Myslivecké fórum

Vítr je zákeřná věc. Občas jsem si říkal, že nemá cenu sedět na škodnou, když mi vítr fouká rovnou přes ujeď. A ono ne - na žebříku sedím výš než 2m nad zemí a když mám újeď na 20m, kousek trvá, než vítr "spadne" až k zemi, kde vás může něco navětřit. Takže vítr nevítr, mezi žebříkem a újedí je jakési oko, které nezapachujete až k zemi. A tam máte šanci. Musel bych se podívat do zápisků, ale takhle z hlavy registruju minimálně tři kuny, co došly rovnou skrz můj vítr a nejevili žádné známky zneklidnění. Tedy před ranou, pak už vůbec...:)

V zimě na sníh chodím často i v noci na stoličku. Sednu někde proti tmavému pozadí za smrček nebo mezi dva kmeny, abych nebyl zcela na raně. Škodná mi často prošla (a šmějdila) na 20 ale klidně i 6-8 metrů, důležité je se furt nevrtět a nijak nereragovat s prvním spatřením zvěře! (plus samozřejmě dobrý vítr, bez něj na zemi nic nepomůže). Problém už jen je, že najít pohybující se lišku v optice na 8 metrů není jen tak, kór když se vám schovává mezi vývratě a hroudy zasněžených smrčků...:)

Jinak ač to osobně nepoužívám, nemám nic proti bílému oblečení na zimu. Sice na sněhu v zeleným jak h...o na lopatě, bez úlovku, ale zato podle tradic? :) Já myslel, že všechny vábničky, posedy, optiky na flintu atd. nám mají co nejvíce zefektivnit a usnadnit lov. Ale barvou oblečení to naopak zase zboříme??? :) Jedna věc je společný lov, druhá třeba čekaná/šoulačka na škodnou/černou, kdy chci mít co největší šanci na úspěch. Zde vám může někdo něco vyčítat tak akorát zpětně na památeční fotografii s ulovenou zvěří...

Když před pár lety u nás bylo tolik lišek, že mi celkem běžně chodily až na dvůr, postavili jsme s kamarádem vysoký posed na hraně bukového lesa hned u cesty, která sloužila jako liščí spád, kousek za naší chalupou. Krásný výhled na pastvinu před sebou a počítal jsem s tím, že když v zimě na dostřel od posedu založím újeď, že jim tam vychytám blechy... Jenže houbeles. Pár lišek jsem tam sice dostal, i jedno prasátko - ale vše v létě, nejpozději v září. V zimě tam padl jediný lišák, hnusně prašivý, jinak ta újeď sloužila spíš jako krmeliště. Po opadu listí se totiž stane, že vítr, který už nemá žádný odpor, mi pravidelně fouká do týla a ač zvěř vidívám - na dálku - na dostřel nepřijde nic a to mi v létě srnčí i jezevec chodívají až pod posedem. Přitom podle stop a trusu zjišťuji, že v mé nepřítomnosti tam zvěř chodí pravidelně. V tomto konkrétním případě tedy žádný zákon schválnosti, jen ten větříček odmítá spolupracovat. A to i tehdy, když se mi subjektivně zdá, že je úplné bezvětří.

Já posedy nijak vzlášť nemaskuju, když jsou v koruně stromu, tak tam skrz korunu člověk většinou viděn být nemůže - musí se však vrtět pomale, potichu a když už chce lovit, tak být dopředu připraven.
Nejdůležitější je dobrý vítr a pomalé pohyby. Když to vezmu podle zvěře, která se u nás vyskytuje, tak učenlivá zvěř je srnčí - ta nemá tak dobrý čich, má poměrně slušný zrak, ale když je často z jednoho místa rušena, tak se naučí tam zpozornět a pak je těžké nebýt zpozorován i na vysokém posedu nebo na kazatelně. Černá zase stoprocentně spoléhá na čich, u starších kusů s jakýmkoliv větrem vím, že blíž než na 50 metrů ji dostanu jen těžko, blíže přijdou spíše jen selata. Naopak 100 procentně se zradí jen čerstvým pachem těla, ostatní zavětření byť jen 10-15 minut staré jí nevadí, alespoň u nás u většiny kusů tomu tak je. Dančí je kapitola sama pro sebe, ta má zase výborný zrak, v noci mě mnohdy uvidí i na kazatelně s tmavým lesním pozadím a to i na poměrně velkou vzdálenost, na jakýkoliv pohyb velice citlivá zvěř. Na druhou stranu je to zvěř hodně zvědavá. Čich má taky dobrý, ale řekl bych, že více spoléhá na zrak.

Nesedět a zkus chodit, jednou jsem přišel na to, že potvora bachyně se dohmátla kudy chodím na kazatelnu a 2 týdny mě vodily za nos. Pak jsem se na kazatelnu vykašlal. obešel to z druhé strany a sedl si kousek od hromady na mez. Panečku to byl výraz té bachyně když mě uviděla. Přímo se hodilo říct šach mat a hned jeden její synáček ležel.

