Myslivecké fórum

.........a pak ze nejsem popularni:)))))))))))))).......proud

MILÁ ERIKO-Jednou mi můj dobrý kamarád povídá, to já jsem ještě neminul-myslel spárkatou. Střílel krátce asi dva roky.Po pár letech jsem mu to připomněl.Už měl za sebou pár minel a samozřejmě dosledů a dal mi za pravdu, když jsem mu říkal ,že dříve či později ho to čeká. Čeká to více či méně každého a může se bránit jak chce.Zkrátka DOSLEDY k výkonu myslivosti patří. Samozřejmě, že kdyby to člověk věděl tak střílet nebude,ale to je to kdyby...

Valík - nejlepší vždy je, když jeden muví o voze a druhý o koze... Samozřejmě že dosled k lovu tak nějak patří, samozřejmě že každý dřív nebo později chybí, postřelí a najde či postřelí a nenajde... Já ale měla na mysli takové rány, které jsou vyloženě nejisté, riskantní a s minimální šancí a přesto si je dotyčný nedokáže odpustit. Takové to "Sakra, to prase je daleko, no co, zkusím to, třeba se trefím.." příp. "Jé, támhle běží tryskem prase, no co, zkusím to, třeba se trefím.." apod. Samotný lovec tuší či ví, že pravděpodobnost smrtelného zásahu je takřka mizivá a přesto odmáčkne, protože co kdyby...

12ti a 16ti kg sele už jsem měl v ruce, to 12ti kilové trošku kousalo - se snažilo kousat, ale to 16ti kilové bylo jako beránek :-). Nejlepší je je chytit a dát do vzduchu jako vzteklýho psa - jestli ho nemáte, můžu propůjčit na nácvik Yorika, když ho chytí rapl :-) - a pak už je neškodné a lze mu potom dát záraz. Je to sice řezničina a lepší je dobře vystřelit, ale toto je taky řešení.

Míro vloni v červenci kolega štřílel na sele v pohybu.Udělalo kotrmelec a odběhlo. Na strnu po řepce barva ale ne moc a z pole přešlo k potoku kde bylo hodně buřeně.Tam jsem bordíka pustil na volno ten po krátké době zahlásil pak už jen kvičení selete.Chvíli trvalo než jsme se k nim dostali psa se nedařilo odchytit sele jsem podržel za zadní běh za ryj držel pes a kolega ho podříz.Sele 15kg přestřelený jeden zadní běh těsně pod kolenem a druhý nad odešlo cirka 150m.

Eri ty moje šedá masko :-),já vím že to myslíš dobře ale prostě kdo loví tak se mu to dřív nebo pozděj stane,buď svou vinou,větrem,překážkou,nebo kdo ví čím .

Martine, jelikož na bažanty jsem střílela jednou v životě, tak si celkem dobře svoje výstřely pamatuju :-)
A ano, právě proto, že ani z posedu na klidně stojící zvěř nemusí být vždy rána jistá, není nutné (a spíš by řekla, že není žádoucí!) střílet rány vyloženě riskantní. Ale je to každého věc a každého svědomí...
Víš Martine, někdy mi to na těch naháňkách připadá, jakoby snad byla povinnosti vysřelit na všechno, co se objeví (a je předmětem lovu dané akce), byť by ta rána měla minimální šanci na dobrý (tedy smrtelný) zásah. Často je to i slyšet např. od sousedních střelců, kteří měli prasata ještě dál, než ten, co nestřílel - "Proč jsi nestřílel?!" Tlupa sražená natěsno, v plném trysku, nepřehledný terén, 100 metrů daleko.. A oni se diví, proč někdo nestřílel?? A co se týče riskantních nejistých ran, obvykle nejhorší jsou v tomhle hosté. Oni si totiž nemrzačí "svou" zvěř, oni nemusí zajišťovat dosled.. Oni prostě přijeli si zastřílet. Domácí jsou většinou mnohem zodpovědnější, jednak pro ně nejsou divočáci vzácnost viděná dvakrát do roka a druhak si uvědomují vše, co je spojené s postřelením.. Ale jak jsem psala, to by bylo na jinou diskuzi.

milá Erika, ja si nepletiem "pojem a prújem". Je od teba chválihodné, že z posedu čakáš na "istú" ranu, nestrieľaš na zver za každú cenu, ale šermovanie odistenou guľovnicou v kazateľni má od zodpovednosti na míle ďaleko.

Martine, to je právě ono - "na naháňkách v běhu, mezi stromy" - je nutné vždy střílet? Není :-) Stejně tak - je zvěř vždy v rychlém pohybu a mezi stromy? Není = dá se střílet.. Ale to by bylo na jinou diskuzi.
A o lovu drobné jsem se vyjádřila - na zaječím honě dám tak okolo deseti ran a jelikož jsem mizerný brokový střelec co neodhadne předsazení, rány jdou z 90% ZA zvěř. Těch 10% je úspěšná rána na zvěř pomalou, příp. ve směru od/ke mě (s předsazením mám problém na zvěř pohybující se zleva doprava a naopak.
Ferdův rádobyvtipný příspěvek komentovat nemá cenu, když si někdo plete pojem a průjem..

vlastimilvalik erikinu zodpovednosť treba brať s rezervou, viď táto diskusia http://www.myslivecke-forum.cz/index.php?str=fotografie&id=12131

Já vím Proude, já taky mluvila o dosledu a psech k němu využívaných a používaných :-) Ono je v podstatě jedno, jestli se hledá sele nebo jelen - ten umí psa taky ošklivě zrychtovat. Navíc ikdyž máš pravdu v tom, že černá "bydli spis prave v tech houstinach a tam asi taky prcha", tak nezanedbatelné procento divočáků se loví u pšenic, kukuřic, na strništích apod., kde v únikové dráze většinou stojí nejdříve les a až někde v něm nějaká houština :-) Proto jsem rozlišovala dosled v terénu přehledném a nepřehledném a výhody psů blafacích a chytacích :-)

Samozrejme Eriko,kdyz nedojde,tim lip,o tom zadna,slo o to,ze se snazi sec muze,rec byla uz o dohledavce jako takovy a mluvilo se i treba o 2 kilometrech :-),a je fakt,ze dobry rany eliminujou,nebo podstatne zkracujou dohledavky a utrpeni zvirete,to by melo bejt dost dulezity,kdyz uz ne nej.....proud

Eriko pěkně řečeno ! máš pravdu sem taky takoví že nemusím vystřelit za každou cenu a rači si počkám až sem si 100cent jist proto mám tak málo zkušenosti z dosledú ale stat se može nikdo nejsme neomylní

Eriko tvoje poslední věta zní dost sebevědomě i když je se smajlíkem.V některých honitbách nejsou tak velké lesní celky aby se mohla dělat naháňka se slíděním, kdy černá se pohybuje pomaleji.Zkrátka většina lečí jsou menší celky, kdy černá po zvednutí opouští leč v úprku a samozřejmě,že se hůře střílí.Hůře se střílí to znamená,že se i více dosleduje.

