Myslivecké fórum

silný barvářský.pozděj už podle obojku pozná že bude dosled.

Prosím všechny, kdo můžou poradit s výcvikem ostrosti na škodnou, aby mi na sebe poslali kontakt na jarda.minha@seznam.cz
Ozvu se na e-mail. Díky.
Jarda

začne takhle
http://www.youtube.com/watch?v=yoVfZX_QdrA&feature=player_embedded
a zkončí při hodně štěstí podobně :-(
http://www.youtube.com/watch?v=xjxWCizEDWQ&feature=related

V sobotu mi nový pejsek udělal velikou radost. Po strastiplných začátcích, kdy po ráně a při hlaholu utíkal při minulých akcích z lečí a já ho hodinu hledal, se konečně chytnul a začal lovit. Jakoby ho někdo přepnul, mu najednou střelba nevadila, běhal, slídil, sice zatím tak na sedmdesát procent, ale oproti minule veliký pokrok, já z toho byl předtím na prášky. Křest ohněm si prožil ve třetí leči, kdy v nízkém smrkovém náletu narazil na lončačku, svoje první živé prase. Co se tam dělo jsem neviděl, ale slyšel jsem jen zavrčení, pak útok prasete, Xelonovo vyjeknutí a už letěl vzduchem přes smrčky. Přistál za mnou, oklepal se a šel dovnitř znovu! Spolu s Ladou ( moje druhá fxt) pak prase vyhnali, to se střelilo a Xelo si ho mohl poškubat. Vypadá to, že v něm dřímá opravdu lovecké srdíčko. Měl jsem strach, že po tom nedobrovolném vyhlídkovém letu bude na hodně dlouho zpražený, přeci jen to byl první kontakt a hned tohle. Naštěstí to přežil ve zdraví a bez následků na dušičce. Mám radost!

Jardo, Riga byla fena profesorka, bohužel už je v psím nebi. Lada (také od R.Malovce), náš druhý fxt ve smečce, se v lese učila od ní a jako dvojka pak
sklízely na naháňkách velké pochvaly. Teď jen doufám, že bude spolupracovat i s Xelonem. Pokud jde o klubové akce, pro mě to bude nejspíš jen na čumendu. Psa chci hlavně pro praxi, základ z PZ a LZ má, takže hned od začátku to chci nasměrovat na "ostré" barvy, vlečky atd., o prasátka teď snad nouze nebude. Obávám se, že na soutěže už to pak nebude.

Jardo v tomhle asi nikdo nebude nikdy chytrej. Některému psu stačí "domluvit" ať už jednou nebo víckrát, některého kdyby člověk zabil, tak bude mít neustále nevraživost vůči jiným psům. Já si myslím že pes musí na něco takového otupět, musí se mu stát společnost druhého psa samozřejmostí, ať už chce nebo ne. Naši maďaři taky neradi přijímali nově příchozí jezevčici (štěně!) stálo to nějakou tu ranku a dneska jí víceméně ignorují. Držím place.

Tondo, nemyslím si, že by mohl nastat problém jen u psa, co někdy dávil srnčí. Třeba moje fena takovou příležitost nikdy neměla! - a doufám ani mít nebude - a přesto si prostě do každého kusu kousne, ať je to srna nebo prase. Tím, že jsme začali nejprve s norováním, kde měla možnost si potahat jezevce, nějak blbě chápe, že každá zvěř takhle "na hraní" není. Prostě to chce držet, aby to náhodou neuteklo :-) Nenačíná, nevyškubává chlupy, rozstřelené části si krom očichání nevšímá, ale prostě chce držet.. Srnčí bere za krk (kdekoli), prase nejčastěji taky (pod krkem), nebo za slecho - a to nikdy na "živém" nezkusila, tak si myslím, že to zniklo tím, že tohle mohla dělat s jezevcem či liškou. Ale je to jen můj názor, netvrdím, že je to pravidlem. Mě osobně bylo doporučeno dělat nejprve povrch a noru až nakonec i kvůli tomu, aby pes při příp. práci na stopě neupřednostnil třeba tu lišku, která mohla v noci přes stopu přejít..

