Myslivecké fórum

Včera byl skutečně sváteční den :-). Večer svítilo, že bylo vidět na kilometr, ale kromě pěti selat přebíhající přes pole jsem neviděl ani štětinu, ticho, klid, ani nikde nic nepraskalo, to už se mi hooodně dlouho nestalo, abych na noční čekané na divočáky skoro ani žádného neviděl. Měl jsem už předtuchu, když jsem vystupoval z auta, že to nebude nic slavného, pač bylo takové mrtvé počasí a můj sedmý smysl mě opět nezklamal :-). Ještě jsem podcenil :-) dvě lišky - jedna šla kolem a uviděl ji až na 10 m a druhou jsem potkal na cestě při zpáteční cestě k autu - ta mě viděla dřív než já ji.

Ivo, tak loni jsem ulovil 7 divočáků a letos zatím 9 a ještě asi bych do konce mysliveckého roku ulovit nějakého měl, takže nárůst tam je, ale na početní stavy to nemá žádný vliv :-). Lišek jsem letos zatím ulovil o celých 7 více právě 7 :-), pač loni jsem neulovil žádnou. S těma liškama je to poměrně zajímavé, loni jsem ani moc žádnou neviděl, tak jsem ani žádnou neulovil, ale letos jsem jich i dost viděl, na druhou stranu letos jsem skoro neviděl jezevce a i nory jsou takové veskrze opuštěné, zatímco loni v každé noře jezevec. Prostě situace se mění každým okamžikem, jen divočáků je pořád víc a víc :-).

Dnes v 19:10 jsme ulovili srnce špičáka s kamarádem Sašou, věk 4 roky, dobrý srnec. Píši to jen kvůli Ivovi. Ivo promiň :-), ale kdo dřív přijde ten dřív ... (střílí) Lovu zdar, i když jsi z jiného sdružení, mám rád, když se může podělit více myslivců svým upřímným Lovu zdar u srnce kamaráda... P.S. zítra na kačenách, budeš mít královský štont :-)

Radku připojuji se k Ivovi tak že Lovu Zdar.Pokud jde o mně,tak můžu napsat jedině "Letos zase nic!!! Ale ne kecám dnes jsem se postaral o srnu kterou někdo srazil autem,mněla veminka plné mlika tak se večer pujdu mrknout po jejim srnčeti.

Dnes a včera venku. Obeznány první stopy blížící se dančí říje, říjiště začínají pomalu vznbikat, daňci začínají robit kotlíky. Jen té holé je letos zase méně, kam speješ česká myslivosti :-(

Nám se do sklopců nejčastěji chytají kuny poblíž stavení a letos na jaře i dva malí jezevci, liška zatím nikdy, sele zatím taky ne, i když chodí kolem a když jsou takakorát malá :-). Jinak dostat ze sklopce chycenou zvěř není jen tak, spíše se brání, než aby dobrovolně utíkala a i malý jezevec umí pěkně výhružně vrčet a kousat (i když nemá moc zubů) :-).

Tak to já minule strhal všechny rekordy podivnosti-chytl jsem veverku:) A na loveckém fóru jsem četl i o lapnutém seleti a káněti. Člověk kolikrát žasne, co všechno se cpe do podzemí...

A to je Strejdo druhá věc, která mě na tom trápí - právě že nesnědl a možná to byla chyba! :) Jak to tak vidím, ke každé další lišce, o které se tu budu šířit, raději dodám fotodokumentaci. Mám neblahé tušení, že by se tu bez ní objevila jakási mrzká a nízká nařčení...:)

Radku a teď si vem jaké mám najednou pochyby o těch devíti předchozích liškách...co už všechny loví ve věčných lovištích...Áaale co už no, liška sem, zajíc tam...:)

V kukuřici je delší dosled vždy těžký i pro zkušeného psa, protože je tam spousta pachů. Navíc když se to nechá na ráno, tak divočáci ještě projdou několikrát čerstvě přes pobarvenou stopu a pak z toho jde hlava kolem i zkušenému barváři. A za tmy bych to nikdy neriskoval :-), obzvlášt při střelbě na větší kus, když jsem si nejsem jistý dobrým zásahem.

Tož v pátek jsem rutinně objížděl sklopce a jeden konečně zase zaklapl. Zvednu dvířka a vidím krásnou šedou kuličku srsti, nad ní konce slechů. Zajíc. Tak jsem po něm sáhnul, že ho povytahnu a ať si běží. Ale zaběhl hlouběji do sklopce, tož sem zapřel klacíkem vsuk a zvednul jednu z vrchních příklopek, abych do něj píchnul klacíkem a vyběhl. Zvednul jsem příklopku a pod prsty mi scvakly zuby. Tož jsem honem skočil ke vsuku a vyrazil klacík, aby mi ještě neutekla pod nohama. Řeknu vám, díval jsem se pořádně a vsadil bych auto, flintu i boty co jsem měl na nohách, že to byl zajíc. A ona liška. Takže v krátkosti - letošní desátá. Kdo ví, jaké je současné znění zákona o usmrcení lapené škodné...?
Dnes zase spadlý jiný sklopec. Koukám, koukám, vevnitř nic, tak klečím, natahuju nášlapku a pořád se mi zdá, že tu něco tak jako funí. A že mě něco lechtá po ruce. Tak mrknu na pravačku a z mezery mezi kameny se šponuje hlava lasičky, usilovně se mi snaží zakousnout do palce, ale dotahla to jen na dotyk vousků, ne už na zoubky. Naštěstí :) Zabydlela se v mezírce mezi sklopcem, kameny a okolní hlínou a já jí vyrušil ze spánku. Já si snad začnu nosit středověké plechové rukavice nebo co...!:)

Tak tohle jsem si Pavle přečetl s chutí a s úsměvem od ucha k uchu!:) Jen bych si teď dával bacha, páč jak to tak mezi kamarády chodí, odveta bude jistě nebývale strašná!!!:)

Dnes mi foxl udělal radost.Začalo to včera,kamarád mi volal,že jde ven a neví kam,tak jsem ho poslal ke kukuřici,kde jsou divočáci a chodí kolem 21 h ven,jen se bez měsíčku nedalo lovit. Já ani táta nemohl,tak dostal befel jít tam a střelit prase.
Já měl na programu večeři se svojí hezčí polovičkou,vínko,prostě pohodový večer.
O tři čtvrtě na osm telefon od Standy,místo pozdravu se ptám Leží? Roztřepaným hlasem povídá střelil jsem na prase a kviklo.Povidám polovičce,že za půl hoďky jsem zpátky,Standa střílí dobře a po špringu to neodchází.
Vzal jsem foxlíka,aby si udělal snadnou barvu na osvěžení schopností.Nástřel si našel,po pár metrech barvy jak z konve a ve stopě asi 30 od nástřelu pořád dost.Oba si říkáme,to bude pohoda,aspoň nebudem v té mokré kukuřici dlouho,jenže po 50 metrech barva nikde jen otěry.V kukuřici bylo doběháno od divočáků,tak mi foxlík sešel,ale nic se neděje,vracíme se a foxlík rozvážným tempem nachází malé krůpěje barvy na zemi a zabírá jak tažný kůň jdeme po řádku,přes řádky a prase nikde,jen otěry a celkem vysoko.Ujdem po hodině a půl asi 300m a dosled ukončujem.Návrat domů a světe div se čekaj na mě akorát kyselý pohledy a nějaký výčitky.
Standa ráno nemohl neb troubil na svatohubertské mši,tak jdu z druhým kamarádem,nasadím foxla na stopu,kde jsme to večer zabalili a rozvážným tempem mě po 150 metrch přivedl k divočákovi.Byl střelený tak,že kdyby měl hlavu v prdeli,tak to bylo přímo do světla.Než si kamarád vyměnil flintu za dalekohled tak se mu prase otočilo.
Střeleno přes kýty,jedna prostřelená druhá totálně rozbitá,ale výstřel jak koruna.Celková délka dosledu cca400

ted by byla teprve ta spravna doba vyrazit a nekde se zasit u stezky a sledovat cvrkot az chvili za tmu:-),zacnou vylejzat,pujdou z lesa.....proud

Dnes ráno ve 4 hod. jsem se čistě náhodou probudil a vykoukl jsem před barák, jak to vypadá. Jasné nebe plné hvězd, tráva ojíněná mrazíkem a z lesů se ozývají nejméně 4 jeleni - ovšem tma jak půl metru pod lopatkami. Jdu zpátky domů, vařím si kávu a přemýšlím, kam vyrazit. Kolem 5. už jsem v plné polní a jdu pro čubinku. Jenže jeleni jako na potvoru zmlkli a navíc místo, kam jsem se původně chystal, je zahaleno do mlhy. Nevadí, půjdu na druhý konec vesnice, snad na tu pastvinu, kam se chystám, ještě nepřehnali krávy. Odkládám fenu pod kazatelnou a lezu hore. Omrzlá šprušlata se smekají pod nohama, musím hodně opatrně - ale už jsem nahoře. Nabíjím kulovnici, pohodlně se usazuji a prohlížím terén. Minutu od minuty je líp vidět a ke své nelibosti zjišťuji, že stádo krav s telaty je přece jen na té mé pastvině, sice zatím dost daleko v protisvahu a spíše za mnou, ale jak je znám, určitě se po rozbřesku vydají sem ke mně, aby se dostaly k napajedlu. A už to začíná, předsunutá hlídka - kráva s teletem - se pomalu přibližují. Raději obhlížím situaci před sebou, ale tam ani chlup. Po pár minutách se otáčím dozadu. V dostřelu už mám pěkných pár kusů hovězího - a světe zboř se, mezi nimi nejméně 15 prasat ! Dvě bachyně, lončák a zbytek celkem slušná selata. Přelézám přes sedačku k zadnímu okénku a rozhoduji se, zda budu střílet. Jedno sele mám sice už na pár kroků, ale za ním se pohybuje dobytek, takže nelze. Jsem zkroucený jak paragraf. Zbytek tlupy postupuje zprava doleva a pokud nějaké to sele zastaví, buď je ke mně zadkem nebo má v pozadí hovězí. Konečně usoudím, že by se na to první dalo bez rizika zmáčknout, mám ho v puškohledu asi na 80 m a čekám až zastaví. Červený bod je těsně za předním během - bác ! Marlinka jen štěkla, sele popoběhne pár kroků, padá, ale zvedá se, chce následovat prchající tlupu, po dvaceti krocích padá znovu a už jen odkazuje... Po nezbytné cigaretě jdu proň a při vyvrhování zjišťuji, že plíce jsou na několik kusů a srdce rozstřelené téměř uprostřed. To se od 243 W sice dalo čekat, ale že se sele s takovýmhle zásahem dokázalo ještě zvednout a popoběhnout, to svědčí o až neskutečné vitalitě černé zvěře ! Ošetřený kus ukrývám do vysoké trávy a volám synovi. "Ano, tati, za chvíli tam stejně pojedu s traktorem, tak ti ho přivezu !" Jdu domů, volám hospodáři a čekám. Je půl deváté, půl desáté, deset, syn nikde a ani nebere telefon. Sedám na kolo, vracím se na místo činu, selátko dotáhnu k silnici, pěkně ho usadím na nosič a tlačím velocipéd k domovu. Tam zjišťuji, že synkovi cestou upadlo přední kolo traktoru. Nikdy by mne nenapadlo, že se dožiji toho, že prase pojede k nám domů na kole a já půjdu pěšky ! Holt nic není nemožné, jak praví Toyota.

Mate pravdu chlapi,zalozil jsem obecnejsi diskusi,treba se chytne,at nedelam neporadek vsude:-).....proud

Toto je téma Dnes určené pro psaní zážitků z lovu a dalších mysliveckých činností v daném měsíci. Pokud máte pane prroud nějaké jiné téma, třeba jak funguje myslivost v ČR, založte pro ně nové vlákno, ať se to tady zbytečně nazaplňuje příspěvky, které nejsou k tématu.

Proud: No vydělává - ve většině sdružení jde většina zvěře do výkupu. Takže o tom, že myslivec chodí do lesa, aby si "nastřílel plnej mrazák"... Ročně nainvestuju řekněme 7500Kč za benzín na rozvoz krmení, dopravě ke krmelcům, zásypům atd. Pak dám dalších 1000Kč za hřebíky na opravy toho, co se v revíru rozpadlo. Pak dalších pár set za patrony, se kterýma z 95ti procent střílím jen po škodné. Ve výsledku: Za výdaje o hodnotě cca 10 000Kč a víc dostanu přídělem jeden kus srnčího, pár kačenek (protože je nikdo nechce škubat) a možná vyhraju v tombole zajíce či bažanta, na kterého si musím koupit lístky:) Žít rodiny myslivců z toho co "myslivec nastřílí a sežere", tak myslivcova rodina doslova chcípne hlady!:)

skoda ze mi figi jeste neosvetlil to neprani loveckyho pradla a prani jen v cisty vode,na "primestskejch honitbach",na to celkem cekam:-).......proud