Osobně si myslím, že je tady rozdíl dělat dosled někde v přehledném stojáku a nebo v takřka neproniknutelné houštině. V prvním případě je určitě dobrý nějaký blafač, který prase zabaví, nepustí dál a člověk má i díky terénu lepší možnosti na dostřelnou ránu. To jsme zažili před několika lety na jednom původně zaječím honě, kde z malého nedosečeného zbytku kukuřice vyběhlo prase, které na první dojem vypadalo jako poraněné (nakonec šlo o poškozené spárky na předních bězích - skoro je nemělo, jen takové malé tupé pahýly). Naše dvě labradorky se odvážně pustily za ním, po několika desítkách metrů ho měly! A najednou nevěděly, co s ním :-) (na jejich omluvu musím dodat, že pochopitelně na černou nebyly cvičeny a s černou se setkaly tak možná dvakrát v životě a ještě šlo o střelené sele) Divočák, který vážil asi dvakrát tolik co obě feny dohromady :-) se otočil proti nim, feny couvly, prase chtělo jít dál, feny ho znovu zastavily a když znovu couvly, kňour byl dostřelen. Být tam nějaký drsoň, co půjde na tvrdo, nevím, kdo z přítomných by si troufl jít to s kudličkou s tímhle silným zápasníkem ukončit.. :-)
Pokud jde ale o dosled v nějakém "bordelu", pak je chvatový a samozřejmě i fyzicky zdatný, tj. těžký pes určitě výhoda (a nejlépe dva), protože už ze samotného prodírání se nějakým hustým porostem nemáte většinou dobrý pocit, jste rádi, že sami lezete, natož ještě mít v pohotovosti zbraň a při náhlém výpadu poraněného kusu přesně zamířit a vystřelit.. Samozřejmě musí být takřka jistota, že pes prase udrží, až se tam za nima doderete no a pak už je to na vás :-) Já bych si to teda nechtěla zkusit ani kdyby prase drželi tři psy, to radši vždycky pečlivě mířím, abych se vyhnula dosledu ještě živého a notně na*raného kusu :-) (ale určitě mě to taky jednou čeká..)

Strejdo, jednou jsme dohledávali 30 kg sele 2x postřelené - 1.rána přestřelila kobylku a prolétla svalovinou předního běhu, 2. zasáhla kýtu. Když ho má křepelačka, která rozhodně nebyla kontaktní pes, stavěla, bylo opřené o větve smrkového vrcholového zlomu. Stál jsem ve svahu asi 7 m pod ním a čekal jsem, až čuba kousek poodběhne, abych ji neohrozil dostřelnou ranou. Sele si mě všimlo, v ten moment se zježilo na dvojnásobek původního objemu a pes nepes, vyřítilo se přímo proti mně. Hozená rána se naštěstí povedla a selátko s kulkou v hlavě mi skončilo pod nohama. Prase není blbec a dokáže velmi rychle vyhodnotit, že člověk je daleko nebezpečnější nepřítel. A když to je pořádný kňour, může to dopadnout všelijak - viz články.

Na dosled divočáka je lepší bezkontaktní dobře hlásící pes více než nějakej drak, co na to vlítne z ostra, protože to vede akorát k tomu, že se poraní pes a divočák se zbytečně rozdivočí, nedejbože uteče kilometr daleko. Ale divočáci obvykle když jsou poranění, tak mají tendenci se v krytu bránit, než daleko odcházet. Navíc nekontaktní psi se lépe odvolávají a pak se lépe kus dostřeluje.
Před léty bylo na náháňce postřeleno asi 30 kg sele. Po skončení leče jsme na barvu nasadili patíka a výmaraky, co tam zůstali z předchozích zaječích lečích. Husté smrčky a tráva metrová, od divočáků poběháno sem tam, takže vůdci nabyli dojmu, že to bude lepší zkusit na volno. Za minutu byli psi u selete, to bylo ještě dost živé, výmaráci ho drželi ze zadu a patík to střídal. Když jsme k nim došli a chtěli je oddělit, tak v zápalu boje kousali i po vůdcích psů a dlouhou dobu trvalo, než jsme je od selete opatrně oddělili a sele dostřelili, to nás ještě párkrát pěkně prohnalo :-). To můj Yorik je poměrně měkota, drží si od divočáka bezpečný odstup - tedy většinou - a dá se od kusu i odvolat, ale dobře hlásí a divočáka většinou zastaví, což je mnohem bezpečnější jak pro něj, tak pro mě.
Jinak s argentinskou dogou po naší dědině běhá jedna mladá paní, občas ho má i na volno a když se zrovinka potkáme, tak si nejsem nikdy jist, jestli nebudu aportován :-), protože je to fakt psisko jako kráva, takže věřím, že i středně velkej divočák by pro něj nebyl problém.

Já měl jednou mooc velkej strach o psa v oboře, myslel jsem že když narazí na tlupu černé vybere si sele, né pán dělal hrdinu a napálil to do tý největší bachny, tu sice znehybnil ale ostatní prasata se začala shlukovat zezadu a vypadalo to že začnou psa rozebírat, to mě dalo velkou práci je udržet od psa než dorazili ostatní vudci a akci jsme zdárně ukončili jen s oděrkama na hlavě a modřinama pod vestou(u psa), a tlakem 200/100 u mě.

Leone, chce to nejen psa, co "na to má", ale taky vůdce, co "na to má" :-) Protože u argentiny a podobných chvatových psů nepřidá dostřelná rána v úvahu a ne každej "běžnej řadovej" myslivec si troufne s kudlou na metrákovýho rytíře :-)))

na to už došla už je to asi 8 let mě zval známej na naháňku k Český Lípě a tam se do psů pustil celej rudl v náletových dřevinách odneslo to asi deset psů najednou a prasata stejně ven nedostali P.S. možná sem chodí někdo kdo ví přesně jak to bylo

Jediny podle me stesti je,ze jsem zatim nevidel ,aby se psum branil celej rudl,ale vzdycky je na sebe navaze jedinej kus,ostatni zmizej.Co by se stalo,kdyby se do psu pustil ten celej rudl(otazka casu kdy na to cerna prijde)radeji ani nechci domejslet,vytahnou psy na "vejlet" a tam je rozmlatej......proud

Hlavaci,mozna je nekde na youtube najdeme? Ja nasel tu argentinu nahodou,koukal jsem na lov cerny a najednou psi,koukam,koukam,a bum,prilitla "delova koule",za ni druha a prase skoncilo,sok:-))),ono to mozna od urcity velikosti nebude pak uz o ty velikosti,ale dravosti,mam pocit ze zrovna argentina je jedno z plemen primo na cernou a pumy,proto ta divokost a nebojacnost,ten pes proste nezavaha,bere to prase z rozbehu rovnou,neskutecny,proste do nej vlitne.....proud

dovolim si dodatek: Ona myslivecka tradice je urcite dobra i pekna vec a je potreba ji udrzovat a chranit,ale ani na rozvoj myslivosti a udrzeni kroku(pruznost) s vyvojem prirody a zvirat,prizpusobovani se primo konkretnimu soucasnymu stavu,by se nemelo zapominat.Kdyz se cerna uci,musime taky,a vcas reagovat.

Prroud " taky sem koukal nato video a dosti mě překvapila ta argentínská doga a teď si vem kdyby tam byl Kavkazák nebo středoaziat souto jednou tak silny psi

jo pes na to má ale já mám na to názor asi jako ty Proude.radši pujdu do seče za malým blafacím i když jsem párkrát měl fakt na mále a argentina by se hodila,prostě to není můj šálek.

teda to video je síla.

