Myslivecké fórum

Vlastíku, to mi připomíná, jak jsme jednou ráno v Orlickém Záhoří šli s brakýřem za postřeleným seletem. Asi po 1 km nás psík dovedl k Divoké Orlici, která tvořila státní hranici. Až k vodě jsme nacázeli sem tam kapky barvy jak na trávě, tak na štěrku, ale po překročení řeky už nic. Pes ztratil stopu a proto byl vypuštěn na volno. Po chvíli volného hledání v louce bylo vidět, že stopu znovu sleduje, ovšem barva veškerá žádná. Udělal oblouk a znovu nás dovedl k řece, ale do míst, kde podemletý břeh tvořil dvoumetrový sráz nad hlubokou tůní. Tak znovu na naši stranu a ssi 30 m od toho srázu po proudu dolů pes ukázal na štěrku kapičku barvy. Šel dál na řemenu do porostu po prsa vysokého devětsilu. Tam narazil na sele, které si to z posledních sil namířilo proti vůdci psa /v té buřeni nebylo vůbec vidět/, podrazilo mu nohy, ten pustil řemen a během necelé minutky pes to sele stavěl a umožnil jeho dostřelení. A přitom by člověk nevěřil, že těžce postřelený kus dokáže skočit z dvoumetrového srázu do tůně. Zas se vyplatilo věřit psovi.

Jednou jsem střílel na lončáka na kraj lesa. Za ním stráń barva ve stopní dráze až ke skupině kamenů tak 60 cm vysokých nad okolní terén. Za kameny barva nebyla a tak jsem dojel pro kamárády , že to nejdříve zkusíme bez psa. Ano lončák v poslední chvilce vyskočil na shluk kamenů a tam zhasl. Nikdy by mi nenapadlo, že z posledních sil vyskočí na kameny poměrně vysoké a zde zhasne. Já jsem při prvotním dosledu kameny vždy obešel, že je nemožné aby střelené prase na ty kameny vyskočilo...Celý dosled do stráně ...

To, že těžce postřelený kus nikdy nepůjde do stráně, ale vždy dolů, nebo že vždy zalehne v houštině a ne ve vysokém lese, je pouhá teorie, na kterou se nikdy nevyplatí spolehnout. Vždy je rozumnější věřit psovi a nesnažit se myslet za něj. Pes se musí řídit vlastním nosem a ne nějakou vyčtenou teorií ! O tom mne praxe přesvědčila několikrát a je zajímavé, že téměř ve všech případech, kdy si to postřelený kus namířil "hore kopcom", šlo o selata. Také se mi stalo, že jsem se snažil přesvědčit fenu, která ztratila stopu, že musí prohledat neproniknutelnou houštinu, prudce se svažující k potoku - a sele si to přitom namířilo do kopce, kde byla předtím provedena probírka a v řídké kmenovině si zalezlo pod hromadu klestu, kde zhaslo. Ale konec dobrý, všecko dobré - takže Lovu zdar !

Včera jsem byl dosledovávat kámošovo sele, které bylo střeleno na poli sedmičkou z kulobroku na zadní komoru, střela žuchla, sele kviklo, upadlo, zvedlo se odběhlo za tlupou do lesa, zapraskalo to v lese. Nástřel na poli nebyl nalezen, ale našla se barva v místě, kde sele vbíhalo do lesa, barva tmavá bez plic, tak to asi šlo více do zadu přes játra, uvažovali jsme. Poté, co jsme zajeli pro psa jsme proti větru nasadili na řemenu psa, vlezli do lesa, který je na poměrně prudké stráni dolů k potoku, ušli jsme asi 20 m zešikma dolů doprava a ztratili jsme barvu. Pes lehce zahnul doprava nahoru, ale samozřejmě jak jsme my čekali, naváděli jsme psa dolů k potoku. Když jsme nic nenacházeli a pes hledal barvu marně, vypustili jsme ho na volno a prolezli celou stráň až dolů k potoku v okruhu 100 m. Když už jsme to skoro vzdávali, vydal jsem se nahoru na pole a šel jsem podél lesa zpátky k místu, kde jsme začinali dosled, a asi 20 m od něho jsem našel sele ležet za statným dubem ze strany pole, tak když jsem byli na stráni 10 m pod ním, tak jsme je neviděli. Schválně jsem provedl zpětný dosled, kudy sele šlo, a skutečně v místech 10 m od zhasnutí níže na stráni sele zahlo prudce doprava a vyběhlo do kopce zpátky na hranici pole a lesa a ještě zalehlo za statný kmen dubu. Každá druhá myslivecká rada tvrdí, že střelený kus černé půjde vždy ze stráně dolů, což jsme samozřejmě čekali i my, navíc jsem čekal že zalehne v první houštině, ale situace byla úplně jiná a střelené sele se zachovalo úplně jinak. Bylo střeleno na zadní nižší komoru přes játra, což úplně vyloženě blbá rána nebyla, ale dosled byl zajímavý se zajímavým koncem.

