Myslivecké fórum

Umění přesné střelby se asi nedá zevšeobecnit. Máme u nás bývalého profíka od URNY kde ještě před pár lety "pracoval" a trénoval s odstřelovačkou. Dnes mu zůstalo umění dát na 150m ze tří ran tři zásahy do víček od PET lahví, to ale musí mít bipod, změřit si vzdálenost cíle, mít vlastní přebíjené náboje, změřený vliv bočního větru, ležet na pevné podložce nebo sedět za stolem, být ve třech místech opřen atd.... Pokud mu však dáte do ruky svou vlastní kulovnici a opřete jej ve stoje o strom tak opakovaně nastřílí jen rozptyl blízký pivnímu tácku. Na naháňky už raději nechodí neboť zjistil, že střílet na pohyblivý cíl mu dělá problém a už si s tím taky svoje užil.
Můj závěr tedy zní, že praktická lovecká střelba za pokaždé jiných vnějších podmínek při vnitřním pulzování psychiky okamžitého rozhodování a přesná mířená střelba na pevný předem určený cíl za předem definovaných podmínek jsou dvě rozdílné věci. Myslím si, že pro loveckou myslivost jsou podstatné tři činnosti. A to umět si zbraň S Á M dokonale nastřelit tak, abys ji vnitřně věřil, natrénovat si schopnost pohotové střelby a zejména pohotového rozhodování a v neposlední řadě občas trénovat střelbu z volné ruky. Ta volná ruka není pro to, že byste takto v honitbě lovili, ale je nejlepším tréningem k postupnému slaďování motorických, vizuálních a psychických funkcí lidského těla. K takovému tréningu plně postačuje malorážka nebo i vzduchovka vybavené optikou. Když to zvládnete, pak s oporou stromu, nebo v sedě na posedu už problém s přesnou a hlevně klidnou střelbou mít nebudete. M.B.

mně dělávala problém hlavně lovecká horečka,to nenatrénuješ nijak.do terče v klidu ale jak něco přišlo a měl jsem lovit,to bych spadl z posedu.

Je to sice dost od původního tématu, sorry,ale vybavila se mi určitá asociace při čtení Honzovo příspěvku stran půjčování nebo sdílení společné kulovnice a také pod vlivem příspěvku Josefa. Když je něco sdíleného, vede to zpravidla k devastaci daného předmětu. Jedinou výjimkou je , jak pravil nedávno zesnulý sexuolog, žena. Na rozdíl od kulovnice nebo auta, pokud je jedna žena sdílena více muži, manželem a milencem ( nebo více milenci), přispívá to naopak k její lepší psychické i fyzické kondici . Manžel o takovém sdílení ovšem nesmí ani tušit, neboť by to mohlo i zde vyústit ve fyzickou devastaci sdíleného objektu, popřípadě v likvidaci ostatních spolupodílníků. Závěr tedy zní - trénovat pořád a s čímkoliv, leč precizní střelbu vyladit jen na vlastní kulovnici a nikomu ji nepůjčovat. Zdar Karel

Haralde, že chodím s trojnožkou se ví. Svěrák jsem se snažil tajit a Ty to takhle blbě proflákneš :-(( To je pomsta za toho psíka, viď? A pak že je mezi myslivci slušnost a kolegialita! Ale já jsem takový, že Ti i tak na srazu odkrojím z čuníka ten nejšťavnatější kousek. Abys věděl...!

Pamatuji v našem sdružení existenci tzv.spolkové kulovnice, kterou si půjčoval kde kdo . To bylo teprve dílo...Někdo si to nastřelil na sebe ,druhý se s ní už nemohl chytit a tak také nastřeloval nebo nenastřeloval. To se pořád nastřelovalo a zvěř se hledala. Sranda byla, když vám strejka říkal, musíš mířit deset doleva a na spodní okraj... Dědkové v ní stříleli i kverové ubroušené celopláště a každý do toho nacpal všechno, co někde sehnal nebo dostal...Děs. Byla to polopažbená Zetka 8/57S