Presto si Fesoji neodpustim rict,ze dokud zvire nevidim tak, abych si byl jistej co to je,nestrelim,co kdyby kolegu v sedym kabate chytnul hexensus a sel mi to rict? :-))))......proud

strejdo zajíci já tam vlezu ale ale s hafíkem co na to má svá kg mám rád :-))

česká klasika Mirku ale jsou takový co tam i přesto vlezou a pak dostanou na budku a mají o čem vyprávět mě by tam nikdo nedostal na to jsem moc velkej posera než bych ten metrák rozhejbal tak bych dostal na budku a byl bych jako kamarád obletovanej týden sestřičkama,to tam pustím hafánka co na to má a ten to vyřeší

To video jasně ukazuje jak jsou tito psi tedy tento styl práce nepostradatelní v leči a nejen tam,dělal jsem dosled(individuální lov z kazatelny) v rákosu kdy prase cca 70kg mělo prustřel měkoty těsně nad střapcem,na nástřel vypustil střelec
svého kokra a sousedovo křepeláka po hodině zaštěkávání mě bezradní lovci zavolali ani jednomu se nechtělo do rákosu za psama.
Na místě jsem nastrojil své psi do vest a gps, po vypuštění bylo slyšet jen krátké vyštěknutí a hned kvičení prasete tak jsem to tam šel ukončit,délka prace necelých 10 minut.

prroude jsme v čechách tak sem takový videa nedávej nebo tě sežerou za živa :D tady musí vyset na čuníkovi pár norníku a pár slídiču pak to je v pořádku :-))))))) tady máš fotku z jinýho dosledu tam ta je hrozná ale starej foťák mi zdechnul a drahýho canona sebou tahat nebudu

Tak hele, nekažte to tady prroudovi, tohle je jeho forum.

http://www.youtube.com/watch?v=CKhS2LjmIAk ,od 3/4 je to nejzajimavejsi Leone,co se psu tejka,ten zpusob me moc neoslovuje......proud

kec=hrad,takze kecy,martesi,myslel jsem ,ze ses minule spletl;-)......no:-(,urazit jsem te nechtel,ale nechavat se napadat taky ne,nabizel jsem ti mir :-(,nepotesils me,omlouvam se ostatnim

Kruci Leone,je to rozmazany,ale ani se nedivim,jestli dobre tipuju,ze ho zastavila:-)))......proud

To je paráda, když pejsek zvěř zastaví. Ovšem ta tvá důchodkyně k tomu má proporce :) Pes s dobrým nosem dokáže ve spleti stop najít právě tu, která patří postřelené zvěři.

Prroude,celé toto forum jsi zasvinil Ty.Pokud si budeš chtít promluvit osobně,tak přijed´jako chlap koncem května do Roudné.Rád Tě poznám. Zdenek.

No ona mi taky ta obrana zadnou radost nedela Pavle:-(,ale jsem z tech co si nenechaj sr.t na hlavu,tedy obcan,ne ovcan :-),klidne a rad uzavru mir:-).....proud

Kdyz padnu na aroganci,dokazu opravdu hodne martesi(a to i z oci do oci),dobre to vis,a stejne rejes ve zlym,budes dost zlej,nebo ublizenej clovek,nebo mas v hajzlu sebevedomi.Ale uznej,ze to opravdu neni muj problem!Kdyz ti vadim,ignoruj me,taky po tobe nervu a nevsimam si te.Az tak je to jednoduchy a nebudem kazit diskuse hadanim se.On neni problem nekoho provokovat,aby zasvinil diskusi branenim se a skocili po nem ostatni,co chtej mit klid,nebo je to tvuj cil? ......proud

Martes, jsme v kamarádském mysliveckém prostředí. Jsem rád, že se ti práce pejska líbí. Ale, prosím, neobořuj se tu na prouda. Sice, jak už jsem napsal, proud rád popíchne, ale zatím nevyšel z žádných kolejí a vždy to vidím jako kamarádské popíchnutí. To že proud vyznává jiný způsob lovu, nemůžeš mu mít za zlé.

Presny,cim driv zvire najdes,tim min se trapi,nebo vis,ze je v poradku,je to o ty zodpovednosti k ostatnim,at lidem,nebo vubec zivejm tvorum,i o tom cistym svedomi....proud

Hardy,jasne ze se pejsek predvedl:-),o tom zadna:-).Nastesti to bylo jak melo,a do remene lehal on,spis bych se zamyslel,kdybys napsal,zes do nej lehal sam:-),joooo,to bych te teda jooo ocenil:-)).....proud

Hardy, nedej se:-)) Místo aby Ti chválili pejska, rozumujou o obilí. To jsou dneska myslivci:-))

Náhodou je obilí dost podstatné,dokážu na vzpomínce...Před lety(né sice dvacetipěti,ale pár už to je)jsem si před zasednutím změřil výšku ječmena,byl mi pod kolena.Přišel lončáček,obilí mu sahalo nad půlku výšky těla,v ráně padl,zvedl se a zmizel v lese,na nástřelu spousta barvy a hlavně!!!ječmen do pasu!V tom úpadu mezi lesy bylo totiž vlhko a poněkud více narostl!Jel jsem pro bulíky a po sto metrech ho měla Dolča v rokli-zhaslé.Byl to takovej,jak říkáme,loňskej lončák,váha sice nic moc(stará stř.rána na předním běhu),ale páráky 18,5 cm.A pak že na obilí nezáleží...:-)

No nebo tak. Nicméně je nepodstatné, jaký to byl druh obilí. :) Identifikace je lepší pouze pro dokreslení situace. Podstatná je práce pejska a trochu přiblížení dosledu. Doufám, že jsem trochu zaujal čtenáře mým zážitkem.
P.S.: Pro Ron Gordona :) Autor se určitě neurazil :) ale ještě podotýkám, že uvedené údaje jsou pravdivé :)

To bylo docela normální žito,po moravsku rež(viz režná).

Eriko, je vidět, že také začínáš číst " mezi řádky". Ja na to koukal hnedka po půl noci, nějak mi nešlo do hlavy jaro a jeden a půl metrový ječmen, ale bral jsem to, že jsme na mysliveckém foru, kde trocha "myslivecké latiny" neuškodí. Srovnal jsem si výšku ječmene což je maximálně poloviční, obdobně jsem zkorigoval délku dosledu a mohl jsem jít spokojeně spát. Vždyť i tak je to vynikající práce psa. Doufám, že se autor neurazí. Ránu na měkko neřeším, kdo nic nedělá, nic nepokazí. Nesmí to však být každá druhá rána. Ještě, že máme ty čtyřnohé pomocníky, kteří to zachrání.

No a trefa naměkko se hold stane i těm lepším. Při střelbě hraje roli mnoho faktorů a díky nějakému jsem to strhl... :) Hlavně, že se pašík našel

Ja spis nelibe nesu tu trefu do mekkyho :-(,holt se stane,i v lepsich rodinach.....proud

