Myslivecké fórum

Osobně - za slecho ne. Na JM je obvykle málo svěhu, viditelnost díky inverzím a oblačnosti není nejlepší a navíc je černá dost neposedná a tak riziko je příliš vysoké.
TO: Salavětínský
Problém je , že většina myslivců jsou chlapi. A každej chlap je macho a macho umí přece střílet- to je samo sebou. A než se na střelnici podívat pravdě do očí, tak je lepší žít v blažené nevědomosti.

Re R.G. : Zavedenie "povinnej kontrolnej streľby" pred vydaním povoleniek by malo zmysel len v tedy keby sa "oficiálne" zmenil požadovaný min. nástrel t.j. nie min.40% (ako je to napr.u nás na Slov.),ale 80% s tým ,že rany horšie ako "8" by sa nezapočítavali (čiže žiadne "spriemerovávanie"); na zabezpečenie regulárneho preverenia "kvality strelca i zbrane" by sa "povinne strieľalo" v sede a s oporou !

Pánové, když zde tak statečně pomlouvame své kolegy, kterým to nejde, myslím že je věci mysliveckého hospodáře komu povolenku k lovu spárkaté vydá. Není problém případně zavést do provozního řádu povinnou kontrolní střelbu členů před vydáním povolenky na spárkatou zvěř. Přesto, že se zde k této otázce vyjádřuje spousta starších a zkušených myslivců, nejvíce se mně osobně líbí příspěvek Eriky.
Pro M. Brabec - tím, že vyvyhrhuješ určitě nevykrvuješ, neb si mám myslet, že bezprostředně po ráně skáčeš s posedu a děláš vývrh ?

Při této příležitosti nemohu nevzpomenout na tuto příhodu: Jednou před odstřelem srnců jsme rozhlásili mezi členy,že máme tam a tam připraveno místo na bezpečnoý kontrolní výstřel kulí na 50 m a kdo má zájem.Dorazil člen asi 55 let (který dodnes většinou netrefí) a jediný jeho výstřel ze ZH 7x57R šel asi o 20 cm vpravo hore a povídal: Dobrý,jenom o kousek (na těch 50 m!) a více to neřešil.

Já za sebe musím přiznat, že rána za slecho je moje oblíbená. Prasátko neodchází a ani s tím vykrvením to není tak zlé (Erika), protože vyvrhuji vlastně hned.... Další věc je, že takhle střílím skutečně jen na blízko (to jest skoro vždy:-), nejsem excelentní střelec.... A ještě pro úplnost - jako "mladej" jsem drátem z kola zkoumal polohu páteře a obratlů u ulovených selátek, to doporučuji všem, kdo mají o tuhle ránu zájem, obrazové publikace nedostačují. A hlavně! Přesnost zásahu musí být cca 2cm!! To je hlavní požadavek a nutnost! Když tuhle jistotu nemám, vždy jen komora, tam stačí asi 5cm. A pozor 2cm na střelnici není 2cm na lovu...
A pro úplnou úplnost - pozor na obrnou ránu. Pušku v rameni a prst na spoušti i při cigaretce, a ještě chvilku potom. LOVU!

Autor: Tomáš Peroutka | dnes 12:46 - to je, ale zas o tom jak je kdo střelec a jak to trefí, nikde není daný, že ustřelenej ryj nemůže být od toho co střílel na komoru a prase se mu pohlo (o naháňkách raději nebudeme ani polemizovat kolik kusů a jak se tam postřelí)

Je potřeba vlídným slovem a pomlaskáváním dotyčný kus uklidnit a slušně ho požádat, aby se nehýbal, dokud nepadne rána.

