Myslivecké fórum

to já jsem ticho nebo beru bulla aby mě nesežral bezdomovec :D

Tomu rikam moudro zkusenosti,kdyz se chces vyhnout pruseru s prekvapenym predatorem,nech se poznat,to vetsinou opravdu funguje,kdyz se s nim nechces potkat vubec,davej o sobe vedet,kdyz te nelovi,vyhne se ti,jak prekrocis jeho bezpecnou vzdalenost(kazdyho zvirete),pocitej s utokem ze zoufalstvi......proud

Ty pribehy v tomhle vlakne jsou paradni chlapi,pocetl jsem si,diky:-)

Možná se kňour pouze spletl,nevěděl o co jde a zdálo se mu to moc blízko,tak to zahnal.Mně se kdysi stalo něco podobného,když na mne zaútočila metráková bachyně.Koncem října,od cca 30 kg selat a zřejmě(vítr šel od ní ke mně)nedokázala na těch 25-30 m,na které jsme se v noci potkali,vyhodnotit o co se jedná a tak to chtěla zahnat.Osobně si myslím,že mne považovala za cizí velké prase.Prostě jsme to viděli oba blbě,ona ale hůře dopadla,protože skončila dva metry přede mnou s prostřelenou hlavou.
Pokud by byl pašík postřelený atd.,zřejmě by v útoku pokračoval.Já bych se přikláněl k tomu,že byl překročen tzv."respektdistanz"(krásné české slovo,co?)-únikova vzdálenost a tak to řešil útokem,dost možná simulovaným,když kamaráda "nesežral".

Že ho měl plesknout mezi světla:-).Evidentně agresívní,nemocný či poraněný jedinec.Pravděpodobně má špatnou zkušenost s člověkem z naháněk. Raději nedomyslet až se takhle postaví někomu jinému ,houbaři, dítěti apod.,kteří nebudou tak pohotoví.

Honza Král napsal včera...
Kamarád ze sousedního sdružení šel předloni stoupnout do kukuřice ke kališti.Když to zkrátím. Uslyšel funění a asi na 10 metrů před ním vylezl kanec, tak 150 kg. Jak přišel tak odešel. Za chvilku se vrátil a už šel proti kamarádovi z otevřeným svírákem plným pěny a řičel....
---------------------------------------------------------------------------
Tak zírám, jakých výrazových skvostů se tady na našem mysliveckém webu ještě dočtu. Ten ,,KANEC,, s otevřeným svírákem plným pěny řičel zřejmě proto,že se asi ztratil z nějakého JZD z prasečáku,né?
----------------------------------------------------------------------------
Rudolfe jen do mě ať je po mě.
Kanec byl uveden z důvodu, že jsem příběh psal na lovuzdar.sk (a sem jen skopíroval) a pro slováky je kanec bližší pojem než kňour. Mám chyba.
Že má prase ryj vím taky, ale i encykolpedie myslivosti uvádí ústní otvor divočáka jako svírák. Popis těla: hlava (a), slechy (b), světla (c), ryj (d), svírák (e) s lizákem a chrupem (špičáky kňoura v horní čelisti - klektáky, v dolní čelisti - páráky, společný název - zbraně, špičáky bachyně - háky); krk (f), hruď (g) s plecemi (h) a komorou (ch), hřbet (i), štětiny na hřbetě tvoří hřeben, bedra (j), břicho (k) se slabinami (l), kýty (m), běhy (n) se spárky (o) a paspárky (p), pírko (r).
Další projevy černé zvěře. Prase všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. Prase chrochtá, funí, mlaská, kňour zbraněmi klektá, seká, selata kvičí.
Výraz pro to co předváděl kňour před kamarádem jsem v popisu nezahlédl.
Myslím si že by si tedy na mě Pavlík moc nezgustnul. Ale nic ve zlém!