Tak já také přidám své zkušenosti s dosledem. Loni na jaře jsem vyrazil na krmeliště k mé kazatelně, neboť jsem věděl, že ho pravidelně navštěvuje černá zvěř. Rozhodl jsem se, že vyrazím už za soumraku, bohužel jak jsem později zjistil, bylo to už pozdě. Prasata už byla na krmelišti a tak jsem se musel přišoulat k posedu. Prasata už všechno sežrala a tak než jsem se dostal k posedu, začaly prasata pomalu odcházet kolmo do houštin. Tak jsem zaklekl a asi na 50m střelil z volné ruky. Prase značilo zakvičením a obloukem zaběhlo samotné zpět do lesa za krmeliště. Říkal jsem si, že určitě nebude daleko, tak jsem chvíli počkal, vrátil se pro pejska, drsnosrstého jezevčíka, kterého jsem zadaunoval u lesa u lesní cesty, kudy jsem přicházel, cca asi 100 m ode mne, a pak vyrazily se podívat na nástřel. Na nástřelu jsem našel trochu střev, takže už jsem věděl, že je zle. Asi jsem ránu trochu strhl doprava. Nasadil jsem pejska na nástřel, ten okamžitě zalehl do řemene a šlo se dohledávat. Prase šlo samotné, ale po cestě ani jeden záleh. V noci jsme dohledávali asi 2 hodiny, cca 1 km, až jsme došli asi přes 3 houštiny ke konci lesa, kde začínala louka s vysokou trávou. Říkám si, že počkám do rána a brzo ráno vyrazím. Asi v 7 hodin už jsem byl na místě, kde jsem večer skončil. Při veřejním dohledávání jsem až tak moc barvy nenašel, ale asi 3 kusy střev po cestě ano. Ve vysoké trávě nebyla žádná barva vidět, ale to nevadilo, protože bylo dobře poznat, kudy prase šlo, neboť byla vidět vyšlapaná cesta. V půlce louky se prase stočilo doprava do pole s ječmenem. Ječmen byl už v tu chvíli vysoký asi 1,5 metru, tady jsem opět nasadil pejska, který mě neomilně vedl po stopě prasete, to prošlo polem asi 500m a pak vyšlo do lesního ostrůvku v poli, kde jsem žádnou barvu nenašel a musel pevně věřit pejskovi, který šel zalehlý v řemeni neomylně jedním směrem. Prošel klásek zpět do pole a takhle jsme postupovali přes další dva klásky a pole s ječmenem asi 1km. Poté byl už konec pole a začínala louka dlouhá asi 200m a za ní nízký les. V poli byla zezačátku barva sem tam vidět na stvolech obilí, jak se o ně prase otíralo. Ale ke konci pole už žádná barva vidět nebyla. Rozhodl jsem se pokračovat dále. Pejsek šel přes stále neomylně jedním směrem a začli jsme do lesa, kde jsme postupovali přes houštiny dál a dál. Když už jsme přišli k hranicím honitby, našli jsem trochu barvy. To mě trochu přesvědčilo o tom, že bychom to mohli ještě chvíli zkusit. Zavolal jsem tedy předsedovi od sousedů, aby o dohledávce věděl, pak jsme pokračovali dále. Asi za 50m pejsek zarazil a začal hlásit a táhnout víc a víc. Vstoupili jsme do houštiny, kde asi v půlce prase leželo už zhaslé. Nebýt pejska, neměl bych sebemenší šanci prase dohledat. Celkově asi 4km, po cestě žádný záleh. Pejsek začal hlásit před prasetem a při tom šel vítr od nás do té houštiny, už asi podle pachu poznal, že má prase dost (nebo jinak si to nedokážu vysvětlit). Byla to lončačka 47kg.
Takových dosledů už pejsek absolvoval více, když mi volají známí, abych jim šel pomoc dohledat zvěř. Vždy úspěšně.

Dosled, zrovna tak jako chybená rána čekají dříve nebo později každého, by´t i sebelepšího myslivce, a to i kdyby střílel jako Pánbůh.....

Tak sem prolouskal téma a mohu říct že máte hodně bohaté zážitky s dosledu jelikoš střílím krátce tak nemohu žádnej takovej dosled popsat ale zatím sem ho ani nepotřeboval věčina mi zustavá na nástřelu nebo krok dva vedle, vše stříleno 308 W střelivo Geco do 150 m max.

Dnešní dosled.Kolega střílel před sedmou večer prase padlo znova se zvedlo stačil ještě přebít jednušku ale druhou ranou minul.Na nástřelu údajně hodně barvy tam jsem nebyl protože jsme našli barvu na hraniční silnici odkud jsem s bordíkem sledoval pobarvenou stopu.Z počátku docela barvilo ale byly to kusy zmrzlé barvy jak se z prasete odlupovala.Obešli jsme část kopce po vrstevnici pak prudce dolu k potoku za kterým stopa pokračovala jsme dosled ukončili.Po stopě jsme šli více jak 2km od nástřelu to bylo tak 3km.Posledních 500m před ukončením už jen takový pavučinový střikanečky barvy tak po 30 až padesáti metrech jeden.Podle mě nejspíše rána na trn.Na celé stopě ani jeden záleh prase šlo s rudlem nebo v jeho stopě.

Pěkné téma, pěkné počtení.

Tak zase jedna vlastní,o nemysliveckém chování mém a mého otce.Táta již patnáct let loví ve věčné honitbě a já byl tenkrát ještě kluk,tak snad nám bude odpuštěno.
Na honu,tenkrát ještě na drobnou,na kterém jsem, jako šestnáctiletý nemohl chybět,otec střelil lišku.Po ukončení leče,když jsem k němu přišel,povídá:"střelil jsem lišku,támhle je v těch vrbičkách,tak ji přines."Kmotra tam skutečně byla,z křoví jí čouhala jen oháňka,tak jsem ji za ní popad a že ji položím na výlož.Jenže milá liška nějak obživla,začala se všelijak kroutit a s otevřenou mordou a vzteklým prskáním mi dávala najevo svou značnou nelibost.Páni,jakej já měl strach,že mi kousne,povolit ruku,aby se předníma dotkla země jsem dle mého nemohl,páč by se zapřela o zem a stoprocentně by se mi zakousla do nohy(v mých představách) a udržet v napnuté ruce už jsem ji já motýl taky nemohl."Tatíííí,co mám dělat?""Tak jí odhoď a já jí dostřelím!"Jenže jak,když už jsem mlel z posledního.Tak na Bugára.Obouruč za oháňku,dvě otáčky kolem osy a odhod co nejdál od sebe.Nutno podotknout,že táta byl vždy dobrý a pohotový střelec,takže to byla jediná liška střelená v letu,jakou jsem kdy viděl.Ale myslivecká etika tenkrát dostala dost zabrat.Ostatně za můj pozdější myslivecký život ještě několikrát.

Já mám jednu příhodu ani ne tak z dosledu, jako z lovu, na kterou jsem si vzpomněl při shlédnutí videa, které jsem právě vložil do videí (Lov divočáka z Polska).
Za vnadištěm u mé kazatelny mám ostružiny tak 10x10 metrů, předloni v září šli kolem divočáci - z obou stran, jedno sele vlevo, tři zprava, našel jsem jediné sele nalevo od ostružin v puškohledu, vystřelil jsem, tlupa odbíhá do lesa, sele nikde kolem nástřelu ani na poli směrem k lesu ležet nevidím, tak si říkám, kde jsem udělal chybu. Po chvilce je ale slyším odkazovat z těch ostružin. Tak čekám a kontroluji sele, a asi po 2 minutách slyším hlasitější šustění z těch ostružin a vidím, jak sele odbíhá z pravé strany. Než se zrychtuju na další ránu, sele je pryč. Začnu si trošku nadávat, že teď je budu honit po kraji, ale pak zase slyším šustění z ostružin. Po 10 minutách slézám a nacházím sele v ostružinách. Po kontrole nástřelu a okolí jsem zjistil, že druhé sele se patrně jen leklo rány a přikrčilo se do ostružin, kde čekalo, až bude klid a pak odešlo.