Dikec lidicky :-),zajimalo me jak se k tomu kdo stavite:-).Taky bych nenechal zvire zbytecne trpet.Jen jsem si rikal,ze je skoda tech predatoru,ze je nemame a tim pruberem ani mit nemuzeme.Ale jak rikate,ono to chce nezapominat,ze jsme prave huste osidleny,takze by se jim sem stejne nechtelo a kdyz ,zvykli by si na lidi a delali paseku vsude. S tema dravcema chapu na jedny strane ze jsou zadouci,ale nechapu ze zadnej odstrel,treba prisne hlidanej,kdyz se hospodari....proud

to Proud: Jo jeden dobrej důvod tu je. Pokud nestřelím teď v září či v říjnu slabý kus, bude po revíru živořit ještě dost dlouho, klidně i několik (mnoho) týdnů. S průjmem a v letní srsti, jen sem tam s chomáčem srsti zimní. Pokud se neprovádí pořádně průběrný odstřel a nebo - a takové kusy jsou - prakticky nikdy nevytahuje z husté krytiny, lze takové chudáky potkat ještě v prosinci/lednu. Takže ta srna je "v kraťasech a triku" na sněhu v -15ti, k tomu ještě zesláblá od průjmu. Ona je ta zvěř odolná, hodně vydrží. Ale vydrží tím stylem, že "ještě dneska jsem ten mráz na kraji sil přežila, uvidíme, jestli dám ještě jeden další den..." Tedy nic moc. Konečná fáze je ta, že jdete po revíru sněhem pod kolena, najednou před sebou vidíte zalehlý srnčí kus. Jdete k němu, ono se zoufale snaží vstát a utéct do bezpečí, ale nemůže, protože se mu slabostí podlamují běhy a jen se chvěje v zálehu a kouká, jak mu jdete dát ránu z milosti. A to bych nikomu nepřál zažít, ani z pozice lovce, jako se to stalo mně.
V běžně fungující přírodě, kterou tu nemáme už mnoho set let, by tuhle práci za nás udělala některá velká šelma. Velké šelmy tu nejsou a už ani nikdy nebudou, tož dnes je to na myslivcovi a jeho kulovnici. Takže mám naprosto svobodnou volbu: Buď střelím a zkrátím tomu kusu peklo na zemi, které by ho v příštích týdnech čekalo nebo ho nechám pomalu umrznout.

Takhle to vždycky vysvětluju lidem zcela neznalým přírodních pochodů, když mají zájem poslouchat a dozvědět se některá "PROČ?" o myslivosti...

Zdravim :-),neco me napadlo,jak si tak ctu o odstrelech "slabejch" kusu,zadna ironie,jen nezkusena zvedavost,co by se stalo,kdyby se to nechavalo prirode? Na vysvetleni o hospodareni a vymizeni zdravy zvere namitam jen,to uz by zmizela v dobe kamenny a dnes by tu nebyl zadnej kus,kdyby to tak bylo.:-),pak tu mame mit vlky,kdyz jim vymlatite vsechno zradlo:-)))).Ne, ale vazne , je ten duvod proste to hospodareni a potazmo povinny "odvody"(fuj)?.......proud

Tak jsem včera zase vyrazil ke kukuřici. Už jsem byl v depresi, že jsem týden neviděl lišku a co je tedy špatně s naší honitbou :), když mi jedna vyběhla na druhé straně lánu. Zkusmo jsem namířil a seznal, že to nepůjde, ze stoličky jsem z ní viděl sotva hřbet za strništěm. Zkusmo jsem namířil opřený o balík, to zase nebyla na tu vzdálenost ta ideální opora pro střelbu. Kmotra se vzdalovala hrubo za hranici dvou set metrů, pročež jsem čapl trojnožku a svižně celý lán obkroužil s tím, že mi ještě vyjde tak tak rana na poslední slušné světlo. Stihnul jsem to skutečně tak tak, stihnul jsem i rozepřít trojnožku, pak ale jedné z tamních srn ruply nervy a odehnala mi lišku kamsi za horizont. To pro změnu malém ruply nervy mě a měl jsem tendenci srnu přeřadit z kategorie "chovná" do kategorie "odstřelová"!!! Ta letošní desátá liška prostě nebude jen tak zadarmo. Ráno tam šel kamarád a milá liška vyšla pro změnu na rohu, kde jsem seděl večer. Ale já ju nakonec udolám, večer ať se třese! Škodné zmar!:)

Ne dnes, ale v úterý, po dlouhých 15dnech tvrdé odvykací zkoušky v podobě státní závěrečné zkoušky, pár dnů slavení a ostatních doprovodných činností jsem vyrazil do honitby, obhlídnout, co se za doby mé nepřítomnosti událo. Kukuřice prosekaná, tak jsem musel něco posbírat do zásoby, letos je velmi chudá :-). Prasátku kukuřice evidentně opanovala v době mé nepřítomnosti i kolegové ulovili. Slyšel jsem jen párkrát zalámání ve stojícím zbytku kukuřice. Přišlo i pár kusů srnčího. Dokonce i slabší srnčátko. O víkendu je trochu potrápím a za měsíc už to vypukne, dančí říje blíží.