Tonda Urban. Nejsem potomek faráře - jde o shodu jmen.Ano farář Urban byl velký odborník na jagoše.Dosahoval vynikajících výsledků, kolují o něm různé legendy.Jeho pes byl i v knize.Pokud se nepletu tak na zkouškách norování v zahraniči jeho jagoš měl rychlý chvat kdy zadávil jezevce.Ano žil v Lukově, žil také v H.Lidči nebo Lidečku.Dost starých myslivců si ho pamatuje.Více informací by podal někdo od jagošů (byl poradcem chovu-?).
No Eriko nechtěl jsem reagovat na tvůj názor ohledně lomcování psem srnčím.Pokud chováš teriéra a ostrého(?), kterého jednou necháš dávit srnčí zvěř, tak to lomcování bude obvyklé.O tom norování je to kapitola sama o sobě.
Pro J.Miňha nejlepší by bylo při hárání.Promiň, to byl vtip.Pomalu přivykat.Jednoho na vodítku druhého volně.Vhodné by bylo při práci, černá,...Pokud to nebude dominantní pes tak před fenou couvne.Horší by bylo 2 feny.

má velše.

Tonda Urban - mám takový dojem, že jméno Urban byl kdysi pojem u chovatelů jagdteriérů, nemýlím-li se, šlo o chovatele-faráře. Příbuzenský vztah nebo shoda jmen ?

Tondo konečně se ozval pořádný teriérák :-).

Hansi, souhlas s Martinem. Schovávej se mu, bude si tě víc hlídat, když nepřijde na zavolání, rozběhni se opačným směrem. Když přijde, nikdy ho hned neuvazuj na řemen, zase mu dej volno a až za chvíli ho zavolej znovu a uvaž, ať si přivolání nespojuje s negativním "koncem svobody" :-)

Hansi jen základ,nikdy když se k tobě vrátí ho nebij to zkousni ať tě nase.e jak chce.v 5měsících měl přivolání umět,radši než ten daun! když s ním jdeš ven popoběhne tak běž schválně od něj na druhou stranu,ať si hlídá on tebe ne ty ho.

s tím norováním jsem ti to říkal taky jenže tobě těžko něco radit :-).s tím norováním ti dám příklad byly zkoušky norování a kamarád co má po mojí fence štěňe s ním noroval už venku a milý Bad na zkouškách když se nemohl přes přepážku dostat tak vyšel z nory a snažil se na ni dostat z jiné strany :-).tak to bylo ve 3ceně a byl poslední :-) :-) :-).

tak sleduju že na co se ptal Hans nikdo vlastně neodpověděl.

Eri však v poho nehádáme se,každý ať si to dělá jak chce.hybrid to je dobré:-).nedávno se mi fena hárala teď jsem ji měl v sobotu na kačenách a vůbec nevěděla co to je daun zas jak primadona :-) :-) :-).já mám starého 14letého psa jinak feny a chci zas psa.a taky je pes pěknější.

Martine, já vím že není, ale nějak prostě začít musíš, přece když začínáš psa učit chodit na řemeni, taky ho hned nedusíš aby poslušně ťapal hodinu a ještě někdy mezi stromy, ale postupuješ od jednoduššího ke složitějšímu, ne? Totéž si myslím, že platí pro jakýkoli cvik, včetně Daun. Jakmile pes pochopí, že Daun znamená lehnout a ležet, můžu to začít ztěžovat. No a začít s tím základním (tedy lehnout a ležet) se dá klidně už v 5ti měsících, na dálku na písknutí v poli můžu cvičit třeba v roce nebo když to nepotřebuju, tak nikdy :-)
Feny se cvičí líp, ale jinak jsou to mrchy :-) Jinak, já bych samé feny už taky nechtěla, ale zas měli jsme dvě labradorky a starého jaga a to se nedalo, hárala jedna, jak končila, tak začla druhá a pes celý dny i noci vyl, kňučel, štěkal a skoro nežral.. Tak jsme se rozhodli, že psa už ne. Joo, kdyby nebyl doma žádnej, tak klidně psa, ale když už byly feny (LR a BRT), tak holt jagoš musela být taky fena :-(

Jediný Jindra to hned pochopil a dokonale popsal.Eri daun pod posedem vážně není DAUN.a že se fena cvičí líp,já mám víc feny ale už jsem si řekl že fenu nikdy.během roku je váborná když přijde hárání je z ní cvok a má vše v pr..li,nějak se mi začali víc líbit psi.