O pol hodinku sme naspäť, vymákol som ho, ako prišiel tiež z postriežky domov. Ešte bol vonku na dvore. Cestou mu popisujem priebeh lovu. Ukazujem mu nástrel. Tam nasadzuje Ayrin a tá sa pomaličky zapiera do remeňa a vedie nás dole terasami, cez takú zarastenú plochu, až sa dostávame na cestu, odtiaľ do obrobených vinohradov. Tam sa kamarát pošmykol spadol a pes zaľahnutý do remeňa sa mu vyšmykol a mizne v tme. Asi o pol minúty počujeme hlásenie vo vedľajšom riadku . No sakra diviak žije, zhasnutú zver mu nehlásila. Posvietim do riadku asi na 150m vidím ako po riadku ide diviak a okolo neho poskakuje sučka aj s 5m farbiarským vodítkom, to je najhoršie, že sa môže zamotať. V tom sa dáva lanštiak do pohybu a podľa hlásenia smeruje krížom do vrchu, cez terasy z vinohradmi, potom už tam je opäť vysoká hora. Na poslednej terase je zasa iba burina a hustá tráva po pás bez viniča. Tam ich dobiehame, sučka točí diviaka na jedno mieste stojíme od nich asi 5-8 m, ale cez hustý porast ich vidíme len občas, posúvam sa ešte bližšie, keď vidím diviaka stáť na takom menej zarastenom mieste, Andrej, svieti baterkou, dvíham k lícu guľovnicu, a chystám sa ukončiť dohľadávku, ale ešte by to asi bolo veľmi skoro, no v momente ako som chcel vystreliť sučka sa dostáva pred diviaka a doráža naň, ten vyráža opäť do kopca a už sa prehupli do vysokého lesa. Bežíme do kopca za nimi, tam asi 40m v hore sa jej podarilo diviaka zastaviť druhý krát, Lanštiak stojí od nás asi 35m, mierim a v tom padá rana. diviak sa pohol a za ním vytryskla spŕška zeme. Opäť sa dáva lanštiak do pohybu asi o dolinku ďalej stavia sučka diviaka tretí krát, kamarát svieti a konečne môžem diviaka, dostreliť asi na 20m, po rane na krk diviak padá ako podťatý, a v momente má na sebe vyhecovanú sučku. Tak ukončujeme túto adrenalínovú nočnú šou. Pozerám na hodinky je pol druhej. Od začiatku dohľadávky ubehli skoro dve hodiny. V tom už prichádza aj otec, ktorý sa oneskoril a už za nami tak nestíhal. Spoločne usadáme vedľa diviaka a chválime výborný výkon Ayrin. Zvládla to na jednotku aj napriek 5m dlhému remeňu ktorý ťahala v podstate celú dohľadávku za sebou, no našťastie sa nezamotala.Prezeráme úlovok. Otcová prvá rana, bola skutočne na trn, preto padol ako podťatý, mojou hodenou ranou, som lanštiaka zasiahol na rypák, asi v polovičke medzi očami a koncom rypáka, preto tie hlienovité znaky na druhom nástrele. Táto rana predpokladám nám zachránila aj úlovok, lebo po tej rane na trn, by sme diviaka nikdy nedohľadali. Čo ma však prekvapilo, že po tejto rane na ten rypák diviak nespravil po 8x57JS kotrmelec, ani nijako nenaznačil že tú ranu dostal. Tretiu ranu som chybil a dostrelná bola skutočne na krk. Odlamujem vetvičky diviakovi dávam posledný hryz a gratuľujem otcovi k úlovku. Ostatné už potom bola rutina. Lovu zdar

Není to sice zážitek, se kterým se můžu s níže uvedenými rovnat, ale tak proč ho nepřidat a nedočkat se od prasečkářů nějakých tipů.
Jednou v pátek. Jsem si šel sednout, co kdyby se nějaký prasátko ukázalo, bylo to právě tuto dobou, kdy mi chodila bachyňka pižamáky ukazovat. Sedl jsem kolem šesté, do osmé hodiny jen srnčí asi 12ks se popásalo na poli. Najednou dole v údolí, po dvakrát lupla větvička a typický zvuk pohybující se černé. Ve svitu měsíce mi po kraji houštiny šlo prase,už podle pohybu nebylo něco v pořádku. Lovit jsem ani nechtěl, ale při bližším obeznání jsem usoudil, že sele se pohybuje vlastně jen po třech bězích a levý přední běh má v nepřirozené poloze, rozhodl jsem se tedy pro ulovení, hmotnost max 30kg, neustále pohybovalo na kraji mlaziny, v dalekohledu jsem viděl v puškohledu to nebylo super, splývalo s porostem za seletem, ale zdálo se mi, že je vše v pořádku jak se sele natočilo práskl výstřel, oslepil mě výstřel naprosto. Slyšel jsem utíkající prase po kraji houštiny a následně do ní, poté zafunění,dvakrát zalámání a ticho. Po 10minutách jsem slezl z posedu a šel na nástřel. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych sele nenašel, ale barva žádná, ani po stopní dráze. Takto jsem tam tajtrdlíkoval dobrých 40minut, dosled jsem odložil na ráno. V sobotu jsme s kamošem časně ráno vyrazili, výsledek nenašli jsme vůbec nic.Pokud zhaslo v té džungli, lišky se o něho postarali.
---
Několik postřehů z tohoto lovu.
1) Divný záblesk po výstřelu, záblesk se týkal výhradně levé části puškohledu(možná ztrhnutá rána)
2) Po výstřelu se prase otočilo o 180% a šlo po původních stopě, v houštině jen dvakrát zalámalo a odfouklo.(nevím zda toto dělá postřelené prase)
3) Na nástřelu, ani stříž ani kapka barvy, je pravda že možnost pěkného sledování stopy cca 20-30metrů, poté trnky,tráva,buřeň. Nevidět na dál než pár kroků.
4) Celé podivné události tohoto lovu, při tom, když jsem prase slyšel přicházet, vůbec mě nenapadlo lovit, dalekohled jsem si jej prohlížel, při zjištění, že pajdá a je vyhublé, lovecká horečka jako hrom, třásl se skro celý posed, po rozhodnutí, že budu lovit opět naprosto v klidu. A střelba provedena nezvykle v klidu a s pohodou. Asi mnoho událostí, které se sešli.

je to zatím jen jedna ze dvou majich zkušeností, druhou třeba jindy. Takže teď můžete tipovat, zda chování odpovídá zásahu nebo jsem na 60m prase poctivě minul. Ale to už asi nikdy nikdo nedoví.

Když už se tu probírá "oživlá zvěř", byl jsem svědkem po jedné naháňce v honitbě VLS následujícímu úkazu. Lovec, který "odlovil" asi 90 kg lončáka (spíše však sekáče), přistoupil s pomocí dvou kolegů k vyvržení kusu. Kanečka obrátili naznak, jeden kolega uchopil, roztáhl a držel přední běhy (aby kanec nepadal na stranu), druhý přidržel roztáhnuté zadní běhy a slovutný lovec s úmyslem zvěř otevřít přejel kance nožem v místě zámku. Pak asi v desetí vteřinách byl zadními spárky kance téměžř vykastrován jeho lovec a ten co držel kance za přední běhy skončil s 20 cm tržnou ránou na prsou. Kanec poté hrdě odběhl do svého revíru. Následoval vrtulník a hrozná ostuda myslivců v nejbližší okresní nemocnici.Možná, že to někteří z Vás před cca 3 lety zaregistrovali v tisku a zprávách TV.

Super zážitky :-) Já mám dva z vyprávění, takže za pravdivost neručím. Není to o dosledu, ale zvěř je tam taky :-) První je podobné tomu co psal Jenda S. Dva strejdi myslivci se vraceli autem z čekané a srazili kňourka. Co s ním? V kufru bylo ulovené srnčí, tak "zhaslé" prase naložili na zadní sedačky a hurá domů. Jenže samozřejmě, prase se jim v autě probralo a začal tanec. Oba sice zavčas vystoupili, ale flinty zůstaly v autě i s rozzuřeným divočákem.. Jak to dopadlo nevím, ale zažít bych to nechtěla :-) Druhý příběh je zas obdobný tomu od Václava - řezník se synem se vraceli autem domů ze zabijačky a pod kola jim vběhl slušný lončák. Prase bylo jen napůl omráčené, tak hrdina řezník vyskočil z auta, že ho podřízne. Milé prase nečekalo, zlehka pohodilo hlavou, utrhlo celý nárazník a prchlo...