Depak Honzo, ta z domu nepůjde ani za nic! Ještě nikdy žádnou devastaci neudělala. Jen jednou výstřel velikosti pingpongového míčku, jenže to předtím vzalo žebra ai kost předního běhu, to je pak hned. Taky jsem si zmáčknul místní klasické ráže a žádný takový - na srnčí a škodnou mi stačí ta moje včelka.

Václave, drž se. Většina (možná všichni) z těch, co sem píší, tyhle pocity zná...

Ivo,když zvolíš vhodné střelivo a ráži,můžeš kus "rozhodit"hned na nástřelu!
Někdo ti s tím tady jistě poradí...:-)

Pane Václave, asi vím, jak Vám je... Chce to čas a náhradu...

Depaaak, tohle prostě beru, jako krajovou výjimku myslivecké mluvy a hotovo. Takže až zase střelím "srnčáka nebo kůzle, stejně ho zas dojdu rozhodit...":) A teď už se dá obracet stejně jen otava a i na tu už je pozdě...:)

U nás se rozhazuje seno, tak to dojdi Ivo obrátit.

Včera jsem pro velký provoz v revíru sednul úplně jinam, než jsem měl původně v plánu. Uvelebil jsem se - a po horizontu běží sportovec a rovnou kolem kukuřice. Himl! Sedím dál, na spodní straně kukuřice se objevilo bernské salašnické psisko a pobíhá po louce. No ja se na to... Za dalších pět minut na spodní straně kukuřice vybíhá sportovec. Zjišťuju, že pes a běžec patří k sobě. Pes dostává "řádně domluveno", že zdrhnul, aspoň že tak. Ale liščata z kukuřice už evidentně nevylezou. Za dalších pět minut se tahle dvojka zjevila zpoza kopce rovnou přede mnou. Himl hergot fix laudon, do p....e k...v sedm! Nicméně jsem byl na sebe hrdej - nehulákal sem, nenadával, prostě jenom kývnul na pozdrav a seděl dál. Ten běžec má na tu přírodu taky právo a hlavně i toho psa srovnal, tak musí mít člověk trochu pochopení. Pak už byl relativní klid, opodál vytáhly čtyři kusy. Koukám dalekohledem, komplet přebarvená dvojčata, máma nikde, asi se jí nechtělo z vysoké trávy. Druhá dvojice je pro mě zajímavější - srna a srnče. No srnče...být konec května, bylo by veliké tak akorát. Prohlížím ho na 12x a k té mimořádné fyzičce vidím, že je ještě navíc usr.né, až běda. Napínáček, odjistit a čekám. A čekám. A čekám. Napřed stálo dost na ostro, pak na mexickou ránu, pak zase za bodláčím. Až jsem musel sundat flintu z ramene a odpočinout si na ruce. Nakonec se přeci jen uráčilo srovnat naširoko a po krátkém zamíření třeskla rána. Savažka úřaduje jak se patří, srnče zmizlo a vidím jen odkazující běhy. Čekám, pro jistotu semtam kontroluju nástřel a z dálky se ozývá další hlasitá rana. No vida, tak nejen já. Na nástřel jsem se prošel 150-160m, zásad na zadnější komoru, rozstřelil jsem játra, škoda. Pocty zvěři a hurá do klubovny, odnesl jsem ho za běhy jako tašku. Spíš taštičku. Zanedlouho přijíždí i kolega, pro změnu s paličkáčem, to byla ta druhá rana. Lovu zdar!