Leone, já osobně teda velkého psa do husté a vysoké řepky nepustím, stačí jedna jediná chyba a je po psovi.. Do takového terénu jedině malého mrštného psa, ale zase - jak má 7-10tikilový psík udržet postřeleného (třeba i metrákového) lončáka??? Mít kopova nebo jiného specialistu nemůžu, jsme polní honitba, prase lovíme "vzácně" a mít kvůli jednomu-dvěma uloveným divočákům za rok honiče je asi nesmysl, ne?

Jenom k tomu tažení uloveného prasátka /i jiné zvěře/ - já nosím ruksak s kovovou konstrukcí. V něm mám vždy řemínek s karabinkou /doslouživší vodítko/. Smyčku zaháknu za zbraně nebo za krk srnčího či vysoké, karabinku připnu na spodek kovové kostry. Mám volné obě ruce, je to o hodně pohodlnější a tolik se nenadřu.

Taky patříme k těm, kteří na dosledy černé chodí zásadně s KKZ, obzvláště pokud se jedná o dosled v řepce nebo kukuřici. Neumím si představit, jak tam šermuju kulovnicí, no a když se pak táhne prasátko ven z lánu, tak KKZ se taky podstatně líp nese, než dlouhá flinta, která spíš překáží. Psa tam klidně pustím, ale to je spíš na "odvedení pozornosti", jak psal Josef, prase nezadáví a nakonec stejně ke kusu musí někdo z člověků :-)

Oni i staří myslivci v horách říkávali, že o tom, zda je kus chovný či lovný, mnohdy rozhoduje i to, zda stojí nad cestou či pod cestou.
Leone, žádný, ani ten sebelepší pes, Ti toho divočáka nezadáví, to zakončení bude vždycky na Tobě. A dnes už krátkou zbraň ani nemám, na dosledy nosím Ižku bez optiky a v noci za prasetem do houštiny nelezu.

tak si pořiďtě pořádný psi a nemusíte tahat kilo železa v kapse :-)))

No jo pánové ale s tou KKZ se nepočítá ,že budete střílet na 25 metrů:-) A pokud je střelec ve stresu tak mu nepomůže ani kulometné dvojče:-))))

Milane, pravdu díš, jako bývalý majitel několika pistolí výše zmíněné ráže 7,65, vím, že je tahle ráže slabá.Dnes už mám 9mm Luger, ale pokukuju spíše po .40 SW, nebo ještě raději .45 ACP-asi nejpříjemnější pistolová ráže. Lovu lesu Z

Ale chlapi, už do mě nerejte kvůli tomu škorpíku, vždyť jsem z něj nakonec ani nevystřelil a je to už kolem čtvrt století stará záležitost... Tenkrát jsem si ho prostě vzal v práci ze skříně - a jelikož ten, kdo to prase postřelil, byl můj náčelník a zároveň střelecký referent našeho MS, věděl jsem, že průser nehrozí - kde není žalobce, není soudce. Koneckonců je to dávno promlčené. Jen dodávám, že zákon nezákon, když už lezu za postřeleným prasetem do zasněžené houštiny, má krátká zbraň své nesporné výhody - nehrozí ucpání hlavně sněhem v tom nejméně vhodném okamžiku ani to, že ti prase vyrazí flintu z ruky, s čímž jsem se setkal již dvakrát. A účinnost náboje 7,65 Browning je při dobře mířené dostřelné ráně na hlavu na krátkou vzdálenost dostačující. Probatum est při dostřelování po dopravní nehodě.

Já myslím že klasický škorpion nikdo nemá,nenosí a nestřílí dávkama.aspoň teda doufám.

Zdeno tys neviděl samopal v leči? já jo,a hádej kde?

