Myslivecké fórum

Já to říkám furt - ženská do kuchyně nepatří! Dá se využít na spoustu jinejch věcí, ale do kuchyně, to ne. Vaření je láska i koníček - to ženský nezvládaj...

Matěji, takovéhle knedle bych buď použil na ryby nebo bych je vyvezl na vnadiště - aspoň by ses mohl pochlubit příkladnou péčí o zvěř, knedlíčky servíruje divočákům asi málokdo.

Včera jsme měli další naháňku v kukuřici, od minulého týdne zase o dost více poleháno a že to je asi větrem, pač v turkyni ani v lese ani štětina :-).

Tak to mam danka nekde v rodine,protoze se muzu po letnacich utlouct:-))))

Včera večer jsem se málem ustřelil. Sedím na posedu u louky, kde jsem připravil vnadiště pro prasátka - půl pytle smetků ze sila, kukuřici v barelu a ryby - a jelikož to během dvou návštěv bylo vše vymeteno do posledního zrnka a víc té lahůdky jsem momentálně neměl, nosím tam jablka. No a včera krátce před 20. hod. se mi tam objevila mohutná laň s kolouchem a za nimi vyšla další laň, o poznání slabší. Původně jsem myslel, že je to čiplena, ale ta hlava se mi zdála dlouhá, tak jsem je delší dobu pásl, než znovu zmizeli v lese. A po chvíli ty laně vylezly znovu - jenže už nebyly dvě, ale tři a každá s kolouchem. Tak jsem rád, že jsem nevystřelil a hodlám jim dát pokoj i do budoucna - kde jsou holky, tam se tancuje, čas říje se pomalu ale jistě blíží a jak říkal J.A. Komenský, všeliké to kvaltování toliko pro hovada dobré jest, není proč spěchat. V posledních letech se nám nikdy nestalo, že bychom nesplnili plán lovu holé vysoké, ale s jeleny to bývá horší.

Taky jsem se podobně kochal a dnes na něj nemůžu narazit. Jen tak dál,je to vzrůšo.
S pozdravem J.T.

Včera jsme měli náhánku v kukuřici. Brali jsme asi 19 ha lán. Zpočátku nic moc polehaného, divočáci nikde. Za půlkou už to začalo být horší, když jsme byli asi 200 m od konce, kde už je to více polehané, šla napříč přes kukuřici před řadou honců tlupa asi o jedné nebo dvou bachyní a přibližně 5 selat. Soused nalevo střílel, já už jsem to nestihl. Divočáci přešli zlevé strany kukuřice doprava a podél lesa v kukuřici zpět zase doleva a pak asi skrz, na kraji po nich padla ještě jedna rána. V lese jsme vzali ještě houštinu poblíž, ale tam bylo jen jedno sele, jeden kňour a jeden lončák, padly dvě rány, celkem tedy 4, ale nic se neulovilo.
Nicméně to byla zajímavá zkušenost, pač naháňky v kukuřici jsem se účastnil poprvé - není to tak hrozné, ale bylo tam jen pár prasat, i když polámané jako od 50ti - takže to nemohli udělat divočáci, ale sucho, rostliny jsou ve špatném fyzickém stavu a lámou se sami :-).

Zdravím Vás přátelé a Radkovi přeji Lovu Zdar!
Já jsem dnes využil měsíční noci a okolo půlnoci s mladším jezevčíkem v autě vyrážíme na posekané strniště u kukuřice. Dojedu na místo, popadnu kulovnici a vystoupím z auta. Otočím se k posedu a spadla mi brada. Na vzdálenost 50m mám celý růdl prasat, ani mé docela slyšitelné bouchnutí dveřmi je nezradilo.
Mám jedinou možnost se dostat k žebříku a pokusit se ulovit z něj, jinak nemám přes větve a kopřivy čistý výhled a nechci riskovat špatnou ránu. Pomalinku se snažím došoulat k žebříku, kde mám dobrou oporu, už mi zbývají 2m, jenže černá zatáhla do krytu a bylo po lovu. Celá rodinka divočáků se odebrala do nedalekého zarostlého rybníka a slyším, jak si dávají koupel. Najednou za mými zády kroky a šustění trávy. Pomaličku se otáčím na sedačce a ona paní bachyně a ve větším kruhu obchází auto a zjišťuje, vo co jako jde!? Pes se mohl v autě zbláznit. Tak a je vymalováno, můžu jet domů. Já blbec jsem měl mít auto o nějakých 50m níže a bylo vše v pořádku. Inu, myslivec je stále hloupý a stále se musí učit...
Přemýšlím, kam se přesunu, když slyším pohyb na strništi. Baška a dvě selátka, sotva přelezla vymlácenou slámu z kombajnu. Nechávám je odejít bez rány...
Pak se vše uklidnilo a já se rozvalím na sedačce a užívám si klidu. Občas kontroluji místo, odkud černá velmi často vychází na pole a najednou se mi na kraji louky zastavují čtyři kusy černé. Dalekohled letí k oku, baška a tři selata. Na nic nečekám, kulovnici do ramene a opírám se v oknu kazatelny. Jenže mám malé zvětšení, nemohu se s kusem srovnat. