Myslivecké fórum

Dneska vcelku podařená ''akce''. :) V 7 jsme u brambor a kukuřice, pod kukuřicí na louce zahlížíme srnce-špičák, po slecha a trošku do zadu. Jdeme dál v pšenici zvedáme srnce, dalekohled k očím a vidíme pouze jednu lodyhu, co je zač? Poranění nebo genetická vada? Jdeme dál, procházíme kolem lánu kukuřice a na malé louce 4 kusy- Srna a nejspíš 2 malý ''děcka'', stoupnem pod ovocný strom a debatujem, jestli to jsou srnčata letošní nebo ne. Jednalo se o poměrně větší kusy, než srnčata a menší než matka, takže buď letošní, velmi dobrá nebo loňská. O kus dál stojí srnec-šesterák, zkoušíme pískat, srnec jistí směrem k nám, po chvilce se rozhodne, že se přijde podívat. Přišel zhruba na 10 m a zatáhl do kukuřice. Jdem dál procházíme lesem, vylezem ven a kuk, z houště na nás čučí daněla, bohužel jsme ji zradili. Každej sednem na chvíli na posed, kousek od sebe. Mně jen v ječmenu proběhl srnec se srnou. Pro nepříznivo slézáme a šouláme podél kukuřice, v pšenici srna se srnčetem, nad mezou snad další srnec a srna, ale ty jsme nepřečetli. Jdeme dál pšenicí a vidíme zase toho prvního srnce, zkouším pískat, srnec jistí a malým obloučkem přijde, tak na 10 metrů. Obeznáváme ho a s dobrými zážitky jdeme k našemu povozu. :)
Myslím, že jsme viděli toho až moc a byl to krásný večer až na zpáteční cestu, kdy nám museli přijet na pomoc.
Všem Lovu Zdar!

Tak jsem se dnes ráno vypravil za tím srnečkem, co si ze mě včera dělal ouchcapky. V 5.15 jsem seděl na kazatelně a v 5.45 už byl venku. Jenže - pravděpodobně pod vlivem včerejší chybené rány - jsem dostal třesavku, jako bych měl střílet životního jelena. Trvalo mi dobrých 5 minut, než jsem se zmátořil a odhodlal k ráně, ale střílet na krk jsem si netroufal. Takže komora... Střílel jsem asi na 80 m, ale asi stál trochu našikmo, takže jsem kromě plic chytil i játra /moc z nich nezbylo/ a trávník.Samozřejmě zůstal v ohni. Překvapil mě malý výstřelový otvor, jenom asi 1,5 cm. Zbraň 243 W, střelivo ruský Kentaur se střelou Hornady SPBT 6,5 gramů. Plíce svědčily o prodělaném zánětu. Kupodivu neměl žádné střečky ani plícnivky, zato byl plný klíšťat a lojnic - ty lovím ve fousech ještě teď. A rekordní výkupní hmotnost - celých 5 kg ! Vypadal spíš jako silné srnče, ale nevytlučené 1 cm paličky, 6 stoliček ve spodní čelisti a dvoudílná P3 hovoří jasně...

Večerní čekaná - o ničem. Jeden zajíc na cestě k žebříku. Úplně mě ty večerní čekané přestaly bavit, člověk čumí do tmy a je rád, když na půl kilometru zahlédne srnu.. Už aby posekli..
Ranní čekaná - před chvílí jsem přijela - byla naproti tomu skvělá, ale zase lovec na hovno! :-) Na posedu jsem chvilku po čtvrté. Před pátou zahlédnu vedle kukuřice tmavou skvrnu, která tam předtím nebyla - zvednu dalekohled a vidím štíhlé tělo s dlouhou oháňkou.. Opatrně beru kulobrok a lehce zamyškuju. Lišče popoběhne kousek ke mě, ale pak se mu asi nechce takovou dálku pro jednu myš a bleskově přeskakuje přes louku do lesa (louka má na šířku asi 30m a táhne se podél celého lesa a odděluje tak vlastně les od polí). I na kuli to bylo dost daleko, chvilku ještě čekám, jestli se nevrátí, občas lehce zamyškuju, ale kdepak. Tak zase odkládám kulobrok a za pět minut vychází z kukuřice druhé! To je blíž a navíc jde přímo ke mě, na brokovou ránu ideální.. Takže zase opatrně beru zbraň, jenže dámička se nechce brodit mokrou trávou a po vzoru předchozí kmotřičky skáče směr les. Než se k něčemu rozhoupu, je v čudu :-)
Takže zase flintu do kouta, koukám na čas - něco málo po páté hodině, akorát na cigárko. Jednu zapálím a z lesa vyráží dva kusy srnčí.. Už si začínám připadat jako blázen, sem-tam, dalekohled-flinta... Čtu srnce zleva doprava a jsem v pasti. Větrníková skvrna malá, maska velmi barevná (černé čelo, hnědé lemování..), na jedné straně vidle a na druhé "mizerný" šesterák (horní výsada spíš taková placička). Je to chovný dvouletý nebo odstřelová dvojka (tříletý)? Když je blíž, poznávám srnce ze svého videa (Figi, vážně myslíš, že to může být roček?) Postavou bych řekla spíš tři roky, ale nejsem si jistá.. Pasu ho střídavě (to znamená že občas honí malou srnu, občas leží, občas čumí :-) do šesti, nakonec ode mě dostává "postup do dalšího kola" :-) Jedu domů. Ráno nádherné, ale zase bez úlovku :-)