Honza Král napsal včera...
Kamarád ze sousedního sdružení šel předloni stoupnout do kukuřice ke kališti.Když to zkrátím. Uslyšel funění a asi na 10 metrů před ním vylezl kanec, tak 150 kg. Jak přišel tak odešel. Za chvilku se vrátil a už šel proti kamarádovi z otevřeným svírákem plným pěny a řičel....
---------------------------------------------------------------------------
Tak zírám, jakých výrazových skvostů se tady na našem mysliveckém webu ještě dočtu. Ten ,,KANEC,, s otevřeným svírákem plným pěny řičel zřejmě proto,že se asi ztratil z nějakého JZD z prasečáku,né?

Milane to musela být operace :-) :-) :-)! já z nám příběh kdy šli (jeli,jeden na babetě,druhý na stele) dva mladí myslivci kamarádi na čekanou ke kukuřici jednomu přišlo prasátko a vystřelil.na nástřelu nenašli nic.jeli teda pro bráchu jednoho z nich zkušeného myslivce a řekli mu to.tak že teda se tam půjdou podívat.když mu ukázali nástřel tak na zemi sice barva nebyla ale na listech ano.po pár metrech uviděli živé prase a střelec se dal na úprk,jen ten zkušenější kamarád říkal ""Jóny ty voe co mi lezeš na záda". "a na co mám vylézt když tu není žádný strom " :-).prase dostřelili a co ted s ním,auto nebylo tak normálně jako řidiče na stelu běhy na řídítka a Jóna seděl za ním.vypadalo to že řídí divočák. dodnes na to vzpomínáme.

Už je to pár let.Měli jsme hon na zajíce a jako první leč jsme brali takovou stráň vysokého lesa ,dlouhou přes půl kilometru. Prostě klasika, vrchem při polích šli po křídle strýcové, dole při potoce mladší a hoci,psi a dvě flinty vérem v řadě. Asi v polovině leče byla dole u potoka ladem ležící loučka ,za ty roky prorostlá keři jív a různého bordelu.Byl sníh, krásný den a tak jsme pomalu postupovali po křídle, sem tam padla rána a člověk vychutnával tu atmosféru..Přede mnou šel mladý kluk, který střílel prvním rokem, na předloktí položenou 16 ctku dvojku,kterou mu dal děda, jako svému nástupci a tak pomalu postupujeme ,šlapeme ve sněhu ve stopách těch prvních před námi a za zády slyšíme tlak honců.Mladý přede mnou v té louce mijí keř, který je skleslý a zasypaný sněhem a v tom k němu ze stráně přibíhá fousek.Těsně mine kraj větví a vidím,jak mu kluk rukou ukazuje do stráně se slovy hledej zajíčka...V tom se ten keř nadzvedl, z větví sjel sníh a vyrazil z něj kňour. Tři chlapi šli okolo a nic a v momentě,kdy se tam objevil ten pes,to prase vyrazilo. Protože blíž k němu byl ten pes, začalo rychtovat psa. Vše trvalo pár vteřin. Mladý chvíli šermoval dvojkou,ale naštěstí nevystřelil. Já vyrazil k nim, ale to už pes ležel chvíli na zádech,chvíli na boku a před očima se nám odehrávalo drama. Když jsem k nim dobíhal a v okamžiku , kdy prase překročilo psa a chtělo udělat obrat, hodil jsem kozlici do ramene , mušku na slecho a zmáčkl jsem na něj. Nestačil jsem to ani přebít a po čtyřkách upadlo jako podťaté. Hned jsem to přebil na esball a dal mu pro sichr druhou. Chudák pes měl otevřená žebra až k pleci, tak že zabalit do kabátu a rychle k veterináři.. Dopadlo to dobře,ale od té doby pes chodil u nohy a před černou měl respekt. Mladý chytil barvu a rozmluvil se až po pár pivech a panácích v hospodě, kde se celá věc dlouho probírala..Při bourání kusu jsme našli starou ránu esbalem,která byla pod páteří. Půlku shnilého hřbetu jsme vyhodili a kdo podobné staré zranění viděl, tak mi dá za pravdu, že to je opravdu pro silný žaludek a nesmí se do toho říznout..Věřím tomu, že kdyby ten pes nepřiběhl a nešel těsně okolo zalehnutého kňoura, tak jsme ho všichni přešli a život by šel dál...Těch různých zážitků je moc, možná by to dalo na večerní povídání... Tak třeba v Roudné..

