Lov "raritních" srnců
Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se.... |
Autor: Ivo Ondráček | 15.03.2011 10:40
Tak nic, po mém to holt nebude...:) Jen musím navázat na ostatní, že jeden velký problém se musí rozškatulkovat na malá témata a v těch se o něčem bavit. Nelze zavést téma "Srnčí zvěř" a řešit v něm všechno od vlivu úživnosti honitby, až po růst paroží, bude v tom akorát příšerný bordel...
Autor: Erika Doležalová | 15.03.2011 10:33
K nějaké "pravdě" se stejně nedobereme, protože ji mají všichni :-) Ikdyž chodím do revíru často je "čumět", i tehdy si zkouším odhadnout věk a vše ostatní a říct si "tebe za xx dní-týdnů ulovíme (když Diana dopřeje, samozřejmě :-)" nebo "ty nám tady doufám ještě nějaký ten rok vydržíš.."
Odlov holé je kapaitola sama pro sebe, to je opravdu na nové vlákno. U srnců máme pro posouzení prostě navíc ty parohy, srny v tomhle mají "smůlu" a tak by se o to víc zodpovědněji mělo k jejich odlovu přistupovat. Bohužel dnes se to většinou děje tak, že se plošně střílí jakékoli srnče, jakákoli čiplenka a jakákoli "nevodící" srna. Když už někdo začne trochu víc vybírat, často taky ne ideálně. Loví se pak podle kondice, nikoli konstituce, a to je velmi špatně. Málokdo totiž zauvažuje, proč je daná srna trochu pohublá (když nevykazuje žádné známky onemocnění nebo poranění) - ikdyž je jinak pěkně stavěná. Ona totiž mohla vodit dvě velmi silná srnčata a tak je logické, že její kondice šla dolů.. A tak by se dalo pokračovat dlouho a dlouho, týká se to i srnců - je logické, že velmi silný šesterák na tom může být kondičně hůř než slabý vidlák - dal totiž hodně do trofeje, zatímco ten slabší si prostě "žral pro sebe"..
Ale abysme se vrátili k tématu (založte už někdo to vlákno o odlovu holé :-)))
je prostě při objevení nějakého atypického srnce (myšleno z hlediska trofeje) nezbytné pořádně pozorovat, odhadnout, zkoumat a uvažovat :-) Pro někoho je rarita cokoli, mě by prostě silný tříletý šesterák s jednou lodyhou ulomenou radost neudělal. Je to na každém a samozřejmě splést se může taky každý. Ono né každá abnormalita jde snadno zařadit, můžeme si myslet, že parůžek je ulomený a není to tupé protože je to "ohlazené" a zatím ten domělý pahýl může být "typicky netypický" paroh po jako následek poranění běhu.. A naopak, můžeme si myslet, že ten špičák, který má na jedné straně "čudlík" je klasická palička kvůli nerovnoměrně vyvinutým pučnicím a ona to přitom původně byla taky špička, ale to ulomené.. Jsou trofeje, které lze zhodnotit a zařadit snadno ikdyž je srnec 80m, jsou trofeje, které takto určit nejdou ani když máme srnce skoro ve dveřích kazatelny (a pak taky ty, které "nevysvětlíme", ani když už to máme vybělené v ruce :-)))
Odlov holé je kapaitola sama pro sebe, to je opravdu na nové vlákno. U srnců máme pro posouzení prostě navíc ty parohy, srny v tomhle mají "smůlu" a tak by se o to víc zodpovědněji mělo k jejich odlovu přistupovat. Bohužel dnes se to většinou děje tak, že se plošně střílí jakékoli srnče, jakákoli čiplenka a jakákoli "nevodící" srna. Když už někdo začne trochu víc vybírat, často taky ne ideálně. Loví se pak podle kondice, nikoli konstituce, a to je velmi špatně. Málokdo totiž zauvažuje, proč je daná srna trochu pohublá (když nevykazuje žádné známky onemocnění nebo poranění) - ikdyž je jinak pěkně stavěná. Ona totiž mohla vodit dvě velmi silná srnčata a tak je logické, že její kondice šla dolů.. A tak by se dalo pokračovat dlouho a dlouho, týká se to i srnců - je logické, že velmi silný šesterák na tom může být kondičně hůř než slabý vidlák - dal totiž hodně do trofeje, zatímco ten slabší si prostě "žral pro sebe"..
Ale abysme se vrátili k tématu (založte už někdo to vlákno o odlovu holé :-)))
je prostě při objevení nějakého atypického srnce (myšleno z hlediska trofeje) nezbytné pořádně pozorovat, odhadnout, zkoumat a uvažovat :-) Pro někoho je rarita cokoli, mě by prostě silný tříletý šesterák s jednou lodyhou ulomenou radost neudělal. Je to na každém a samozřejmě splést se může taky každý. Ono né každá abnormalita jde snadno zařadit, můžeme si myslet, že parůžek je ulomený a není to tupé protože je to "ohlazené" a zatím ten domělý pahýl může být "typicky netypický" paroh po jako následek poranění běhu.. A naopak, můžeme si myslet, že ten špičák, který má na jedné straně "čudlík" je klasická palička kvůli nerovnoměrně vyvinutým pučnicím a ona to přitom původně byla taky špička, ale to ulomené.. Jsou trofeje, které lze zhodnotit a zařadit snadno ikdyž je srnec 80m, jsou trofeje, které takto určit nejdou ani když máme srnce skoro ve dveřích kazatelny (a pak taky ty, které "nevysvětlíme", ani když už to máme vybělené v ruce :-)))
Autor: kesl | 14.03.2011 22:21
Vážení kolegové, ještě jednou a naposledy vstoupím do diskuse. Dopodučím četbu O vzniku druhů přirozeným výběrem od pana Darwina. Máte samozřejmě pravdu jak s genetikou, tak kvalitou prostředí, kterou mimo jiné slovutný vědec dle pozdějších bádání značně přecenil... Jenže onen "přirozený vývoj" se děl bez zásahu člověka. Nyní se na vzniku kvality srnčí zvěře obrovskou měrou podílí myslivec a bohužel i lovec, takže při lovu je upřednostňována trofej, což je samčí kus. A tak se stalo, že poměr pohlaví srnčí zvěře v úživných honitbách je přibližně 1:3 ve prospěch srn. Zde je kámen úrazu. Srnci nemají konkurenci a geneticky slabí jedinci vesele pokládají "přemnožené" srny a pyramida složení populace se naklání k nižším věkovým třídám s nižší genetickou výbavou.
O genotypech, fenotypech, úživnostech a vlivu péče na trofej se můžeme bavit až po úpravě poměru pohlaví co nejvíce směrem k normálu, což jest 1:1. Je to bohužel odchýleno od tématu (omlouvám se), ale k těm parohům to patří a Erika má určitě pravdu v tom, že ohledně trofejí by se mělo založit zvláštní vlákno o průběrném odlovu holé, protože v tom je jádro pudla.
A ještě si neodpustím. Uloví-li kdokoliv nevodící srnu v dobré kondici, proviní se mnohem více, než když uloví silného šesteráka s ulomeným parůžkem. Všechny nevodící srny jsou plodné a o srnče, nebo srnčata nějak přišly. L a L!
O genotypech, fenotypech, úživnostech a vlivu péče na trofej se můžeme bavit až po úpravě poměru pohlaví co nejvíce směrem k normálu, což jest 1:1. Je to bohužel odchýleno od tématu (omlouvám se), ale k těm parohům to patří a Erika má určitě pravdu v tom, že ohledně trofejí by se mělo založit zvláštní vlákno o průběrném odlovu holé, protože v tom je jádro pudla.
A ještě si neodpustím. Uloví-li kdokoliv nevodící srnu v dobré kondici, proviní se mnohem více, než když uloví silného šesteráka s ulomeným parůžkem. Všechny nevodící srny jsou plodné a o srnče, nebo srnčata nějak přišly. L a L!
Autor: Antonín Straka | 14.03.2011 19:25
Já v podstatě nic jiného nepíšu.Fenotyp (tedy to jak zvěř vypadá včetně trofeje)je projevem jejího genotypu navenek :-D.Pokud zlepšíte úživnost, tak samozřejmě se rapidně zvedne kvalita zvěře a následně i trofejí.Jen to prostě bude mít strop, který je pokaždé někde jinde.Snad si rozumíme:)
Autor: Milan Soukup | 14.03.2011 18:55
Eriko, ty fotky, já za sebe, vše odstřelové. Ms
Autor: Milan Soukup | 14.03.2011 18:54
Ach jo, já vám zase všem garantuju, že v momentě, kdy zlepšíte úživnost honitby na maximum, tak tomu budou odpovídat trofeje i kvalita populace z tohoto hlediska, na veškeré debaty o červených bodech, chovnosti, abnormalitách, průběrných odstřelech a podobných volovinách můžete "vcukuletu" zapomenout. Genetika ano, ale podstatnější roli hrají jiné věci. MS
Autor: Antonín Straka | 14.03.2011 17:39
Pro pana Trojku - Tady si vám dovolím důrazně oponovat. Naopak genetika kvalitu srnčí zvěře ovlivňuje a to velmi silně.Srnčí zvěř je zvěří teritoriální, v honitbě tedy hospodaříme většinou s víceméně stálou populací,resp. populacemi (členitá honitba na více katastrech atp.),které se samozřejmě částečně prolínají. Každá ta populace má nějaký společný genetický profil a základ, který má daný svůj vrchol - kterého za optimálních podmínek může dosáhnout. Nikdy ho však nedosáhneme, můžeme se k němu jen přiblížit - krmení, zvyšování úživnosti honitby atd, ostatní faktory jako např. počasí jsou neovlinitelné. Zpravidla ale se populace pohybuje v nějakém svém dlouhodobém průměru, jak početně tak kvalitativně.A hlavně, každá populace má ten průměr i vrchol úplně jinde. Pro hospodaření v honitbě je tedy nejdůležitější určit ten průměr a od něj se odpíchnout dál v hospodaření, což znamená dokonale znát zvěř v honitbě a podmínky.