Včera večer jsem se šla jen projít "kousek za barákem", vedle řepky jsou dva lány pšenice oddělené strouhou a lemované několika keři a stromy no a právě v tomto "bordelu" zaléhá odstřelová jednička. Opatrně co to jen jde se blížím kolejákem, minu předposlední strom, popojdu ještě asi 20m a sedám si na zem. Výhled jakž takž, vítr dobrý, tak čekám. Srneček se zvedá brzo, tak jsem tam už chvíli po osmé. Jenže se dlouho neděje nic, ař v půl desáté to u stromu zarachotí a pak zahlédnu štíhlé tělo vykukující z druhé strany struhy. Nejspíš je to on, ale na 100% nepřečtu, co má na hlavě, takže přijímám variantu, že to může být i srna a nechávám kus odejít. Pak už nemá smysl sedět a jdu zase domů.
Ráno vstávám chvíli po třetí a v půl čtvrté už jedu směrem na hrachové strniště. S přibývajícím světlem registruji v dálce dva kusy - srnec se srnou. Prohání ji po strništi, srna mu uniká, ale jen "jako", aby se neřeklo :-) Pak ji dohoní, krátce položí a oba kusy zase paství. Jsou nějakých 150-180 m daleko, jsem si jistá, že jde o odstřelovou dvojku, ale vzdálenost je na můj KB se čtyřkou Zeissem až příliš. Takže zase domů s prázdnou :-)

Pokažené čekání. Při odpoledním „osvěžování vnadiště“ pomocí tašky pečiva ,červivých meruněk a bukového dehtu jsem odhalil po delší době čerstvé stopy přítomnosti černé u jednoho oblíbeného místa. V devět večer jsem tam seděl připraven. V půl desáté jsem slyšel v blízkosti šustění a potom i zřetelné dupání. Mylně jsem přisoudil tyto zvuky srnčí zvěři, soudil jsem že srnec honí srnu, nebo starší vyhání mladšího, bylo přece ještě světlo a brzy na příchod prasat. Posadil jsem se více doprava, abych případně něco viděl. V ubývajícím světle jsem za chvilku zahlédl lišku na vysečeném kruhu kde vnadím. Dal jsem ji do optiky ,ale liška vyrazila klusem do strany. Snažil jsem se s ní rychle srovnat a věřil jsem si. Už jsem měl tečku na rezavém těle, táhnul jsem s ní a prst začal tlačit na spoušť, když se zbraň zarazila o pravý rám okénka a nemohla pokračovat s liškou. ( to byla ta změna meho posazení doprava) V tu chvíli již vyšla rána a já viděl jak střílím o půl těla za lišku. Jako bych na této kazatelně střílel poprvé. Výstřel však vyvolal doslova poplach. Okolo provnaděného a provoněného místa to začalo praskat , lámat, varovně chrochtat a funět a já pozoroval vyplašenou a početnou tlupu černé , jak z vysoké trávy skáče přes vysekaný prostor a hlučně mizí v lese. Zbylo jen přemýšlet o tom , jak by bylo moudré nechat běžící lišku na pokoji – přišla by zítra nebo pozítří znovu a počkat si pár vteřin na tlupu černé. Zdar Karel

Jarine tak tam to neznám.dnes jsem se dozvěděl smutnou událost, pes kterým jsem kryl přišel při dosledu o život.paradox že při dosledu srnce se přimotal mezi 4 bachyně se selaty.chtěl jsem jím ještě na jaře naposled krýt a nechat si štěně,feně bude končit chovnost.bohužel. :-(

Já bych se nejraději neviděl... Protože hned za barákem, u toho posedu, kde jsme seděli s vnučkou, byly na pastvině obráceny snad všechny kravince, šel jsem si tam v noci ze soboty na neděli sednout. Vyrazil jsem krátce po východu Měsíce, asi o půl jedné s tím, že vydržím do rána. Viděl jsem jen dva kusy srnčího, ale daleko a v noci k nepřečtení. Před pátou se začalo rozednívat, byly nádherné červánky... Jenže mi už bylo trochu chladno a tak jsem ve čtvrt na šest slezl, že se přemístím na kazatelnu u čerstvě posekané louky a chůzí se trochu zahřeji. Ujdu pár desítek m a najednou přes horizont jeden, dva, čtyři lončáci. Hned o mně věděli, měl jsem tmavou bundu a stál jsem na frajplace. Co teď ? Zaujal jsem pozici ležícího střelce a už jsem bral jednoho do křížku. Bylo to asi na 150 m, ale věřil jsem sobě i flintě. Jenže právě v okamžiku stisknutí spouště mi uklouzl loket a už jsem vědél, že je zle... Všechny 4 kusy se otočily a mazaly přes horizont, značení žádné nebo jsem ho aspoň neviděl. Prohlídka nástřelu také bezvýsledná, na 99% jsem byl přesvědčen, že jsem chybil. Jenže mi to nedalo a po dvou hodinách jsem vyrazil znovu, tentokrát s křepelačkou. Ta na nástřelu taky nezabrala, tak jsme šli ještě projít les za pastvinou, že když nic jiného, aspoň bych mohl najít pár hub. No ale dole u potoka bylo pár kapek barvy a v hrabance ve protisvahu převrhliny, jak prase stoupalo vzhůru k houštině. Tam by to stejně na řemenu nešlo, tak jsem Dorince nechal ověřit barvu a vypustil ji na volno. Za chvilku slyším zuřivé hlášení, které se ale vzdalovalo, prase se nenechalo stavět. A pak ticho... Trvalo to víc než půl hodiny, než se fena vrátila. Unavená, třásla se po celém těle, hledal jsem, není-li zraněná, ale nic, jen vyčerpání. V takovémhle stavu jsem ji ještě nikdy neviděl. Odpoledne jsem šel ještě jednou, s kamarádem. Další barvu jsme nenašli, fena o starou stopu už nejevila zájem, jen revírovala, tak jsme zavolali ještě jednoho kolegu s ABJ. Ten ale také nezabral. Jediné, co jsme přinesli domů, byl jelení shoz.Takže mám v životě druhý kus černé, který jsem postřelil a ani se psy nedohledal. Kdoví, co to bylo za ránu. Určitě ne komora ani na měkko, to zvěř po 243 W daleko neodchází. Možná přední běh, ale také by to mohlo být to nejhorší - čelist nebo ryj. Bude mě to štvát ještě hodně dlouho, kdybych chybil, tak mě to nemrzí... Chudák prase !