Přidám jednu od kamaráda, osobně jsem u toho nebyl, ale potvrzeno mnoha svědky. Naháňka, stříleno na sele, sele barví, jde směrem na ves. Dosled zahájen, sele zvednuto po pár stech metrech, vytrvale pokračuje směrem na ves, proniká hradbou prvních domků, aby následně využilo otevřeného sklepního okénka a zmizelo ve sklepě rodinného domku jednoho z členů MS. Ve sklepě, kde jsou nastavené regály se zavařenými hruškami, jahodami, třešněmi, okurkami atd., prostě výsledek nezměrného úsilí paní domu. Co teď? Odvážní myslivci pronikají po dohodě s majitelem nemovitosti a zároveň členem MS téměř zasloužilým do sklepních prostor ve snaze minimalizovat případné škody. Historka je stará několik let, leč dodnes oba odvážlivci nenašli sílu popsat do detailů zkázu, která se jim při pohledu naskytla. Sele samozřejmě zbořilo co mohlo, výsledný efekt popadaných sklenic a regálů si jistě dokáže každý představit. Oba odvážlivci prchli ze sklepních prostor, neb vidina komentářů paní bytné jim vzala jakoukoliv sílu a odvahu ukončit dosled. Výsledek naháňky - 1 sele, a do smrti budou všichni poslouchat to, co si asi dokážete představit, před paní domu vyslovit slovo myslivost, prase, lov, naháňka apod. se rovná okamžité sebevraždě :-) nebo popravě:-), nejlépe před nastoupenou jednotkou:-). Slavnosti sněženek hadr :-). MS

Eriko - Srnčí při ráně na játra padá na místě, dančí většinou také. U černé to je blbá rána. Černá zatáhne do krytu a zaléhá, jak se brzy při dosledu zvedne, tak jde daleko...To jsou moje zkušenosti
Musel jsem se smát jedné příhodě,kterou mi vyprávěl kamarád. Jako MH mu večer volá kolega, že má střelené sele a jestli může, aby se na něho přišel podívat a ať sebou vezme malorážku.Bylo mu to divné a tak tedy šel. Chlap po ráně naložil sele do kufru žigula a vezl ho nevyvržené domů,aby si neumazal auto a že prasátko v klidu, doma a pod světlem ,vyvrhne. Zajel do baráku do garáže, zavřel vrata a jde do kufru pro prase.Už když zajížděl přes práh garáže,tak se mu zdálo,že něco nehraje. Když otevřel kufr, oživlé sele vyrazilo a v garáži bořilo vše, co mělo v cestě. Na konec skončilo přimačklé s plombou ve běhu za regálem v rohu u zdi.Zdi o které se ve zmatku otřelo,tak ty byly od barvy,prostě to bylo na vymalování celé garáže. Když kamarád dorazil s flobertkou, lovili ho jako v těch Slavnostech sněženek v té škole...

To jsou velice zajímavé zážitky,tak se také přidám.Je to již několik let.V půl jedné v noci mi na zasněžené pole vyšla bachyně asi s pěti lončáky.Vybral jsem jeden slabší kus a na nějakých osmdesát metrů vystřelil.Prase v ohni nezůstalo,značení jsem také nepostřehl,tak po čtvrthodince obeznat nástřel.Před krajem lesa,kam všechna ta černá cháska zabíhala se ve stopní dráze objevily stříkance barvy,sice drobné kapičky,ale v takovém množství,že jsem byl přesvědčen o snadném dosledu a okováček jsem si už připravil do kapsy.Ale ouha,barva mne vedla přes strouhu dál do lesa,prudkou strání nahoru a lesem asi pětset metrů do borové houštiny.Tu jsem obešel a protože stopa nevedla ven a baterka umírala,nechal jsem další na ráno.Pětadvacet kilometrů domů,bez spánku se převalovat v posteli a při rozednění z cvingru kokra a hurá zpátky.K oné houštině přicházíme z horního konce,který je osázen mladými duby a mezi těmi vidím ležet mé prasátko.Rozradostněn,jak to bylo jednoduché ho jdu vytáhnout ven.Když jsem u něho na dva metry,prase se na mne podívá,vyskočí a zcela zdravě prchá,jen tím pírkem mi pokyne na pozdrav.Ani kapka barvy,prase fit,co se tady děje?Našel jsem tedy místo,kde v noci zatahovalo do boroviček a po barvě pomalu postupoval dál.Kokrovi byla stopa absolutně volná,od doby,kdy jej bachyně se selaty vyplatila,černou suvereně zapírá,takže je to jen na mě.V půli houští se stopa stáčí o devadesát stupňů ven a přes cestu a vysoký les do dalšího"pralesa".Nízký smrkový porost,vývraty a ostružiny.Takže na kolena,místy na břicho,kulovnici do ruky a kupředu.Zhruba po třiceti metrech vidím prasátko ležet před sebou s běhy pod břichem a ryjem opřeným o zem.Je živé,není živé,co teď.Kdyby alespoň ten trouba kokr přiběhl.Ten asi mojí myšlenku slyšel,odněkud přilítl a milé prase přeskočil a upaloval dál.Prase zvedlo hlavu a to už jsem na nic nečekal a v pozici"na prdeli sedícího střelce"jej dostřelil.Z noci mělo přestřelené oba přední běhy nad spárky,ty visely jen na kůži a po těch pahýlech odešlo zhruba kilometr.V jeho zálehu nebyla již barva skoro žádná,nevím jestli bylo už tak vybarvené,ale v každém případě se mu ty pahýly obalily sněhem a hlínou,takže byly jak obvázané.A to první prase?To si tam v klidu pospávalo a vyhřívalo se v zimním sluníčku.

Ne Eriko nikdy se nenašlo.Věřil jsem,že zůstane v té houštině protéká jí potok.V zimě jsem ho prohledal několikrát a nic.Při sběru hub mockrát, nic.Pokud bylo střeleno třikrát tak mi to dodnes hlava nebere.Většinou se najde třeba u sousedů.Když to někdo doprasí.Také nic.Z.K.

Já jsem jednou na honě v lese střílel na zajíce zajíc jako nic tak jsem se po něm díval bylo to na sněhu.Asi po 200m sedl a seděl tak jsem šel k němu jak jsem se přiblížil tak vzal do zaječích bez známky postřelení.Přišel jsem na místo kde seděl a byla tam loužička barvy.Tak nízkej nos a po barvě bylo ji čím dál víc už si říkám ten už musí ležet ale pořád nic. Až po dalších 500m v trní ležel ale ještě byl živej.Tak jsem po něm skočil chytl jsem ho přitom jsem si o trní roztrhl ret pod okem a ucho ale měl jsem ho.Nakonec mě ještě večer odsoudili že beru práci psům dostal jsem 4 sedmičky vína.Takže jak se říká na jakou zvěř vystřelíš tak stou už se nemá počítat.

Vzpomínám na jeden z "horších" dosledů - srnec roček (ne můj), rána seděla příliš vpředu, takže byl rozbitý přední běh v kloubu, žádné jiné poranění nebylo. Chvíli jsme šli po barvě, až k prvnímu zálehu, kde byla trošku kaluž barvy a trochu tříště (teprve tím jsme si 100% potvrdili, že jde o zásah běhu) ale dál nic. Jeden odjel domů pro psa, já se zatím rozhodla najít pokračování "za každou cenu" - byl to takový nešikovný terén, záleh byl v náletu před rohem oplocenky, takže srnec mohl jít buď zpátky, nebo kolem oploc. doleva, nebo podél oploc. dopředu a nebo taky úplně doprava, a k tomu plno listí, trávy, větví apod. :-) Motala jsem se tam jak vítr v bedně, skoro jsem lezla po čtyřech, prostě zarputilost I. stupně že tu barvu najdu ikdybych si k tomu měla lehnout.. :-) Když už jsem byla zoufalá, promítla jsem si, co bych asi tak dělala já :-) a pak vykročila dopředu podél oplocenky, co nejblíž plotu a ejhle - asi po čtyřech pěti metrech maličká kapička... Pak zase pár kroků nic a další kapička.. Barva začala pomalinku přibývat, až mě dovedla k další oplocence (jsou tam nahusto borovice). Zůstala jsem potichu v lese a čekala na psa. Pustili jsme dovnitř labradorku - ta nejenže zvěř najde, ale je-li třeba, i strhne a podrží (příp. když je to menší, tak přiaportuje :-) Pak se děly věci - srnec o třech bězích vyrazil, ladně přeskočil skoro dvoumetrový plot a prchal po poli. V první chvíli jsem myslela, že to nemůže být on, protože jsem nechápala, jak o třech bězích toto zvládne.. Na rány neslyšel a po cca 500ti metrech přespolního běhu zatáhl do "Borovíčka" - ostrůvek asi 50x50m s nízkými borovicemi,nahusto u sebe a jako bonus všelijaký další bordel (keře,tráva,trny,kameny,pařezy...) Čtyři a fena jsme nasedli do auta a přejeli k lesíku, každý obsadil jeden "roh" a fena se "vsákla" :-) do změti zeleně.. Uběhlo jen pár vteřin a srnec vyrazil ven - stihla jsem "honové" zvolání "Srnec dolůůů!" když padla kulová rána a kus se složil do hlíny..
Byla to neskutečná "dřina", ale co se původně "posralo", to se muselo "dorazit" a pro mě to bylo velké ponaučení (to jsem byla ještě úplný mysliv.zelenáč) "pořádně miř a až pak střílej a nebo radši ne", protože je lepší zvěř "pustit", než pak hledat, dostřelovat, nebo ani nenajít a budit se hrůzou co,kde,jak,kdyby,proč...