Autor: Roman Trojka | 14.03.2011 16:57
Pro Jarina- nezaměňovat genetickou hodnotu a chovnou, to je velký rozdíl! Pro příklad, kosterně slabá srna nikdy nemůže dát silného potomka i kdyby byla pokladána tím nejlepším srncem. Geneticky má srna i srnec stejnou hodnotu, ale chovná hodnota je mnohem důležitější u srny. Jen silná samice, má předpoklad dát silného potomka..Na kvalitu srnčí zvěře mnohem více působí vnější vlivy než genetika.
Autor: Jarin Beskydak | 14.03.2011 14:28
Ulovení chovného srnce nerovného šesteráka s ulomenou výsadou je smůla. Takový úlovek by mě moc nepotěšil. Na druhou stranu, poznat toto lze na blízko nebo s kvalitní optikou. Já takhle střelil špičáka, kdy cca na 50m jsem přes Nikon Monarch 12x56 obeznal srnce s jedním parůžkem na hraně chovnosti a druhý jsem odhadnul na 4cm. Když jsem k němu přišel, docela ve mně hrklo. Průběrní jsou u nás špičáci do 10 cm výšky. Menší parůžek ulomený a u druhého jsem doma naměřil 9,5cm.
Otec mě vždy učil, že každý srnec s druhým parožím musí mít šesteráka a cokoliv nad standard šesteráka je rovněž průběrné. Doba se však mění, každý se honí za jeleny s co největším počtem výsad a nějak nám to přeskočilo i na ty srnce. Pořád se držím té klasické poučky u srnců. Standard je šesterák a cokoliv víc je samotné na škodu ve hmotě toho šesteráka. Geneticky se to pak posouvá na pravidelný výskyt osmeráků, ale asi na škodu věci. Na druhou stranu osmerák u srnce je dle mého pěkná rarita. Moje první III. srnec byl nerovný desaterák, ale radost jsem měl pouze z rarity, nikoliv z X výsad. Poučka o nutnosti kvalitního průběrného odstřelu u holé je opravdu nejvyšší nutností. Jenže reálně to vypadá tak, že hlavně u svátečních myslivců platí – samotná srna, padni komu padni.
Rád bych ještě upřesnil jednu informaci. Co se týče genetiky, je u jedinců rozmnožujících se pohlavně vliv matky 50%, otce 50%. Nic víc, nic míň (Mendel a jiní). Lesu, lovu
Otec mě vždy učil, že každý srnec s druhým parožím musí mít šesteráka a cokoliv nad standard šesteráka je rovněž průběrné. Doba se však mění, každý se honí za jeleny s co největším počtem výsad a nějak nám to přeskočilo i na ty srnce. Pořád se držím té klasické poučky u srnců. Standard je šesterák a cokoliv víc je samotné na škodu ve hmotě toho šesteráka. Geneticky se to pak posouvá na pravidelný výskyt osmeráků, ale asi na škodu věci. Na druhou stranu osmerák u srnce je dle mého pěkná rarita. Moje první III. srnec byl nerovný desaterák, ale radost jsem měl pouze z rarity, nikoliv z X výsad. Poučka o nutnosti kvalitního průběrného odstřelu u holé je opravdu nejvyšší nutností. Jenže reálně to vypadá tak, že hlavně u svátečních myslivců platí – samotná srna, padni komu padni.
Rád bych ještě upřesnil jednu informaci. Co se týče genetiky, je u jedinců rozmnožujících se pohlavně vliv matky 50%, otce 50%. Nic víc, nic míň (Mendel a jiní). Lesu, lovu
Autor: Jan Slavětínský | 14.03.2011 14:14
...Jasně. Medailový srnec je srnec trofejový a na vrcholu síly, bezpochyb a tak je tím "sklizňovým". Pořád ulovení např.4. letého pěkného šesteráka s jedním ulomeným nebo zalomeným parohem je pro mne "podtržení" takového srnce. Za rok by udělal víc..Vyloženě záleží na posouzení, jestli takového srnce chci v revíru mít nebo ne. (jako ve vlastní honitbě...) .Podle toho střílet.
Autor: Milan Soukup | 14.03.2011 14:03
Ono po pravdě řečeno, jak napsal Josef Hanzlík a další, znalí věci. Celé zásady průběrného lovu se uplatňují už asi 70 let, ne li více a výsledek? Diskuze o červených bodech, spousta dohadů apod., a zkuste se někdy podívat na medailové srnce :-), co mají na hlavě :-). Asi tak. MS
Autor: Erika Doležalová | 14.03.2011 13:22
Vložila jsem do Fotogalerie pár snímků, tak snad už si budeme rozumět, o čem téma vlastně je.. :-)
Autor: Josef Hanzlík | 14.03.2011 13:08
Ondráčku neřvi.Tak už to tady chodí.Začneš o koze a za chvíli je to o voze.Právě proto je tu doteď pohoda a dost často i sranda.Ona ta Tvá otázka je trochu naivní,protože i při svý chabý paměti si vzpomínám,že se tohle řešilo už v kurzu,kde nás učili,že takového srnce je škoda a žádný pořádný myslivec ho neuloví,pokud pozná,že je to poranění pouze lodyhy.Prostě když to poznáš běží,když ne,tak leží.