Super Milane nemá to chybu.U nás je taky občas hodně veselo:o) Až se vrátim z práce přidám sem pár story. Jak Jura k 10 štichům na prdeli přišel,můj první lov na pařízku,první fotopast v našem MS nebo velice oblíbený O úspěšném lovu kančího balabána.Zatím lesu lovu.

xxx

Martine, stejně jako na Yorika pěkně po moravsky na ně zařvu "Mazééé pryč" a ono obvykle pryč také maže - na rozdíl od Yorika, ale každý dle své libosti a to, co mu nejrychleji vyleze z hub... úst, protože na básně Karla Hynka Máchy nebo dokonce i aktuální vlastní tvorbu není v dané chvíli moc času :-).
Důlěžité, a to i dle Meynharda, je ukázat protivníkovi, že jsem na první pohled silnější než je on a tím ho odradit od útoku, a zatím to zabírá - sice to je pro mě s mými 65 kg poměrně těžké, tak to pak musím dohnat šarmem a důvtipem :-).

xxx

Asi jsem kancomil, ale na mě divočák nikdy vážně nezaútočil, a když zaútočil, tak jsem mu to ještě stihl rozmluvit nebo jsem stihl vyklidit jeho :-) revír. Loni na jaře jak jsem zachytil na videu, jak divočák žene v lese Yorka, jsem stačil útéct a po 30 metrech to divočák vzdal. Letos na jaře zase na mě běželi 3 kusy evidentně si o vlastnictví blízké houštiny se mnou popovídat. Přestože jsem měl flintu na rameni, než bych ji dal do ramene, už bych byl dovežen za sousední vesnicí, tak jsem vzpomněl na knihu od Meynharda, kde on napadení od kňoura řešil roztažením rukou a zařváním, což se osvědčilo i mně, protože divočáci se svezli po zadku a mazali rychle pryč, jak se asi lekli. Letos v září jsem čekal uprostřed posečeného kukuřičného pole pod horizontem a čekal na srnu se srnčetem, kteří zašly za horizont. Po chvilce na horizontu stojí 150 kg divočák. Když mě uviděl, začal mě krásně obíhat po dráze asi 20 metrového kruhu, ale když byl v půlce, tak se otočil a vystartoval přímo na mě a hurá si se mnou pohrát. Měl jsem ho sice v kříži, ale raději jsem velice hlasitě zařval a zase to na něj zabralo. Evidentně se lekl více než já a odskakováním odběhl do 100 metrů vzdáleného zarostlého koryta potoka.
Teda když nad tím tak přemýšlím, tak zase takový kancomil nejsem :-). Zase na každé nebezpečné setkání s divočákem připadá dalších 10, kdy přes to, že mají divočáci v danou chvíli navrch, tak v klidu odejdou.

Včera jsem četl v časopise "Moje zahrada" zmatený článek, jak babička šla s vnoučaty v zimě na nákup, zlým myslivcům uteklo z obůrky prase a vystartovalo na ně. Naházela vnoučata do závěje a zalehla je, zachránil jí její hrdinný vlčák /pobíhající na volno/, který se s prasetem utkal a zahnal jej za cenu svého těžkého zranění :-):-):-). Jen tak dál a víc, ještě by to chtělo občas z patologie vyškemrat nějakou ruku, nohu a pohodit u cesty a to by bylo v lese pusto od turistů a pejskařů!
To: Pupek - už dlouho jsem se tolik nenasmál.
Na všechno je nějaké přísloví, od "Kdo se bojí, se.e v síni", po"Zbrklých /frajerů, unáhlených, chvátajících.../ jsou plné hřbitovy". To máte jako v truhlařině. Kdo má před stroji respekt, ten může hospodskému ukázat 5 piv, kdo se strojů bojí a nebo naopak si myslí, jaký je machr, ten to už nedokáže :-).
Nezaložíme také vlákno o zranění /příhodách se/ srnčí zvěří? Dvě povídky starých zbrojnošů bych měl :-):-):-) S.H.

