Myslivecké fórum

Je zajímavé, že jak Penzum, tak tyto stránky přejímají ilustrace z jedné staré učebnice myslivosti. Ta byla původně dvousvazková, jeden svazek text, druhý svazek obrazový materiál. Zase jednou nejsem doma, zase jednou nešáhnu do knihovny, abych se podíval, kdo je autorem...?
Proude: Správně tě Figi napomíná, jak u spárkaté, tak pernaté vždy a jedině "pacička" - věř, že se tím u myslivců nesmazatelně zapíšeš!:)
Když jsme u té mluvy, cituji z loňského honu: "Hele, když na mě poběží kuna, tak ju střelím normálně do ksichtu, ne?" A ať se konzervativní dodržovatelé mysl. mluvy třeba ukoušou, nejen já šel při na soudu do kolen a budiž to "autorovi" odpuštěno. Všem nám ten záchvat smíchu o pěkných pár let prodloužil život:)

Prroude, to chodidlo se rozhodně neuč, s tímhle slovem by sis u myslivců udělal ostudu.

A právě ty náprsenky jsou někdy tvarově něco mezi. Ani jen pod krkem, ani úplně na běhy. A pak babo raď. Té na videu se zespoda na běhy jaksi nepodívám:)

U lesaček variabilní opravdu je. Měl jsem první lesačku s nevýrazně světle žlutou náprsenkou a šedohnědým tělem, místy s výrazným nádechem do khaki zelené. Pak jsem ulovil velkého kuňáka s náprsenkou jako pomeranč a tmavě hnědým tělem. To byly extrémy, ostatní něco mezi. Skalačky však všechny světle šedou podsadu a pesíky tmavě šedohnědé, jen více či méně do černa. Náprsenky bílé jako sníh. A pak tu jednu záhadu... Jinak v neděli v naší honitbě padla první letošní skalačka - první významnější úlovek mladého kolegy.

Barva náprsenky kuny skalní je typicky bílá, ale celkem běžně u samců může být i nažloutlá. Rozhodující je vždy jen tvar. A je to základní a naprosto spolehlivý rozeznávací znak za všech okolností.
Žádní kříženci nejsou.
Zbarvení kun je celkově dosti variabilní, ne tolik, jako u lišek, ale zbarvení srsti není znakem pro rozeznání obou druhů kun.

Ivo, v té klubovně, nebude to náhodou "pivoň"?:o)

Máme v klubovně jednu vypreparovanou. To jsem zvědavý, čeho se na té doberete:) Ani kočka ani pes jak se tak říká. Do konce týdne ju snad vložím do galerie. Jinak když se může křížit tygr se lvem, nevím proč by to nešlo mezi dvěma poddruhy kuny. Byť by to byla jenom dále neplodná hříčka přírody...

V Myslivosti jsou občas k vidění obrázky p. Nasvětila, pěkné, což o to - jen jednou jsem se zarazil. Kuna, zbarvení hnědé bez příměsi šedi, citronově žlutá náprsenka - člověk by řekl typická lesačka, že ano ? Ale to, že pan malíř jí tu žlutou náprsenku pěkně protáhl na oba přední běhy, to mě praštilo do očí... Na Ekolistu jsem se zase dostal do sporu s jedním přispívatelem, který velice zasvěceně a odborně prosazoval názor, že již vícekrát viděl /a snad i ulovil, to si již přesně nepamatuji/ křížence obou druhů kun, což je podle mě stejně pravděpodobné, jako kříženec zajíce s králíkem nebo pivoň horský. A dovoluji si tvrdit, že kunu lesní od skalní lze poznat i po hmatu v absolutní tmě, kdybych náprsenku vůbec neviděl.

A co čenich ?

Podle barvy lesní, náprsenka už tak jednoznačná není že...:)Ale měla by to být lesačka, na běhy jí to nejde.

Na straně 26 videi jedna je - jaká - skalní či lesní ?

No dobrý, tak teda oháňka od prostřední čáry...a hlava v příkopě. Víc neuberu ani mě nehne! U nás jsou nějaký kuny, žádný chcípáci jak třeba někde u Jaroměřic (Eriko) nebo co já vím, u Brna (Radku). A uvidíme, zda platí to o těch potrefených husách...:)

Ivo,to ja ti tak jednou rybarim u nas na rybnice,policajt vylit,ja seknul a tahnu........a ona to nemecka motorka jeste z valky,a jeste svitila:-)........proud

Jestli to nebude tím, že skalačky se více drží lidských obydlí a udolaná vzduchovkou v kurníku chovatele domácí drubeže se do statistiky tak nějak nepočítá :-).