Josef, tyhle malé ráže s vysokou úsťovou rychlostí mají i s celopláštěm ,proti sedmičce ,úplně jiný účinek. To mi někdo ,kdo střílí s remingtonem ,potvrdí.

Kdysi jsem štřílel na lišku po prvním zásahu zůstala na nástřelu když jsem tak po deseti minutách chtěl slézt že žebříku liška se zvedla a mířila ze šikma k řepce.Druhá rána ji odhodila více jak dva metry stranou ke kraji řepky kde zůstala ležet.Něž jsem k ní došel zmizela v řepce.Ráže 300WM střela 11,7g poloplášt první asi 80m druhá do devadesáti.Na obouch nástřelech hodně barvy.

Pro klid a jistotu bych si dal kontrolní ránu. Co že to máš za střelivo?
Mám připravené dvě krabičky Hirntenberger Nosler balistic Tip 6,2g,že je přestřelím až mi dojdou Hornády . Abych věděl...
Víš, ve 243 funguje i celoplášť se stejnou ranivostí jako SP. Je to hodně podobné jako v remingtonech. Proto bych spíš hledal chybu v rukách...Lovu

A další věc - osiny tvoří hřeben, který při naježení /o kterém v okamžiku výsřelu nemusíš ani vědět/ opticky "zvyšuje" kus třeba i o 10 či více cm, takže ta vysoká rána, kterou si nechceš připustit, je celkem pochopitelná. Slyšel jsem, že před lety někde na Broumovsku jeden starší myslivec, který už trochu hůř viděl, měl kulovnici, kterou používal výhradně na černou a zejména v noci, osazenou starým Zeissem a nastřelenou tak, aby střílela na 100 m o 25 - 30 cm níž. Nemusel tudíž hledat černý kříž na černé komoře, prostě srovnal vodorovná ramena s linií hřbetu a bác. Téměř vše zůstalo v ohni...

oziris,prehraj si v duchu,v klidu ty chvile a chyt prvni dojem kterejs po rane mel..........ten uplne prvni,nez se do toho vlozil rozum a pochyby.

nie, fesoji, tu je rovina, sme pri bratislave. su tu len zraloci z penty a j&t :) skor moze byt problem, ze kukurica pojde o tyzden dole a cierna vacsinou potom odtiahne do malych karpat, lebo lesik, ktory mame, je pre nich maly. tak neviem, ci taku cestu vydrzi (15-20 km)... inak pani, ja nechcem spochybnovat vase vedomosti, sam som v podstate este len elev, ale ten diviak bol 70 m a nechce sa mi verit, ze by som strelil az tak vysoko...

To se stává, já jsem dal varovný výstřel v sobotu - ale netrefil vůbec, což je ještě ta lepší varianta. Z posledních 4 ran jsem 3 krát chybil. V neděli jsem si byl vystřelit z flinty a ta střílí na mé poměry přesně, tak byla zase chyba mezi zemí/lavičkou a spouští. Od té doby divočáky celý týden naháním po strništi - tedy každý druhý den, protože každý den nechodí - ale nechtějí se nechat chytit, tak dneska si dám voraz, poslal jsem na ono místo jiné kancobijce a vlítnu na ně zase až zítra naposled - tradičně třetí večer po úplňku rozhodne :-).

tak sa musim po vcerajsom vecere aj ja pridat do tohto fora nestastnikov. o desiatej vecer vysli dva diviaky cca 70 m od posedu. prva bola pravdepodobne bachyna, bola dost velka, druhy mensi kus. vysli na cesticku medzi dvoma polami kukurice. bachyna presla cestu a vosla do protilahlej kukurice. mensi kus chvilu vahal, potom vysiel na cestu a na chvilu zastal. strielal som zaprety, s podlozkou, gula 243 win nosler part. mieril som na komoru, po vystrele prasa hned spadlo. prebijal som, ale asi som bol prilis pomaly, lebo po 3-5 sekundach sa prasa zdvihlo a celkom svizne vbehlo do kukurice. na nastrele farba (ani tmava, ani svetla). prisli dvaja kolegovia s farbiarom. v kukurici bola spociatku stopa dobra, pes ochotne siel. farba - kvapky na zemi, otery na suchej kukurici - na listoch na zemi a sem-tam po bokoch. pri vstupe do kukurice bola farba na oboch stranach - predpokladam, ze islo o priestrel? farba postupne mizla, pes raz stratil stopu, lebo diviaky tam maju vybehanu dialnicu. po cca 1 km sme stale nachadzali drobne kvapky farby, tak s 50 m odstupom. pes nas priviedol bez zavahania do lesa, kde sa stopa koncila pri uzkom potoku. som sklamany, hlavne sam zo seba. tipujem, ze som prestrelil asi nejaky sval pri lopatke a organy ostali neposkodene, zvlast ak uvazim tu kilometrovu vzdialenost. mrzi ma to dost.