Předevčírem jsem vyrazil k lesu na strniště obhlídnout vyhublou srnu, co by tam měla chodit. Srnčího vyšlo dost, ale ona srna nikde. Ještě za světla vyšla tak 100 m daleko liška, popoběhla ke sloupu v poli a posadila se asi tak 120 m ode mně. Chvíli jsem ji měřil v puškohledu, ale nemohl jsem se nějak srovnat, ona seděla naostro zády ke mně, tak jsem ji nechal odejít, bohužel pro lov a naštěstí pro ni se vydala na druhou stranu, než jsem seděl já. Včera jsem si sedl o posed dál, kde vyšla večer předtím ta liška, ale kromě srnčího nic a ani divočáčci v lese do tmy nechrochtali. I když jsem v oněch místech, kde už jsem poměrně dlouho nebyl, nic neulovil, tak obě čekané byly velice hezké, pač jsem byl v místech, kde je naprostý civilizační klid a pěkný výhled.
Dnes jsem si byl vystřelit ze samonabíjecí kulovnice Browning BAR v ráži .300 WM s kolimátorem Meopta Meosight. Kromě toho, že Browning je pěkná flinta, tak se s ní i příjemně střílí, pěkně vyvážená, dobře se drží. Kolimátor je do těch 50 m velice šikovná věcička, když je za tečkou černej flek divočáka, tak se člověk zvyklej z puškohledu přeci jen mnohem rychleji chytí a cítí se tak nějak jistěji, než při střelbě přes pevná mířidla. Navíc vidí všude kolem, což taky není k zahození. Být to na kulovnici v ráži .308 :-), tak by si s tím člověk i pěkně zastřílel. Ještě bych se tedy zmínil o ráži .300 WM, pač je to moje první zkušenost z takto silnou ráží - střílet se s tím dá, je cítit hodně energie a musí člověk pečlivěji zakládat do ramene, jinak teda dostane (ne)slušnou pecku... ale (třista)osma je (třista)osma - abych uspokojil obě strany :-).

Dnes jsem viděl další dvě hejnka koroptviček, oboje po devíti kouscích. Večer při návratu z čekané jsem přizastavil na hranicích revíru. Na našem i sousedově kolem deseti kusů srnčího a deset zajíců. Je to radost, když je ta drobná vidět!

U nás je to ještě rozcourané, až se to srazí do tlup, přijde moje chvíle. Vyhubliny, mrňavá srnčata, kusy v letní srsti, člověk je pak má jako na dlani a má krásné porovnání proti ostatním kusům...

Eriko Lovu zdar! Vidíš, já ti to tehdá na myslivosti-lovectví říkal, že v půlce září se ještě dají potkat puntíkatá srnčí mrňata...

Dnes jsme s kolegy prohnali kukuřičné pole, které je rozdělené průseky.V poli nebyla ani štětinka(listy začínají šustit takže asi podnikají jen noční nájezdy:-),takže z akce bylo takové proluftování před obědem, pro nás i pro pejsky.Včera jsem se vystrnadil před čvrtou ranní z pelíšku na raní čekanou.Celkem jsem viděl 7ks sik.Tři kusy jelen, zbývající pro vzdálenost a viditelnost neobeznány.Z těch třech si to dva mlaďoši začali rozdávat v přetlačované asi 30m ode mne.Tak jsem se pěkně bavil a oni též.Poté za rozednění jedna mladá srna a pěkný srnec šesterák, žádná lištička.Myslivosti zdar!

Normálně ,pokud jdu v zeleném a s flintou,psi čekají a nijak se neradují,protože vědí,že je nevemu.Stačí ale vzít píšťalu a vodítko a je obrovské radování. Proto mi bylo divné,jak si včera vymysleli tu naháňku...

Dnes se mi zbláznili psi!Vrátil jsem se ráno v sedm z lesa,manželka jela do práce ,zavřel jsem za ní vrata a šel pustit smečku z kotců.Obrovské radování,je ráno,vůdce smečky v loveckém a s flintou,navrch dýchl podzim,tudíž závěr jasný:"Jde se na naháňku!"Nedokázal jsem jim to vymluvit,ještě za 20 minut kníkali na dvoře a skákali na dveře!Když jsem odjížděl za hodinu pracovat,uraženě mne sledovali a nebavili se se mnou,protože jsem podrazák(dle názoru jejich zrzavých hlaviček).Horší jak malý haranti!

Nepovedená rána a ještě horší dosled II.

Dnes mi volali sousedi, že se prasátko našlo. Asi tak sedmdesát metrů od místa, kde jsme ztratili stopu, kupodivu ale už venku z kukuřice. No a teď se podržte - nízká zadnější komora, vstřel ale s jistotou před bránicí, výstřel za ní. Otvor ucpaný střevními kličkami, proto asi ke konci ta absence barvy. Takže mi to moc hlava nebere. Porušená bránice a vstřel před ní = teoreticky pneumotorax. Ustřelený kus jater = masivní krvácení. Jak s tímto poraněním mohlo odběhnout kilometr a být živé ještě minimálně po sedmi hodinách... ?