Víkend jsme trávili u syna, proto jsem se vydal do revíru až v neděli večer. Vyplatilo se to. V devět hodin jsem se uvelebil na takové terénní vlně pod břízou a v půl jedenácte přišel rudl černé. Bylo jich nepočítaně. Když početná tlupa protahovala lesem, tak to vypadalo jako když někdo otevře a vyžene celý vepřín. Okolo dvaceti kusů se zastavilo na hraně stínu vysokého porostu, kde bylo mírně navnaděno a pařezy ošetřené bukovým dehtem. Největší problém byl asi s nekonečným čekáním než se tlupa rozpadne a objeví se samostatně stojící kus. Podařilo se a selátko zůstalo v ohni. Vzdálenost 50m, komora, 270W KS. Budu mít zase na pár dní novou zábavu, z víkendu jsem si přivezl dvě nové čepele HELLE, ještě mi zbývá pár maličkostí a pustím se do výroby. Radost nám udělal o víkendu i mladší vnuk, neboť se mu zdařily první krůčky. Na šoulačku to ještě pravda není, ale je to zásadní pokrok v jeho životě. Zdar Karel

Po pár dnech co jsem tu nebyl,co to čtu..Dědo z lesa, chlape vydržať a věřit. Nejhorší je,když si pacient myslí,že je nemocný...Přeji Vám,ať Vám to dobře dopadne.
V sobotu jsme se sešli na LZ ,které pořádalo MS kde je Ruda Husáků. Olda Vopršalů tam vedl svojí fousku a tak jsme ho s Romanem Voříškem,Lukášem Tureckým a s jeho přítelkyní (všechny znáte z Roudné) podporovali v koroně. Den se vydařil,počasí bylo na zkoušky idealní a pokecali jsme si. Znáte to..
Včera jsem obrazil kukuřice,zjistil činnost a veksly a asi tam dnes vyrazím narychlo sťuknout menší žebřík. Kukuřice je k samé stěně lesa, obsékat jí asi nebudou, tak že pro čekanou špatné, ale našel jsem tam jedno místo s vekslem kde je trochu vidět i do rokle. Lovu zdar všem hore.

Hezký večer všem.
Časovým zaneprázdněním moc nepřispívám, ale aspoň poctivě čtu. Dnes musím něco škrábnout. Prioritně - Dědo z lesa, velice rád čtu Vaše příspěvky a věřím, že budeme mít možnost i nadále. Přeji Vám brzké uzdravení, hlavně bojovat a nevzdávat.
No a taky něco z dnešního rána. 2:55 budíček, pět minut na obnovení životních funkcí, snídaně, hygiena a hurrá na patnáctiminutovou cestu do revíru. Auto odstavuji na chalupě v revíru přesně ve 4:00 a do batohu přibaluji čtvrtku kostky soli do jesličkového slaniska, které mi opět vyžraly ovce již 3 měsíce se volně toulající honitbou. Batoh na záda, pušku na rameno a do druhé ruky hrábě na vyčištění šouláku před začátkem lovu vysoké. Ačkoliv preferuji ranní lovy, letos to je asi teprvé popáté. Na oblíbený žebřík kde jsem v pondělí večer ulovil špičáka (na druhé hlavě asi 10cm) vylézám asi v 04:40. Chviličku po sednutí na žebřík již slyším jak asi 100m nade mnou popochází v klestí vysoká. Do pěti minut zaléhá při velice dobře slyšitelném lámání klestí. Kus ale přes změť stromů nevidím. Po patnácti minutách vychází první spárkatá – slušná srna. Po dalších deseti minutách se z původních 160m přiblížila na nějakých 80 a to ji už odhaduji na 3-4 roky a ve vynikající kondici. Monarchem 12x56 pátrám po okolí, hlavně ve směru kde začaly hlásit sojky něco nezvyklého. Pak ho uvidím. Na nějakých 180m se mezi stromy objevuje jelen. To ještě netuším, že dalších patnáct minut dalekohled z očí nesundám. Ve změti větviček vidím jen parohy v lýčí, oboustrannou korunu a výšku jistých 60. Jestli měl nadočníky nevím, není čas. V dalekohledu se objevuje další. Tentokrát již vytlučený, ale nedal mi moc šancí na obeznání. Za těch deset sekund co odcházel do houštiny, jsem ho v těch větvičkách jen odhadnul na čtrnácteráka nebo více s výškou 80+. Hned nato vidím další vysokou přicházet z hora. Po pěti minutách konečně vychází na místo původních dvou. To už vidím, že přichází ještě jeden. Ten třetí trochu popošel a mám ho krásně na blat. Oboustranná koruna, opěráky kratší než očníky, nadočníky nikde – desaterák v lýčí, výška 60+. Po chvilce poslední kus prochází kolem třetího a taky oboustranná koruna, výška 60+. Nadočníky jsem nestihnul zaregistrovat, ale taky ještě v lýčí. Po chvilce oba taky odcházejí k houštině a jen mrknu na hodinky. 15 minut zážitku, který už asi nezažiju. Na stejném místě jsem před pár roky pásl dva jeleny 45 minut. Ale čtyři, to se už asi nepoštěstí. Mimo toho vytlučeného, kterého jsem dostatečně neobeznal, odhaduji všechny podle postavy a lýčí na třetí nebo čtvrté hlavy, takže chovné. Doplňuju slanisko, čistím šoulák a v 6:20 jsem doma. Ukládám Zastavu do trezoru, kouknu na Zetku a tiše k ní promlouvám. Holka 8 měsíců jsi odpočívala, pomalu se probouzej, za týden vyrážíme. Děkuji Dianě a Hubertovi za tento neopakovatelný zážitek a hodně fantastických zážitků, nejen s vysokou, přeju od srdce všem. Lesu, lovu.