Dobrý den,
u té střely pokud je odražená tak jí uslyšíte ještě než k vám dolétne: https://www.youtube.com/watch?v=gqOJXKtUnRg

Péťo, uvědom si, že střela letí zpravidla podstatněji rychleji než zvuk ! Takže když ji slyšíš, jak k Tobě letí, ve skutečnosti Tě již minula a nemůže Ti ublížit ! Je to akustický klam. Když pozoruješ západ Slunce, dochází zase k optickému klamu - vidíš, že právě zašlo za obzor, ale ve skutečnosti zašlo již před cca 7 minutami, protože je od nás těch 7 světelných minut vzdáleno.

Ba ba Rone,z původní "hádanky" Jardy Miňhy na výstřel po černé jsme postupně přešli na likvidaci těch miloučkých chráněných sršňů... - a přitom je docela možné,že se Jarda normálně netrefil když střílel po říjné bachyňce která zrovna barvila a proto dosledovával když barvu uviděl...:-)

Na vosy a jiné potvory v kazatelně je dobrý biolit i reid. Nejúčinnější je aplikace v noci a druhý den stačí jen koště na úklid. V posledním případě jsem to dost podcenil, protože ve fázi úklidu tam bylo dost bojovně naladěných jedinců. Nějaký odvážlivec přede mnou jim hnízdo již částečně poškodil klackem, ale asi pospíchal pryč, protože tam klacek zapomněl. Stál jsem na žebříku a tělem jsem byl v kazatelně. V jedné ruce košťátko a v druhé lopatku. Těmito nástroji jsem docela úspěšně odrážel jejich útoky uvnitř kazatelny a vše nasvědčovalo tomu, že můj boj bude vítězný. Neměl jsem však pod kontrolou venkovní prostor a nepřítel tak mohl svižně přeskupit část leteckých sil na obchvat z venku. No mohu jen potvrdit, že žihadlo sršní je dlouhé a docela bolestivé. Zdar Karel

Tak mě to nedalo s tou bělí a sádlem a jen tak mrknul do dřívější literatury a kupodivu se to moc nezměnilo - Žalman-zvěř spárkatá má bílí, šelmy mají sádlo.
ABC myslivosti - sádlo je tuk drobné užitkové zvěře a šelem.Vyjímečně lze toto označení použít i pro tuk(běl) černé zvěře.
Běl- tuk zvěře spárkaté parohaté i rohaté, uložený pod kůží i v útrobách. U jelení zvěře se nazývá též lůj. Tož tolik. Karle, příště až budeš škvařit běl z divočáka,klidně tomu říkej sádlo.Když se povede není nad jinou pochoutku.

Primárně ani nemusíš zasáhnou sršně, stačí i jen hnízdo postříkat a mám takovou zkušenost,že zmizí.

Karle Lovu zdar.S Tvojí definici běl-sádlo se ztotožňuji.Co použiváte proti sršňům?

Příhodné, opravdu. Před třemi měsíci jsem si naordinoval ozdravnou kůru, abych se mohl lépe pohybovat a už jsem odložil 15 kg běle. Deset mám ještě před sebou. Co se týče Františku vosího píchnutí, tak to jsi také trefil do černého. V pátek jsem svedl boj z blízka s hnízdem sršní, které bylo na jedné kazatelně. Sice jsem ve finále vyhrál, ale musel jsem rychle domů, polknout dvě pětistovky šumivého kalcia a prednison. Čtyři hodiny jsem ležel jako lazar, než jsem se z té výhry nad hmyzem zotavil. Zdar Karel

Karle, vždyť ano. To bylo jen pro trochu toho vosího popíchnutí, bez kterého není sranda.

Karle Lovu zdar!

Kájo,Lovu zdar!

