Myslivecké fórum

Předevčírem jsem se jel večer podívat do lokality, kdy jsem nějaký čas nebyl. Cestou jsem zahlédl srnečka, první věkovku, která letmým pohledem vzbudila můj zájem. Tak jsem včera večer vyrazil pěšky, pravda, dost pozdě. Po čtvrt na devět jsem dosedl na batohovou sedačku na zarostlé mezičce u cesty. Před sebou nízkou čerstvou travinku, za ní pás kuku následující žitem, vlevo dole proužek louky a hned řepka. Vpravo nahoře hned u mně zháčkovaný ječmen, za mnou za cestou oves. Dotíral jsem repelent, bo savý hmyz se zběsile rojil, ještě jsem ani neměl klobouk na hlavě a srneček na mně koukal dole pod kuku. Důkladně jsem ho přečetl, jaká to mejlka, ten není k tomu. Vidláček, co si zaslouží ještě ukázat, co dokáže. Jako klasický polní "obilný" srnec měl světlounké vršky parůžků a já den před tím tím letmým pohledem zaznamenal jen tmavší perlenou spodní část. Tak si běž, říkám si. Vítr se točil na všechny strany, nic moc. Ale vzal jsem vábničku a spustil známou melodii. Po chvilce přímo proti mně vytahuje průběrný šesterák s krátkými výsadami. Starý není. Jenže nepostojí. Pořád jistí všemi směry, já se mu také nezdám. Do toho se z kuku ozývá šustění. Situace krok za krokem nabírá dramatičnosti. Srnci dojde trpělivost a s jedním beknutím odskakuje do kuku. Z té se o asi 50m výš už jasně ozývá lámání. Černá! Hranu kuku kontroluji pozorovákem, ale na kraji nejsou. V tom ječmenu by byla vidět. Sundavám dalekohled, ale nejsem dost opatrný. Srnec už zase koukal z kuku a opět s lehkým beknutím odskakuje zpět. Tlak mi stoupá. Vzápětí ze stejného místa vytahuje srna. Také značně neklidná, jistí. Postupuje opatrně dolů. Jistí i tím směrem. Kouknu tam a tam známý vidláček. Přejedu pohledem ještě více doleva a ejhle, kmotra. Asi 50m. Trojboj. Prasata se z kuku ozývají čím dál víc, šesterák se také vrací na scénu a liška v klidu myškuje. No nic, zamyškuji na mezeru mezi jedničkami a uvidím, co bude. Žádná odezva. Prasata jsou zabraná do kuku a neslyší, mladá liška loví dál. Zamyškuji znovu. Je to jasné, je vybráno, liška poklusem zkracuje vzdálenost přímo ke mně. To už mám KB v rameni a na asi 25 kroků mačkám zadní spoušť. Dvanáctka fortuna se šestkami dělá své. Liška krátce odkazuje a zhasíná v ohni. Srnčí odskakuje do kuku, prasata mlčí.
Čekal jsem ještě dál, kdyby si černá vybrala k ústupu správný směr, ale po anglicku zřejmě zmizela v žitě. Na nástřelu nacházím letošního lišáka, fotka je v galerii. Lovu zdar!

Dnes jsem si uvědomil, jak postupně přestáváme dodržovat ty mysl. zvyky a tradice -a to hlavně ty příjemné. A to už něco pamatuji, mysl zkoušky jsem absolvoval 4.dubna 1970 a to někteří dědkové ještě prošli I.svět. válkou! Tak například se zapomíná na tradici na Prokopskou pouť, a to připadá na první víkend v červenci (svátek má Prokop 4.července).To se tradovalo: Zajíc se musí pořád řádně chránit, ale na Prokopskou pouť se musí "voprubovat" tříčtvrťák na cibuli jestli není hořkej ! U nás dnes byla k obědu opečená cuketa a brambory - no hrůza.

