základu jejich potomka, tak jednoznačně určují to, co žádný srnec ovlivnit nemůže, a to je doba kladení srnčete. Srna klade opakovaně ve stejném termínu a tím svému potomkovi určuje jeho budoucnost. Srnče kladené v červnu má oproti srnčatům z konce dubna a začátku května ztrátu 4-7 týdnů a tu v prvním roce života nemá šanci dohnat. Růst srnčat se zastaví s příchodem zimy, na tom se nedá nic změnit. To je důvod, proč bez průběrného odstřelu srn založeném výhradně na kvalitě srnčat nelze očekávat změny k lepšímu. Proto jsou na obvyklých místech v honitbě každoročně paličkáči, a dokud neulovíme jejich matku, budou tam dál, protože i její potomci samiččího pohlaví jsou na tom podobně navíc s předpokladem pozdního kladení jako dědičného prvku.
Srnci - průběrný odstřel
Je zajímavé, že všechny dosavadní publikace věnované srnčí zvěři se tématikou průběrného odstřelu srnců zabývají velmi důkladně a na mnoha stranách. U holé je to přesně naopak. Proto zdůrazním jen několik postřehů.
Začít je nutné ihned 16.5. a nečekat na přebarvení. Srnce první věkové třídy posuzovat přísně. Srnci jsou velmi silně teritoriální a ti, co nemají své teritorium, se drží na malém prostoru celou dobu lovu, to platí i pro paličkáče. Není pravdou, že jsou honěni staršími srnci a pokaždé je zastihneme na jiném místě, naopak právě paličkáči jsou schopni žít na prostoru 100x100 m i menším od května do konce srpna. Problém je spíše ten, že minimálně polovinu srnců žijících v honitbě nikdy nespatříme, tak skrytě žijí. Odkládat lov průběrných srnců a čekat na období říje není z chovatelského hlediska správné, navíc při současném poměru pohlaví pokládají srny běžně i paličkáči.
Srnčí holá - průběrný odstřel
Na rozdíl od srnců, kde při průběrném odstřelu posuzujeme především vyspělost parůžků ve vztahu k věku jedince, je u srnčí holé zvěře posuzování chovnosti dáno především kvalitou srnčete ( srnčat ) a až na druhém místě sílou ve zvěřině ( tělesnou hmotností ). Hmotnost se ale stává jediným ukazatelem u srnčat, ročních srn a srn bez srnčete. Pro dobrý odhad tělesné hmotnosti kusu je důležitý dobrý pozorovací talent se smyslem pro detaily a množství zkušeností, ke kterým je třeba se \"prostřílet\". Ale bez toho, že u každého uloveného kusu určíme co nejpřesněji věk a hmotnost, žádné zkušenosti nezískáme. Přitom při pečlivé prohlídce kusu před samotným odstřelem, zapamatování si jednotlivých znaků a následné kontrole věku a hmotnosti se zkušenosti dají získat poměrně rychle, i když je situace ztížena nutností umět posoudit kusy jak v letní srsti, tak i při přebarvování a v srsti zimní. Jednoznačně těžší je posouzení v zimní srsti. To vše ale vyžaduje velmi častý kontakt se zvěří.
Z poloviny by proto měl průběrný odstřel holé srnčí zvěře proběhnout v září, kdy se také zvěř ještě v letní srsti nejlépe posuzuje. Vhodný je i říjen, kdy bychom se měli dostat minimálně na devadesát procent ze schváleného plánu lovu. Do sta procent bychom měli plán splnit do konce listopadu a v prosinci by již měla zvěř mít klid.
Je nutné mít na paměti to, že srny jsou základem chovu jako nositelky vloh pro parožení a posouzení chovnosti holé zvěře je obtížnější, než u srnců. Naštěstí stále jsou honitby jako světlé vyjímky, kde oproti zaběhlému systému přidělování povolenek - na holou všichni, na srnce podle zásluh, přidělují povolenky tak, že na srnce všichni a na holou jen několik těch nejzkušenějších.
Srnčata
Správné určení chovnosti srnčat je z celého průběrného lovu nejdůležitější, protože nám zároveň ukazují chovnou hodnotu jejich matek - srn.
Srnčata jsou z hlediska posouzení chovnosti nejjednodušší, ale je třeba je mít v oku, porovnávání velikosti se srnou může být zavádějící. Zároveň je nutné se naučit vnímat rozdíly během doby lovu, a to jak v letní srsti, tak i během přebarvování. Nejen pro dobu, kdy jsou srnčata v zimní srsti, je pro posouzení chovnosti významná výška kusu v porovnání se srnou či ostatními srnčaty. Síla ve zvěřině se v zimní srsti posuzuje nejhůře, porovnání s ostatními srnčaty nemusí být spolehlivé i kvůli různé struktuře zimní srsti ( huňatost) jednotlivých kusů.