A letos, nevím kolik je u vás dubů a buků, ale u nás letos sedí jen blázen, který si myslí, že z těch x tisíc dubů si veberou zrovna ten vedle jeho kazatelny. Já seděl naposled u řepky. Teďka-oni za mnou nepřijdou musím já za nimy. A navíc poryto máme i tam, kde bych je nečekal ani náhodou.
Nemaskuju se a neberu si maskáče ani bílej maskovací převlek co nám doma nechal Wehrmacht (a jak se paneču hodil na lišky). Ale podle mě to není myslivost (sítě, maskáče a snažit se posed nebo kazatelnu skrýt křoví).
Ne ne pěkně kravatu když jdu na srnce a u prasat přemýšlet, je to o tom, kdo s kým vydrbe. Jestli jejich strategie je lepší než vaše.

My Češi si přejeme "Lovu zdar" a pak to blbě dopadne. Ruský lovecký pozdrav zní "Ni puchu, ni pera" což v překladu znamená "Ani chlup, ani brk". Pozdrav herců také zní "Zlom vaz". Za nějaké přání úspěchu by každého pěkně hnali ! A u nás staří pověrčiví myslivci když šli do lesa a potkali starou bábu, která jim popřála hodně štěstí nebo nedejbóže dokonce Lovu zdar, tak by se nejraději otočili a šli domů. Někdy prý pomohlo 3x si odplivnout přes levé rameno. Naproti tomu dobrý recept je před lovem si sáhnout na "bubáka", jak už tady doporučoval Mirek Kráčmar - ale pozor, mělo by jít o pytlačení, "bubák domácí" zdakeka nemá takovou účinnost.

Tak ruštinu jsem opravdu neměl - prosím o překlad.

Michale, jednou jsem četl nějaké odborné pojednání o lovu (pokusím se dohledat a vložit). Tam psali, že člověk, který jde vyloženě lovit, tak zvěři "smrdí" úplně jinak a více, než člověk, který jde jen s flintou a případně něco uloví. Asi na tom něco bude, protože když musím nutně něco ulovit (poslední leč, bál,a pod.), tak nevidím ani "chlup" a když jdu ven pro radost, tak i lovím. Zdraví F.D.

Michale, maskování kvůli černé je opravdu zbytečné. Ujistil jsem se, že skutečně nevidí nic moc a to ani za světla. Podstatné je nehýbat se a ke změně polohy a k zamíření využít okamžik, kdy se zrovna otočí nebo kouká jinam,(to ostatně platí i u ostatní zvěře). Při dobrém větru a když není ve střehu, přijde na bodák i na volném prostranství, pokud tedy člověk vyloženě nekontrastuje s okolím, nebo nějak nepřirozeně nevyčnívá. Příčina Tvého problému bude někde jinde. Sázel bych na vítr, anebo jak psal Josef, na zákon schválnosti. Jestli je tam máš pravidelně, vyspi se na ně a zkus třeba o víkendu sednout na celou noc.

Michale, to se mi nějak nezdá... Černá má proti ostatní spárkaté včetně srnčího o dost slabší zrak, zato o to lepší čich. Zrakem ani za jasné měsíční noci na strništi člověka nerozezná ani na 30 kroků - vidí ho, to ano, ale není schopna poznat o co jde, zejména když se nehýbe, v extrémních případech se ho výhružným funěním snaží k pohybu přinutit a když se přesto nepohne, obchází ho a jde si pro vítr. Spíš se přikláním k názoru, že Tě či Tvou stopu navětřila i za zdánlivého bezvětří nebo jde o nevysvětlitelný, ale všem dobře známý zákon schválnosti... Několik nocí prosedíš u vnadiště zbytečně, pak jednou vynecháš a je vyžráno do mrtě. Mně se to stalo už mockrát. Vítr za to nemohl a slabý prasečí zrak už teprv ne.

Na posedy chodím opravdu co jsem se naučil chodit a nikdy jsem neřešil nějaké maskování. Pokud na tom posedu děláte randál a chováte se jak doma u televize, tak ani maskování nepomůže.
Maskování považuji za zbytečnou práci v honitbě!!
No a v noci samozřejmě platí fyzikální zákony, že ze tmy do světla je vidět, opačně ne. Takže žebřík celý ve tmě, kazatelna může být osvětlená, ale ve vnitř musí být tma.

pokud je posed umístěn ve volném prostoru a musí se sedět proti sluníčku tak se nám osvědčilo po obvodě pod střechou natáhnout rybářskou saturnu do které jsme předtím navlékli čistě zelenou maskovací síť-ta funguje na principu záclony, je přes ní vidět,snadno se při střelbě odhrne a s večerem se stáhne do rohů

Dobrý den,
rád bych se zeptal zda řešíte maskování posedů třeba větvema, natíráte tmavou barvou atd. a hlavně jestli jste poznali nějaký rozdíl mezi klasicky viditelným posedem, nebo pěkně schovaným ve větvích stromu. Děkuji za příspěvky.