Začalo to už ve středu. Po zdravotních peripetiích a ne ještě zcela zdráv jsem s plným nosem a chrchlem vyrazil na večerní čekanou na kazatelnu na rohu lesa zhodnotit cvrkot v ovsu a na louce pod kazatelnou. Prostě jsem to bez lesa už déle nemohl vydržet. Na kazatelně evidentně dlouho nikdo nebyl, neboť příchodová pěšinka byla plná kopřiv do pasu. Úspěšně jsem se prošlapal k žebříku, ještě z levé strany ošlápnout, z pravé... ejhle, z kopřiv na mně kouká báně velikosti pomela. A už z ní vylétají pruhované vosí potvory. Ani nevím, jak jsem se dostal do auta. Tak rychle jsem od tud vyjel! No nic, náhradní plán, starý žebřík nad loukou s výhledem na oves a žito. Poklidný večer, bez pohybu, jak to touto dobou bývá. Jeden nadějný šesteráček sprintem překonal stometrovou vzdálenost z obilí přes louku do lesa za mnou. No lesa, mnohahektarová holina porostlá travou po prsa, malinami, ostružinami a další neplechou, která tam vznikla po úderu větru a kůrovce.
Po čase vidím na hraně pole o něco níž další kus srnčího - slušný srnec, ale co má na hlavě? Je potřeba se podívat z blízka. Beru KB, ale on evidentně slyšel mé myšlenky a také vyrazil sprintem do lesa.
Ve čtvrtek tréning, v pátek bouřky, v sobotu jsem ráno nevstal, tak hold večer. Sedl jsem si na zemi, abych byl blíže místu, kam srnec zatáhl, ale ozval se kamarád, že jde na kazatelnu, která je směrem předpokládané střelby. To nejde, tak šup na posed. Napřed se ukázal mladý vidláček, popásl se a zpátky do krytu vegetace. Za ním postarší srna a hned v jejích patách očekávaný srnec. Aha, už nejsi v obilí, pomyslel jsem si. Bylo to 130m a šli až na 150. To je na nic, ale oni něco provedou. Také ano, oblouček, 100m, 80m, srna bere paši, ale srnec vyráží za vidláčkem. KB mám dávno v ruce. STŮJ, křičím. neslyší. Tak opakuji výzvu výrazněji. Srnec zarazí na široko a jistí. Rovnám kříž na komoře a máčk! Ty jsi ale vemeno, nadávám si v duchu, vždyť sis neodjistil!!! Palec rychle jede v před a kříž už je zase za lopatkou. Sv. Hubert měl se mnou trpělivost a srnec vydržel. Krajem zahřmí Springfield a srnec se značeným zásahem mizí v houštíku. Na nástřelu výrazně pobarvená stopa a kousky plic. Stará dobrá SPCE. Srnce jsem našel asi 50 kroků od nástřelu. To jsem se zas rozepsal ;-) Lovu zdar!

Slávku, také se už těším, až ten příběh uslyším "naživo" i s pohybovými variacemi, aby měl webtaťka co fotit :-)

V těchto březnových dnech jsem si připoměl 15té výročí úmrtí a následném pohřbu mé matky a u té příležitosti také o zajímavé historce-zadržení pachatelů s pomocí lovecké zbraně. A sice-po církevním obřadu v kostele jsme se s farářkou, muzikanty i smutečními hosty přesunuli na místní evangelický hřbitov na kterém jsme s bratrem v předstihu složitě odsunuli těžkou mramorovou desku na hrobce do které ji po otčenáši a zafrkání muzikantů její čtyři vnuci (v té době již dospěláci) spustili vedle otce. Protože u nás není hrobník, tak si vše každý zajišťuje dle svého a tak jsme narychlo hrobku zakryli prkny, na to věnce že tam desku vrátíme zítra a šlo se společně s rozvětveným příbuzenstvem domů do matčina domu. Já se do svého (ve stejné obci) vrátil až před půlnocí a čekal na mě kňučící pes se kterým jsem se musel ještě projít-kam jinam než pěšinou zadními vrátky ke hřbitovu, kam to mám kousek. Byl zrovna úplněk a když jsem tam došel, tak skrze oplocení šok. Nějaké osoby na hrobce, jiné slyším z hrobky - no stáhl jsem se a volám to bráchovi který říká-"ty vole, jen ta dubová rakev stála 12 táců a oni tu mámu vysypou a rakev někde prodají! "No za chvílí tam byl i s našimi kluky ozbrojeni brokovnicemi s pryžbroky a že jsou tu za chvílí policajti. No pachatelé zjistili nebezpečí, ale z oblíčení nepronikli a po výstřelech do větví stáli v pozoru až do příjezdu policie a byli jak beránci. Byli to policajtům známí zhulení hašičáci z města a že prý šňupat za úplňku nad otevřenou rakví je ten největší adrenalin. No to nevím, ale supr zážitek to byl i pro nás...

Člověk není nikdy dost chytrej a měl by občas něco chytrého přečíst, aby neumřel tak blbej, jak se narodil :-). Tak kdo máte chvilku, přečtěte si https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-podivny-prirustek-u-divocaku-v-brnenske-obore-pro-netradicni-zbarveni-selat-neni-vysvetleni-40461505/

Milí přátelé,
Zdeněk Kodrla zde na fóru píšící pod nickem Martes odešel minulý pátek do Mysliveckého nebe.
Byl to výborný a hodný kamarád a myslivec. Čest jeho památce!
Zdeňku budeš nám moc chybět!

Já nic,já muzikant!

Ten náš Pražák má snad ten čas v tv předplacenej, a jeho hvězda stoupá, už to není jen Dvojka, ale rovnou v hlavních zprávách :-).

Přátelé toto je názor neznalého civilisty, laika, redaktora. Stojí za přečtení.

https://www.newstream.cz/nazory/dalibor-martinek-skodnou-ceskych-lesu-nejsou-srny-ale-nepozorni-myslivci?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Tak, tak, klasická Romanova rychlovka. Lovu zdar! A do roku 2024 Ti přeji spoustu takových povedených rychlovek!

Romane přeji Lovu zdar

Lovu zdar!Však to říkám stále-horší jak AMP!