xxx

Zajímavé téma.Nicméně je potřeba se na to dívat s rozumem. Nebudu se zmińovat o napadení člověka divočákem na naháňce, kde je dostatek personálu schopného poskytnout okamžitou pomoc. Zcela jiná situace nastane při dosledu
čuníka postřeleného na noční čekané.
Jít sám v noci za postřeleným kusem, obzvláště v lese, se mi jeví jako krajně nerozumné.V případě postřelení většího kusu riskujeme v tomto případě nejen zdraví, ale i život. Nedokážu si představit vážně zraněného člověka, který např. o půlnoci mobilem vysvětluje kde je a co se stalo. V případě většího krvácení a většinou i šoku a neschopnosti něco takového racionálně řešit, je to nejlepší cesta k tomu, jak se setkat se svými dříve zesnulými předky. A ani škorpion nepomůže, náboj 7,65 mm Browning bude mít na rozzuřeného čuníka asi takový vliv,jako člověk na rozjetou lokomotivu.
PS: Pro nevěřící by nebylo na škodu si někde u kamaráda na střelnici vyzkoušet střelbu z kulovnice v noci na pohyblivý cíl. O vitalitě této zvěře jsem se opakovaně přesvědčil minulý týden v pátek, kdy mě lončák 80 kg po ráně z osmičky odešel s totálně zdevastovaným srdcem(výstřel je rozpůlil na dvě poloviny) ca. 90 m od nástřelu a cestou polámal několik stromků.

Škorpion je podle mě slabý, přece je to jen 7,65.Navíc vlastnit tuhle zbraň můžete jen na vyjímku.Z

Zdeno hlavně s pořádným jezevčíkem že :-).

Eri jo já vím.a bojím se taky :-).

Martine, nemyslela jsem, že je poznat, jak je prase střelené, ale spíš jestli prchlo v širé dálky nebo odkazuje za druhým smrkem zleva. Ale taky - jak jsem psala - to neplatí vždy, protože někdy je rachot odbíhající tlupy takový, že když střelené prasátko mezitím zadaunuje, tak to slyšet není. Když jsem předloni střílela na samotnou starou srnu, tak ikdyž mi zdrhla z nástřelu, po pár minutách bylo z lesa zřetelně slyšet odkazování, takže jsem tušila, že to bude v oukeji (bylo, ale museli jsme pro ni - byť to byla komorová rána - skoro 100 metrů).
Je to zvláštní, člověk s přibývajícím věkem se nějak víc bojí, aspoň u mě to teda platí. Když jsem byla ještě děcko, lítala jsem v noci po lesích se psem na kole, se ségrou pěšky, pohoda. Jako vedoucí na dětském táboře (bylo mi nějakých 18-19) jsem po večerce zahnala haranty do stanů a vyrazila do lesa - sama, po tmě. Došla jsem asi 2 kiláky od tábora, tam si sedla na lesní cestu a poslouchala, jak kolem mě rachotí prasata - a že jich nebylo zrovna málo. Když jsem se tam pak šla podívat za světla, asi 40m od cesty už byla veliká dobře zavřená oplocenka.. Tudíž jsem ten rudl měla poměrně blízko a vůbec mi to nepřišlo nějaké nebezpečné :-) Dnes je pro mě utrpení jít v noci s nabitou flintou a baterkou 100 metrů z posedu k autu - a to u nás prasata nemáme, ale co kdyby :-))) No jo, ženská.