Jindro, souhlas. Ano, viděla jsem to na zkouškách (konkrétně Mem.Josefa Venhody), je to paráda. Ale taky nepíšu, aby se tohle cvičilo se štěnětem. A taky předpokládám, že Daun se nejdřív cvičí "na místě" (a doma) a až postupně se ztěžuje.. A o tom jsem psala - začít s tím "obyčejným".
Matěji, pořád dost averze vůči mě, co? Jestli máš problém s tím, že se tady vykecáváme, tak to nečti..

Eriko,jen k povelu daun.To není aby pes ležel pod posedem,aby ten povel měl účinost musí se cvičit parforzem a důsledně trvat na dodržení pozice.Tam není možný žádný ústupek.Nevím jestli jste to v praxi viděla když to pes umí,když na ostrý hvizd sebou práskne na zem a zůstane tam jak přibitý.Tohle se cvičit se štěnětem nedá.K těm jagům,není každý taky trotl aby se sním tak zacházelo,mám dost kamarádů kteří je mají a cvičí.

No asi jsi viděl málo,jednu mám doma.:))

Jindřich má naprostou pravdu.Jsou jedinci a to podotýkám u každého plemene kteří vyzrajou dříve či později a tím pádem se to odráží i ve výcviku.Mněl jsem fenu se kterou jsem PZ udělal v 10 měsících a jistě by ty PZ zvládla i mnohem dříve a na druhou stranu jsem měl jedince kteří "vyzrávali" mnohem později a s výcvikem jsem začínal i mnohem později.Jde opravdu jen o to se vcítit do každého jednotlivce a jakž takž poznat jeho povahu.Každý psík je originál a podle toho směřovat i výcvik protože to co platilo na jednoho už nemusí platit na druhého.Jinak letos jsem byl na 6 PZ a poznatky trochu jiné a to ty ,že vycvičenost vcelku solidní včetně aportů,ale to co by měl stavěč ukázat a to vystavování -mizérie.

Jindro přesně tak.proto jsem psal že si možná lehne ale daun to není.daun je trest,je to klidování.Fesoji pes se většinou cvičí správně-pochvala,špatně-trest.vždy se lépe cvičí pes kterého můžeš potrestat než kterého spíš pobízíš a nemůžeš se na něj ani zle podívat.jsou vyloženě chlapi co na rovinu řeknou že by nic kromně dráťáka nebo jaga nevycvičili.jak pes tak člověk má každý jinou náturu.každá rasa má svoje specifika ale stejně co kus to originál.berte to jako plkání ja nikomu svoje názory nevnucuju.

Martine, co pes to povaha, v tom máš naprostou pravdu - ale že se líp cvičí tvrdý pes ? Jak komu, to neplatí pro každého. Ono záleží nejen na povaze psa, ale i cvičitele. Mně třeba se vždy lépe pracovalo s fenami než se psy. Bez ohledu na plemeno. A asi právě proto, že jsou měkčí...

Matěji, nějak nechápu tvůj příspěvek.

Eriko děkuji:o), jináč s tou hlasitostí u kusu jsem na tom stejně. Foxa měla období kdy zahlásila kus a já byl rozhodnut to dotáhnout na hlasiče, ale po štěňatech se to zvrhlo a jde si raději kousnout.Takže na dohledávku šňůra a praxe.Věřím, že když se povede dohledat ještě živé postřelené prase dá si čuba pozor aby nepřišla k újmě a rozhlásí se, ale toť otázka.Jinak s tvým názorem u jagů souhlasím.Už jsem absolvoval spousty naháněk kde jsem se setkal s jagy a v 80% případů se jagoš vypuštěný na začátku leče našel až po skončení naháňky u aut.Takového psa mít na akci je akorát pro zlost.Nehledě na to, když je pes chuťovější může se stát, že narazí někde v lečích nebo mimo ni na noru a nebude váhat ji navštívit.Pak už je jen otázka co tam bude a jak to dopadne.Takže je dle mého názoru lepší o psovi průběžně vědět a mít ho co konec leče u sebe.