Jako začínajicí mysliveček jsem chodil na hřivnáče do takového lesního rašeliniště s olšemi, kde na kraji toho stála veliká jedle. Sedal jsem si do kořenového náběhu,opřený o kmen s dvacítkou na klíně a poslouchal ,kdy holub zaplácá a kde se na olši zhoupne větev. Holubi se tam za poledne létali chladit a na vodu. Zahvízdaly letky,zaplácal a už ho vidím jak dosedl na vzdálenou olši. Osmička brok z levého laufu a bum. Hřivnáč se setřepal šikmo dolů někam na konec olší.Já pro něho vystartoval, abych měl směr kam zapadl a bez uvážení to valil přímo přes ty močály. Najednou jsem tam hukl po pás a co teď! Mobily nebyly, nikde nikdo a nějaké pomoci,to nebyla šance se někde dovolat. Malá dušička ve mě byla. Připadal jsem si jak v tom Králi Šumavy..Dvacítkou jsem si nakonec přitáhl takový suchý vršek a větev,kterou jsem si střčil pod zadek abych se nebořil a jakoby jsem si na to lehl a pomalu z toho sevření bahna vytahoval jednu a druhou nohu. Gumovky tam jsou dodnes. Domů jsem přišel bos. Dvě sprchy a lahev kolínské teprve přerazily ten bahenní odér..Taky zážitek.

Matěji, tak to závidím. My máme tu zkušenost, že jakmile voláme kolem půlnoci, všichni vědí, že to "smrdí" taháním z řepky nebo kukuřice a tak telefon radši neberou... :-) Vzpomínám na jeden dosled černé, po ráně do pšenice lončák zatáhl zpátky do řepky, jago ho sice našel během chvilky, ale asi 50m od kraje a co s ním? Já přes záda flintu, do náruče psa (protože navolno by šel lovit další.. :-) do zubů baterku, partner táhl prase na psím vodítku a hurá.. Těch 50 metrů nám připadalo jako kilometr..
Nejlepší "tahání" bylo loni - známý že střílel na lončáka, prý hrubší kus, tak 60 kilo určitě.. Tak mu šel můj chlap pomoct a vidí ho, jak si to štráduje od posedu, flintičku na rameni, v jedné ruce batůžek, druhou ruku tak nějak vzadu, něco nese.. Volá na něj, ať tam počká, ať se tam nemusejí vracet pro prase a on s úsměvem "já už ho nesu..." Z půlmetrákového lončáka se vyklubalo sotva 15tikilové selátko :-))) Ale laň do kopce, asi 300m, to už bylo mnohem horší...

Josef, já bych byl tehdy taky raději, kdyby běželo na druhou stranu :-), tam jsem měl auto :-) na kraji pole. Ale naštěstí jsme na něj byli dva :-). Navíc, na zážitky s taháním břemen se nakonec u krbu vzpomíná nejlíp :-). M

Zdeňku musíš počkat a otevřít kufr! :-)

Podobný zážitek mám v květnu po setí kukuřice.Kolega slavil 50 let a v té době neměl kulovnici.Nevím jak jsme se dohodli,ale já mu slíbil na guláš nějakého lončáka.Seděl jsem na poli v lánu.Něco před 24 hodinou přišlo na pole asi 6 bachyn i s drobotí.Po 10minutách ještě dva kusy tak okolo 40kg a od bachen se drželi dál.Pokud se k nim dostali byli odbíjeni.Knourci byli,ale již 150metrů od posedu a nezbývalo než slézt z posedu a po cestě došoulat.Když už jsem si lehal tak z podemě vytáhl párek koroptviček a to dost hlasitě.Bachny se šly podívat co se děje.Musel jsem se rozhodnout a na jednoho lončáka střelil,popošel asi 10m,kde se zhroutil.Asi po 20minutách odcházím pro Sama zaparkovaného u posedu.Objíždím pole a hledám koleják nejblíž prasete.Prase však nikde..Hádejte,kde bylo.Zhaslé v koze posedu s kterého jsem slezl.Ušlo s vyšší komorou..plíce 400m.Dnes už ke každému kusu dojdu než jdu pro auto.Loveno 7/57R RWS KS 11.5g.Z.K.

Lov lišky kulovnicí není nikdy legrace. Já vždycky čekám, co se stane, protože mám s tím rozporuplné zkušenosti. Většinou, dle mého očekávání, zůstane liška v ohni bez odkazování - padne jako podťatá. Ale jednou za čas prostě přijde liška, která i po dobré ráně odejde poměrně daleko a po dosledu navíc většinou ještě žije. Důvody jsou těžko pochopitelné, jediné co lze vypozorovat je to, že žádné dvě rány nejsou stejné :-).
První lišku jsem lovil na 70 metrů, šla obilím od lesa, počkal jsem, až vylezla na místo, kde byla vidět, po ráně na zadní komoru odskočila asi tak 5 metrů, viděl jsem kousek těla, jak leží v obilí. Po 5 minutách se zvedla a začala pomaličku odcházet pryč - sice už bylo vidět, že je z toho celá špatná, ale kdybych nedal druhou ránu (na měkko), tak byla pryč nebo bych ji dlouho hledal (odešla tak 30-40 metrů). Poté většina lišek padala v ráně, pár jich bylo do 20 metrů od nástřelu (většinou po horší ráně). Až loni u řepky jsem střílel na malé lišče, to odešlo po dobré ráně 80-90 metrů daleko a ještě žilo, takže jsem pak po dohledání musel dát druhou ránu.
Odchod zvěře z nástřelu závisí nejen na dokonalosti provádění lovu - vhodnosti ráže, na umístění zásahu,..., ale taky na psychické odolnosti zvěře - první věci ovlivnit můžeme, psychiku ne, proto někdy zvěř i po 100 procentní ráně odejde.

Snad se neopakuji, ale při dosledu se mi vždy vyplatila zásada, že pes má vždy pravdu, nesnažit se jej nasadit na "správný" směr a důvěřovat mu. Měl jsem 100% zkušenost, že postřelená zvěř tahne vždy z kopce dolů, případně k vodě a jeden lončák mne vyškolil, táhl do prudkého kopce a od vody / nebyl zvednutý/. Sice jsem nad počínáním psa /král zvířat drsňák/ kroutil hlavou, ale zase měl pravdu. A hlavně neposlouchat kecy - umíš houby, minul jsi ho....a vždy dohledávat!