Autor: Miroslav Šafr | 14.03.2011 11:13
Koukám, o co to mám jednodušší. U nás je roční odstřel srnců menší než počet členů a tak ne každý rok řeším jaký kus ulovit. Když už něco lovím, mám určenou věkovou třídu a v té poté vybírám nejvhodnější kus ve svém úseku. Za spávný výběr se poté zodpovídám především sám sobě, nanejvýš kolegům z MS. Nějaká hodnotitelská komise na okresu, nebo jiní chytráci jsou mi ukradení. Svůj revír znám dobře a tak většinou ještě před dobou lovu, někdy i rok dopředu mám vytypované jedince. Když přijde v době lovu nějaký "cizí" srnec se zvláštní trofejí a mám ho na povolence, pokud to nebude jeden z nejsilnějších srnců v honitbě, rád ho s čistým svědomím ulovím. Přece místo měho nestřelím "Pepíka", který mě tam dělá společnost na každé čekané.
Autor: Milan Soukup | 14.03.2011 10:53
Jinak velmi hezké fotky dokladující různé typy anomálií, ať už hormonálních či vzniklých jako důsledek mechanických poranění lze nalézt v publikaci "Abnormální parůžky", U.Herbst, 2006. V řadě případů lze skutečně těžko v praxi asi těžko odlišit, co je co, zejména při obeznávání živé zvěře. MS
Autor: Milan Soukup | 14.03.2011 10:44
No to je podle mě zrovna mechanické poškození. MS
Autor: Jan Slavětínský | 14.03.2011 10:34
Ivoši to není zrovna ten pravý příklad. Na té fotce je berný srnec a pěkná trofej. Já myslím ještě něco jiného. Bohužel zatím nevkládám fotky...
Autor: Ivo Ondráček | 14.03.2011 10:12
Kdo chce tady pokračovat v diskuzi, ať se napřed mrkne do fotogalerie. Vložil jsem tam srnce, který JAKŽTAKŽ vyhovuje tomu o čem chci mluvit. Přimyslete si patrnější místo zlomu, které je u takových trofejí často k vidění a k takovéto trofeji se vyjadřujte. Pro jistotu ještě jednou - poze k takovéto. Ne k vývrtkáčům aspol. Kéž je v tom konečně jasno...:)
Autor: Ivo Ondráček | 14.03.2011 09:51
Není nad to začít číst vlákno odprostředka a pak dštít oheň na mojí hlavu, že kritizuju lov raritních srnců. PŘEČTĚTE SI O ČEM VLÁKNO JE A PIŠTĚ K TÉMATU! Co zatím vidím, jen Erika a Honza mluví o tom co já = O srnci se zlomeným a následně srostlým parůžkem v jiném úhlu. Nepleťe do toho sakra vývrtkáče, vylomené pučnice atd. Rovněž lov holé se tu vůbec neřeší. Zrovna Figi to zná nejlíp z loveckého fóra, tam jsou na odklánění od tématu oprávněně alergičtí. A základní myšlenka tématu není rartitní srnec, ale srnec s poraněným parůžkem v průběhu růstu. Píšu to už potřetí. POTŘETÍ!
Autor: Erika Doležalová | 14.03.2011 08:14
O tom, že velký vliv na trofej má matka daného srnce není třeba diskutovat (pro ty, kteří mají stejný názor, je to zbytečné, protože to vědí a praktikují, ti kteří střílí holou na potkání, prostě aby byl kus, je to zbytečné taky - nenaučíte je to). Takže by možná bylo vhodné založit novou diskuzi, a sice o odlovu holé.
Zde bylo téma o něčem jiném a sice zlomené parůžky, parůžky atypické následkem MECHANICKÉHO poškození a tím pádem otázka lovit - nelovit.
Když objevíme "podivného" srnce, vždy se samozřejmě nabízí několik variant, jak tato podivnost vznikla. Jestliže mi přijde srnec, který má na jedné straně dlouhou vidličku nebo šesteráka a na druhé sotva 5cm špičku, je jasné, že to není mechanickým poškozením, ale spíše nestejně vyvinutými pučnicemi, příp. poraněním dlouhých kostí běhu. Pokud se objeví srnec, který nosí na jedné straně normálního šesteráka a na druhé různě pokroucené cosi, pak je nejspíš na vině poškozená pučnice.. A tak by se dalo pokračovat a takovéto srnce bych řadila do kategorie "lovní". Jestliže mi však přijde srnec, který nosí šesteráka na straně jedné a na druhé straně má třeba 5cm tupý pahýl, pak bych už váhala, protože pravděpodobnost, že se jedná o lodyhu ulomenou, je velká. No a zda takového srnce lovit či nelovit, to už je na každém. Někdo na něj zmáčkne bez přemýšlení, protože je to prostě atyp. Já osobně bych ale nejprve odhadla věk, dále konstituci a kondici daného kusu a v neposlední řadě i druhý "zdravý" parůžek. Jestliže by srnec byl v těchto ohledech "v pořádku", nechám ho odejít. Pokud to bude kus slabý ve zvěřině, nemocný, jinak poraněný nebo "celý" parůžek nebude odpovídat kritériím (např. nízký, slabý, neperlený, krátké výsady atd.atd.atd.), pak srnce ulovím jako průběrného, stejně jako bych ho lovila, kdyby měl parůžky oba.
