Myslivecké fórum

Včera jsem vyrazil ven, že pocvičím psa na hledání, trošku ho ušťavím v tom teple, aby to ho to na soutěži nezaskočilo a pak že si sednu k rybníku a počkám na nějakého modrokabátníka, už jen kvůli polívce pro dcerku. Změnil jsem plán, že na chilku sednu k rybníku a pak půjdu cvičit. Nakonec jsme necvičili a já střelil 6 holubů. Pes si aspoň procvičil dohledávku, přinášení teplé zvěře, přinášení z hluboké vody a klidy po ráně. Vlastně jsme cvičil dost. Cestou zpátky jsme potkali hejnko bažantíků o 6 kusech, což mi udělalo velikou radost. V pondělí jsem střelil (JZDákům na dožínky) prásko 25 kg ve 22 hodin. Kolega pak v půl jedné lončáka. Černé máme plné kukuřice. Jak jedno na jednom konci kukuřice kýchne, tak na druhé straně jiné prase z kukuřice vypadne, ale jinak nechtějí ven. Dneska nabrousíme oceláky a zítra vyrazíme na blátotlačky.

Fesoji, není to zase tak přesné. Třeba já vidím jenom lišky a zase jen lišky. První a zároveň i poslední prásko jsem u nás viděl na cca 20 vteřin léta páně 2009. Ale abych nekřivdil, letos už jsem přešel minimálně tři stopy samotných kusů, takže na naše poměry "pohyb jak blázen!":) Sednout dnes večer na posed a sedět v kuse dva-tři-čtyři týdny, určitě bych se ho taky nakonec dočkal...:) Zaplaťpánbůh, že je u nás nemáme, dělá to jen škody a starosti!

Všichni z tohoto fóra denně potkávají lišky a prasata nebo pro změnu prasata a lišky - a já lišku vidím tak 2x do měsíce a to ještě daleko a divočáky od doby, co došlo k posekání luk, vůbec. A to jsem, prosím pěkně, na třech místech založil rybí vnadiště. Smrdí to jak když vjede rychlík do cikánů, ale krmím zatím jen hrobaříky, muší larvy a podobnou svoloč... A když se jednou stalo a prasátka vnadiště navštívila, nějaký "přítel zvířat" mi to tam postříkal pičifukem, který pak provokativně pohodil do příslušné kazatelny - zato si odnesl sedačku. A to jsem dopadl ještě dobře proti kolegovi, kterému někdo z vnadiště nejen ukradl krmný buben, ale dokonce zboural a odvezl i posed. Co se to teď děje, to je k nevíře...

Také jsem včera seděl pod kopci na čerstvě obrůstajicím jetelu. Mám v té lokalitě obeznaného dańka a podle stop tam pohyb dančího je. Přechází to přes zaseté, hořčici a mezi kukuřicemi. Jen ho potkat. Včera po sedmé sedím na žebříku na staré borovici.Po chvilce mi z meze vytahuje srnec se srnou a za nimi jedno její srnče. Asi po půl hodince se v rokli rozčiluje kos a na její hraně se objevuje kus dančího. Je to daněla a za ní vytahuje pěkný špičák. Popásají se podél kraje rokle. Pomalu se stmívá a začíná vycházet měsíc.Ve čtvrt na devět je přede mnou na jetelišti osm kusů srnčího. Asi 400 m ode mě padá kulová rána. Tuším ze kterých míst, odraz ozvěny se nese od kopců zpět. Srnčí popobíhá, chvíli stojí v kraji lesa a mizí ve tmě. Do devíti hodin mrtvo. Balím a jdu domů. Mladý kolega střelil lišku, ráno mi volal. Lovu.

včera som si našiel chvíľu času a vybral som sa na večernú postriežku. Sedel som už o 19,00 hod. Pred pol 8. som 2 krát počul zaručať jeleňa. Najprv som si myslel, že sú to kravy z neďalekého družstva. Ale okolo trištvrte na 8 sa rozručal poriadne. Hneď nato sa mu začal ozývať iný jeleň, podľa hlasu mladší... Už je to tu, najkrajšia časť poľovníkeho roka, jelenia ruja sa začala....

Včera ráno ve slejváku jsem z kazatelny pozoroval, jak samice krahujce nahání v aleji sojky. Po ránu přiletělo do aleje přibližně 15 sojek, které slétávali na pole hledat něco k snídani. Pak přiletěl krahujec, sojky nalétly zpátky do stromořadí asi na 2 sousedící stromy, jedna seděla nahoře a nadávala a krahujec lítal jakoby bez zájmu kolem a občas udělal na některou sojku sedící blíže kraji koruny výpad. Bavilo ho to dobrou hodinu, i když nic neulovil - co jsem teda viděl. Opodál stojící hejno bažantíků zůstávalo v klidu, asi jsou skoro dospělí bažanti na krahujce moc velké sousto. Škoda že jsem kvůli dešti nebral foťák, bylo by z toho určitě velice zajímavé video.

Dnes jsem konečně zahlédl lišku, co mi likviduje bažanty v oplocence u včelína. Řeknu vám - žádný chcípák, ta by mohla tahat :-). A jinak zase po roce začal bublat burčák :-):-):-) /zpráva pro Martina Nováka - doufám, že také bude vymazlený, žádný Miller - Jonagold/.

Lovu zdar všem úspěšným lovcům. Radku, konečně jsi začal "fotit" divočáky tím správným aparátem. Karel

Tak dnešní ranní čekaná a pozdější šoulačka dopadla tak půl-napůl. Čekaná na prd, sice na řepkovém strništi byla srna se srnčetem a o kus dál liška, která měla směr ke mě, ale před půl šestou se na polňačce zjevily dvě ženštiny na kolech a za hulákání projížděly kamsi do pryč - takže logicky srna s potomkem prchla do lesa a kmotra se také takticky ztratila :-( Kruci v takovou brzkou hodinu mají normální lidi chrápat! No to ještě nebyl konec. Před šestou se objevil moc dobrý srnec (z těch typických chovných to byl ten typičtější :-) jenže zároveň také jakési individuum v červené teplákovce, které se rozhodlo zlepšovat kondičku ranním během právě tam, co jsem se rozhodla být já :-( Takže i srnec nevydržel, no proběhl mi těsně kolem posedu, tak jsem si ho aspoň mohla pořádně prohlédnout (vysoký silný šesterák, pěkného perlení a vystrouhaných špic). Původní plán jít se pak projít celým lesem vzal za své, páč jsem měla náladu na bodu mrazu a tak jsem šla nakouknout jen k žebříku pod lesem. Srna a srnče, dva sirotci (srna byla nalezena sražená na silnici), srna se dvěma srnčaty a starý známý šavlák. Vracím se na kraj lesa, na řepkovém strništi rozptýleno celkem 9 kusů (holá a dva srnci) a v dáli na pšeničném dokonce skupina 15ti kusů. Takže podtrženo a sečteno za hodinu viděno 35 kusů, takže to mi trochu spravilo náladu. A večer ke kukuřici, škoda že není měsíc no ale na žlutém pšeničném strništi by to prasátko mělo být vidět, nepřijde-li až bůhvíkdy po půlnoci.. :-)

Dědečku lesní, jen poučujte, já jsem ráda za každý poznatek, protože jakožto myslivecký začátečník vím velmi málo a tak vítám každé informace!
Strejdo zajíci, za co po mordě? Co zas se špičákem či vidlákem? Teď jsem nějak mimo obraz..?