Včera večer jsme měli mysliveckou schůzi, jelikož byl takový hezký večer, neváhal jsem v půl deváté ještě vyrazit do revíru k pšenice, jestli se neobjeví prasátka. V devět hodin sedím na žebříku a čekám co se bude dít. Před půl desátou vytahuje můj známý špičák 2 a 3cm na 100m, bohužel jde po horizontu a za ním je vesnice, kdyby popošel 50m už by nebyl problém, jenže on zaléhá a já se rozhoduji že ráno mu jistě přijdu na kobylku. Diana mi zatím letos vůbec nepřeje, srnci si ze mě dělají pořád srandu. Budíček 3:15 a tradá na stejný žebřík, vítr pěkně fučí, ale to vydržím, už se za ním honím 2 měsíce a to by bylo, aby to dnes nevyšlo. Zkrátím to: viděl jsem tři srny, srnče, šest laní od siky, čtyři telka, dvě šmoly, dva špičáky, dva slušné osmáky, jednoho určitě medailového, ale ten v září už nepřijde. :) Jedinného srnce jsem neviděl!!!! Ale co, až na ten vichr to bylo krásné ráno a viděl jsem toho ažaž. Jen škoda, že jsem si zapomněl dalekohled, mohly být nějaké fotky. V.P.

"Dědo z lesa,mimochodem elito tohoto fóra,držím Ti palce a přeji brzké uzdravení"!
Úspěšným lovcům lovu zdar!

Dědo přeju brzké uzdravení.

Dědo, držím palce ať vše dobře dopadne a budeš brzy zpátky a v pohodě. Taky děda Pavel

Dědo, stejně tak, jako chlapi, držím Vám pěsti a přeji brzké uzdravení.
Včera okolo osmé večerní parkuji auto u jetelového lánu a mám v plánu si jít sednout na hůl na srnce. Starý dub mi poskytl parádní úkryt. Nešel jsem vyloženě na jistotu, ale věděl jsem, že v tomto úseku jsou dva průběrní srnci. Dobu se nic neděje, jen ty potvory komáří řádí. Najednou vidím po pravé straně pohyb. Srna, která pořád kouká do míst, odkud vytáhla na paši. Za pár vteřin srnu doprovází dvě čilá srnčata. Chvilku se otočím na druhou stranu a hned zpět a vidím, jak srnu honí srnec. Zvedám se z hole a srnce čtu, je to jeden z odstřelových. Jedna lodyha špice a druhá šesterák, ale už hodně zpátky, výsady tak do 2cm. Jenže se srnou se postupně v kruzích vzdálili na nějakých 200m, říkám si, z lovu asi nic nebude. Srnec najednou srnu přestal nahánět, zvedl hlavu a kouká nahoru do svahu. Ostřím tam též sklo a tam druhý srnec, který honí srnu, takže říje v plném proudu.
Srňár pomalu postupuje směrem k mému stanovišti a já začínám doufat v úlovek. Zastavuje se u bodláku, který dokonale parožím zlikviduje. Pořád jej čtu na nějakých 80m. Když ještě provedl hrab, rozešel se tak rychle, že se zastavil 30m od místa, kde jsem byl já. Teď honem, flintu do ramena a zrada. Větve jsou moc vysoko, já na něj ani nezamířím!!!
Rychle jsem se vzpamatoval, levou podpírám kulovnici a zároveň jsem zatlačil na větev dubu a když jsem měl srnce v puškohledu, krátký nádech a pohladil jsem napínák. Srnec padá v ráně a z okolí se vrací ozvěna výstřelu. Jdu k němu a tu leží. Smekám klobouk a chvilku nad ním stojím. Pak se snažím hospodáři poslat SMS, ale ještě chvilku to nejde, celý se třesu. Pomohlo až utrhnutí úlomků a pak následná pocta ulovené zvěři. Vzpomínám si, že jsem v tomto úseku ulovil podobného srnce, že by rodové parožení? Má oblíbena 6,5x55SE opět promluvila.
Diano a Huberte, Lovu dík! R.

Poslední týden jsem denně „osvěžoval“ tři různá vnadiště. Každý den odpoledne jsem vyjížděl s plnou taškou pečiva a mapoval pohyb černé. Protože se večer výjimečně neschylovalo k bouřce vyrazil jsem podle větru na jedno obeznané místo.Z večera jsem viděl jenom několik hřivnáčů a pár holubů z náměstí, potom přihopkal zajíc a nastal klid. V půl jedenácté vyburcovalo moji pozornost lámání funění a chrochtání. Bachyně se selaty přišla nejprve mladým a hustě podrostlým úsekem až pod žebřík a potom se proti větru obrátila k jednomu z provnaděných míst. Bylo zrovna hodně mizerně vidět. V dalekohledu jsem našel selata ( čtyři nebo pět) i opatrnou bachyni. V optice už to tak jednoznačné nebylo a musel jsem dlouho čekat, než se jedno ze selat z mého pohledu opticky oddělilo od ostatních a postavilo se stranou na široko. Proti světlejší posekané trávě bylo konečně lépe vidět a mohl jsem si dovolit výstřel. Po ráně to v trávě jen zašustilo a bylo slyšet bachnu, jak svolává rozhozenou tlupu a udává směr úniku. Jedno šustění však vycházelo stále ze stejného místa – z nástřelu a pomalu sláblo. Sele 19 kg zůstalo v ohni. Zásah hodně dozadu na játra,vstřel téměř neviditelný a výstřel 3cm. 270W RWS KS 9.7g. Zdar Karel

Dědo, držím pěsti i palce a těším se na tvoje další příspěvky. M.S.