Doma máme několik srnců z posledních let i pár trofejí hodně starého data (některé naše a některé získané), které lze souhrnně označit jako "raritní", já osobně ale parůžky zlomené či jinak mechanicky (a tedy DOČASNĚ) poškozené jako rarity neoznačuji. Vložím do Fotogalerie pár snímků, tak se můžete vyjádřit, jestli byste tyto srnce lovili či nikoli...
Zde bylo téma o něčem jiném a sice zlomené parůžky, parůžky atypické následkem MECHANICKÉHO poškození a tím pádem otázka lovit - nelovit.
Když objevíme "podivného" srnce, vždy se samozřejmě nabízí několik variant, jak tato podivnost vznikla. Jestliže mi přijde srnec, který má na jedné straně dlouhou vidličku nebo šesteráka a na druhé sotva 5cm špičku, je jasné, že to není mechanickým poškozením, ale spíše nestejně vyvinutými pučnicemi, příp. poraněním dlouhých kostí běhu. Pokud se objeví srnec, který nosí na jedné straně normálního šesteráka a na druhé různě pokroucené cosi, pak je nejspíš na vině poškozená pučnice.. A tak by se dalo pokračovat a takovéto srnce bych řadila do kategorie "lovní". Jestliže mi však přijde srnec, který nosí šesteráka na straně jedné a na druhé straně má třeba 5cm tupý pahýl, pak bych už váhala, protože pravděpodobnost, že se jedná o lodyhu ulomenou, je velká. No a zda takového srnce lovit či nelovit, to už je na každém. Někdo na něj zmáčkne bez přemýšlení, protože je to prostě atyp. Já osobně bych ale nejprve odhadla věk, dále konstituci a kondici daného kusu a v neposlední řadě i druhý "zdravý" parůžek. Jestliže by srnec byl v těchto ohledech "v pořádku", nechám ho odejít. Pokud to bude kus slabý ve zvěřině, nemocný, jinak poraněný nebo "celý" parůžek nebude odpovídat kritériím (např. nízký, slabý, neperlený, krátké výsady atd.atd.atd.), pak srnce ulovím jako průběrného, stejně jako bych ho lovila, kdyby měl parůžky oba.
Doma máme několik srnců z posledních let i pár trofejí hodně starého data (některé naše a některé získané), které lze souhrnně označit jako "raritní", já osobně ale parůžky zlomené či jinak mechanicky (a tedy DOČASNĚ) poškozené jako rarity neoznačuji. Vložím do Fotogalerie pár snímků, tak se můžete vyjádřit, jestli byste tyto srnce lovili či nikoli...
Autor: Jan Slavětínský | 14.03.2011 07:17
Mám o raritách trochu jinou představu ,rád takové srnce lovím ,hledám a potom z nich mám i radost než u šesteráka s ulomeným nebo poraněným parohem. Vím přesně co Ivo myslíš. U šesteráka s poraněným parohem budeš u lidí co myslivosti rozumí "lehce za pitomce" a takový srnec ani moc nepotěší.U mě tenhle srnec prostě raritou není. Někteří ti ho sice budou závidět,ale tvé vlastní svědomí je věc druhá.
Mám přesně takového srnce co myslíš a když jsem mu dával poslední hryz,tak jsem si nadal do vola a v duchu si odplivl.Netěší tě ani na přehlídce a když ti ho známí chlapi z celého okresu prohlíží, nejraději bys své jméno u něho vymazal....Určitě mi rozumíš. Ale lidé jsou různí a druhý z něho může mít radost...(Vezmu ho do Roudné)
Mám přesně takového srnce co myslíš a když jsem mu dával poslední hryz,tak jsem si nadal do vola a v duchu si odplivl.Netěší tě ani na přehlídce a když ti ho známí chlapi z celého okresu prohlíží, nejraději bys své jméno u něho vymazal....Určitě mi rozumíš. Ale lidé jsou různí a druhý z něho může mít radost...(Vezmu ho do Roudné)
Autor: kesl | 13.03.2011 22:47
Zdravím kolegové. Sám rád lovím raritní srnce a mohu říci, že z naprosté většiny není možné poznat, zda je proží deformováno mechanicky, či nikoliv. Jako balzám na moji mysliveckou duši zapůsobil příspěvek Figiho a jen dodám, a už se opakuji Xkrát, že pokud neupravíme lovem poměr pohlaví srnčí zvěře na 1:1,5 minimálně, je naprosto jedno, jaké trofeje lovíme. L a L!