No, já jen že na myslivost-lovectvi.cz se mě snaží někteří diskutéři, kteří se označují za odborníky, přesvědčit, že ke křížení těchto druhů v místech výskytu obou druhů nedochází a tudíž o žádnou (genetickou) hrozbou pro původní druh zvěře - tedy jelena evropského - sika není. Tak že by se mylíli? :-)

Dědo z lesa, a s čím ten sikáč byl zkříženej?

Dědo,neomlouvej se,mladé a chytré děvče se rádo nechá poučit.Třeba o tom,jak vypadá špičák nebo vidlák...:-) :-)Hele,jak dostanu po mordě!

Dědo, vím o tom, že opotřebení chrupu není vždy tak jasné, samozřejmě záleží na stravě a "životním stylu". My jsme převážně polní honitba s minimem lesa, pěstované plodiny jsou v posledních letech řepka a pšenice + 1-2 lány kukuřice a 1-2 lány ostatních (kmín, hrách, ječmen). Takže obecně vzato, naši srnci papají standardní stravu, žádné šutry, klacky apod :-) Konkrétně tento špičák pochází z oblasti, kde byla letos "malá" řepka a pšenice, loni tam byla pouze pšenice, předloni pšenice a hrách.
Ráno jsem se byla podívat z druhé strany kukuřice (než je naše louka, kde nic moc nechodí, naposledy dvě srny a jeden srnec, ale až skoro na tmu) na pšeničné strniště, večer předtím jsem tam dovezla vývrh, tak jsem si říkala, že by se tam mohly motat lišky a prasátka.. 9 kusů srnčí, jinak nic a vývrh samozřejmě v pr..yč :-) Takže tam jsou, teď ještě aby zasvítil měsíček a hurá na ně. Než to posečou, protože je to v plánu na siláž, ne na zrno..

Tak teda píšu jak jsem slíbila něco málo o lovu mého srnečka :-)
Po neúspěšném pokusu o ulovení v úterý navečer jsem si dala den pauzu, rozhodnutá podívat se ven ve čtvrtek ráno, jelikož jednou jsem takhle srnce "nachytala" kousek za vsí v bramborách. Z domu jsem vyrazila před pátou, hned za vsí za posledním barákem na strništi srna, nechtěla jsem ji zradit, tak mi to chvíli trvalo, než jsem se kolem ní dostala dál. Šla jsem až nahoru po cestě (asi 300 metrů) k místu, jsem jsem předtím na srnce čekávala s výhledem na řepkové strniště, kde býval milostpán zalehlý, pásl se a honil a pokládal srnu. Vidět už bylo dobře, takže mi hned bylo jasné, že srnec tam není. Vlevo od cesty na pšeničném strništi procházela v dálce srna se třemi srnčaty, o kousek blíž byl zalehlý srnec s jedním parůžkem (druhý má ulomený) a srna s jedním srnčetem. Pak ještě v dálce vpravo na horizontu tři kusy. Srnec nikde. Bylo už před šestou, čas jít do práce, tak jsem se otočila na zpáteční cestu. Ušla jsem sotva 20-30 kroků a na horizontu na tom pšeničném vidím srnčí hřbet.. Kousek jsem popošla, dřepla k zemi, koukám dalekohledem.... vždyť to je ON! Musela jsem rychle udělat ještě několik kroků "dolů" po cestě, abych nestřílela proti vsi a pak už jen s připravenou kulovnicí čekat, co se bude dít, protože to vypadalo, že srnec má směr přímo ke mě. Za chvíli už popošel pod horizontem, zastavil se a jistil směrem ke vsi. Nemám ráda takové rány - šikmo zepředu, na široko je přeci jen jistota, ale vypadal nervózně a já radši nechtěla riskovat, že každou chvíli zaběhne za horizont.. A tak za deset minut šest promluvila třistaosma :-) a srnec se zlomil v ráně...
Na nástřel 103 kroků (cca 82 metrů). Hmotnost vyvrženého kusu (bez hlavy a běhů) 15 kg. Trofejově jednostranný šesterák, druhý parůžek bez výsad, "zalomený" dolů. Foto v galerii. Lovu zdar.

Eriko, Lovu.
Na tom poli je to také snadné, když jsou tam celý den.

Eriko, tam kde nejde jít potichu, to prostě nejde, a nemá cenu to zkoušet. To, co popisuješ je přesně situace, kdy bych dostatečně dlouho předtím, než vyjde zvěř ( asi o dvě hodiny ) šel na vybrané místo doprostřed pokoseného lánu, a tam bych čekal.
To co popisuje Michal Brabec funguje v místech poměrně frekventovaných cest, kde je zvěř zvyklá na pohyb lidí. Staří srnci taková místa ale moc rádi nemají.

Záměrně dělám hluk při lovu ve stařině, kde je obvykle zalehlá zvěř. Říkám tomu tlakový lov, a používám ho pouze vyjímečně ve chvílích, kdy je nutně potřeba kus a zvěř se jako vždy v těchto situacích neukazuje. Jdu proto stařinou a záměrně hodně "šustím a dupu", jdu vždy proti větru. Zvěř slyší podivný hluk, ale není schopna odhalit příčinu, zvedne se a odskakuje, ale vždy se zastaví a jistí zpět, co je vyrušilo. Ve chvíli, kdy přede mnou vyskočí zvěř, se souběžně chystám k ráně a zároveň už čtu kus, ve chvíli, kdy se zastaví už musím přesně vědět, zda je odstřelový a jesti budu střílet. Mám výhodu, že je vcelku jedno, jak daleko se zastaví, ale obvykle je to 120 - 250 m, co je pro mne vzdálenost na naprosto jistou ránu z trojnožky. Toto není asi lov pro každého, je nutné v běhu obeznat zvěř a navíc pak přeně střílet, ale funguje to naprosto spolehlivě. I z několikačlenné tlupy, která se přede mnou takto zvedne dokáži obvykle ulovit 2-3 slabé kusy. Stařinu uvádím jako jeden z možných úkrytů zvěře, ale těch možností je mnohem více. Navíc jdou tímto způsobem lovit dobře i lišky, také se zastaví. Veškerá zvěř se zastaví naširoko, když jistí zpět, což je výhoda.
Nikdy takto nelovím trofejovou zvěř, i když by to také šlo, zejména staří srnci jsou ve stařinách v září velmi často. Ale tak se trofejová nemá lovit, je velmi spolehlivé si srnce beknutím zvednout, a po přečtení lovit.

Tak já zase nahodím, Figi to určitě rozvede líp, než já....
Eriko, všimla sis někdy,(není to ale pravidlem), jak srnčí reaguje na osoby, které klidně jdou po používané cestě či komunikaci? Když jsou dvě, obyčejně hlasitě žvatlaj.... Často se paství dál, jen lehce kontrolují směr a rychlost pohybu. Při každé změně reagují většinou útěkem, ale ne dalekým.
Všiml jsem si už dávno, že je pro ně nejdůležitější zpozorovat narušitele včas, ještě než dosáhne pro ně útěkové vzdálenosti. Pak je ve střehu, ale klidné a většinou neprchá(to by se ulítalo). Já si zvěř až moc perzonifikuju, tak když "jdu kolem", tak koukám do země, jdu rázně a klidně a určitě ne lovit.... A za rohem to otočím....

Eriko, lze to naučit poměrně brzy, ale musí se vědět co a jak.
Svoje syny jsem to naučil za pár vycházek.
Spárkatá zvěř má dva hlavní smysly - čich a sluch. Sluch je podle mne ten prvořadý. Pokud o tobě zvěř ví už z dálky, a nemohla tě navětřit, určitě tě slyšela.
Mnoho myslivců vůbec nevnímá, jaký hluk při chůzi honitbou dělá. S jedním jsem šoulal, a říkám mu stůj a něco s tím udělej. A s čím? No, cinkají ti klíče v kapse. Ale né, to není možný. Po odstranění cinkotu klíčů se rázem objevil další zvuk, a i ten jsme odstranili. Zvěř uslyší velice slabé zvuky a právě ty, které do přírody nepatří.
Další věcí jsou pohyby. Vědět kdy ( když nejsem v zorném poli zvěře ) a vědět jak.
Mnoho kolegů ze sdružení mi říká - Jak to děláš ? také jsem začal šoulat a nevidím a nepotkám nic. Příčina je vždy hluk, na šoulačce v lese jednoznačně. Proč si udržuji kilometry šouláků ? Pro tu práci s nimi ne.

Honzo co je to Kern terier?

Figi, je mi jasné, že to pro skalního "nešoulačkáře" :-) není žádná jednoduchá sranda (ikdyž teda je fakt, že postupem času měním svůj lovecký styl, z původního vysedávání na posedech se spíš směřuju na žebříky, sezení na zemi, postávání na různých zajímavých místech a šoulání :-) ale i tak často nechápu, proč - tedy proč zvěř odskočí, když k tomu nemá prakticky žádný důvod. Je jasné, že když se špatným větrem na srnčí někde v ostružiní skoro šlápneš, že nebude nadšená a prchne, ale mnohokrát jsem měla dobrý vítr, nebyla nijak nápadná (to já se zase klidně budu i schovávat, když je to potřeba, popolezu kus i po čtyřech :-) a stejně na mě z dálky zírali jak na UFO a začali prchat i na vzdálenost 200 a víc metrů.
Taky mám spoustu zážitků, kdy to byl pravý opak (třeba před třemi lety mi snec, vysoký špičák, přišel sotva na 20 kroků ke kraji lesa a nemohl pochopit, co jsem zač a že by asi měl vzít do zaječích - nebo spíš srnčích :-) nebo srna na pšeničném strništi, která mi trochu překážela v cestě a tak jsem ji pomalu obešla a ona chvílemi koukala na mě a chvílemi se pásla, jakoby říkala "A jo, to seš ty, zas jdeš na srnce, co?" :-) apod. jenže to jsou většinou mladé (tedy nezkušené) kusy, holá nebo srnci, které lovit nechci :-) Ti vyvolení jsou buď opatrní, daleko, ve vysokém obilí, atd. takže dostat se k nim je takřka nemožné.
Nemyslím si, že bych byla takový expert, ale zas taky snad nejsem žádná ňouma, ikdyž líp se ke zvěři dostávám v takových těch "schovanějších" místech (les, trávy, keře apod.) kde člověk přeci jen trochu splyne. Ale na vyloženě otevřeném prostoru, jako je třeba strniště, to u nás fakt nejde! Přitom si nemyslím, že by zvěř měla až tak strašné zkušenosti s "chodícími stromy" (rozuměj myslivci :-) protože zas tak velký lov.tlak u nás není, chlapi většinou sedí doma a když jdou párkrát do roka ven, sedí výhradně na posedech.
No, budu trénovat, třeba to za těch třicet let budu zvládat taky :-)

Ráno jsem viděl srnce opakovaně pokládat srnu. V posledních letech se říje stále protahuje, letos je to už pět týdnů, co trvá.

figi,svatá pravda,dnes ke mě přišel roček na 15 metrů,nerovný šesterák,ještě přiskočil na vábničku,hledající srny,nelovitelný kus,šel si pro větr a čekal jsem na reakci,dobrých pět minut to trvalo:-) jak mě navětřil,tak se o sebe málem přerazil :-D

Prostě Diana mě nemá ráda, už jsem na to přišla :-) Včera jsem šla radši ještě dřív, ikdyž bylo vedro na chcípnutí, tak před sedmou už se šinu do kopce. Jsem asi v polovině cesty, najednou to v keřích vpravo zarachotí, něco odskočí, tak opatrně popojdu do malé mzírky abych viděla co to bylo a za okamžik už si s mým srncem zíráme z očí do světel :-) Vítr mám dobrý, tak chvilku postojí, oořádně na mě nevidí což ale taky znamená, že já na něj taky ne a tudíž nemůžu střílet :-( Pak odběhne přes strniště a zastaví se až 250m daleko. Sedím skoro do tmy, ale blíž nepřijde.
Figi, prozraď mi to kouzlo lovu "Prostě si pro něj dojdu"! Fakt by mě zajímalo, jak to funguje, protože u nás to absolutně nefunguje. "Naše" srnčí většinou odbíhá dřív, než se člověk dostane na vzdálenost pod 200 metrů.. Výjimkou jsou situace, kdy jsou zalehlí a člověk se jim líbí :-) Takhle jsem došla asi na 60 metrů ke skupince kde byl dobrý starý srnec. Nebo jim nepřipadám jako hrozba - jdu jen kolem (to se mi podařilo obejít srnu se srncem ve vzdálenosti okolo těch 70-80m).. Ale jinak to prostě nejde! Včera mi srna přišla až na cestu, seděla jsem tam jak hříbeček, ani vláskem nehnula a stejně vylezla po mezi na cestu - okamžitě krk s hlavou letěl do nebeských výšin a v desetině vteřiny už mazala pryč jako když ji nakopne.. :-(
Ještě dodám, že včera už byl srnec sám, postupně obešel tři srny, ale žádná se k tomu neměla, takže se obávám, že moc času už na něj mít nebudu, pokud se rozhodne jít zkusit štěstí jinam.. :-(
Jedna liška na pšeničném strništi, na ránu moooc daleko a neměla zájem jít blíž, myší je prostě moc :-)