Abych pravdu řekl ani já se nepovažuji za profíka.Nicméně majitel štěnda od nás, které bude lovecky vedeno dostal instrukce takové.Štěndo pořádně aklimatizovat a zvyknout na domov.Okolo toho 4-5 měsíce záleží na umu a vyspělosti psa za pomocí pamlsků dobře a pořádně secvičit statické cviky(sedni, lehni, daun) a to vše pokud možno doma na dvorku, na zahradě kde pes není rozptylován pachy zvěře, auty atd.Pak přejít na něco těžšího jako lehni a zůstaň a vzdálit se.Stačí na chvilku a postupně čas prodlužovat.Naučit pejska chodit u nohy na vodítku i na volno.I toto se bohužel na zkouškách hodnotí a zkouší.Jakmile toto je zvládnuto oprašovat to i venku v revíru.Každopádně chce vše cvičit s chladnou hlavou a pokud to pejsek začne kazit pochválit a jakmile cvik udělá správně odměna a pochvala a s výcvikem pro tentokráte skončit.Pejsek samozřejmě musí chodit ven do revíru.Já svou fenu FXH tahal ven chvilku po posledním očkování.Pokud se našla nějaká houština pustil jsem ji tam.Nikdy jsem neměl problém s přivoláním a vždy přišla.S norovačkama začala od malinka a naše štěnda taktéž.Jakmile se štěnda odstavila a mohly být venku dostala do výběhu 2 plastové roury na hraní.Štěnda v nich chrápala, honila se, prali se v nich.Před odchodem k novým majitelům dostala dárek ve formě králíka, který jim ukázal, že v rouře je taky jiná sranda a nechal jsem jim ho párkrát pohonit po ohrádce.Byly štěstím bez sebe.stačilo párkrát a ostrost byla na světě.Dnes co vím od majitelů štěnda prolézají každou rouru kterou jim člověk ukáže a nebojí se.hlasitost na králíka v kleci zkoušeli zhruba v 6 měsících a když je to netankovalo tak se připustil starší pes (moje fena) a ta už jim ukázala co a jak.Štěnda jsem měl prvně na noře v 5 měsících a obě trošičku s respektem, ale přeci prošli celou noru za králíkem v 3 kotli.Moje fena vlezla za liškou do nory prvně v 6 měsících a od té doby jednou měsíčně jezdila.Také jsem s ní v loňském roce získal Res.CACT na vytrvalostním norování na Písecku a příští rok plánuji slovensko.Barvy a stopy jsem začínal cvičit až když feně bylo cca 13 měsíců.Začínal jsem na mladých a postupně prodlužoval.Na konec barev(stop) králík v kleci a to je něco pro jejich dušičku, když si můžou zařvat na králíka v kleci.Pak jsem uvazoval na klec i kousek škáry z divočáka aby měli za co tahat a chuť do černé se ukázala.Barvu jsem používal vždy vepřovou.Zvěřina voní(smrdí) jinak a pak by na zkouškách mohl nastat průšvih.Každopádně chybu, kterou jsem udělal a při dalším štěněti se jí budu určitě vyvarovat je tahání psa na naháňka a na akce před tím než bude mít složené zkoušky, které plánuji.Minulý týden jsem totiž vedl na Memoriálu Fr. Hebedy a když jsem si doma projížděl všechny disciplína narazil jsem.Ačkoliv vím, že pes má slídění a nahánění parádní tak na tomto jsem se zapotil nejvíce.Fena je totiž zvyklá z naháněk, že se pustí do houštiny, ona ji prohledá a když tam nic není tak za ní vlezou honci a pokračuje se.A na zkouškách to čekala stejně.při nahánění prohledala houštinu na dohled a když nic nebylo tak stála a koukala.Čekala až za ni vlezu vyrazíme.Jenže já nemůžu a mohu pocházet jen okolo houštiny, ale i tak fena hledala v dohledu.Což je špatně.Takže moje poslední rada je zvážit co s pejskem máte v plánu a podle toho složit zkoušky a pak až brát psa na společné akce.Tím nemyslím nechodit se psem ven, ale netahat ho na akce typu naháňky, hony.Jo a abych nezapomněl důležitá je také socializace.Takže brát pejska na akce typu ( výstavy, přehlídky, venčení s vícero psi atd.).