Včera k večeru jsem konečně vyrazil na čekanou. Vítr foukal slabě , ale stálým směrem od SV. Vybral jsem si místo podle větru a čekal. Ještě za světla, před osmou hodinou. Začaly poplašeně křičet sojky a potom se přidali i kosové. Blížilo se to přímo k mému stanovišti. Když jedna ze sojek přilétla na strom, pod kterým jsem seděl, měl jsem již připravenou a podloženou kulovnici. Za několik sekund to zašustilo a na průsek vystrčila hlavu rezavá kmotra. Nebyla to těžká pozice. Vzdálenost asi 35 metrů, dobrá poloha v sedě , kmotra na široko a světlo. Zůstala v ohni, po ráně na komoru. Potom se na chvíli setmělo, počkal jsem ještě na měsíček a vydržel jsem až do půlnoci, ale už se nic zajímavého neodehrálo. Zdar Karel

Myslím, že na velikosti selat tak moc nezáleží - jde o povahu bachyně, její momentální náladu a hlavně o ten nářek. Když mi sele zůstalo v ohni, nikdy jsem se nesetkal třeba jen s náznakem jeho obrany, ale jednou jsem na sněhu šoulal za tlupou, nepovedla se mi rána a vzal jsem sele přes obě kýty. No a to se mamince sakramensky nelíbilo - hned se vyřítila proti mně, zastavila asi na 25 kroků, vyhrožovala a koukali jsme na sebe - já samozřejmě přes puškohled. Ani nevím, jak dlouho to trvalo - mně to připadalo jako věčnost. Nakonec si ten útok přece jen rozmyslela a odběhla za zbytkem tlupy. Snad proto, že sele zmlklo - dokud se ozývalo, věřím tomu, že kdybych se pohnul, zaútočila by. Jojo, před statečností černé klobouk dolů... A samozřejmě Lovu zdar !

Jarda loví s RWS Evo.

Jardo Miňho - prosím upřesni s čím jsi střílel, 308 w je jasná,ale dále? Tuším,že jsi říkal že používáš nějaké jednojaderné co dělají jen hříbek a dobře prostřelují.Obdobný případ znám i s jinou ráží.Díky.

Radku, ty jsi lovec, klobouk dolů.
Lovu zdar!

Taky jsme letos dvě nedohledali, ale s ranami spíš škrádnutí. To nás ale neomlouvá. Není nad dobrého psa, ale raději připnutého na řemeni. Nám takový specialista chybí.

Nepovedená rána a ještě horší dosled.