Dnes ráno jsem po dlouhé době neviděl divočáky, tak celej nesvůj jsem se těšil na večer. Nakonec nevím, co mě to napadlo, šel jsem si sednout hned za dědinu ke kukuřici, co je letos místo pastvin - jednou za 5 let družstevníci zaorají pastviny a vysejou místo nich kukuřici na siláž. Jsou takhle letos zaseté dvě loňské pastviny o zhruba 6 a 6 ha. Jedno je lehce obdelníkové 150x335 m hned pod kravínem, jedno podélné v nejšírším místě jen 130 m široké, na druhé užší straně jen 75 m, z jedné strany tohoto pole je hluboká strž a v něm potok smradlavej z dědiny, z druhé strany mezi těmi dvěma poli je mělký potok. Když jsem si šel sednout na tu stranu té hluboké strže, za kterou je ječmené strniště, tak jsem viděl, jak je tato kukuřice hrozně vylehaná, takže o navštěvování divočáky nebyl pochyb, přitom nejbližší les, odkud by mohli chodit, je 1050 m daleko, z dalšího směru je les 1300 m a z dalšího 1400 m, takže všechno hrozně daleko a je to nejvzdálenější pole od lesa s divočáky u nás. Sice 200 m daleko je ta naše větší 40 ha kukuřice, ale z množství škod jsem byl přesvědčen, že tam nějaká tlupa musí lehávat nastálo. Po usednutí ze strže potoka od kukuřice vyšlo přes 10 kusů srnčího. V půl deváté vidím tmavý flek na kraji ječmeného strniště, mrknu do dalekohledu a liška. Já seděl na ječmeném strništi u sloupu elektrického vedení asi 60 m od kraje zarostlého potoka, liška vyšla mezi mnou a dědinou. Chvíli seděla na kraji a pak se pomalu vydala hlouběji do pole, to už jsem měl flintu přehozenou za sloupem a čekal, až liška vyleze více do středu pole, abych nestřílel proti barákům. Asi 30 m od mé střelecké hranice a 70 m ode mne si liška z ničehonic sedla, já už flintu v rameni na trojnožce, odjištěnou, čekal jsem na její poslední kroky. Liška seděla 5 minut a jak jsem se později dozvěděl, čekala na traktor :-) - který po těch 5 minutách vyjel z dědiny a jeho hluk zahnal lišku zpátky do potoka - tak takhle se loví v zastavěných oblastech - pěkně blbě. Do tmy už nevyšla, zato za potokem v kukuřici to praskalo a kvičelo, tak tam divočáci skutečně nějací jsou. Je to opravdu zajímavé, takové místo blízko dědiny, z druhé strany hojně navětěvované lidmi a hafany nezřídkakdy na volno puštěnými, krávy na pastvině ze dvou stran, a divočáci se tam drží - je to prostě z neznámého důvodu oblíbené místo pro divočáky a s tím člověk nepohne, nijak je nevyžene, od návštěvy či pobytu ničím jen tak neodradí. Naopak na mnohem zdánlivě přitažlivější místa je člověk mnohdy nenaláká, ani kdyby se rozkrájel.

S tímto nelze než souhlasit.

Včera ráno jsem vyrazil ke kukuřici jestli se tam nebudou potloukat prasata ale trošku jsem si přispal a tak jsem je prosr.. měli čerstvo ryto na zvečera zdiskovaném polu. Asi 100m od auta mě málem srazil zajíc jak mazal z kukuřice a za ním liška ale jak mě zmerčila tak vzala do zaječích a hned se vrátila do kukuřice.Tak jsem si sedl o kousek dál na cestu mezi kukuřice.Netrvalo dlouho a liška vyšla na cestu asi 150m odemne ale asi o mě věděla tak hned zalezla na druhou stranu do kukuřice tak jsem se nachystal liška znova vyšla a po cestě běžela ode mě ale po chvilce se zastavila a otočila se ke mě a to neměla dělat po ráně padla a chvilku odkazovala.Jěště jsem poseděl asi pul hodiny protože vím že jich tam je víc ale už se žádná neukázala.Letos je to moje šestá a vypadá to letos ve združení na rekord protože jich je v tuto dobu střelenejch dost a jsou pořád vidět a myší je u nás teda hodně pole jsou samá díra.

Nezdá se vám, že je letos nějak hodně myší? Včera jsem šla po polňačce mezi pšeničnými strnišťaty, od místa, kde mě partner vyložil to je k lesu asi 300 metrů a těch myší, co mi přebíhalo přes cestu, to bylo až strašidelné :-) A za šera návrat domů, to strniště šustilo jakoby tam byly vosí hnízda..

Včera byl totálně den blbec, vítr se točil jako blázen a zradila jsem si snad všechno, co v lese žije :-) Srnčata se málem nechala pohladit, kočky zase na stejném místě taky koukali jestli jim něco nedám, ale srnci, ti tentokrát vyhráli. Ale aspoň jsem obeznala zajímavého srnce (za poslední týden už třetího a všichni skoro na jednom místě :-))) a ráno jsem vyrazila, jenže jsem nedošla daleko protože jsem šla už dost pozdě (před 5tou) a milostpán už stál v bramborách hned za vsí, tak jsem ho aspoň pořádně přečetla a slíbila mu večerní rande :-)

Josefe, někteří lidi jsou hrozný hovada. Když byl ještě měsíček, těšila jsem se po dlouhé době na noční čekanou ke kukuřici, zaparkovala auto a jako duch šla po pěšince mezi lesem a polem ke kazatelně. Zastavila jsem se na rohu, koukám dalekohledem do louky, jestli tam někde něco není a najednou slyším hlasy! Tak sundám kukr z očí, kouknu doleva před sebe a tam asi 3 metry před posedem STAN! Potichu jsem se zase vytratila a zhnuseně jela domů. Ráno jsem se tam jela podívat, no "nádhera" - ohniště přímo v trávě, všude papíry, plasty, vajgly, flašky od piva a v louce nasráno s hromadou haj*lpapíru... Pak čekej že ti brzo přijdou divočáci nebo liška.. :-(

Včera bylo tak hnusně, že se vůbec divím, že jsem vydržela až do devíti :-) Vítr jako blázen, zmrzlá jsem byla po pár minutách. Srpen a člověk aby se začal navlíkat jak pumpa na zimu.. Čiplenka deset kroků před posedem, mladík "něco po slecha" na opačném konci pole zkoušel otravovat srnčí rodinku srna + srnče + silný šesterák a mnoho a mnoho zajíců (přestala jsem je počítat když jsem se za půl hodiny dostala na číslo 12 jen na půlce strniště po řepce). Cestou k autu vidím na pšeničném strništi tři kusy, ale už je blbě vidět a jsou daleko, tak jen podle velikosti a "tvaru" poznám srnce, srnu a mladou srnku. O kus blíž je to zajímavější - černobílá kočka se plíží jako duch, druhá tmavá čumí na mě na cestě :-) Za chvíli se ozve zapištění a barevná už nese myš, pochlubí se té tmavé, ale vzít si ji nenechá, položí si ji na cestu a chystá se k večeři a ta tmavá si jde ulovit svou :-)
Ráno jsem se vzbudila okolo půl páté, chvíli laškovala s myšlenkou vylézt s tepla postele a jít se projít po cestě, kde se někde pohybuje ten jednoparoháč, ale nakonec zase zavřela oči a půjdu až navečer :-)

Včera jsem zjistil, že prasátka konečně navštívila vnadiště - mám tam barel s kukuřicí, kontrolu provádím dalekohledem od baráku a včera byl barel povalen. Když večer přestalo pršet, šel jsem se tam podívat. Dveře a okna kazatelny byla otevřená a po příchodu na místo - no děs a běs ! Dřevěná sedačka zmizela, molitanový podprdelník vyhozený v trávě a promočený, na podlaze spousta vajglů a vyškrtaných zápalek, vosk ze svíčky, trochu ohořelá prkna podlahy, dvě PET lahve od limonády - a jako vrchol všeho osvěžovač vzduchu ve spreji. Barel s kukuřicí byl sice skutečně povalen od prasat a ne od vandalů, ale ta spoušť mě nasrala natolik, že jsem zhnuseně šel domů - beztak by se tam nedalo kloudně sedět, natož vystřelit, dnes to půjdu dát do pořádku. Nejsem přítelem nějakého luxusního vnitřního vybavení kazatelen a jejich zamykání - ze zkušenosti vím, že žádný zámek před vandaly stejně neobstojí a čím víc námahy potřebují na jeho překonání, tím víc se pak na mysliveckém zařízení vyřádí. Na nějaký ten použitý prezervativ či dívčí kalhotky hledím s pochopením - ale takhle zřízená kazatelna /tahle konkrétní/ nikdy nebyla a to tam stojí již nejméně 20 let... Asi zkusím napsat a do kazetelen umístit nějaké to povídání pro návštěvníky - nemyslivce, ale bojím se, že to nakonec bude stejně platné jak býkovi vemeno.

Jan Slavětínský-Lovu zdar! - Ale pro úplnost,jakou máš na tom kulobroku optiku,popř.jaké jsi měl na těch 100m zvětšení,zda již bylo dobře vidět či ještě šero apod.? To jen pro úplnost,aby se ostatní mohli orientovat (viz např.jiné vlákno,Pentaflex)

Včera večer nejdřív "plížená" lesem - hodně blbej nápad, komáři měli hody - ale ten srnec za to stál (nerovný šesterák, co mu chybí na výšce má v síle lodyh, fakt pěkná trofej :-) jenže ikdyž jsem ho nakonec měla na sotva 20 kroků, nešlo to přes ten "zelenej bordel" (ostružiny, keříky..) Nakonec přišla zprava srna, lekla se mě a prchla na pole, srnec se nelekl bo o mě neviděl ale šel za ní, tak jsem mazala z lesa ven. Sedám na maličký posídek v kraji lesa s výhledem na řepkové strniště (po nájezdu traktoru s diskama už spíš hliniště :-) a čekám. Srnec se za chvíli vrací, ale nejde sám, před sebou "tlačí" průběrného ročka (špičky tak do 5cm). Malej couvá, celej se kroutí, střílet nejde - dalekoooo! Nakonec roček prchá ještě dál, cestou zvedne druhého, ten toho má na hlavě ještě míň. Maže do lesa, ten už by se dal, jenže se nejenže nezastaví, ale ani nezpomalí a je pryč. Ten první se pak taky vrací k lesu, ale zase daleko (200+ m) no a ten největší, kvůli kterému jsem to původně celé absolvovala (bo jsem o těch malých nevěděla) semezitím kamsi vypařil. No nic, ti se tady budou motat, pojedu ráno.
Na posídku jsem ještě za skorotmy, ale až do rozednění se neukáže ani kus, jen spousta zajíců a kolem páté liška. Vzdálenost dobrá, asi 70-80m, ale ani ona nespolupracuje a bez zastavení vbíhá do lesa. Jdu se ještě projít k pšeničnému strništi a tam táhne srna se třemi srnčaty a kousek dál stojí srnec, silný ve zvěřině, podle "ksichtu" min. dvojka a na hlavě jen jeden paroh. Tak chvilku zevluju za stromem co bude, no není samozřejmě nic, holá kolem mě projde na sotva 60 kroků a pan srnec jde opačným směrem do pryč. No nic, ten se tady taky bude někde motat, na toho je čas :-) Pak ještě jdu po cestě okouknout skupinku pěti kusů, jen jeden ještě tlačí do hlavy, ostatní už odpočívají (aby ne, je půl osmé), dojdu až na +- 80m, než se to pomalu zvedá, jsou tam samozřejmě i srnci, jeden se vyloženě vnucuje, jak stojí na široko a zírá na mě, hlava šedá spíš až bílá, krk jak hřebec a na hlavě ne parůžky, ale parohy, trojka jak vyšitá, fakt dobrej srnec. Než to celé zabalím, dojdu na dostřel ještě k jednomu, paroží tmavé, vysoké a silné, kráčivé, jedno slecho podivně svěšené (asi dostal od jiného srnce facku :-) zas dobrý srnec. Letos, nevím čím to je, ale potkávám samé poměrně dobré srnce, loni to byla velká bída. Pěkné dva lovy-nelovy, večer možná zas, dá-li počasí :-)
Jeníku Lovu zdar!

V pondělí jsem byl celý den mimo domov a v úterý mi nezávisle na sobě hlásili 3 nejbližší sousedé, že se mezi baráky téměř celý den pohybovalo ještě pruhované sele. No a dnes mi další soused oznámil, že milé sele našel uhynulé doma v ovčím chlévě, který nechává teď v létě stále otevřený. Včera tam prý ještě nebylo... Selátko mělo silný průjem, vážilo sakumprásk 9 kg, vešlo se pohodlně do 10 kg pytle od psích granulí. Tak ráno poputuje do Trutnova na veterinu a následně do Prahy na vyšetření. 1000 Kč nálezného se vždy hodí...
A ráno dopisuji - nepoputuje nikam. Pro jistotu jsem na tu veterinu zavolal a jelikož náš stát musí šetřit, ať to stojí, co to stojí, na nálezné už nejsou peníze, tak si krkavci pochutnají. Před třemi dny jsem hodil na újeď 4 uhynulé slepice, ať se mají lišky dobře. Jenže zrzaví pejsci ani neochutnali - slétlo se tam nejmíň 15 těch černých mrchožroutů, k tomu nějaká ta straka a ze slepic zbyly jen dočista obrané kostičky a trochu peří. Tak dobrou chuť, neřádi !