Omlouvám se, špatně jsem se vyjádřil - měl jsem napsat "před východem slunce", nebo "za ranních červánků" - bylo to prostě v té první ranní hodině, kdy se už může lovit.
Karle, kamarád před několika lety chytil za zimu na zahrádce na hnoji 7 skalaček. A návnada ? Meruňkový kompot ! Je zajímavé, že i lesačka údajně preferuje sladkosti před masem, jak to pěkně popsal Fric v knize "Kudu větevnice" - a z vlastní zkušenosti s ochočenou skalačkou dodávám, že můj Kudýnek se dokázal pěkně ožrat červeným vínem - bílé mu nešmakovalo, a byl tak agresivní, že mě málem pokousal, když jsem ho chtěl zavřít do klece.

Máme v revíru jedno takové místo, které přiléhá k zahrádkářské kolonii, kde kuny nachází útočiště hlavně na půdičkách zahradních domků . Za poslední dva riky jsme jich tam s kolegou ulovili možná 15 – 20. Máme ve vzdálenostech do 300 m několik míst, kam chodíme docela pravidelně. Nejčastěji jsme zde ulovili kuny při noční čekané na divočáky., Ale už jsem tam ulovili několik kun i za denního světla, poté co byly hlukem „vypuzeny“ z nějaké půdy a hledaly spásu útěkem do lesa. Jako nejlákavější nebo nejspolehlivější újeď se jeví sladkosti. Sladké staré pečivo z pekárny, kde jsou všelijaké marmelády, rozinky a ovoce jim tuze voní. Mimo jedné lesačky se jednalo vždy o kuny skalní. Také potvrzuji Honzovo slova o tom kolik toho kuna za noc naběhá. Pokud se na obnově vydáte po její stopě, tak se budete doslova potkávat a potom zjistíte, že jich tam není habaděj, ale že to je třeba jen od jedné jediné. Zdar Karel

U nás taky převládají skalačky. V jakém poměru, to si netroufám říci, ale skalaček jsou plné i vesnice a města - aspoň pro Trutnov to platí stoprocentně. Ale letos se mi stalo - poprvé v životě - že když jsem jednou ráno před rozedněním jel přes naši dědinu na kole, jukala na mne uprostřed vesnice mladá, ani ne poloviční větevnice. Kdyby to byla skalačka, vůbec bych se nedivil - ale mladá lesačka v obci, za rozednění, 400 m od nejbližšího lesa...

Hromady klestí, metry větví, staré seníky a stodoly, to jsou všechno jejich pelechy. Bohužel je problém je z tama vypudit a střelit. Ani nejmenší pes nemá šanci se za nima protáhnout do každé skulinky.
Nejhorší jsou zkušené kuny co "už to znají". Obstoupíte úkryt, pes se dobývá dovnitř, kuna vykoukne, zaběhne, vykoukne jinde, zase zaběhne. Tím si zkontroluje rozestavení střelců, pak vypalí jak střela a...zdaleka ne vždy jí i šesti ranama trefíte.
Jinak je podstatný rozdíl mezi kunou lesní a skalní. Kuna lesní je vždy výhra - z úkrytu vystřelí zpravidla během pár vteřin a míří po nejbližším kmeni do korun stromů. Zato skalačka zpravidla drží 5-10-15 i více minut a kdepak ven. Což je zlo, protože pozornost ochabuje a při hozené ráně kuna oproti lišce při stejné úprkové rychlosti poskytuje sotva třetinový cíl.
Taky to chce obcházet zavčasu. Není nad to najít kunu ve čtyři odpoledne a kuna pak vybíhá prakticky do tmy. A vy víte že např. v 16:45 už je to přesně hodinu a minutu po západu slunce a i kdyby před váma na pařezu panáčkovala, tak zkrátka nesmíte střelit! Ať žije naše legislativa:)

Domnívám se, že lesaček u nás přibývá a skalní je ve vsi hojnější, podle obydlených chalup a také možnosti snadnější kořisti.Sníh hodně ukáže, ale slušný pejsek ještě víc.Léta mám ČF a každému jsem musel odházet a přeházet pár hromad klestí a kamení aby se naučil dávit.Ale hlavně mě upozornit, kde se tato šelmička schovává.

Ivo, u nás se v revíru s kunou moc nepotkám. Na čekané jsem jí za letošní rok viděl všeho všudy 2x. Zato vesnice je jich plná. Tím samozřejmě neříkám, že v revíru nejsou. Jejich ehm... pobytové znaky jsou vidět hojně, ale před flintu né a né přijít. Co se týká nemnohých našich úlovků, jednoznačně převažují skalačky.