Já jsem na dnešek v noci dal sice dobrou ránu, ale dopadla také zajímavě. Krátce před půlnocí mi přišel samotný kňourek, kterého jsem za té tmy šacoval těsně pod 50 kg. Když byl pěkně na široko a ve vzdálenosti ne větší než třicet , možná pětatřicet metrů, dal jsem ránu na krk, resp první obratel. Stál hlavou na záped a kule jej obrátila tak, že skončil hlavou na severovýchod. To už jsem tušil, že je něco jinak a že nejde o čistý průstřel. Kňourek zůstal v ohni bez odkazování. Po ohledání jsem zjistil, že střela rozdrtila první obratel, ale rozpůlila se a svezla se směrem dolů prakticky v pravem úhlu na dráhu letu, přičemž jedna část vylétla dole těsně za plecí podobně jako při nízké ráně na komoru a druhá vyšla těsně vedle hrudní kosti směrem dolů. Poškození zvěřiny bylo navzdory prvotnímu ohledání celkem nepatrné. Nakonec tedy byla radost z úlovku. Byl to kňourek 12-14 měsíců a vážil vyvržený těsně pod šedesát. Ořezal jsem asi tři kila běle z čehož soudím, že se neměl špatně. Stílel jsem 9.3 x 74R, klasický poloplášť SB. Tato střela zpravidla zůstává celistvá a když neprostřelí tak alespoň odnese. Tentokrát otočila kus téměř o 180°. Zdar Karel

Taky to muže být poslední co člověk slyšel.

Jak to myslíte že hvízdající kule neublíží?

Rone, nemáš tak docela pravdu. Samozřejmě, že ta hvízdající kule Ti už ublížit nemůže, ale když nevíš, co se vlastně děje a netušíš, zda vzápětí nepoletí další - a já jsem již také zažil podobnou situaci, když na postřeleného odbíhajícího jelena lovecký host s průvodcem marně vypálili dalších 8 ran - a věř mi, že v pozici ležícího střelce jsme se já i druhý přítomný myslivec cítili relativně nejlíp.
Pro Ondru - stalo se to v Orlickém Záhoří, já a druhý "ohrožený" kolega jsme šli po silnici kousek za vesnicí směrem k Černé Vodě a ta bubnová palba byla vedena z posedu na okraji lesa pod Peregrinem. A mělo to ještě dohru. Příští rok na Velikonoce jsem se náhodou stavil na chalupě onoho hosta a on se pochlubil a ukázal mi pozvání k lovu jelena na příští sezónu - byl to tehdejší ředitel Ligny, takže VIP osobnost - a já mu doporučil, aby se před lovem stavil u mne na oddělení, že mu půjčím Sa-58 a sumku se čtyřmi zásobníky, aby mu stačilo střelivo. Shodou okolností tam byl přítomen i tehdejší průvodce a ten jen dodal : "No. univerzální kulomet je taky dobrej, ale hůř se s ním leze na posed". A pak jsme se svorně věnovali oblíbenému sportu - rumunské házené.

Peťane,u tebe nastala jiná situace,část účastníků tohoto fóra by ti tu kuli poslala zřejmě naprosto s rozmyslem a dobře mířenou,takže -máš recht-naháňkám se vyhýbej.:-)))P.S.Já bych ale na tebe nestřílel,neboj...
Dějou se ale opravdu věci mezi nebem a zemí:Před lety jsem na sněhu střílel na sele z tlupy,kviklo a oddělilo se od ostatních.Na nástřelu stopa po kuli,jasně chybené,kule vlétla do sněhu cca 120 cm před ně(směrem ke mně),části vylétly ven a jedna štěpina plástě trefila selátko pod hřbet,kde zůstala pod škárou ve svalovině.Sem tam pár kapek barvy,po 800metech jsem ho došel(už bylo v tlupě)a čirou náhodou dostřelil.To,jak to vše bylo jsem zjistil při stahování.Vstřel-výstřel komora a na hrbu další dírka a ve svalech kus pláště.Věřte-nevěřte...

Jsou věci mezi nebem a zemí... Kdysi dávno se nebožtík pantáta zúčastnil nátlačky či naháňky na vysokou. Stál někde na kraji střelecké řady. Někde uprostřed linky padla rána a dědovi to zahvízdalo kolem hlavy. Veden pudem sebezáchovy sebou praštil o zem a čekal, co bude dál - ale už se nic nedělo. Po leči na místě srazu prohlásil střelec z druhého konce střelecké linky, že jemu to hvízdalo nad hlavou taky - a původce výstřelu se objevil s úlomkem. Střelil jelena, který mu zůstal v ohni, ale ať hledali jak hledali, nemohli dlouho přijít na to, kam že byl ten jelen vlastně zasažen. Až podrobnou prohlídkou nástřelu bylo zjištěno, že milý jelen byl hladce chyben. Kule šla o pěkný kus dolů, zasáhla skálu a roztříštila se. Tím pádem hvízdaly střepiny na obou koncích střelecké řady, ale jedna se uhnula téměř kolmo vzhůru, spodkem hrudníku pronikla k aortě a následkem bylo okamžité zhroucení kusu. Náhoda nad náhody, jaká se stane jednou za život a to ještě málokomu. Blbá rána se šťastným koncem.