Videa nahrávám, tak zítra to uvidíte skoro všechno taky :-).

Tak aktuální zprávy: Včera jsem se na to sám, rád a dobrovolně... musel věnovat své lepší polovičce, takže z čekané nic. Za to vyrazili dva kolegové jak večer tak dnes ráno a další dvě liščata uloveny. Takže z těch původních čtyř už jich tam zbylo...zase pět - evidentně je tam další vrh liščat i v další kukuřici. Večer urobíme souvislou frontu, a tak těch bolševikou pobijem...čo to poviedam...

Sedl jsem ke kukuřici, lišče vylezlo, mířím na něj, překáží mi kukuřičné listy. Sedí, sedí, pak si mě za jak dlouho konečně všimne a zase zaleze. Stačilo 20 cm více do oračky a byla by z toho krásná rana na plec. Stačilo o 20m blíž a byla z toho krásná broková ranka. Takhle je to holt skoro vždycky - chybí ten kousilínek, aby se dalo střelit, jenže ten kousilínek se málokdy dostaví...:) Pak obloha začala temnět a temnět, já to furt nechtěl vzdát, pak to třísklo do nedalekého větrníku, tak jsem už už šel..v tu chvíli slyším, jak se liščata v řepce rvou sotva 60m ode mě, tak teda ještě zase sedím, ale stejně sem nakonec utekl. Už pršelo moc a ty blesky nad hlavou taky nic moc pocit. Tož snad ráno!

Dnes jsem s Arim vyrazil na siváky,včera jsem jich na řepkovém strništi napočítal přes stovku.Postavili jsme si tam "domeček" z větví,asi se vracím do dětských let.To velké hejno tu bylo zas,ale letadlo je zahnalo na sousední pole.
A tak holoubci létali po 2-3,hned prvního "kočárového" jsem dvěma ranama chybil.
"To to pěkně začíná,ostatně jako obvykle!"vrčí si vedle mne ta zrzavá irská bestie.Pak ale jeden hřivnáč padá ,Aris vyráží a rázem je peří na půl hektaru.
Přináší ho,ale až po důrazném napomenutí a po tom,co si tlapou vypucoval mordu,plnou peří.Teď se zas pošklebuji já.Holoubka dávám 30 kroků před nás,podkládám mu hlavičku vidličkou a za chvíli už nad ním krouží další.Rána a světe ,zboř se,holub padá!Ještě přiletí jeden,bác ,bác a volám za ním obvyklou průpovídku jednoho našeho člena(původem Východňára):"Len si leť,sprostý,s prestreleným srdcom!"Užili jsme si,holub patří k létu.Lovu zdar!
P.S.Za mých mladých let bývali hřivnáči větší,pomalejší a měli tenčí pancéřování!A taky jsme kupovali broky jen z Rovenska,dneska jich je hodně z Křivoklátu!:-)

Na čtvrteční večerní čekané jsem zaznamenal po pěti letech nevšední zážitek.Na 50m ode mne probíhalo několikanásobné pokládání srny.Pronásledování srny srncem vidívám každý rok, ale vrchol říje poprvé.Na to, po 22.00hod. se dala do pohybu černá, která se řadila asi od půl desátý na de mnou v lese.Nakonec se přece jenom rozhodla překonat louku velmi svižným tempem.Zamířil jsem na vzdálenost asi 100m, ale rychlost přeběhu mě od rány odradila, přece jenom večer je večer, i když měsíčný a viditelnost nebyla ta pravá.Včera jsem se vyšoupnul z postýlky těsně po třetí hod. ranní s tím, že se pokusím o ulovení holé siky.Ještě za svitu měsíce obeznávám dva kusy holé.První se ke mě přiblížila na 50m, stále jistila, byla na stráži až do příchodu druhé laně.Říkám si druhý kus by bude čiplenka.Po půl hodině se laň dotáhla na úroveň první laňě a potvrdil se i velikostní rozdíl, o kterém jsem byl přesvědčen od začátku.Máme odlovit 20ks sik, což je dost.Stavy sik neustále stoupají, tak je vyvíjen značný tlak na snížení jejich počtů v naší oblasti.Ze sik se v době odlovu stává noční zvěř, kdy obeznání není úplně jednoduché a tak jsem se rozhodnul pro lov.Ranním šerem houkla rána,laň poklesla na přední běhy a vzápětí obě vyrazily vpřed.Po asi 80m běhu loukou, se laň zastavila a záhy na to zhasla.Na místě zhasnutí jsem se pěkně rozklepal a hlavou se mi honily protichůdné pocity.Zvěř je to krásná.Lovu zdar!

Dnes jsem se zaradoval, že konečně posekli proužeček obilí u kukuřice. Na místo jsem dorazil bohužel až později po dešti. Sednu, koukám a vidím že skoro nic nevidím. Jdu se přesunout o 60m dál, abych viděl za terenní nerovnost a co myslíte, liška už tam byla. Kdybych zkusil přešoulat horizont, hned by zmizla. Takže přesně ta situace, co jsem tu rozepisoval před pár týdny - buď su na horizontu já nebo zvěř, střelit se dá málokdy. Ach ty Vysočino kopcovatá...!