Autor: Radek Chadim | 13.03.2011 19:45
Já jsem taky spíše pro lov. Ale ono to záleží na posouzení více hledisek a každého kusu zvlášť. On třeba srnce geneticky na tom může být dobře, ale taky se musí vzít v úvahu, že po úrazu, kterým si deformaci paroží přivodil, na tom může být špatně zdravotně, ačkoliv to není na první pohled patrné. Taková srážka s dopravním prostředkem nebo plotem může způsobit nějaké vnitřní poranění, které může zabíjet sakra dlouho. Pak je dvojnásob škoda ho nechat odejít, když by z něho mohla být zajímavá trofej.
Autor: rici czech | 13.03.2011 18:31
Naprostý souhlas s romanem i s figim ,jenom si myslím ,že "průběrný" lov nemá podstatný vliv na kvalitu populace ale jak napsal roman je to souhra jiných faktorů např. ůživnost prostředí ,klidu v honitbě apod.S ůsměvem si prohlížím trofeje srnců ulovených někdy v roce 1930-1940 po předkovi ,kde o průběrném odlovu nemohla být ani řeč:-)
Autor: Roman Trojka | 13.03.2011 17:19
Už jsem o tom dříve psal. Figi má naprostou pravdu o úloze holé zvěře a její důležitosti pro chov. Srnce lovíme průběrné 60 let a nějaký ohromný posun nemáme. Na kvalitu chovu má vliv mnoho vnějších faktorů a ten srnec nám to sice ovlivňuje, ale né tak výrazně,jak mu rádi přisuzujeme. Kdysi jsem vyslovil kacířkou myšlenku, že kdyby jsme dle plánu lovu odlovili bez jakéhokoli výběru daný počet srnců, tak tomu chovu nijak neublížíme... Rád lovím raritní srnce. Za raritu považuji různě deformované paroží, ale ne odlomenou lodyhu, či výsadu. Pro mě má největší váhu stáří srnce, jeho vyzrálost. 7-8 let starý srnec je každý dobrý.
Autor: figi | 13.03.2011 16:50
Nad trofejemi nejen srnců myslivci vemi často a velmi rádi dlouze a učeně diskutují. Takže jen ve zkratce - takto deformované srnčí trofeje si nikdy nenechám ujít.
Důvodů je několik.
Diskuze o chovnosti samčí zvěře jsou sice pěkné, ale ve své podstatě k ničemu. Tím nechci říci, že to není důležité. Ale. Drtivá většina diskusí by měla být o chovnosti ulovené samičí zvěře, protože z hlediska chovu je právě holá geneticky několikanásobně důležitější. A právě zde nám to trochu pokulhává, protože je jednoduché čučet na parohy a přitom učeně rozvíjet plky na téma chovnosti, ale u té holé není moc o čem diskutovat ..., většina myslivců holé stejně nerozumi, nepoznají ani věk, a ani se o něj nezajímají, natož posoudit chovnou hodnotu, takže mluvit není vlastně o čem.
Zaměřujeme se úplně špatným směrem.
A jako bývalý člen hodnotitelské komise jsem diskuzím nad takovými trofejemi vždy zamezil jednoduchou otázkou : " pánové, ruku na srdce, stříleli by jste na něj ? ", a červená nikdy nebyla.
Pokroucených trofejí mám na zdi několik, a z vlastní zkušenosti p. Ondráčkovi mohu jen doporučit jejich lov, udělá to vždy radost ( a spoustu závisti ).
Důvodů je několik.
Diskuze o chovnosti samčí zvěře jsou sice pěkné, ale ve své podstatě k ničemu. Tím nechci říci, že to není důležité. Ale. Drtivá většina diskusí by měla být o chovnosti ulovené samičí zvěře, protože z hlediska chovu je právě holá geneticky několikanásobně důležitější. A právě zde nám to trochu pokulhává, protože je jednoduché čučet na parohy a přitom učeně rozvíjet plky na téma chovnosti, ale u té holé není moc o čem diskutovat ..., většina myslivců holé stejně nerozumi, nepoznají ani věk, a ani se o něj nezajímají, natož posoudit chovnou hodnotu, takže mluvit není vlastně o čem.
Zaměřujeme se úplně špatným směrem.
A jako bývalý člen hodnotitelské komise jsem diskuzím nad takovými trofejemi vždy zamezil jednoduchou otázkou : " pánové, ruku na srdce, stříleli by jste na něj ? ", a červená nikdy nebyla.
Pokroucených trofejí mám na zdi několik, a z vlastní zkušenosti p. Ondráčkovi mohu jen doporučit jejich lov, udělá to vždy radost ( a spoustu závisti ).
Autor: Ivo Ondráček | 13.03.2011 11:51
Honzo a přesně o tom tady už od včerejška píšu...:)
Autor: Jan Slavětínský | 13.03.2011 11:39
Ivo, pokud srnec má na jedné straně ukázkového šesteráka a druhý paroh v půlce ohnutý, tak je lov na zvážení situace (na stáří kusu,hmotnosti atd.) a potom když tento srnec shodí, je předpokladem,že v příštím roce bude mít paroží normální. Pokud má paroží průběrné, takové,že by ho člověk normálně lovil i tak,tak naopak se ten vyhnutý druhý parůžek pro mne stává zajímavou trofejí. Je to trochu o citu ,o posouzení a o podmínkách honitby...