Možna zde budu za "vola", ale nějak mi to zní v myslivecké latině -z vysokého posedu na krátkou vzdálenost se kule svezla po lopatce nahoru ke hřbetu, tak to již moje stará hlava nebere.

Fesoj - těch 30m transportu se mi nejeví jako nepřekonatelná překážka. Poznámka - několikrát se mi povedlo kus střelit na plíce tak, že rána šla i těsně pod páteří a přerušila míchu. V takovém případě se kus jen svalil na bok a bez odkazování.
Naproti tomu i s kompletně přestřeleným cévním svazkem mezi srdcem a plícemi 40kg sele odběhlo 40m. Při dobré ráně přes oba plicní laloky mi zpravidla černá zůstavá na místě s krátkým odkazovaním. Pokud je prostřelený jeden lalok a druhý podlitý, tak pdchází zpravidla do 30m.
V 7x57R používám opovrhované SPCE 11,2. V 308 výše zmiňované střelivo.
A ještě poznámka. Kolega s HB chodí minimálně jednou týdně se psem trénovat stopu. K tomu přidává různá ztížení . Pes chodí jako hodinky. Opakování je matka moudrosti.

Již několikrát se mi povedlo, že jsem "lízl" páteř zespodu a zvěř pokaždé zůstala v ohni, přičemž poškození zvěřiny bylo nepatrné. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem tam ten zásah umístil cíleně. Prostě jsem mířil na vyšší komoru a měl jsem štěstí. Kdyby šla střela jen o malý kousek výš, došlo by k přímému zásahu páteře a zřejmě i k znehodnocení kvalitní hřbetní zvěřiny, což by ještě nebylo tak nejhorší. Ale ještě o chlup či dva výše a je z toho ošklivá rána na trn, z čehož vyplývá dlouhý a ne vždy úspěšný dosled. A naopak při zásahu kousek pod páteř může dojít třeba jen k průstřelu hrotů plic, takto zraněná zvěř zpravidla barví dovnitř, špatně se dohledává, může žít ještě dost dlouho a někdy to dokonce přežije. Nejlépe je - aspoň podle mých zkušeností - střelit těsně za přední běh, asi tak na hranici spodní třetiny trupu. To má vždy za následek devastující zranění plic s odběhnutím maximálně do 200 m, ale zpravidla méně - a s trochou štěstí se povede rovnou ustřelit aortu a pak kus neudělá ani krok.

Samozřejmě, že až na několik výjimek chodí černá na vnadiště za tmy a to ještě ve větším počtu. Čuníci se pak překrývají, a to je potom opravdu velmi složité vybrat a umístit ránu. Pokud přijde samostatný kus nebo 2-3 kusy, je to jednoduší. Ač nechtěně, podařilo se mi loni a letos 2x zasáhnout kus černý na páteř. Zvěř sice zůstane na místě, ale..... Jednou to bylo v hrachu, ze sedáku na zemi, kdy jsem viděl jen ten hřbet a bachyňka, 42 kg zůstala po ráně sedět na bobku. I dostřelná rána nebyla jednoduchá, stále, byť jen po předních bězích útočila. Podruhé to bylo z kazatelny, kdy samotný kus přišel křovím až pod kazatelnu. Díval jsem se na něj kolmo dolů, ze vzdálenosti 5 m. Střílet jsem nechtěl, čekal jsem, až trochu odběhne. Svižně odcházel, hvízdl jsem abych ho zastavil a mohl umístit ránu seshora na hlavu. Bohužel "přitopil do kotle" a ač jsem se v běhu snažil umístit ránu na hlavu odbíhajícího čuníka, opět jsem přestřelil páteř, rána zasáhla i plíce. Zůstal na místě cca 18 m od kazatelny. Lončák 45 kg.
Myslím, že nikdo z nás nemáme takové zásahy rád, zejména když pak výkup vám srazí další kila za prostřelný plecka, kýty, atd. Ale stane se. Co mě však často nadzvedne ze židle jsou tzv. "ostrostřelci" střílející na zvěř na 200 a více metrů. Letos jsem dohledával a dohledal s "Ferdikem" (ne sobě),5 ks černý, z toho 3 kusy v řepce, vysoké 150 cm a husté, že byl problém odtud kus černý dostat. Jednoho kolegu jsem musel umravnit pohrůžkou odebrání povolenky a vydání jen na škodnou, jelikož si nějak nedal říct a neváhal zmáčknout spoušť na kus černý na 300 m. Oč méně toho ulovil o to více se dohledávalo. Ale i tací jsou mezi námi, myslící se že jeho magnumová ráže, optika zeis a jeho um jsou předurčeni k lovu na velké vzdálenosti.
To jsem trochu odbočil, omlouvám se.