Taky držím palce jednomu ze svých virtuálních průvodců mysliveckými začátky. I když o mně asi ani neví, psal jsem k jeho příspěvku jen jednou, poděkování za krásné rčení o tom, jak se doba strávená na lovu do stáří nepočítá... jinak jsem jen četl. Určitě to dobře dopadne, když nás na něj myslí tolik a ze všech možných stran!

Přidávám se k ostatním, držím pěsti, ať vše dobře dopadne!!! V.P.

Ahoj Dědo, často sice nepřispívám, ale rád čtu tvoje příspěvky. Vždy věcné a slušné. Pěsti rozhodně držet budu.

Delší dobu asi nic neuvidím...
Musím zaplatit krutou daň za léta s cigaretou, dýmkou nebo doutníkem.I když více než 25 let už nekouřím, té potvoře je to jedno - čeká mně teď dost komplikovaná operace plicního nádoru.
Takže spřátelené duše, držte mi pěsti i palce a snad po čase opět zde nashledanou.

Václave, dobrý myslivec se pozná mimo jiné také podle toho, že si dokáže raději odpustit ránu, než aby udělal něco, čeho by pak třeba litoval. A ty přitom ještě nemáš své první prasátko ? Klobouk dolů před takovým přístupem ! Rozstřelených ryjů a spodních čelistí jsem již pár viděl - i na uhynulých kusech. Kéž by každý uvažoval tak jako Ty !

Poslední dva večery jsem trávil skoro na stejném místě s nakonec úplně stejným výsledkem.
V pátek jsem byl na posedu u pole, kde údajně měl vyrůst hrách :-). Pole je široké asi 100 metrů, na jedné straně pole je široký zarostlý potok, na druhé straně mez, v půli pole je podélný remízek. Divočáci vyšli z potoka na druhé straně pole před desátou asi ve 3/4 meze a postupovali po obou stránách remízku uprostřed pole směrem ke konci, nedaleko kterého je posed, na kterém jsem seděl. Když už se blížili na dostřel, tak nejprve bachyně s letošními selaty rychle přeběhla zpátky do potoka. Lončáci postupovali stále nad mezí, čekal, jsem až se srovnají, abych je měl pěkně na široko a né na ostro jak doposud a že bych po lepším přečtení jednoho mohl zkusit - jenže jsem se přepočítal. Jak došli na konec meze, udělali nečekaně jako když do ních střelí pár opravdu rychlých kroků a přeskočili do zarostlého potoka na druhé straně pole. Poslední tři kusy přeskočili pod mez a pak také rychle přeskákali do potoka na výzvu bachyně, která je jasně svolala na koupel ve vypuštěném rybníce. Čekal jsem asi ještě hodinu, jestli se některé vrátí na hrachové pole, ale koupel se jim evidentně líbila, tak jsem se vydal k autu a domů. Po cestě na křižovatce polňaček ještě kouknu na vedlejší cestu a na horizontu vidím tmavé fleky - staly tam dvě bachny a jedno malé sele, které vyšly z řepky - slyšel jsem je z posedu, jak my procházejí v řepce za zády. Pokračuju dál k autu, asi 40 metrů od auta slyším chroupání, ale v porostu není nic vidět, chroupání je slyšet stále blíž a blíž, čumím do trávy jak kdybych něco hledal a najednou 3 metry přede mnou vystrčil hlavu divočák, oba jsme se lekli a divočák s otočkou vyskakuje dlouhým skokem zpátky a tryskem odbíhá přes pole do potoka.
Včera po převyprávění zážitků kolegovi jsme se spolu domluvili, že on si půjde sednou na ono místo, kde jsem v pátek seděl já, a já půjdu o kousek dál. Na novém místě krom počínající srnčí říje nic vidět nebylo, v kukuřici nic nešustilo, tak jsem se ve třičtvrtě na dvanáct vypravil k autu. U auta posílám kolegovi smsku, jestli už pojedeme. On my obratem volá a normální hlasitostí říká, támhle v potoce jsou divočáci, přijď je vyhnat :-). Docházím k němu, divočáci praskají, že je to slyšet už z dálky. Setkáváme se s kolegou, říkám mu, chvíli počkáme, ony musí někdy vylézt. Čekáme do půl třetí, jestli z 60 metrů vzdáleného potoka nějaký lovný kus vyleze, ale vždycky je to stejné, divočák vystrčí hlavu z potoka, zavětří, a i přes dobrý vítr rychle se otočí zpátky do potoka a lozí dál v zarostlém korytě potoka jakoby nic. Po půl třetí začíná ruch utichat a divočáci se vydávají druhým směrem někam dál. Tak jsme je tentokrát propásli oba :-).

Tak jsem pokřtil nový puškohled. Krátce před 20. hod. jsem sedl na kazatelnu. Přišly mi dvě srny bez srnčat, nejspíš je měly odložená, vždyť už na ně lezou jiné choutky... A pak vylezl na louku srneček špičáček, jeden parůžek 5 cm, druhý 2 cm.Měl jsem dobrou oporu, tak se zvětšením 12 jsem mu ji na 60 kroků posadil na krk. Zajímavé je, že dnes, po půli července, ještě nebyl vytlučený. Při vyvrhování jsem zjistil, že nosní dutiny jsou plné střečků. Váha s hlavou a běhy 10,5 kg. Hospodáři jsem se vůbec nedovolal, tak ráno. A honem někoho sehnat, aby ho odvezl do výkupu.