Figi to napsal pravdivě a výstižně. Zvláště bych podtrhl, že je potřeba ve zlomku vteřiny vyhodnotit momentální situaci. Já excelentní střelec nejsem, proto budu vždy preferovat ránu na komoru. Přesto jsem své zatím poslední prase střelil za slecho. Černá zvěř u nás jen přechází nebo je v podstatě nelovitelná v kukuřicích. V září jsem nalezl čerstvou ranní stopu lončáka do rozsáhlého rákosu a podvečer zasedl na vedle stojící kazatelnu. Čuník měl však řadu možností, kudy nepozorovaně zmizet. Ještě za šera asi na 65m vystrčil z kraje rákosu hlavu na strniště a rozhlížel se. Zkusil jsem se špatnou oporou zamířit, ale "nedržel jsem". Změnil jsem polohu a oporu - teď "držím". Tak jsem odmáčkl a za slecho i trefil. Takže opravdu záleží na momentální situaci a stavu střelce. Poslední věta z Figiho příspěvku platí beze zbytku.
A ještě na zlehčení skutečná situace (z doslechu). Na vnadišti borec střílel na vybrané prase z rudlu. Ani on, ani přivolaný kolega z baterkou nemůžou však na sněhu nalézt ani kapičku barvy. "Kam si mířil?" "No kam asi? Do těla!"

Těžká otázka :-) Jde-li o čistě osobní stanovisko, pak za mě jednoznačně NE. Vezmu-li to z obecné roviny, musím (ikdyž nerada :-) říct pouze - ať si každý střílí na co chce, kam chce, na jakou vzdálenost chce a kdy chce.. Je to vždycky o daném jedinci, ani tak ne o jeho střeleckých schopnostech, možnostech, flintě, střelivu...a tak dále. Ale spíš o svědomí - jestliže mířím na zvěř a položím si otázku "Budu střílet na slecho, srovnám se v klidu s tím, když zvěř zmrzačím a nedohledám?!" na kterou odpovím "Ano", pak je zbytečné řešit, jestli střílet umím nebo neumím a jestli mám patronu za stovku nebo flintu za dvěstěpadesát korun.. Pokud mi to jedno není, pak mě nejspíš ani nenapadne takovou ránu zkoušet. Mě osobně se třeba stalo u prvního kusu srnčí zvěře (holá - srna), že mi srna v okamžiku výstřelu udělala krok dopředu. Výsledkem byla rána na měkko, dosled, štvaní a stržení psem, šílený nářek, záraz... Uf, už to nechci zažít.. U černé při ráně na slecho se může stát cokoli, kus zvedne/skloní/otočí hlavu... Pokud "hůř" třefíte "do těla", pořád je velká šance, že rána bude smrtelná, příp. kus dosledovatelný a dostřelený. Při rána na hlavu už je ta pravděpodobnost mnohem menší (myslím pravděpodobnost při horším zásahu), takže proč to pokoušt. Řešit, že když mi najednou nečekaně na pár kroků vyběhne prase, že jinak střílet nejde...jsou výmluvy. Tak nevystřelím vůbec a prase zase uteče. A já budu bez úlovku. No a co? Svět se nezboří, chleba levnější nebude, tak "vo co de?" :-) V neposlední řadě, při ráně na hlavu je sice okamžitě "po všom", ale veškerá barva zůstává v srdci, cévách.. Což se při ráně na komoru nestane, že. Na jatkách je taky zvíře omráčeno, ale vzápetí podříznuto a neprodleně vykrveno. Takže proti ráně na hlavu hovoří i nedostatečné vybarvení kusu, což se odrazí i na kvalitě zvěřiny. Ale jak jsem psala v úvodu, ať si každý dělá co chce, oni mu to pak tam nahoře (nebo dole :-) spičítají :-)

Chlapi, podle mě je největším nepřítelem myslivce při lovecké střelbě a i na střelnici psychika. Při lovu to platí dvojnásob. Já řešil před 10 lety pro mě tehdy hrozný problém, asfaltové terče jsem trefoval bez problému ale já nebyl schopný trefit hřivnáče, krabičku 12 tek jsem měl vystřílenou za chvíli a nikde ani peříčko. A víte kdy jsem ho střelil ? Bylo to v době, kdy jsem měl chřipku a byl jsem apatický na cokoliv, ženské ani lov , pocity žádné, ...ale, při lovu z brokovnice se mě začalo dařit. A pak už to bylo jenom lepší.