No a právě proto ("poslechnout může ovšem třeba v roku už nemusí") je potřeba začít co nejdřív - pak to nehrozí. Nechtěla bych jaga co zdrhne před kočkou, ale taky ne jaga, který neposlouchá a když ho pustím v první leči, najdu ho až večer, kdy ostatní sedí dávno u guláše a piva :-) Zradit jaga, to by musel být opravdu měkký pes a hodně tvrdé zacházení, jinak si to neumím předtavit. Náš původní jago dostat takovou sadu od lišky - a nakonec to byl takový podměrečný lišák!! - že by asi jinej pes v životě do nory nevlezl. Pár dní se doma motal jak vítr v bedně, ale jakmile "splaskl", stačilo říct "Tak co, bude kočička?" a už visel na plotě a chtěl ven.. Důslednost je důležitá, ale taky je důležité umět odhadnout, jestli je na tom pes psychicky už tak, že zvládne chápat, co po něm chci. Zařvat na psa daun a přetáhnout ho prutem, že bolestí lehne, umí každej blb. Já ale nechci psa, co bude poslouchat ze strachu, že dostane. Takže když řeknu 4 měsíčnímu štěněti Ke mě a ono si sedne přímo přede mě, dostane pamlsek. Když si příště sedne daleko, nedostane nic a než abych hučela Ke mě.. Ke mě.. a čekala, kdy milostpaní pochopí (protože většinou na tebe štěně čumí a nechápe..), tak prostě bez povelu couvnu, ona popojde, sedne a dostane pamlsek. Není blbá, za dvakrát to pochopila a dneska mi chodí tak, že když sedí, má přední tlapky skoro na špičkách mých bot :-)
Každý máme jiné zkušenosti - já s jagy velmi malou a ty je nemáš vůbec - ale prostě si myslím, že tvrdý pes (sám to píšeš v první větě :-) nemůže růst jako dříví v lese - ale opakuju, nemyslím tím dril a tvrdé zacházení. Ale prostě začít co nejdřív to jde, když holt vidím, že pes nechápe, tak se na to vykašlu a zkusím to znova třeba za dva týdny nebo za měsíc.. Jsou plemena, která se dají "nechat být" a začít úplně od začátku třeba až v roce, ve dvou letech a bude to supr pes. U jaga tohle ale v žádném případě nefunguje (pokud nechceš psa později lámat "na tvrdo").

Martine, nepleť si pojmy a dojmy :-) Nepsala jsem "vycepované" ani "dril", ale prostě začít co nejdřív. Tím "začít" zas nemyslím kapat barvu nebo chodit naháňky nebo nevím co, ale ZÁKLADY - přivolání, chůze na řemeni, sedni, daun (začít, néé že budu psa dusit aby daunoval na zvednutí ruky v poli!), pomaličku odložení.. Prostě aby pes ty povely znal a věděl, co znamenají. Odložení si nepředstavuj hned tak, že fenu zašlápnu do země a jdu na hodinu pryč, já ho cvičím tak, že dám daun a couvnu o krok, o další krok a pak jdu hned zase zpátky k feně a chválím a pamlsek a honička po zahradě (později po třeba poli).. Když jsem začínala s Daun, nebylo to půl dne, stačilo jednou, pak den nic, pak zas jednou, další den nic, pak dvakrát za den atd.. Prostě pomaličku polehoučku :-) A hlavně ven, ven, ven. Nepsala jsem nic o tvrdém drilu - cituji znovu svou větu: "Tím nemyslím nějaký ostrý dril, nátlak nebo nedejbože parfors, ale nějaký respekt a základy tam musí být co nejdřív." Jagoši jsou tvrdí psi a když to nepodchytíš ze začátku, pak se s tím budeš trápit do konce života psa (pokud ti nerupnou nervy a nezkrátíš mu ho :-) Vidím to na té naší, když zrovna chce, nevidí a neslyší, je to torpédo a magor a kdyby od mala neměla základ poslušnosti (přivolání a sedni jsme ji učili od 3 měsíců, chůzi na řemeni od 4 a daun v těch 5ti - všechno hrou a za pamlsky, žádný nátlak nebo tresty), asi bych ji dneska musela uškrtit :-)
Nejsem zastáncem parforsu nebo tvrdého zacházení, když zavolám Ke mě a ona přijde a sedne si metr přede mnou, neřvu na ni, netrestám..prostě o dva kroky couvnu a ona se porovná a sedne blíž.. Asi jsme se špatně pochopili, já s psiskama jednám jako s miminkem (ikdyž teda taky umím zařvat nebo dát pár facek :-) ale zároveň zastávám názor začít co nejdřív - samozřejmě za předpokladu, že pes je schopen pochopit, co od něj chci. A základy, které jsem jmenovala, pochopí 5ti měsíční pes v pohodě - obzvlášť super-pes jako je jago :-)))