Radku, s tou pohodlností a s tím guláškem máš naprostou pravdu - na druhou stranu to ovšem vůbec není špatný pocit, když člověk po návratu z lovu může na otázku po úspěšnosti odpovědět: "Už se smaží cibulka ? Mám hlad a chuť na játra !" Vždyť i v Bibli je psáno : "Jest přeci zajisté hoden dělník mzdy své !"

Fido v tvém případě bych střílel na plecko.Petře lovil jsi při úplňku?Jinak názory máš dobré.Škoda že zde nejsou smailíci.

Jiste Marale,umistena strela je zaklad,a presne s tema plicema,to ti tleskam,nakonec kazdej si muze vyzkouset jak daleko ubehne bez vzduchu.Kdysi jsem to i psal,ze jdu zasadne po plicich.Tam kde jsem lovil bych totiz "experimentalni",nebo zbrklou strelbou(hlavne strelit,nejak to dopadne,treba maso bude) nikdy nic nedohledal ,kdybych to nechal behat dalky,pes je tam v lese zakazanej,KAZDEJ pes!Dohledavas tedy sam.Podle toho je treba tedy taky lovit.
A strilet "halabala" protoze v nejhorsim je tu pes je hodne zodpovedny vuci zveri,pritom ruku na srdce,hodne rozsirenej nesvar,vetsina myslivcu totiz strilet NEUMI.Ale proste "vystrelit" umi kazdej.

No, na těch 30 m bych asi tu ránu na hlavu tak docela nezatracoval - ovšem pouze za solidní viditelnosti, protože jinak není vůbec problém ten zásah i na krátkou vzdálenost posadit o pár cm vedle a pak z toho jsou ty prostřelené ryje a ustřelené čelisti... A ta krátká vzdálenost k ráně na hlavu přímo svádí. Ale jsou i jiné možnosti, jak se vyhnout dosledu - např. při ráně, která "lízne" páteř zespodu nebo při průstřelu obou lopatek prase zpravidla neudělá ani krok. A má to proti ráně na hlavu tu výhodu, že i když se netrefíš přesně tam, kam bys chtěl a prase přece jen odskočí, je to tak jako tak vždy rána smrtelná, bez rizika ošklivého zmrzačení.

Rána na komoru je vždycky lepší než kamkoliv jinam. Za prvé je komora o něco větší než prostor za slechem, pak je i pravděpodobnost trýznivého zmrzačení menší, když se střílí na tělo než na hlavu. Protože kusy s ustřelenou čelistí umírají po čase skoro vždy a mnohem pomaleji, než ty, co mají ustřelený běh - z toho se divočák velice často dostane a nemá to pak výraznější vliv na jeho život, i když v době úrazu to pro něj taky není jednoduché.
Co se týče utrpení, tak při ráně na komoru a odběhnutí kusu do 100 m je míra utrpení jen o 10 vteřin delší, protože do těch 100 metrů mu taky dojde dech a upadne do smrtelné agonie, což je poměrně únosná míra.
Za další výhodu rány na komoru považuji to, že při průstřelu se člověk může podívat, kam kus zasáhl - když jsou na nástřelu v barvě kousíčky plic, tak si člověk může být jistý, že kus až si trošku zasportuje bude někde ležet a že když ho lovec nemůže najít, tak něco dělá špatně, při zadnější ráně se zásahem trávicího traktu zase člověk musí počítat s potenciálně delším dosledem a že kus může být při dosledovávání ještě hodně živý... sice není pravidlem, že nějaký takový znak bude na nástřelu vidět, ale při špatné ráně na krk to vidět nebude na 100 procent.