Autor: Ing.Mirek Bergman | 12.03.2011 20:57
Ještě bych doplnil jak tomu vycházíme členům vstříct z toho praktického hlediska. U nás v honitbě má každý člen (mimo sezóní povolenky) tzv. trvalou povolenku k odlovu "samčí zvěře s raritní trofejí" v I. - III. VT u zvěře srnčí a dančí, a I.-IV.VT u zvěře vysoké do odvolání, s platností povolenky v roce "dle doby lovu uvedné v zákoně č. ....."
Vycházím z toho, že je věcí naprosté časově nepředvídatelné náhody se s takovým trofejovým kusem potkat, a proto má každý náš člen tu možnost v takovém případě o svoji raritní, popřípadě životní trofej nepřijít.
Mám za to, že takový přístup ke kolegum je fér.
Vycházím z toho, že je věcí naprosté časově nepředvídatelné náhody se s takovým trofejovým kusem potkat, a proto má každý náš člen tu možnost v takovém případě o svoji raritní, popřípadě životní trofej nepřijít.
Mám za to, že takový přístup ke kolegum je fér.
Autor: Ivo Ondráček | 12.03.2011 20:52
Jak píše Erika, a jak jsem to záměrně uvedl v zakládajícím příspěvku tématu: Bavíme se o obeznání a lovu srnce, např. 3-4letého silného šesteráka, který někde narazil a MECHANICKY si poškodil rostoucí parůžek tak, že mu v polovině výšky uhýbá do pravého úhlu. Na podzim pak normálně shodí a příští rok z něj bude zase krasavec. Podle mě takový srnec odstřelový není. Zkusím někde najít nějakou odpovídající trofej a vložit ju do tématu...Samozřejmě, kdo nepozná vylomenou pučnici od zlomeného parůžku, tak má asi s tímto tématem trochu problém.
Ps.: Závist je strašná věc. Od léta, co jsem na louce s povolenkou v kapse pravidelně pásl neskutečně silného srnce osmeráka, se sám sobě nemůžu podívat do očí, že jsem nestřílel. Doma na zdi by byl určitě mnohem užitečnější, než kdyby v revíru ještě pár let předával svoje vynikající geny...Sem já to ale ostuda :-) Ale vlastně co, byla to rarita, měl sem ho na potkání fláknout že, hlavně že chlapi budou závidět...
Ps.: Závist je strašná věc. Od léta, co jsem na louce s povolenkou v kapse pravidelně pásl neskutečně silného srnce osmeráka, se sám sobě nemůžu podívat do očí, že jsem nestřílel. Doma na zdi by byl určitě mnohem užitečnější, než kdyby v revíru ještě pár let předával svoje vynikající geny...Sem já to ale ostuda :-) Ale vlastně co, byla to rarita, měl sem ho na potkání fláknout že, hlavně že chlapi budou závidět...
Autor: Ing.Mirek Bergman | 12.03.2011 20:38
Eri, já Vám rozumím, ale vidíte-li srnce s jedním parůžkem, jak můžete vědět, že si jej zlomil? Zkuste zlomit srnčí paroží a nepodaří se vám to. Možná vylomit z pučnice - ale to nemůžete vědět, že si jej vylomil mechanicky a že to není důsledek nějakého zranění. Strávil bych ještě tak zlomení výsady a ani to není jednoznačné. Ale o zlomených parůžkách jsem tu nepsal.Pokud jsem pochopil níže uvedenou diskuzi tak kolegové píší zejména o a b n o r m a l i t á c h a ty mají v 90-ti % hormonální příčiny a bývají téměř vždy nevratné.
Pokud jsem byl špatně pochopen mrzí mě to a omlouvám se.
Pokud jsem byl špatně pochopen mrzí mě to a omlouvám se.
Autor: Erika Doležalová | 12.03.2011 20:23
Pane inženýre, trochu nechápu váš komentář, tady nikdo nikoho nesoudí zda odlovil správně či nikoli, téma bylo pouze "zdá se vám zlomený parůžek jako důvod k lovu?" Což se snad shodneme, že toto jediné by důvodem k odlovení být nemělo - samozřejmě pokud není naplněno nějaké další kritérium, které by srnce řadilo k průběrným.
Nevím, proč by to mělo souviset se závistí, samozřejmě že "zahnutý" parůžek je svým způsobem "rarita", otázkou je, zda by takový srnec byl "raritním" i další rok.. Zlomený parůžek osobně za raritu nepovažuju (stejně jako třeba tříběhé prase nebo nosohltanové střečky..), ale je-li např. druhý "zdravý" parůžek vidle a srnec je pětiletý, pak není co řešit. Jedná-li se ale o dvouletého srnce, který by za "normálních" okolností průběrným nebyl, tak nevidím k jeho odlovení důvod..