Včera přes den posekli družstevníci pšenici u kukuřice. Předchozí večery jsem seděl 600 m od kukuřice právě u té pšenice, ale pač nebyla posečená, počítal jsem jen hřbety, i když ani né na 100 m, divočákům má přítomnost i se špatným větrem vůbec nevadila. Když jsem tedy včera ve čtvrt na deset přijížděl, vypadalo to na bouřku, po prohlédnutí nového strniště jsem u lesa na 600 m viděl už první tlupu černé asi o 15 kusech. Sedl jsem k cestě jako předchozí večery a čekal, jestli začne pršet - kukuřice z onoho místa je taky přibližně ve vzdálenosti 600 m, ale divočáci předchozí večery pšenicí došli vždy až k mému místu, tak jsem byl zvědav, jak se situace vyvine po posečení pšenice. V deset vyrazila další tlupa přímo proti mě z kukuřice a zaběhla do prostřed posečeného lánu pšenice - asi 25 divočáků chodilo sem tam, ale blíž než na 250 m nepřišli. V půl dvanácte zatáhli do lesa, ta tlupa u lesa zašla za horizont, ale občas jsem slyšel kvičení. Zpočátku jsem nevěděl, odkud to přichází, tak jsem se zvedl a kolem auta jsem kousíček pošoulal po cestě spojující mou čekací cestu a cestu vedoucí podél kukuřičného lánu. Nalevo od cesty asi 150 m od posledního domu je zarostlá zmola vysokým plevelem, na jejím kraji stáli 3 divočáci - zase 3, říkám si, jestli jsou to ti moji 3 (skoro jako v pohádce Tři veteráni :-)), co je občas vidím samotné se toulat. Když přišli na 150 m po větru, navětřili mě a dali se do pohybu podél zmoli. Ve zmoli to začalo praskat a šustit a přes strniště do kukuřice začali přebíhat korálky, mým odhadem něco mezi 30-40 kusy, velci, malí, ledajací. Když zalezli do kukuřice, ze zmole vylezl středně velký kus a šel k mé cestě jako by nic. Když přišel blíže, zdálo se mi, že kulhá na pravý zadní běh, byl jsem odhodlán ho tedy ulovit, ale šel po horizontu, pořád jsem čekal, jestli sejde kousek pod něj, chvíli jsem ho i pronásledoval po strništi, ale než jsem ho doběhl, byl pryč. Trošku jsem si zanadával, že jsem ho měl střelit, když byl ještě dole, ale co nadělám.
Po včerejší přehlídce jsem si řekl, že když nejde hora k Mohamedovi - tedy divočáci k mé čekací cestě, musí Mohamed k hoře - tak jsem přes den ve chvilce volna převezl ke kukuřici moji pojízdnou kazatelnu - flek exkulizivní, sic místní úsekář krapet nevrlý, ale co už :-). Navečer už před 8 jsem tam vyrazil, z jedné strany kukuřice, pak cesta, pak pšeničné strniště a asi 10 m od kraje pole moje pojízdná kazatelna - výhled eňoňuňo. V půl devaté přijíždí kolega a usedá o 200 m dál na kazatelnu. Do jedenácti se kromě srnce honící srnu a praskání v kukuřici nic moc neděje, v jedenáct utichne žňový ruch a po cestě spojující dvě cesty - tu u kukuřice a tu mou čekací z předchozích večerů, jdou divočáci směrem z kukuřice, chvíli ryjí 100 m daleko od mé kazatelny, je to na horizontu, tak čekám, kdy sejdou kousek níže, v tom kolega co čekal vedle na kazatelně se vrací po cestě vedoucí podél kukuřice k autu, když ho divočáci zmerčí, přeběhnou přede mně a už se ženou prvně k mé čekací cestě :-), u které dnes nečekám, pak doleva až doběhnou k lesu a tam se zastavují. Říkám si, že jsou pryč, už se nevrátí, ale jsem odhodlán tam na ně čekat klidně i do rána, až se budou vracet. V půl jedenácté slyším půlnoční vlak - po 14 dní výluky kvůli opravě mostu vlaky nejezdily - tak si říkám, že dnes už je vše ve starých kolejích :-), tak to ještě něco ulovím. Ještě nejsem na konci této úsměvné myšlenky a tlupa co stála u lesa teď stojí uprostřed pšeničného strniště a mírným během tak 100 m bokem od mé kazatelny se vrací zpět ke kukuřici. Hned beru flintu, první bachyni přeskakuju a už mám v kukru první sele. Divočáci pořád zlehka běží, tak neváhám, a mačkám spoušť. Po ráně ze ozve výrazné kvičení, divočáci to berou zpátky na les, střelené sele párkrát zakvičí a ulehne. Pač se mi zdá, že to dostalo dost nazad, ale asi zůstalo v ohni, čekám 10 minut, pak jdu potichu k autu a zajiždím pro Yorika. Za 15 minut jsme zpátky, hned jak vylézáme z auta Yorika vypouštím na volno špatným směrem, aby to neměl tak jednoduché, ale ten se nenechává zmást ihned chytne vítr a v minutě je u selete. Sele v živé váze 25 kg, střelené zešikma přes ledviny na přibližně 90 m, zůstalo v ohni, Lapua Mega 12 g v té nejlepší ráži (.308 win) :-).

Včera jsem vyrazli s kolegou na holuby. Střelili jsme ve spolupráci jednoho. Hřivnáči vidět jsou, ale máme hodně řepných strnišťat, tak si mouhou vybírat kam zrovna vyrazí. Kolegu málem srazil srnčí pár při svém milostném nahánění. Zkusili jsme změnit lokalitu a ejhle tam sekali řepku. Zastavím u malého lesíku, že se podíváme jak jim to jde od lišty a v lesíku vidím pohyb, říkám si kočka, a ono sele tak 12 kg. Psa jsem radši nechal u nohy, aby nedošlo k bitce a šli jsme se podívat jak sečou. Řidič tatry, myslivec od sousedů podal zprávy o tom kolik bylo kde v řepce černé a zdá se že "mrtvé řepky" byly plné divočáků. Ráno za bouřky a deště jsme vyrazli s bratmi na lov srnců. Já se svým hostem viděl 10 srnců, vesměs slušných, jednoho vábnička Buttolo vyrajcovala, že za námi málem vylezl na kazatelnu. Viděli jsme snad 10 zajíců, pár hejn hřivnáčů a za šera čárovala po ječném srništi liška.No, hostovi se kromě prvního srnce ostatní, které jsem mu nabídnul nějak nezamlouvali. Si chlapci začali nějak vybírat, jen aby nepřebrali. Večer a ráno jdeme zase.

Tak včera zesekli prasečí řepku a hádejte co z toho vyběhlo :-), samozřejmě čistá nula. Ty prasata mají snad u nás telefon na agronoma.
Dneska ráno 4lopatáči, tradiční bílá danělka, jakoby věděla, že nemám foťák a daněla s dančátkem.
Srnčí říje v plném proudu. Pro Jendu S. to si piš, že to vědí, za poslední týden neviděl jiného srnce než šesteráka, a nadějného ročka. Někdy si říkám, kde se ti velcí srnci schovávaj do říje. Jen jednoho silně zpátečního šeteráka, jenže ten je zase váhově nad 20kg.

Karle ,Lovu zdar! Ještě minulý týden jsem měl dvě místa, kde bývalo ráno možná ke stovce hřivnáčů. Během týdne v okolí srazili řepky a žně také pomalu končí a mílí hřivnáči se někam přestěhovali...Byl jsem včera i dnes ráno a pouze ze zoufalství jsem umazal laufy na jednoho táhnoucího holuba v nějakých sedmdesáti metrech, který mi táhl nad loukou. Předsadil jsem mu poctivě, ale jen udělal oblouk a pryč. Za to denně potkavám nebo připískám minimalně dva odstřelové srnce, ale jaké ! Jako kdyby to věděli...