O potřebě dobrého pejska není vůbec nutno diskutovat, jen bych znovu zdůraznil, co psal Harald: dosledy se všeobecně ukončují příliš brzy. Potom, co pejsek nic nenajde podle našich pokynů, nechte ho dělat jeho práci "po svým". Kolikrát jste slyšeli od střelce na adresu psa:" Von ten blbec de ale na uplně druhou stranu"? A kolikrát nakonec měl pravdu chlupatec... Lovec je ovlivněn tolika faktory..
Chtěl jsem ale upozornit na něco jiného. Rána na komoru není zrovna u kukuřice nebo houšťáku ta nejlepší. Už vidím, jak mnozí z vás padají ze židle na zem s výkřikem:" Ten vůl tvrdí, že na komoru to není myslivecká rána"!! Ano, přesně to tvrdím. Mnoho příruček píše, že jen ta je ta pravá a správná. A hned zdůrazní, že dobrá rána má způsobit rychlou smrt zvěře bez zbytečného utrpení a nemá poškodit zvěřinu. No, i po dobré komorovce může zvěř odběhnout velmi daleko a za dva dny je maso leda pro psy....
A pro zajímavost uvádím, že jsem na uloveném prasátku našel zhojená přeražená žebra na protilehlých stranách komory. Netvrdím, že to bylo způsobeno kulí, mohlo jít o náhodu a na dutou ránu moc nevěřím. Bohužel jsem si toho všiml pozdě a výhoz zůstal v lese.
Je mi ale jasné, že na komoru se střílet bude (kam taky jinam, když střílíme potmě, bez možnosti osvětlení - to je totiž nemyslivecké), takže potřeba dobrého psa Zaplaťpánbůh bude zachována.

Ervíne, Ty jsi do toho vnesl úplně jiný pohled na věc. A myslím si, že máš pravdu. Nezkušený pes. Mám svoji holku už 3 roky a přesto, že často dostává až neuvěřitelné úkoly, tak se může stát, že nenajde. Na toto je třeba opravdu zkušeného psíka. Osvědčilo se: nespěchat a nechat tam psíka třeba 2 hodiny hledat (dělat dosled). Měl jsem dosled 2x přes potok. Podruhé šlo prase cca 50m potokem a našla ho. Ale po cca 3 hodinách. Celkový dosled byl 1280m - měřeno na Googlu. Je třeba trpělivosti a skutečně si uvědomit, že to , co jsme viděli, je zcela jinak, než to ve skutečnosti bylo! Ten z Vás, kdo má psíka, ví co chci říci. Ti co nechápou nechť nereagují. Děkuji.

Žádné zprávy, že by někde leželo...

Ano mám bordery už více jak 20 let, některý je lepší honič jak barvář, ale taky naopak... Na dosled černé jsou bezvadní, pokud to není příliš stará stopa. S MMO dělám dosledy ostatní zvěře a abych to "dotáhl k dokonalosti" tak jsem si splnil můj dávný sen a letos si pořídil po pečlivém výběru ze slovenska štěně-fenku bavorského barváře.

Kdyby jste pozorně četli MMO.Má nebo měl chovnou stanici bordíků.

Romane, co máš za psa ? Předpokládám, že barváře - nebo se pletu ?

Osobně stopy nekapu barvou téměř vůbec.Dělám jen šlapané se zadními spárky z vysoké, dančí, mufloní a černé... Z vysoké jsou nejlepší, mají nejméně pachu a pokud se pes naučí dobře dělat vysokou, tak každá jiná zvěř mu jde lépe... Další podstatná věc je, že psa beru do lesa vždy, ať je léto, zima, čekáná, šoulačka... Byl jsem lovit pod Chopkom v tatrách jelena v říji a i při tom pes šoulal semonou... Doprovodu se to při nástupu na první šoulašku nepozdávalo, ale když viděl, tak již s tím problém neměl... Ten pes každým uloveným kusem nabírá zkušenosti... Když máme psa kterého jen v lese vyvenčíme a jinak čeká doma na případný postřel, tak i kdyby to byl pes s vlohama od pána boha, tak nám těžší dosled udělat nemůže a v tom je kámen úrazu... I psům zavedeným do praxe, šlapu stopy, pokud nemají praktický dosled... a to nejméně 2x do měsíce...

? Jen jestli ty Lapui neudělal Eda moc pomalý...????????????

Ahoj Jardo. Komorová rána to určitě není,to by leželo a měl bys ho. Já mám naopak zkušenost, že hrubší kusy líp padají v ráně a ti malí "koucouři" popoběhnou. U těžšího kusu ta střela líp předává energii. Já si osobně myslím, že jsi mu prostřelil krkovici, jen tu svalovinu nad páteří. Tomu v podstatě nic není,téměř nebarví, srdce,plíce fungují a jde a daleko. S touto ránou kus dlouho živoří,pokud jsou mouchy, většinou dojde k zakladení rány. Hrozný. Já takové prase střelil předloni. Bylo na zakopání. Kdybys ten kus trefil někam nízko do hrudníku,k játrům, k bránici,za plíce atd., tak prase sice jde,ale barví a nacházíš otěry. Dosled u těchto ran bývá tak 50:50 podle rány a zasažených orgánů. Třeba se ti o víkendu u baráku objeví nějaký houbař, že vám tam za roklí leží "mrtvé prase"... Houbaři mívají hledání za 4. Ahoj

Nechtěl ale nedá mi to jak jste přišli k těm zkušenejm psům?Jinak je pravda že ne z každého psa je dobrý "barvář"Jardo rozluštit jsem ti to nepomoh.Jinak souhlas s Romanem Trojkou.