Správné je, aby srna měla pouze jedno srnče. V případě dvou srnčat je v dobře vedeném chovu moudré ihned na začátku doby lovu jedno ze srnčat ulovit, protože doba laktace trvá do poloviny listopadu a to je pro zbylé srnče důležité. Odstřel je nutný opravdu ihned v první dekádě září, protože jinak se význam tohoto kroku snižuje. Pokud je mezi srnčaty viditelný rozdíl, lovíme to slabší bez ohledu na pohlaví. Pokud jsou srnčata srovnatelná a různého pohlaví, lovíme přednostně srnečku kvůli poměru pohlaví.
Rozdíly mezi srnčaty v honitbě jsou dány jednak genetickými předpoklady, zejména ale velikost srnčete určuje doba kladení. Srnčata kladená v dubnu nebo hned na počátku května získávají oproti ostatním srnčatům kladeným koncem května a v červnu obrovský náskok. Rozdíly dané i více než měsíčním zpožděním nemohou tato srnčata nikdy dohnat a nejvíce jsou tyto rozdíly patrné právě na podzim v prvním roce života.
Srny
Lov srn, které mají srnče či srnčata, je naprosto jednoznačně dán kvalitou jejich potomků. Vůbec nezáleží na věku srny a ani na její hmotnosti - síle ve zvěřině. Vždy je důležitý jen a jen potomek. Pokud má srna silné srnče, svědčí to o jejím dobrém zdravotním stavu, o tom, že se o srnče umí postarat a zároveň i o tom, že brzy klade a i to bude jako dědičný znak přeneseno na její potomky. To jsou důležité genetické předpoklady pro chovnost srny. Ideální proto je ihned a zároveň se srnčetem či srnčaty ulovit i jejich matku, a případně i jejího loňského potomka. Naprosto nesprávná je praxe vydávání povolenek pouze na srnče či srnu, je nutné je lovit současně!
Ale ulovit srnu se srnčetem nebo srnčaty se snáze řekne, hůř provede. Pro takto provedený odstřel se mi osvědčilo několik jednoduchých zásad:
• srna i se srnčaty musí být v naprostém klidu, bez náznaku nervozity z jakéhokoli zneklidnění. Klidná zvěř obvykle nereaguje na ránu odskočením.
• srna i se srnčaty by měla být co nejdále od krytu, po ráně na druhé srnče srna obvykle odskočí cca 20-50 metrů, a pokud je nablízku kryt, půjde do něj.
• střílíme první vždy srnče, případně druhé srnče a nakonec srnu.
• srnče na které střílíme první ránu by mělo být mimo zorné pole srny
• srnčata nejlépe střílíme tak, aby zůstala v ohni
• po ulovení prvního srnčete bleskově přebíjím a zároveň sleduji srnu. Pokud je srna po ráně velmi nervozní, další ránu nestřílím, počkám a pokud mi odejde, nevadí, podle zbylého srnčete ji příště spolehlivě obeznám
• osvědčily se mi spíše menší ráže typu 223,243, u běžných ráží 7-8 mm je úspěšnost tohoto lovu výrazně nižší zřejmě i kvůli zvukovému efektu
Samotné srny bez srnčete by měli lovit už ti alespoň trochu zkušení v odhadu hmotnosti a se schopností rozeznat roční a dospělou srnu. Navíc představa, že budeme lovit ty staré a přestárlé podle posouzení vzhledu je spíše naivní, protože viditelná zchátralost stářím přijde najednou a další zimu už kus nepřežije. Často i velmi staré kusy holé mohou vypadat relativně velmi dobře, zejména, když nemají srnče. Jediná chvíle, kdy lze tyto kusy poměrně spolehlivě obeznat je období konce přebarvování, což je obvykle polovina října. Kusy holé srnčí zvěře, které nejsou po patnáctém říjnu plně přebarvené jsou přinejmenším podezřelé a je vhodné je pečlivě obeznat a případně ihned ulovit, protože jsou buď velmi staré nebo častěji nemocné.
Na závěr předkládám kriteria chovnosti holé zvěře, pro každou oblast je nutné je upřesnit. Hmotnosti doporučuji jako minimální zejména u srn. U srnčat je nutno hmotnost stanovit pro každý měsíc lovu. K uvedeným hmotnostem je potřebné přiřadit i délku čelisti. Při posouzení chovnosti je vždy rozhodující délka čelisti.
chovnost srnčata - hmotnost kusu výkupní ( vyvržený kus bez hlavy a běhů )
září 8 kg a více, délka čelisti min. 130 mm
říjen 9 kg a více, délka čelisti min. 136 mm
listopad 10 kg a více, délka čelisti min. 140 mm
prosinec 10 kg a více, délka čelisti min. 140 mm
chovnost srny - hmotnost kusu výkupní ( vyvržený kus bez hlavy a běhů )
1 rok 13 kg a více, délka čelisti min. 150 mm
2 - 4 roky 14 kg a více, délka čelisti min. 155 mm
5 a více 15 kg a více, délka čelisti min. 160 mm

I když není požadavek na předkládání spodních čelistí ulovené holé zvěře, doporučuji každému mysliveckému hospodáři, který to myslí s chovem srnčí zvěře alespoň trochu vážně, sbírat všechny spodní čelisti z ulovených kusů a provádět vlastní hodnocení průběrného odstřelu holé