Včera se mi konečně vrátil reklamovaný puškohled, respektive nový - řešili to výměnou. Honem namontovat, nastřelit flintu a večer jsem si šel sednout na čerstvě posekané louky. Před posečením z nich prasátka udělala tankodrom, tak jsem chtěl využít úplňkovou noc. Seděl jsem do půl druhé a kdybych se nešel vyčurat, tak bych neviděl ani ptáčka. Tak domů, něco zhltnout, nakrmit čubinu a od čtyř do osmi jsem čučel pro změnu na jiné kazatelně, ale s obdobným výsledkem - jeden srnec honící srnu, ale daleko, k nepřečtení, dva doupňáci, jeden hřivnáč, dvě sojky a krkavec. Až cestou domů jsem viděl pořádného ptáka - na posekané louce si to vykračoval černý čáp. Teď jdu konečně zadaunovat. Večer vyrazíme s Dorinkou znovu a to by v tom byl soudruh čert, abychom zase nic nebo skoro nic neviděli...Jo, a málem bych zapomněl - v noci mi na kazatelně něco dvakrát zarachotilo na střeše, až jsem se lek´. Kravál jak hrom a čubina pod kazatelnou vůbec nereagovala, Kdoví, co to bylo, nejspíš kuna, protože kazatelna je pod třešní a větve dosahují až na střechu.

Včera po 19. hodině jsem vyrazil do honitby. Chtěl jsem si počkat na srnce s jedním parůžkem, který mne před 3 dny překvapil, když náhle vyrazil z řepky přes cestu a 5 m kolem mne tryskem přes louku do houští, stačil jsem ho jen přečíst. Předpokládám, že ho vyhnal teritoriální šesterák, kterého jsem už předtím v té řepce viděl. Na místě potkávám našeho hospodáře, který má namířeno na nedaleký žebřík a tak měním svůj záměr a přemísťuji se na další žebřík u zarostlé louky. Asi po půl hodině se objevil odhadem tříletý vidlák, který se popásá a chvílemi jistí. Pásl jsem ho asi 15 min, protože nemám na něj povolenku, a v tom si všimnu na horizontu nad mezí v řepce hlavy s krátkými špičkami tak asi 5 cm, srnečka, který pozoruje toho vidláka, byli od sebe asi 10 m. Vidlák na něj vůbec nereagoval a když asi po 30 min poodešel dále, srneček začal scházet s meze dolů na louku. V tu chvilí se rozklepu jak ratlík. "Uklidni se, ještě nemůžeš střílet, musíš počkat až sejde níž, ještě je blízko horizontu !" říkám si a rozdýchávám to. Pokračuje v sestupu, ale je místy zakryt kopřivami, konečně vhodná poloha, zklidňuji se a pohladím napínáček. Srneček zůstává v ohni. Poslední pocta, přichází hospodář a gratuluje mi a po rutině odnášíme srnečka k autu. Stíháme to těsně před prvními kapkami bouřkového děště.

Karle: Tak jsem dnes byl za kamarádem co má drogerii za účelem nějakého toho prostředku na ty sršně. Velice mě překvapil nabídkou a nakonec se mě zeptal "Potřebuješ aby hned spadl nebo stačí do třech minut??" Moje rozhodnutí bylo jasné,že?? Možná,že se bude někdo smát,ale nevěděl jsem,že existuje sprej,který na vzdálenost pět metrů zlikviduje vosu či sršně. Při kontaktu s touto látkou na vteřinu přesně padá k zemi odkazovat-:)) Nechci dělat někomu reklamu,ale je to Polský výrobek a jmenuje se to "BROS" a vypadá to jak obyčejný sprej s obrázkem sršňí. Jak vyzkouším,dám vědět. K odlovu Zdar. JK

Lovu Zdar Jaromíre ! Obávané a často zatracované číslo 13 prostě někomu přináší štěstí. Já jsem měl poslední dobou spíše smůlu, protože jsem byl více v práci než doma a pokud jsem byl doma ,tak byla večer bouřka. Snad se karta obrátí. Na zítřek mám zajištěné volno a pokud nebudou zase lítat blesky, půjdu dnes na noc ven. Zítra odpoledne jdeme s partou kamarádů provětrat brokovnice na střelnici. Bude takový sranda závod kde se bude střílet jedno neúplné lovecké kolo a potom 25 terču na baterii. Poovina účastníků sice nestřílí a nemá ani ZP ale pod dohledem instruktora je to tam minule docela bavilo. Čeká nás tam upečené prasátko a po střelbách i soudek - mohlo by to být hezké odpoledne. Zdar Karel

Dnes ráno jsem naivně šel znovu na toho špičáka, ale zřejmě si drží svůj bioritmus a objeví se zase za měsíc. Srny mi chodí pravidelně na všech místech, ale srnci nedostatkové zboží. :) V půl šesté mě vyhnal déšt, seděl jsem bez střechy. Kolchozníci opět vjeli do ječmene, ještě že začalo pršet, do víkendu jsem pryč, tak aby tam něco zůstalo a mohl jsem jít na čerstvé strniště. V.P.

Karle Poslíku: Včera jsem si na tebe vzpoměl. Přicházím na kazatelnu,kde jsem přesně před měsícem ulovil srnce. Čumím u žebře leží moje čelovka,kterou jsem tam ztratil. No celý měsíc tam nikdo nebyl. No a jak jsem otevřel dveře,začalo ródeo. Opravdu krásná stavba od sršňáků přímo u dveří. Šlapu s kletrem půl kiláku abych tu byl celou noc a teď toto. No nic,osm metrů nad zemí riskuju zajímavou akci. Beru deku a přiklápím hnízdo a pak.....No hrůza,jak jsem se oháněl,sám jsem si dal i přes ráže-::)) Dobře to dopadlo 45minut boje až k vítězství a kazatelna je moje a bez žihadla. Postřech dobrý néé?? Takže večer už nic,protože jsem poplašil všechno kolem,ale zato ráno jsem byl odměněn o půl paté odlovem Bulkaře o váze 12kg. Dával se do souboje se silným šesterákem,ale ten ho zřejmě nebral jako soupeře. Zajímavé je,že jsem na této kazatelně na srnce seděl teprve po druhé a pokaždé jsem dobře odlovil. Pro srnce to bylo vždy toho smolného třináctého-::)) Zajímavéé.....JK

Josef,odpovím k večeru,až přijdu z práce a asi by bylo lepší na mail,tady by to už asi zbytečně překáželo!