Zdar! Je to pravda, na ty hřivnáče jsem se už opravdu těšil. Letos je tu s nimi nějaký problém. Jindy touto dobou jich bylo kolem polí a strnišť stovky a dnes je tu a tam malé hejnko nebo jenom dvojice. Přitom na jaře a začátkem léta to vypadalo velice slibně. Já to dávám m.j. do souvislosti s letošním zahnízděním sokolů stěhovavých v areálu Unipetrolu. Na jednom z komínů se v instalované budce usadil párek sokolů a dokonce se jim podařilo odchovat mláďata. Vše se odehrálo pod kontrolou a ochranou ornitologů. Z počátku jsem sledoval zvýšenou ostražitost hřivnáčů a nyní i jejich úbytek. Jen mi nejde do hlavy, proč se nesnížil spíše stav těch zdivočelých holubů z okolních měst a obcí, kteří do polí také vylétají. Přece to pro sokola musí být jednodušší kořist než ostražitý hřivnáč. Když zajedu o deset nebo dvacet kilometrů dál, je tam hřivnáčů habaděj. Možná s jejich výskytem pohnou ještě stále probíhající žně. Karel

Po tři večery jsem honil divočáky po poli a nic. Vítr z večera vždy fouká z východu, což je u nás na dvě věci, a pak se navečer a v noci točí jako dřívejší stadium koprolitu pod splavem :-), takže nechci sedět hned u lesa a chci si je nechat vyjít na řepkové strniště, a oni jak vylezou, tak chvíli ryjí u lesa u hranic a pak to vezmou rychlým krokem prostředkem pole do míst, kde se nedá lovit ani kvůli bezpečnosti střelby, ani kvůli vzdálenosti.
Tak jsem včera zkusil jít na kazatelnu na křižovatce, před půl desátou u vedlejší "mé" kazatelny vylezla liška a šla zkontrolovat zakopané vnitřnosti od srnca, ale bylo to přes 200 m, tak jsem zůstal v klidu a čekal, jakým směrem se vydá, ale jak už to tak s liškou bývá, po chvíli zmizela neznámo kam.
Za 10 minut po lišce ta má nevděčná tlupa vylezla za horizontem, tak jsem ji zprvu ani neviděl, jen slyšel, chtěl jsem ji těch 500-600 m došoulat, ale naproti mě z lesa vylezli ti 3 samotní větší divočáci, asi ti, co minule šli kolem mého vnadiště. Tak jsem si je prohlížel v dalekohledu, pak i v puškohledu, ale zdáli se mi větší než minule, navíc byli pořád nějakých 130 m daleko. Pak si dali pauzu a normálně si na poli lehli a leželi jak někde v krytu, jestli mají malá selata, co na strništi nejsou vidět, nebo jsou to jen nezkušení lončáci, které začaly bolet nožičky (běžičky nezní moc hezky), nevím, ale žádná selata jsem u nich neviděl, tak jsou to asi lončáci nebo nevodící lončačky. Byl jsem stále rozhodnut jeden kus ulovit, kdyby přišel blíž, ale po asi 20 minutách se zvedli a odešli opět směrem k lesu. To moje tlupa zatím přešla přes horizont od lesa a dobrých 600 m daleko začala zcházet k mezi a k mé přístupové cestě, slezl jsem a šoulal jsem jim naproti, než jsem je doběhl se západním větrem přímo k nim, z pole byli pryč, proto poslouchám, kde to bude praskat a nikde nic neslyším. Začíná se tam vytvářet nějaký divočácký bermůdský trojúhelník :-), už se mi podruhé za dva večery stalo, že divočáci vlezou do fest zarostlé meze, 2x to zapraská a je ticho, jsou pryč, neznámo kde, přitom je tam elektrovod s velice hustým mladým porostem pod ním, zarostlý potok a různé zmole též velice zarostlé, takže kdyby tam lozili divočáci, museli by být slyšet na kilometr, ale je tam ticho jako v hrobě, a to ta tlupa má kolem 20 kusů. Čekal a poslouchal jsem do půl jedné a nic, tak jsem se u auta ještě podíval do pšenice na hřbety, ale včera ani druhá tlupa nepřišla - nebo byla daleko, tak jsem to zabalil, ale dneska, dneska už na ně vyzraju :-).

K hřivnáčum jsem se musel odpoledne přiblížit bodláčím a kopřivami, jenže jsem je ze země v řepkovém strništi pořádně neviděl.Došel jsem sice na dostřel,ale ani jsem nevěděl , že už jsem tak blízko. Vylétla hlídka a začali se zvedat ostatní. Rychlým tuplem se mi podařilo na nějakých 25m střelit dva a zkusil jsem fofrem přebít. Dal jsem tam kvapně jen jeden náboj (druhý spadl na zem) a vystřelil na opozdilce, který se zvedal mezi posledními. Také šel k zemi. Flinta po Black-starech v autě pěkně voněla a docela mi to spravilo náladu po hektickém pracovním dnu, který jsem zahájil z pohotovosti už ve tři ráno. K večeru mi to nedalo a šel jsem s kulovnicí jen tak kousek „za barák“ rozhodnut, že se vrátím do půl desáté a půjdu spát. Našoulal jsem až na vysoký násep také nad řepkovým strništěm a z výšky pozoroval mladého nadějného srnečka. To on mi jako první prozradil, že se před ním něco děje, a také se dělo. Hustým podrostem se blížila statná bachyně s ještě pruhovanými selaty, které bylo v porostu vidět jen občas. Zato po poli, asi o 50 m níže, souběžně s nimi šla mladá bachyňka cca 35kg. Bylo to jasné a rychlé rozhodnutí. Dlouho už jsem neulovil prase za takového světla. Vsedě na zemi opřen levým loktem o koleno jsem ho střelil asi na 120 m na zadní komoru. Díky terénu se muselo přepravit dlouhý kus ručně, pročež jsem zajel pro kolegu, který se chystal také na čekanou. Ve dvou se to lépe táhne, což zde platilo doslova. Když bylo pověšené doma. Šel jsem do sprchy a Jarda na své oblíbené místo v nedalekém lese. Ještě jsem nespal, když jsem otevřeným oknem uslyšel výstřel. Tož jsem se začal rovnou oblékat a za chvilku zvonil telefon. Bylo tam. Sele do 25 kg. Tak jsme táhli pro změnu lesem do kopce podruhé. Než jsem zalezl znova do postele , byla půlnoc. Byl to pěkný začátek srpna. Zdar Karel

Dneska určo nepůjdu na modrokabátníky. Vyrazím na ně až zítra. Jsou u nás v celkem hojném počtu, tak se snad zítra psíci vyblbnou při dohledávkách a společně domu přivezeme chutnou divočinu.