Jardo měsíc do začátku sezony se mně zdá málo aby si psík zvykl na Tebe,a na Ladu.Vše závisí na tom jak si psi na sebe zvyknou a jak budou spolupracovat.Pokud se psík se zkušenější Ladou skamarádí a při vycházce se jí bude držet raději bych je vzal do prasat nejprve sám,nebo v menší sestavě tam kde to zná.Pokud to nevyjde,tak do první leče raději no vodítku,a na volno ho vypustil až ke konci leče,kdy ho budeš mít pod kontrolou. Jinak počítej s tím,že až se poprvé sejdou z Ladou u kusu budou chlupy lítat.Moje Irčanky spolu spaly,žraly z jedné misky,ale u kusu se porvaly pokaždé, přesto že šlo o matku s dcerou . F.V

Marťo, dovolím si - byť jsem veliký kynologický laik - nesouhlasit. V 5ti měsících možná nemusí nic umět vlčák, ale jagoš? Čím dřív se začne (a bude pokračovat), tím dřív. Samozřejmě zastávám názor, že každé štěně by mělo mít nějaké "dětství", ale u jaga bych to moc neprotahovala. Tím nemyslím nějaký ostrý dril, nátlak nebo nedejbože parfors, ale nějaký respekt a základy tam musí být co nejdřív. Když mě v revíru ignorovala bordina, stačilo na ni jednou krátce zařvat, ona se urazila a ukřivděná se mi táhla v patách jak smrad půl cesty. U jaginy tohle nefunguje, kouká na tebe jak na blba, ostřepe se a za pět vteřin zdrhne klidně znova. Zrovna včera - pouštím je na zahradu střídačku (tj. jaga sama a kočka s labrou), jagoška řvala v kotci jak pominutá, okřikování nepomáhalo tak dostala na hubu a za minutu ječela zas. Když se vystřídaly, Hessy se jednou ozvala, stačilo křiknout "Zajeď!" a byl klid :-)
Jinak, včera jsem slavnostně porušila - za partnerovy nepřitomnosti samozřejmě :-))) výslovný zákaz o cvičení "cizího" psa a jagoška dostala asi půlhodinovou lekci poslušnosti (nic náročného, jen přivolání, daun a odložení), moc mě to bavilo, tak dneska budu pokračovat :-)

tak já bych předně řekl že v 5měsících pejsek nemusí umět nic.není dobré začínat tak brzy a dusit ho od mala.do půl roku se má hrát zavolat pomazlit se když přijde,max sednout,zvykat na obojek,vodítko. daun je běh na dlouhou trať to na tuti v 5měsících ještě pevně neovládá,možná si lehne v klidu ale nezadaunuje při štvaní.jsou to teriéři teda by se neměl potlačovat přílišným cepováním jejich temperament.radši ať ta poslušnost není 100% ale jsou ostří a odvážní.chodte s nima ven ať poznávají pachy.od toho půl roku klidně i později cvičit důsledněji.stopy,odložení klidně v roku.netrestat při návratu ze štvaní a pozor at nedostane od prasat nebo lišky at se nezradí,to tak ve zkratce.