Byly doby, kdy platila beze zbytku poučka , že jedinou mysliveckou ránou je komora. Ono se to říká stále a nelze proti tomu nic zásadního namítat, jen by to chtělo dotáhnout do konce. Nesmíme a priori říkat myslivecká rána každému pokusu o zásah komory a odsuzovat každý , byť i úspěšný zásah jiné části těla. Také je potřeba vidět určitý vývoj. Mnozí z vás si možná vzpomenou ještě na časy, kdy byla ve sdružení jedna kulovnice na iX lidí, mnohdy bez optiky a střílelo se doma vytuněným původně vojenským střelivem. Kdo dnes loví černou, tak používá zpravidla vysoce světelnou optiku s tečkou a na vlastní kulovnici s ověřeným nástřelem. Já zde uvedu srovnání ze života. Znám myslivce, který „rozumí“ všemu. Moře je mu po kolena a vystřelil zaručeně mysliveckou ránu na jelena ve 200 metrech. Naštěstí se netrefil nikam, ale mířil na komoru. Když měl střílet na terč v 80 metrech , tak potřeboval 18 nábojů( a ještě zkušeného asistenta) aby se dostal konečně do formátu A4. Jiný byl zhusta označován za antimyslivce m.j. za častou střelbu na krk zvěře a používání kulovnice s plastovou pažbou. Jenže byl na rozdíl od toho prvního na střelnici jako doma a na 200 metrů zasahoval opakovaně slepičí vajíčka. Posuďte sami co je myslivecké ? Výstřel na komoru od toho prvního ,nebo rána na krk od toho druhého. Osobně jsem zastáncem rány na komoru,ale za dobré viditelnosti například na sněhu si občas rád vystřelím na první krční obratel u černé. Záleží na pozici , viditelnosti a vzdálenosti. Prostě na okamžitých podmínkách. Nemusím se k tomu v podstatě vůbec uchylovat, protože od přechodu na současně používané střelivo mi ještě z nástřelu nic neodešlo ani po komorových ranách. Prostě si to občas zkusím, protože ta okamžitá účinnost je prostě vysoká. Zdar Karel

A to nemluvíme o tom, že při ráně na zvěř se i u střelce, který na terč střílí zcela bravurně, může projevit lovecká horečka. Papír nezmrzačíš.

Raději divočáka střelím na komoru s tím, že za půl hodiny na 99 procent leží do 200 metrů zhaslé ať už střílím jakoukoliv ráží, než na hlavu s tím, že když netrefím poměrně přesně to místo a divočák uteče, tak budu rád, že ho vůbec najdu. A pofláknuté zvěře jen z naháněk běhá po lesích už tak dost.

Ahoj Honzo. Je to tak jak píšeš.
Znám lidi, kteří opakovaně netrefí ani na těch 40 m lončáka na hromadě.
Trénovat na střelnici samozřejmě ano, ještě důležitější ale vidím psychické zvládnutí okamžiků těsně před střelbou a při ní, srovnal bych to s prací chirurga, ten si také nemůže dovolit nějaký vnitřní neklid, nejistotu nebo neznalost.Mě se už párkrát stalo u srnčí, že se mě při ráně kus pohl, trefil jsem, ale šlo to několik cm mimo místo, které jsem chtěl zasáhnout. U černé při ráně na slecho se musí jednat o chirurgicky přesnou ránu, jinak je zle.

Jsem taky proti ráně za slecho. Lovím ranou na plecko, vím, že je zvěřína nepoužitelná, ale lovíme v komplexu lesů a dosled by byl velice složitý, jak pro psa (vysoké stavy černé zvěře) tak i pro vůdce. Vyzkoušel jsem SaB NP 8x57 JS a prase mi odešlo cca 30 m od nástřelu, porušní zvěřiny bylo menší, ale ranivost malá. Myslím, že by to mohlo být dobré na srnčí. Tak zůstávám u klasiky SPCE je to prostě DAUN...

Nic proti dostřelné ráně z krátké vzdálenosti, ale na zdravou zvěř ? Už jsem pár zmrzačených prasat viděl, i mně se to povedlo /a to jsem za slecho nechtěl střílet, podklouzla mi ruka/. Takže rozhodně ne.

Doufám , že se neurazíš, ale pokud jsi MYSLIVEC, tak za slecho by jsi měl dostat za položenou otázku.