JS: ok, budu více vybírat zajímavé záběry :-), ale kapacity je zatím dost. Navíc jsem chtěl udělat jakousi dokumentaci, jak prasátka rychle rostou v čase během roku na vybraných vnadištích, ale je pravda, že na to stačí jedna fotka za týden.

Josef v poho,tady to držení tématu tak moc nedrtíme.Já na vnoučata teprv čekám,holka se s tím nějak maže,ale synátor je tak zaláskovanej,že přestal chlastat první ligu a tam čekám,že to brzy bouchne.Snad to tam má v pořádku,páč já se těším,jak malej Pepa.A že je budu učit poctivě nespisovnou řeč,to si teda piš.V tomhle ohledu bych mohl být profesorem na univerzitě.

Dnes nevím,jak to dopadne,ale předevčírem jsem koupil kmotrám kilo drůbežího,naservíroval jim to k mezi u posekanýho jeteliště,natáhl vlečku se zbytkem makrely a natěšenej se jal čekat na ty liščí zástupy a v duchu viděl výřad ulovených lišek,srovnaných v nedohledné řadě,končící kdesi za horizontem.Jenže soudruzi z NSR to viděli jinak a poslali mi k posedu takovou bouřku,že jsme se s drsňačkou oba připos..li a ani nevím,kdo z nás dvou byl první u auta.No,řek bych,že jsem jí to natřel.Tož jsem se zařek,že to včera bude to samé a zůstal doma čučet na bednu.Jenže tam nějakej dvacetiletej,fundovanej odborník na historii masíroval diváky,jací že to byli pohraničníci vrazi lidí,krvelačný šelmy s vymytejma mozkama.Tak teď jsem teda pěkně v pr.....Coby myslivec-vrah.Coby bývalej pohraničník-vrah.Jak já jednou obhájím svoje právo na život před vnoučatama,to mi řekněte.Dneska tedy půjdu na ten posed znovu a pokud mě nezasáhne blesk,coby trest Boží,bude to muset vyřešit 308 W a Hornady IB.(Kecám,tu radost jim neudělám!)

Dnes ráno jsem si řekl, že letos nebudu lovit srnce (jestli se některý nenachytá a uvěří mi :) ). Šel jsem si tedy sednout na nízký posídek u vsuku do kanálu, kde jsem posledně zahlédl lišče. Kolem půl páté přecházela přes louku laň siky se šmolou a na 170m si namlouval pan Srnec paní Srnu, která chtěla hájit svoji čest. V půl šesté slyším praskot za zády a periferně vidím srnu vycházející z lesa na dva metry a hned za ní srnec špičák, špičky měly 2cm a 3cm. Srdce zaplesalo a už jsem se viděl, jak smekám klobouk nad uloveným srncem, jenže oni se zastavili přímo pod posídkem. Srneček se podrbal parůžky o žebřík, ale srně se to nezdálo a zatáhli zpět do lesa. Z toho vyplývá neříkej hop, dokud neskočíš. Tohoto srnce jsem viděl v této lokalitě naposledy před měsícem, ještě nevytlučeného, tak uvidíme. Před půl sedmou jsem to chtěl již zabalit a jít šoulat, ale na louku vytáhla laň siky, šmolka a telko, nechtěl jsem je zradit a proto jsem dál seděl. Trpělivost byla odměněna a za nimi po pár minutách vytáhli tři jeleni a dvě laně. Fotil jsem na mobil přes dalekohled, pokud bude kvalita alespoň trochu ucházející vložím fotku do fotogalerie. Poté jsem ještě našoulal postupně tři srny a srnce šesteráka. Už by to chtělo, aby posekaly ty ječmeny, aby si člověk mohl jít sednout na čurýka, když roste měsíček a objeví se další srnci. Jestli si ještě chvíli ze mě budou dělat ty bulkaři srandu, prodám to a dám se na včely. :) V.P.

Nádhera :-) Připomíná mi to vyprávění mého strýce - myslivce, byla jsem s ním před několika lety (ještě jako adeptka :-) na šoulačce a vyprávěl mi své "starosti" - má tři dcery (čili já tři sestřenice), samozřejmě ani jednu myslivost nezajímá, jejich muže také ne no a jednou se rozhodl vzít na čekanou na srnčí vnoučka. A výsledek byl obdobný - po pár minutách na posedu "Dědo, já mám žízeň.." "Dědo, já mám hlad.." "Dědo, mě se chce čůrat.." a nakonec "Dědo ať už ty potvory přijdou ať můžeme jít domů.." :-)

Děkuji za upozornění na chybu, která se vloudila díky mé nepozornosti a omlouvám se. Pěkný den a lovu zdar.