Ono je to asi tím, že se nikdo moc za odborníka nepovažuje. U nás sice bydlí teriéři dva - jeden můj a jeden partnera, ale radit si nějak "ve velkém" až tak netroufám :-) Ale dobrá tedy, otázka zněla Kdy a s čím začínáte, takže:
Základem je, aby pejsek znal svoje jméno :-) Néé, to byl pokus o vtip. Začátky brát určitě jako takovou "školu hrou", osobně používám pamlsky a pochvaly, za tři čtvrtky piškotu jsem naučila obě holky přivolání za půl hodiny :-) (samozřejmě jenom to, že pochopily, co znamená Ke mě, spolehlivé přivolání se muselo cvičit déle) Rozepisovat tady, že se nejdřív učí přivolání, sedni, fuj a podobné nesmysly nebudu, to snad ví každý a myslím si, že Hans spíš chtěl vědět něco z toho už "víc loveckého" :-)
Bohužel jsem v pozici, že borderka je můj první lovecký pes a tudíž předchozí zkušenosti nula a tudíž spácháno spousta chyb. Dnes bych mnoho věcí udělala jinak, jindy.. Což by šlo u mladé jagošky - ale tam mám zase zákaz :-) Protože "Ty máš Hessinu (BRT), Akina (JGT) je moje, tu mi necvič" :-/ Ale abych se vrátila k výcviku.
Nejvíc záleží, na co bude pes nejvíce používán. Pokud preferujete noru, začněte s tím co nejdříve - prolézání všeho možného, tmavého a těsného, seznámení se škodnou (králíček, kočička, lištička - v kleci, střelená liška, kuna..). Pokud má být psík spíše na naháňky a dosledy, opět doporučuju začít co nejdřív s "přípravným" výcvikem - tj. co nejvíc v revíru, co nejvíc do zvěře - stopy, lože, pustit ke střelenému kusu, vzít ukázat divočáky v obůrce atd. Přestože to spousta kolegl zavrhuje, ideální je, když může mladý psík "odkoukat" práci zkušenějšího psa. Takže pokud znáte někoho, kdo má psa "profíka", domluvte se a zajeďte spolu třeba do té obůrky a nechte mladíka koukat, jak starší řve na prasata :-)
S bordinou jsem začínala norou (neplánovaně už v jejích 8mi měsících, přírodní nora a jezevec.. ale tam právě dostala nejlepší "školu", protože očumovala starého jaga a pak si i kousla..). Brala jsem ji několikrát týdně do revíru, když byla možnost, tahala jí vlečky se srnčí kůží nebo škárou divočáka. Bohužel, výcvik na pobarvené stopě jsme trochu odflákly (nebyla krev :-( takže to zachraňujeme teď, ikdyž už je tříletá, tak si myslím, že nám to jde a že ji to i baví. Osobně doporučuju začínat se šlapanou stopou bez barvy, když se pes naučí spolehlivě vypracovávat takové stopy, pak s nakapáním to pro něj bude "zadarmo" :-)
Pokud chcete s psíka hlásiče, je (kromě volného hlasu) nutné naučit ho co nejdřív hlásit na povel, tím si pozdější výcvik hodně zjednodušíte. Ale to už předbíhám, na to je v 5ti měs. ještě dost času.
Takže shrnuto - 5ti měsíční jago by měl zvládat přivolání, chůzi na řemeni, sedni, daun, začít s odložením, seznámit s černou a škodnou.
Fíglů je hodně, záleží, jaké konkrétně máte na mysli - resp. při cvičení jaké práce.
V jakém pořadí na zkoušky, to je v podstatě jedno. Obecně se říká, že pokud chcete povrch i noru (no - chcete není ten správný výraz, jagové mají myslím "povinnost" mít do chovu oboje), je lepší prvně udělat povrch (tj. vlohy, podzimky, LZ, BZ... záleží na vkusu každého soudruha) a noru nechat až nakonec.
Dřív jsem nevěřila tvrzení, že pes, se kterým chci na zkoušky, by se za žádnou cenu neměl dostat do "ostré práce" (ať norování nebo dosled) - no, něco na tom je, ale není to až tak horké. S fenou jsme právě po přírodním norování jeli na umělou noru a chytrá holka samozřejmě hned pochopila, že když to nepude přes mřížku, musí to jít jinudy a šla to hledat zvenku nory :-) Ale stačilo o jeden nácvik víc a už zase v pohodě. U dosledu je to horší, protože třeba srnčí barva je pro psy voňavá a pokud budou mít příležitost při dosledu, na nějaké šlapané stopy vyschlými prasečími spárky nebo kapané stopy "obyčejnou" vepřovou krví se vám zvysoka vy... :-)

Kolegové jelikož má už můj jagoš 5 měsíců a zvládáme "sedni a daun" a pracujeme na kvalitním přivolání. Ptám se, jak postupujete vy při výcviku terierů? Kdy a s čím začínáte a případně jaké fígle při výcviku používáte? A další podotázka je v jakém pořadí postupujete zkoušky?
Děkuji za Vaše odpovědi. Toto vlákno je pro mě jako doplnění praktických informací načerpaných z knih.