Jednou jsem kamarádovi dohledával prase, která v noci postřelil, fest barvilo a pustilo se prudkou strání nahoru do dost husté tyčoviny, Jelikož napadlo do rána asi 25 cm sněhu, čekal jsem, že to bude problém ale ani nebyl. Odhrnovali jsme botama sníh, až jsme našli barvu, jezevčík se jen našponoval, nos do sněhu a jel jak lasička... Prase bylo střelené na měkko, ale šlo o zásah břišní tepny, takže jsme ho našli zhaslé asi po 200 m. Podstatná je to, že si stačilo nalámat z okolních stromků suché větvičky, těmi si vystlalo lože a v něm leželo hlavou v protisměru, takže kdyby bylo živé, letělo by z té prudké stráně dolů proti mně jak kulový blesk. Na jednu stranu by to bylo zajímavé - byl jsem totiž ozbrojen škorpionem se zásobníkem na 20 ran, pojistku přepnutou na dávky - na druhou stranu jsem rád, že to dopadlo jak to dopadlo, přece jen se mám dost rád.

Eri prasata se většinou loví za snížené viditelnosti a já sám a myslím si že zrak mám dobrý si nemyslím že poznám jak je prase střelené.můžu si myslet že jsem střelil dobře nebo to strhl ale to je tak všecko.

O poslední leči u kamarádů sousedů jsem seděl se starším kolegou, myslivcem s velkým M a zrovna jsme na toto téma narazili.
Vyprávěl mi, že za mlada jezdil za kamarádem na Kolínsko na zajíce a že se jim podařilo v jedné leči vlézt do černé. Takové akorátové selátko šlo na jeho souseda, ten sice stačil přebít na S-ball, ale první ranou chybil, druhou selátko nějak blbě postřelil a šlo po něm. Než stačil přebít, už na něm sele skákalo jako míč. Chlap sele ze sebe schodil, flintu nechal flintou a utíkal k nejbližšímu střelci a řval, střel ho, nebo mě sežere!!! Vedlejší střelec chlapovi asi zachránil život :-)
V minulém roce se u druhých sousedů stal úraz honci, který se šel podívat do houští za postřeleným lončákem. Ten na něj zaútočil, honec se dal na útěk a chtěl se zachránit vylezením na smrček, ale nestihl to. Prase si pro něj šáhlo a dopadlo to tak, že mu počochnilo nohu a museli mu volat záchranku...

Přečtěte si lednovou myslivost.Je tam na toto téma zajímavý článek. Zdenek.