V sobotu ráno bylo ideální čuníkové počasí, tak mě to vytáhlo ven ve čtyři. V ještě stojícím ječmeni bylo kolem hrany kukuřice živo, čuníci lezli po jednom nebo po dvou ven dovnitř, ven dovnitř, pořád dokola. Došoulal jsem si tak na 80 m a v půl šesté jsem se rozhodl střílet. Přes plamen z laufu jsem toho moc neviděl, ale žuchnutí kule bylo slyšet zřetelně. Krátké zalámání v kukuřici, potom ale jakoby slabé odkazování a ticho, tak asi leží. Do úplného rozednění času dost, tak jsem se pokusil našoulat ještě druhého čuníka, který vylezl vzápětí na druhém konci pole, ale to už bych chtěl asi moc. Vrátil jsem se tedy na nástřel obhlédnout situaci. Na nástřelu kus jater jak půl dlaně a barvy jako kdyby tam někdo převrhnul kyblík, červená cesta pokračovala i do kukuřice a dalších dvacet metrů v ní. Do 100 metrů musí sichr ležet, ať si užije i pejsek, pro jistotu jsme ale vyrazili víc jak hodinu a půl po ráně a mezitím přijel i kolega, který předtím seděl kus dál. Kolega měl stejný názor, že leží někde kousek před námi, tak jsem pustil psa navolno, abych potrénoval hlášení u zhaslého kusu. Jenže ouha. Asi po padesáti metrech jsme našli hodně pobarvený záleh a pes nikde slyšet nebyl. Když jsme našli druhý záleh, začínalo nám být jasné, že je všechno špatně a to už jsme ušli po barvě hodně přes sto metrů. Označili jsme tedy místo poslední barvy a vyšli řádkem ven na cestu. A pes pořád nikde a slyšet taky nebyl. Požádal jsem tedy druhého kolegu, aby za hodinu přijel s jezevčíkem a vydal jsem se kolem 60 ha pole hledat mého foxíka. Ten se po půl hodině volání vynořil celý od barvy a cítit byl, jako kdyby žil odjakživa v prasečáku. Takže to bylo ještě horší, tlačil prase před sebou a kdoví ,kam až. Odvezl jsem ho domů a za další hodinu a půl jsme se vydali do kukuřice s jezevčíkem. Barvy bylo méně, ale pořád by se dala v pohodě sledovat i bez psa. Jenže další záleh byl v hodně mokré hlíně, rána se zaplácla a už to byla práce jen pro psa. Naštěstí si prase bahno o stvoly kukuřice zase otřelo a začalo znovu barvit, sice nijak výrazně, ale dalo se ověřit, že nás pes vede správně. Barva na stvolech a listech byla zaschlá, což nám dávalo naději. Jenže potom přišel další záleh a od něj barva opět úplně čerstvá, co značilo, že jsme prase zase zvedli a zase ho tlačíme před sebou. Dosled jsme tedy po dvou hodinách znovu ukončili. Po čtvrté odpoledne bylo téměř jisté, že čuník zhaslý, tak jsme se vydali s kolegou znovu, tentokrát bez psa. Barva už ale téměř nebyla, sem tam jako od špendlíkové hlavičky, zřetelná ale byla těžká stopa. Jenže po dalších dvou stech metrů jsme se dostali k bahništi, které bylo zlítané křížem krážem a tam jsme se definitivně zasekli. Jít znovu pro psa nemělo cenu, byly tam úplně čerstvé stopy, ještě teplé zálehy, tak velký přeborník můj pes není, aby se při absenci barvy nenechal strhnout a nešel po teplé stopě. Čuník zůstal v kukuřici a bohužel až když začnou sekat, se dozvím, kde skončil. Beru si z toho ponaučení, že při zásahu na játra počkám příště s dosledem alespoň půl dne, protože jak je vidět, ani třistaosma není všemocná :-(
Kdybychom do kukuřice nevlezli už po hodině a půl, zhasl by čuník pravděpodobně v prvním zálehu, který byl od nástřelu cca 50 m. Jenže člověk je nepoučitelný. Hodně podobná situace se mi přihodila před tuším dvěma roky v noci na sněhu.Také játra na nástřelu, také chlístance barvy, tak jsem šel hledat po půl hodině.Třicetikilové sele udělalo čtyři km, našli jsme ho až druhý den ráno u sousedů.

Včera večer a dnes ráno jsem vyrazil na obeznané srnče ke kukuřici. Včera večer jsem neviděl ani chlup, akorát 30 metru ode mně na strom padl takový ten létající lampión, co zapaluje lesy :-), padlo to jako paragán na samostatný strom až jsem se lek :-). Po setmění byla moc velká tma, tak jsem na divočáky nečekal s tím, že vyrazím ráno.
Ráno jsem vstal už kolem půl čtvrté a vyrazil o kousek dál, než včera večer. Vidět bylo pěkně, pač přes mraky svítil měsíc, ale s divočákama to nebylo nijak žhavé, na chvíli jen jedna tlupa šla podél lesa. V půl šesté si to ani né 100 m od mé kazatelny z lesa do kukuřice kráčel samotný divočák řekl bych přes 150 kg. Je zajímavé, že každý rok u kukuřice, ať je kukuřice zasetá kdekoliv, vidím alespoň jednou takovýto velký kus, což je asi jako všude poměrně vzácnost. Do rozednění už jsem nic neviděl. Až ve čtvrt na sedm před posed přišla srna s 7,5 kg srnčetem, tak jsem srnče ulovil.

Tak dnes slabučké srnče-srnečka necelých 6 kg.Obeznané asi před týdnem.Chodilo se srncem,srna se srnčetem ho odbíjela.Pozoroval jsem to já i kamarád.Částečně puntíkaté,bez známek přebarvení.Napískáno na hlas srny ze vzdálenosti 400m na 119.
První kus,co mi odešel z nástřelu po 222 rem,cca 40m.V první chvíli jsem si myslel,že jsem netrefil.Odběhlo bez známek značení,po 40 m se zastavilo,upadlo a bez odkazování zhaslo.
CZ 527 222 REM přebíjené střelivo, střela SIERRA 3,6 g.

Začaly mi blbnout žlučový kameny/ky/ dnes už je to trochu lepší tak se půjdu podívat na čuníky.Kolegové tvrdí že nechtěj ven z kukuřice no se ukáže.