Jendo, brala jsem to obecně, jakoukoli zvěř, protože určitě každý zažil nějaký "divný" dosled, kdy byl přesvědčen, že zvěř leží do pár kroků a pak prolezl les a nenašel nic nebo naopak zvěř zůstala v ohni i přes celkem "špatnou" ránu..
Vzpomínám z vyprávění na lov vysoké - kus značil komorovou ránu, ale přesto odbíhal. Průvodce "zakázal" střílet znovu s tvrzením "ta byla dobrá, ta dojde.." Jenže samozřejmě, jak už to u těch 100% ran bývá, kus se nenašel, tedy našel ale až za čas, vyhublý, ještě živý (no spíš "polo.."). Po dostřelení se zjistilo, že se kule pravděpodobně cestou o něco štípla a jedna část pouze škrábla hrudník (proto to značení "komorovky") a další přerazila čelist..

Dosled se psem dělám vždy sám, když hledám kus zvěře jinému střelci ten postupuje se zbraní až za námi. Na dosled se psem vyrážím až po hodině od obeznání nástřelu, poté co sám již ztrácím barvu či stopu sledované zvěře. Zajdu vklidu domů pro psa, vyměním flintu a autem zajedu zpět k nástřelu. Při dosledu černé vždy vedu psa na řemeni, na volno mám špatnou zkušenost (kus se nedá dostřelit). Flintu rozhodně sebou, již tři kusy selat ještě živé (prostřelené běhy) a nevím jak jinak bych ukončil jejich trápení. Důležité je mít šikovného pejska a poté mu plně důvěřovat. Někdy už jsem si říkal, že si ze mě dělá určitě srandu a sleduje nějaké jiné své zájmy. Zatím však vždy zvěř našel a já jen kroutil hlavou kudy postřelený kus všude cestoval. Dobrá baterka je důležitá hlavně v první fázi dosledu, v té druhé je to však pes.

No já mám u černé svůj nacvičený postup :-), tzv. "standard operating procedure" :-), ale nejvíc lovím v lese, takže na poli to může být trochu jinak:-).
Černá na vnadišti - po ráně čekám tak 10-15 min. (1-2 cigarety), jednak si potřebuju zakouřit :-), jednak se potřebuju uklidnit, abych spláchnul adrenalin z lovu :-). Po ráně vždy okamžitě poslouchám (vidět obvykle není nic moc vzhledem k večernímu času), často je slyšet odkazování či jiné zvukové projevy, které můžou naznačit směr. První vždy!!! na nástřel, párkrát jsem si byl jistý a nevyplatilo se mi to a stejně jsem se musel vrátit na nástřel a začít od začátku. Nástřel se vyplatí označit, zapíchnutou větvičkou, nechat tam kapesník apod. Od nástřelu po barvě nebo záporech, pokud barva není. Pomalu a nespěchat, ta trocha času navíc už nic neovlivní. Na vnadišti střílím nakrátko a v podstatě zásadně komoru, navíc středně výkonnými rážemi, takže prasátka jsou obvykle tak max. do 50 m, spíš blíž, barva celkem pravidelně. Pokud to nejde, tak to nezkouším za každou cenu všechno pohamtat, dojdu si do auta pro psa, pokud ho mám s sebou (což s vyjímkou větších mrazů mívám). Pokud ne, volám kamaráda se psem. Pokud ta možnost není, tak v postupně větších kruzích hledám, dokud se člověk s nízkým nosem nechytne:-) na barvu nebo stopu. V každém případě to chce pořádnou baterku, lépe dvě nebo i tři, baterky samozřejmě docházejí v nejhorší možný moment a když jsou nejvíc potřeba. V dnešní době není problém koupit malé, ale přitom výkonné baterky s LED, které svítí dobře, nic neváží a vydrží, do kapsy nebo do baťůžku se vejdou v pohodě. Radši si vezmu na dosled baterku než flintu :-), navíc k čemu flinta, která překáží při tahání. V autě navíc standartně vozím velkou aku baterku, která svítí jak auto. Světlo je podle mě nejdůležitější na celém dosledu černé zvěře, taky už jsem si musel svítit displejem mobilního telefonu a to není nic moc. V dobrém světle se spíš nepřehlédne barva, zápory, kus ležící pod smrčkem atd.
V každém případě je lepší, když dosled dělá jeden, max. 2 lidi, pokud jsou sehraní. Nejhorší je, když ve snaze pomoci, se na nástřelu sejde skupinka 5-6 lidí, z toho třeba někteří ne moc zkušení atd., motají se dokola, každý tomu rozumí nejlíp a ví úplně všechno, informace od střelce jsou často ne úplně relevantní, protože jeho pohled je ovlivněn lovem, výsledkem je obvykle akorát zmatek (a zhamtaný nástřel, kde se pak už nenajde nic, co pak chcete od psa) a nic víc. Ta skupinka lidí se pak hodí případně na tahání :-), to je tak jediný, k čemu je ta grupa dobrá. Tohle platí v případě, že si myslím, že to byla dobrá rána, hodně se dá poznat právě na nástřelu a pár prvních metrech. V ostatních případech psa rovnou. Zmíněné riziko napadení sice existuje, ale po pravdě řečeno, až na dva relativní případy jsem s tím zatím zkušenost neudělal, takže se k tomu nechci vyjadřovat. Historek starých zbrojnošů jsem samozřejmě slyšel mnoho. Úvahy o použití KKZ k zastavení útoku považuji za úsměvné. Osobně bych v takovém případě volil starou známou pravdu: "kdo uteče, ten vyhraje"!(+ zahodit rozsvícenou baterku). Vrátit se tam můžu vždycky, ale nejsem ani kovboj, ani Arnold Schwarzeneger nebo Chuck Norris, co se vždycky trefí od pasu a má nekonečné zásobníky :-). KKZ na dosled nenosím, kdo by se s tím tahal, akorát to překáží. Nechávat dosled na druhý den ráno nemám rád, z více důvodů, ale pokud to jinak nejde, tak samozřejmě ano. Pokud všechno selhalo, tak pak volné hledání i třeba ve více lidech, ale to je až ta úplně poslední možnost.
Černá u řepky nebo kukuřice - střílím na plec, abych případný dosled eliminoval. Navíc posílat psa do řepky, nevím, nevím, moc šancí by tam asi neměl.
Ostatní spárkatá tak, jak psal Ing.Bergman.
MS

Každá rána je jiná, i zdánlivě dobrá rána nemusí vést k tomu, že zvěř po ní neodejde, já mám s tím nedobrou zkušenost hlavně u liščat a srnčat.
Dosled se musí dělat v klidu a s rozmyslem, v dostatečně dlouhé době po ráně. Je blbost hned po vystřelu se hnát a nenechat zvěř v klidu zhasnout, jednak se tím zvyšuje riziko napadení, a jednak toho, že zvěř odejde ještě dál. Za další je dobré se podívat na nástřel, co bylo zasaženo, pokud zvěř barví - jsou-li v barvě plíce nebo játra, tak zvěř skoro jistě někde nedaleko bude ležet (aspoň dle mých zkušeností). Jinak v noci se hodí jeden až dva psi, jeden svítič a ještě jeden střelec, pak je třeba postupovat systematicky a s rozmyslem, kdo kam může střílet. Když zvěř neleží do 50 metrů, na viditelnou vzdálenost, zalezlo do porostu, nebo nebarví, tak pak nechávám dosled na ráno - protože pak v noci začne člověk znejisťovat, jestli vůbec trefil, po čem střílel, jestli mu dobře střílí flinta a vymýšlet další blbosti, že lov nebyl tak úspěšný, jak si myslel, což má neblahlý vliv i na jeho následující lovecké akce.

Čím míň lidí se u toho motá, tím líp :-). M