Nevím, proč by to mělo souviset se závistí, samozřejmě že "zahnutý" parůžek je svým způsobem "rarita", otázkou je, zda by takový srnec byl "raritním" i další rok.. Zlomený parůžek osobně za raritu nepovažuju (stejně jako třeba tříběhé prase nebo nosohltanové střečky..), ale je-li např. druhý "zdravý" parůžek vidle a srnec je pětiletý, pak není co řešit. Jedná-li se ale o dvouletého srnce, který by za "normálních" okolností průběrným nebyl, tak nevidím k jeho odlovení důvod..
Autor: Ing.Mirek Bergman | 12.03.2011 20:05
Vážení, řešíte neřešitelné a cítím zde určitou závist.
To, zda je abnormalita vrozenou vadou, či důsledkem nějakého zranění, není schopen nikdo při pozorování zvěře jednoznačně posoudit, stejně tak jako posoudit, zda v dalším roce se nebude stav opakovat!
Proto nelze nic namítat ani prokazatelně soudit střelce za odlovení "parožní abnormality" trofejové zvěře bez ohledu na to, o jakou VT se jedná, zda se jedná o srnce, daňka čí jelena - do chovu parožní abnormality z á s a d n ě nepatří ! Odlovení jakékoliv parožní abnormality lze lovci jen a jen tak trochu závidět, poblahopřát mu k zajímavé trofeji a neřešit si vlastní závistné mindráky. Vždyť z pohledu úlovkových trofejí co si sami vystavujeme v našich domácích loveckých pokojích je zajímavé jen to, co se odlišuje od standardu (který každý zná) - a to jsou právě tyto rarity.
Jen ať jich je v našich sbírkách co nejvíce, já osobně mám uspokojení, když se v naší honitbě nějaká odloví a s dotyčným vždy sdílím radost nad tímto úlovkem. M.B.
To, zda je abnormalita vrozenou vadou, či důsledkem nějakého zranění, není schopen nikdo při pozorování zvěře jednoznačně posoudit, stejně tak jako posoudit, zda v dalším roce se nebude stav opakovat!
Proto nelze nic namítat ani prokazatelně soudit střelce za odlovení "parožní abnormality" trofejové zvěře bez ohledu na to, o jakou VT se jedná, zda se jedná o srnce, daňka čí jelena - do chovu parožní abnormality z á s a d n ě nepatří ! Odlovení jakékoliv parožní abnormality lze lovci jen a jen tak trochu závidět, poblahopřát mu k zajímavé trofeji a neřešit si vlastní závistné mindráky. Vždyť z pohledu úlovkových trofejí co si sami vystavujeme v našich domácích loveckých pokojích je zajímavé jen to, co se odlišuje od standardu (který každý zná) - a to jsou právě tyto rarity.
Jen ať jich je v našich sbírkách co nejvíce, já osobně mám uspokojení, když se v naší honitbě nějaká odloví a s dotyčným vždy sdílím radost nad tímto úlovkem. M.B.
Autor: rici czech | 12.03.2011 15:33
PS:Abnormality jako vývrtkáře ,losovité parůžky ,různě pokroucené apod.považuji za raritní trofejní srnce.
Autor: rici czech | 12.03.2011 15:25
Ono záleží na tom zdali při posouzení dotyčného kusu je lovec schopen rozeznat jestli srnec má např.parůžek zlomený -nebo nedorostlý do potřebné výšky a objemu v poměru k věku apod.Samému se mi stalo že jsem odlovil srnce na jedné straně slabší šesterák a na druhé zahlá vidlička.Až po příchodu ke kusu a prohlídce "tofeje" jsem zjistil ,že to byl původně oboustranný šesteráček,který měl ulomenou část výsad,tak dobře zahlazenou ,že to nebylo poznat v dalekohledu ani na 40 metrů.
Autor: Erika Doležalová | 12.03.2011 15:17
Taky jsem nad tím při prohlížení různých fotek přemýšlela. Záleží na lovci, jak daného jedince posoudí, ono někdy je obtížené poznat, zda jde o deformaci parůžku nebo i pučnice, zda je pučnice slabá nebo má srnec zhojené poranění běhu... Samozřejmě vyloženě ulomené parůžky nebo různě "ohnuté", takové srnce bych pouštěla, pokud by nesplňovali další kritéria odlovu (špatná konstiuce, kondice, průběrnost dle "zdravého" parůžku apod..) a bylo by pravděpodobné, že se jedná o deformaci, která je získaná v době růstu paroží a po shození a opětovném nasazení parůžků bude srnec "normální"..
Autor: Ivo Ondráček | 12.03.2011 12:45
Už jsem to viděl kolikrát na fotkách či výstavách. Jako raritní trofej jsou předkládáni srnci, kteří si poranili parůžek ještě v líčí v období růstu, a tak je v půlce "zahnutý" do pravého úhlu proti normálu. Přitom to je často srnec, který by si zasloužil ještě pár let chodit revírem a "provinil" se tím, že kdesi narazil do oplocenky. Vrozené deformace či raritní paroží následkem např. střečkovitosti apod. jsou jedna věc, ale zdá se vám zlomený parůžek jako důvod k lovu? Nechci nikoho napadat, 3VT zpátečník je odstřelový ať má parůžky rovné, zahnuté nebo zlomené, ale co 3letý silný šesterák?