Já osobně jsem měl co dočinění s hodně naštvanou bachyňkou,měla kolem 50kg.Nic velkého,ale naštvaná byla fest.Ovšem jednalo se o bachyňku,která byla chována v zajetí.Kamarád ji měl celkem dlouho,chodil s ní i do lesa,vždy mu na chvilku zdrhla,a pak ho zezadu porazila.No já ji v mládí neudělal nic dobrého,vždy když jsem přijel na návštěvu,tak jsem si s ní hrál,jako se štěnětem.Občas jsem ji dráždil:-).Jednou jsem k němu přijel a šli jsme se projít k lesu.U něj na dvorku vše v pohodě,jen jsme přišli k lesu,jako když do ni střelí.Okamžitě se otočila a na mě,a už jsem věděl,že je zle.Opravdu jsem takto rozzuřené prase nikdy neviděl!!Ale to mi určitě vracela,jak jsem ji v mládí zlobil.Nebudu Vám tu psát,co vše jsem s ní udělal,když mě napadla,protože to nebylo nic hezkého,ale použil jsem pouze ruce a nohy.Po cca 10min boje,jsem byl rád,že jsem vylezl na větrák bývalého seníku.Dodnes mám někde foto.No člověk by tento boj horko těžko zkousnul,ale to prase čím víc bylo naštvané,tím to bylo horší.Mně už síly pomalu opouštěly a u prasete to bylo naopak.Jinak jsem vyvázl s prokousnutým kolenem a to samé utržila moje řiť.Než mi pořádně stiskla koleno,tak jsem stihnul cuknout,tak jsem měl jen trochu chycenou kost,jinak prokouslou svalovinu.To moje řiť dopadla hůř.Měl jsem tenkrát rifle,to mě dost pomohlo,ale prdel mě bolela tak měsíc.Dobrých 14 dní jsem si nemohl ani sednout,ale dobře mi tak,neměl jsem ji v mládí provokovat.Nic méně po útoku na mě,ji to nějak zachutnalo a napadla dalšího človíčka,který ji nikdy nic neudělal.Tak ji raději dal pryč.Ale nešla na pekáč:-),ale prodal ji někam do obory na chov.Od té doby koukám na černé rytíře trochu jinak.Respekt člověk musí mít.Jsem ještě ucho,myslivost provozuji 12let,ale zážitků co se týče napadení divočákem pár mám,ale až na tuto vyjímku se vždy jednalo o postřelý kus,který po dosledu prostě útočil.Jinak jsem na vlastní oči viděl,jak mého bratra nabral kňourek kolem 90kg,když jsme procházeli kukuřici.Šli jsme řada vedle sebe a najednou zařvali prasata doprava.Vedle mě šel tak 8 řádků ode mě bratr.Kukuřice mohla být vysoká cca 2,5-3 metry.Šílený rachot se blížil k nám,čeho se zrovna bratr bál se vyplnilo,Prase si vybralo jeho řádek a hurá na něj.Asi ho nechtělo napadnout.Najednou zařval a já viděl,jak je ještě metr nad kukuřicí.Prase neuhnulo a bratr ho chtěl přeskočit,když byl nad jeho hlavou,tak prase trhlo hlavou a už to bylo.Tenkrát si koupil nové neoprenové holínky a poprvé si je vzal právě do té kukuřice a vlastně i naposled.Okamžitě jsem k němu běžel a zul mu gumovku.Od podrážky až nad kotník ji měl roztrhlou od zbraní.Těžko si domyslet,jak by dopadl,kdyby šel jen v obyč botech.Když jsem ho viděl,jak se strašně klepe,tak mi pomalu docházelo,co se mohlo stát.

Pochopitelně jedno zapařené prase mám také na svědomí. Střílel jsem přesně o půlnoci, pak jsem v rokli slyšel lámání, vše se zdálo v pohodě. Tak jsem po 1/4 hodině jen "kousek" popošel, kus jsem zvedl a kde mu byl konec. Tak domů pro psa, ten sice pracoval dobře, ale já mu nevěřil, pořád mne táhl od vody a do prudkého kopce. No nakonec jsem na něj dal a od té doby má pes vždy pravdu.
Mne už jednou prase popovezlo, byl jsem u Tachova na naháňce v tlaku, zůstali jsme stát v pasece ve smrčkách, měl jsem je po prsa. Prasatům se dopředu na předstup nechtělo a jak jsme vykročili, tak vyrazila proti tlaku. Najednou jsem byl nad stromky, jen jsem držel kulovnici nad hlavou. Nezahlédl jsem ani štětinu a na památku mám chabrus koleno. Kdo chce, ať jde na dosled třeba v noci do řepky, já tedy né, já vím, jak dopadl švagr v Petroupimi nebo pan Studnař na Šumavě /od té doby má přezdívku Kulhavy Bill :-):-):-)/.