Rone.jak je euro jsou i parohy,

Tak nám dnes končí dovolená ve Vysokých Tatrách. Počasí moc nepřálo, ale zážitky stály za to.
První den se informujeme na Horské službě, nedoporučují chodit nad 2000 m, leží tam sníh a další ještě padá. Vyrážíme tedy na Téryho chatu. Cestou stále poprchává chvílemi s větší intenzitou, výhledy na vrcholy halí mraky. V prudkém stoupání potkáváme tři kamzíky. Podle tvaru růžků usuzuji na pánskou tlupu, střapec nejsem schopen přečíst. Jsou od nás asi 20 m. Obdivuji jejich jistý a ladný pohyb po skalách, jak na prudkém svahu hlavou dolů skáčí dalekými skoky z kamene na kámen. Přeskakují vodopád a mizí za skaliskem. Takhle se pohybovat po horách, to je nádhera ! Déšť přechází s postupující výškou ve sníh, který leží místy i na kamenech na cestě. Na Teryně je ho místy až 10 cm. Na Priečne sedlo by šel jen hazardér. Po zahřátí polévkou a čajem se vracíme stejnou cestou.
Druhý den se počasí nelepší. Opouštíme myšlenku na vrcholy a jdeme na Skalnaté Pleso. Déšť sílí. Po zastávce v restauraci pokračujeme na Svišťovku. V neustávajícím dešti nepotkáváme ani človíčka, ale zato opět kamzíka, či spíše kamzici, pozoruje nás ze vzdálenosti asi 10 m, po chvíli zachází za skalku, vracíme se kousek zpět a fotíme si ji, nikterak jí to nevadí, zůstává na místě a pozoruje nás. Nechceme ji už více rušit a pomalu odcházíme. Na sestupu se Svišťovky manželka zkouší napodobit kamzíka a skáče s kamene na kámen, bohužel ne tak obratně a po několika skocích padá na ústa. Má roztržený ret ale bohužel i zlomenou ruku v zápěstí. Takže po imobilizaci šátkem zpět na Skalnaté Pleso na lanovku a do Popradu na chirurgii. Při vší hrůze toho pádu ještě dopadla dobře, stačil malý kousek vedle a volali jsme Horskou službu. Marná sláva, na kamzíky při pohybu po horách nemáme.
S obdivem vzpomínám na tyto nádherné tvory, schopné žít v tak drsných podmínkách. Neodbytně se mi do hlavy vtírá myšlenka na osud našich jesenických kamzíků. Zvítězí zdravý rozum nebo nesmyslné názory tzv. ochránců přírody ?

Ráno jsem seděl u posečeného jetela, kdyby se mi náhodou podařila střelit liška pro kluky,kteří připravují psy na LZ,které jsou za tři neděle. Po čtvrté hodině se mi pod mezí objevil srnec a v horní části u meze další tři kusy srnčího. Po chvilce ze stěny lesa vytáhl daněk, dvakrát na posečeným zastavil a zašel dolů do rokle. Před půl pátou mi přes pole přejela liška. Šla pořád bez zastavení až se mi ztratila v horní mezi. Do rozednění se už na poli neukázala. S přibývajicím světlem mi tem srnec došel až pod žebřík, tak že jsem ho přečetl i bez dalekohledu. Průběrná dvojka - levý šesterák s krátkými výsadami a s parohem tak 5 cm nad slecha a na druhým měl pouze vidláka s výškou slechů. Pěkné ráno. Lovu

Dneska jsem si šel sednout na sedátko k posekané louce mohla by přijít liška a taky třeba srnec.Než přidu k sedátku začíná poprchávat a nevypadá to že u toho zústane.Asi 300 metrů je posed tak tam utíkám abych se skoval to už přímo lije.Malinko jsem zmokl ale sundávám mokrej kabát a usazuji se. Za chvilku mrknu nalevo a stojí tam srnec beru dalekohled a sonduji co má na hlavě ale moc tam toho nevidím protože není co má jenom takové malé špičky tak 3-4cm.Stojí tak 70m odemě krásně na ranu ale když se podívám na černý mraky tak ani neberu flintu do ruky.Srnec tam ještě chvilku stojí a pak zatahuje do lesa tak si říkám zítra ráno tě dostanu(to už jsem si letos říkal u dvou srnců a pořát běhají).Do hodiny přestává pršet tak balím a du si ještě sednout na sedátko ale tam do desíti jeden zajíc tak du dom.Ráno du na srnca.

Taky mám za sebou pár čekaných, takových - jak já říkám - prázdných nebo mizerných :-) To jsou takové, kdy jste rádi, že se na tmu ukáže jeden zajíc. Pak nějaká čekaná jen s holou no a dvě velmi zdařilé - na jedné srnec "jako bejk" a na druhé čekané se dlouho nic nedělo. Pak se objevila na druhém konci louky dvě samotná srnčata, pak zatáhla zpátky do lesa. Před půl desátou na opačné straně vytáhla stará srna a vrátila se srnčata, tentokrát už s maminou. Chystám se domů a na vyschlé cestě slyším zřetelné kroky -srnec, vykračoval si svižně kolem posedu, ale až skoro na tmu, takže jsem nejprve myslela, že je to dlouhý vidlák. Jelikož ale ráda sedím "co to jde" a zároveň nerada chodím po tmě k autu, jsem vybavena :-) takže jsem vytáhla kapsy baterku a srnečka si prohlédla :-) Zapózoval profesionálně sotva na nějakých 20 kroků, vidím že je to velmi velmi dobrý šesterák. Když se podívá na mě do kazatelny, zhasínám a on se zase začne pást. Odskočí až když začnu kašlat a zvírat okna :-)
Ale obecně je to teď bída s nouzí, zvěř je v řepce, objeví se až na tmu a ještě daleko. Takže se ani ven moc nehrnu, navíc všude, kde se jakž-takž sedět dá, je silný srnec, průběrnou jedničku jsem viděla jen dvakrát - jednou ročka v řepce, podruhé dvouletého špičáka, taky v řepce. Tak už aby to posekli :-) Jenže letos jsou tady šílené lány kukuřice, takže si asi stejně nepomůžu :-)

Po včerejšku 3:0 pro lišky. Nejprve ta sobotní prošla daleko tak 150 metrů, navíc směrem k dědině, tak se nedalo střílet. Když jsem odcházel domů, tak jsem po očku viděl, jakoby po demnou za zády něco běželo a ona druhá liška, tak jsem ji srovnal v puškohledu, pak jsem ji nechal popojít, abych zase nestřílel proti dědině a když byla daleko, tak jsem po ní vystřelil, aby si nemyslela, že jsem nějakej fanatickej ochránce zvířat :-), jen se na mě mrkla a odběhla stejně zvesela, jako přišla :-). Barva nenalezena, ráno se psem také nic, budu muset potrénovat disciplínu liška na průseku. Tak snad někdy příště :-).
Divočáci přišli na vnadiště u kukuřice až o půl třetí ráno, navíc selata poměrně malá, řekl bych tak 8 kg, takže to bude ještě chvíli trvat, než dorostou.