Zatím jsem psa nepořeboval, jsem za to rád. Nicméně naprosto souhlasím s Romanem. Není pes jako pes. Pokud někdo z kolegů potřeboval dosled, vždy jsem volal spolužákovi s HB, který nemá problém jít onen zmiňovaný kilometr a více, a vždy byl dosled úspěšný.
Nejde ani o stud se k horší ráně přiznat. Na prvním místě většinou je, jak zmiňoval Roman, lhostejnost a pohodlnost a dále nekušený či nevhodný pes. Bohužel.

Romane přesně.Jardo když jsem dohledával prase a byla na nástřelu barva a později ubyla tak to bylo většinou na měkko a třeba střevo ucpalo výstřel.to klidně může po dalších 100m ležet zhaslé.

Psi ztratili stopu nejspíš proto, že to tam bylo čerstvě zlítané od další černé a barva žádná. Tipuju. Mě ale nejvíc mate to množství barvy na nástřelu a ani jeden záleh a to jsme ho večer nikam netlačili. Výstřel se mohl ucpat, od vstřelu bylo na začátku občas máznuto.

jo jasně.stane se,kdo ví jak to bylo.

Já vím Martine, ale to je to "kdyby". Člověk se vždycky snaží udělat maximum proto, aby nemusel otravovat kolegu v noci a může to skončit, tak jak píšeš. V mém případě to byl mladý pes, který ještě nabíral zkušenosti. V případě zkušeného psa by pošlapání stopy zase až tak vadit nemělo a pes by si měl udělat jasno. Stát se ale může všechno, to je jasné.

Zapeklitá situace, když se tohle stane. Loni jsem takto také přišel o prase. Nevím, co jsem dělal, ale bod seděl na komoře, jako vždycky. Po ráně prase vyrazilo ve směru, kam mělo natočenou hlavu, udělalo kolečko a zmizelo v kopřivách. Na nástřelu pět malých kapiček, jinak nic. Chodil jsem, hledal jsem v kruzích a nakonec jsem po dvou hodinách volal kolegu se psem. Jinak vynikající a dobrý brakýř také asi neměl "svůj den" a s "břundou" jsme po dalších dvou hodinách odcházeli domů. Divočáka jsme nenašli. Po cca. týdnu jsem se do těchto míst vydal ve dne, že ho alespoň ucítím a uvidím, co jsem posral...... A taky že jo! Chodili jsme 50 kroku od něho a z nástřelu odběhlo asi 300 metrů. Nebylo to sice příjemné, ale divočáka jsem pořádně prohlédl, kam jsem ho vlastně střelil, abych věděl pro příště. Byl střelen na nízkou komoru, tzv."kobylku" (hrudní kost). O tři, čtyři centimetry níže a bylo by chybené a žilo by. No co už.......Kdo nic nedělá, nic nepokazí a za živa se vždycky něco stane. Pokud to Jardo není častější pravidlo, tak se tím netrap, protože se budeš jenom užírat a stejně to nepomůže. Občas se to stává a kdo loví černou zvěř častěji a v noci, tak si tím určitě také prošel. Horší by to bylo s jelenem. To by teprve mrzelo.......

mně spíš udivuje že psi ztratili stopu už po 150m.

Mám hádanku, bohužel ne zrovna radostnou. Před setměním jsem střílel na hraně kukuřice na prase cca tak 60-70 kg na 80 metrů .308 Lapua Mega 12g, trošku „zpomalená“. Pěkně slyšitelný úhoz kule, takový komorový dutý zvuk. Na nástřelu dvoumetrový dost bohatý šplíchanec barvy tak neutrální – ani ne plíce ani tmavá, po deseti metrech v kukuřici ale téměř nic, dosled jsem nechal radši na ráno. Ráno se v podstatě večerní nález potvrdil. Barvy minimum, téměř nic, jen občas trochu máznuto po kukuřici na straně vstřelu ve výšce +/- 40 cm. Psi pak ztratili stopu asi po 150ti metrech a dál nic. Po celé dráze dosledu nebyl jediný záleh. Prase a stopy po barvě nebyly v kalištích okolo, pak mě ještě napadlo prohledat ostružiní a houštíčka kolem, ale nikde nic. Tak nevím, zvlášť po ohledání nástřelu, čekal bych ho ležet maximálně do padesáti metrů s ucpaným výstřelem. Prase ale není, máte tip na zásah? Jenom ho bohužel nebudu moci potvrdit…