Za postřeleným prasetem v noci i se psem jdu maximálně k nejbližší houštině a do ní v noci nelezu. To si raději přivstanu ráno. Nejde o to, že bych se bál, stejně jde většinou o selata - ale dostřelujte si prase někde v zasněžené smrčině, kde notabene není vidět ani na to, zda nemáte lauf plný sněhu. Když jsem byl ještě mladej a blbej, vlezl jsem bez psa v noci do houštiny za lončákem, který barvil jak z kropičky a byl jsem přesvědčený o tom, že to bude otázka pár minut. Vůbec jsem se k ráně nedostal, to prase se motalo pořád kousek přede mnou, houštinu vůbec neopustilo a nakonec jsem ho střelil stejně až po rozednění, když jsem uznal marnost své noční snahy. Ráno to byla opravdu otázka pár minut - bylo zalehlé s ranou na měkko v potoce, tak jsem ho zvedl a protože už bylo schopné opravdu jen chůze, nechal jsem ho ještě dojít k nejbližší cestě, abych se s ním zbytečně nedřel. Ten noční dosled jsem si mohl klidně ušetřit.

Naháňka loni, kňour (tlačili ho psi) nejprve procházel "jen tak kolem", pak si uvědomil přítomnost velmi blízko stojícího střelce (za keřem) a "bezdůvodně" zaútočil. První rána v sebeobraně nablízko kňoura zranila, ale nesložila ani nezastavila, nezpomalila, druhou ránu už nestihl a následoval přímý útok - tři tržné rány ve stehně, 12 cm hluboké, v těsné blízkosti tepny..
Divočk určitě není monstrum, ale já z nich mám respekt velký, na noční dosledy sice chodíme, ale do řepky nebo kukuřice se nehrnu. Bojím se jich, ikdyž jim nic není, natož když by bylo postřelené :-)

Lovu,začátek všeho strachu a utrpení je špatná rána.Pokud střílím na komoru, udělám dosled ihned po vykouření pověstného cigára.Jistě né vždy to dopadne jak bylo myšleno,to se prostě může stát. Bohužel dnes řada lidí loví trochu jinak a v noci kdy mnohdy ani neví kde je hlava a kde zadel umístí kříž tak nějak doprostřed(však ta jeho koule přeci položí aj bizona tak co řešit) a je vymalováno.Bud nedosleduje vůbec(páč na nástřelu ani kapka)a nebo nechá kus "ochořet", takového máme ve sdružení taky.Každý rok si to své zapařené prase odkoupí.Pokud má kus smrtelnou ránu může ležet třeba 200m i víc ale bude zhaslé. Pokud je těžce poraněno tak ano,odběhne co bude moci,ale zas to víme a provedeme dosled brzy ráno se psem. Neudělat v noci dosled je chyba která se musí projevit na kvalitě zvěřiny.Tedy alespon u nás to tak funguje.Proto máme každý telefon a voláme si pokud je problém s dosledem nebo je zapotřebí pes či jiná pomoc.Vždy se najde někdo kdo má čas a nebojí se:o) PS:K tématu,info od sousedů.Letos tedy vlastně už loni na nahánce v Divišově postřelený lončák zabil nejprve psa a pak si stáhnul za nohu honce ze smrčku a zle ho potrhal takže opatrně přátelé:o)

Díky, pane Soukup, díky. To víte, mladé tele se tygra nebojí, já už jsem tele staré, já už se tygra bojím :-):-):-). Ale co vím, tak zvěř, která mezůstane v ohni nebo poblíž, tak se má nechat "ochořet", tedy pokud to není zrovna přestřelený běh. Takové ty ukvapené dohledávky a zvláště v noci mají někdy za následek zvednutí zvěře a úprk do posledních zbytků sil. Jen můj názor, nevnucuji.
S.H.

xxx

Před Vánoci mi říkal veterinář, že k ránu šil tři psy, všichni od jednoho postřeleného lončáka. Když potřeboval asistenci na sále, tak si střelec sundal bundu, podíval se na své předloktí a šel k zemi, měl prý ruku pěkně potrhanou. Do té doby to prý nevěděl, v kontaktu s prasetem byl prý zlomek vteřiny. Jak jsem koupil, tak prodávám. To je také nápad, dohledávka v noci.

Marťo, asi byl prasák nalitej Jelinkovým utrejchem, po požití chtěl spáchat sebevraždu, nějaká lata ho postřelila, tak si to vylil na honcovi.Z