Uvedu dva příklady hovořící pro trénink střelby se zbraní, se kterou se loví naostro. Vzpomínám na jednoho staršího a zkušeného kolegu, jak si na stará kolena půjčil dočasně osmu. Trénovat pochopitelně nepotřeboval a také první ránu na lišku chybil. Před odchodem domů usoudil, že by nebylo marné zkusit jednu ránu na terč. Vyhlédl vhodný objekt a velmi ledabylé se opřel o auto. Po chvilce hledání optimální vzdálenosti oka od okuláru vystřelil. Skončil s roztrženým obočím a rozsáhlým monoklem. Potom se zas vrátil ke svému ZH. Jiný mazák ( ale opravdu zkušený) zase celý život lovil se Zetkou a vždy používal napínáček, jak známo v tomto případě německý. Když šla flinta na novou hlaveň a oprava se protáhla, musel si na začátek srnců půjčit od bráchy kulobrok . Hned první srnec padl po brokovém zásahu , poté co si střelec hodlal zadní spouští naštekrovat. Zdar, Karel

Eriko, na jakou vzdálenost jsi tu lišku střílela? Do 50-ti metrů je to většinou jedno, co nabiješ. Na 100m už to může být na lišku problém, ale např. na vysokou to ještě jde. Vždycky jde o to, jak veliký je cíl. Kolega střílí v 308-mě Geco TM. Nevím teď, kolik mají grainů, ale je s nimi spokojen. Srnčí nerozbíjí, prase "zabije" a lišku trefí na 150m bez problému (tedy pokud má v pořádku nastřelení) a to mu je 65 roků, takže to míření už taky není jako zamlada. O tom přemýšlení, kam zamířit, tak to je potřeba pouze při střelbě na větší dálky (víc jak 30m za ONV-záleží na střelivu a na tom, na jakou vzdálenost máš nastřelenou zbraň) a stranovou korekci záměrné je potřeba dělat taky jenom při silném bočním větru na větší vzdálenosti. To Ty ale asi nepotřebuješ. Tobě to, usuzuji z Tvých příspěvků, chodí téměř na kazatelnu. :)))
A Honzo S. Souhlasím s tebou, že střelba z malorážky nebo vzduchovky nenahradí tréning střelby z kulové zbraně, se kterou lovíme. Teď v sobotu jsem vzal na tréning střelby s sebou Mosina a všem jsem umožnil aby si ho vyzkoušeli. Ale taky jsem řekl, že to jsou "prdy". Byla docela sranda pozorovat chování střelců před výstřelem, když čekali něco neobvyklého (strhávali rány, nepřirozeně drželi hlavu....). I výsledky odpovídaly tomu, že se "báli". Po několika ranách zjistili, že flinta "nekouše" a nástřely se rapidně zlepšovaly. Takže nejlepší tréning střelby je se zbraní, se kterou potom chodím i lovit.

Tomio, elipsa je dlouhá 20mm! Pro ujasnění: díra je 7x20 mm (v jedné ose o 13!!! mm víc, než by měla být!). A to už letí kule hodně naplocho, to už slušné není!

Haralde na 62let starou flintu elipsa 2mm to je velmi slušné i na novější kousek. Asi má být 20cm :-)

Trénink dělá mistra,alespoň se to tak říká.Myslím si, že jinak se na tuto věc bude dívat ten,kdo myslivost dělá s kulovnicí v ruce a ročně v revíru vystřílí několik desítek kulových ran než ten, kdo dá dvě. Malorážka je vcelku dobrá na kondiční trénování a střílení ,ale není to stejné jako střílet těžkou kulí.Kulí si je potřeba občas střelit a udržovat si "svou jistotu a sebedůvěru",že flinta střílí přesně.Potom si v ráně věříš a nemáš problém střílet a lovit i na větší vzdálenosti. Vůbec není důležité za 1/4 hodiny do papíru vystřílet krabičku patron,to ztrácí efekt a smysl. Stačí si dát občas jednu během roku - takovou "kondiční jistotu" . Často si všímám, že hodně myslivců asi z neznalosti nebo nevím, střílí a po kapsách nosí namíchané kulové střelivo a jsou schopní bez ověření jeho nástřelu nabít RWS a hned tam střčit 9g a potom 11,2g a myslí si, že to všechno střílí stejně. Omyl !! Ten ,kdo tuto zásadní věc nezná, tak mu je trénování zbytečné... Lovu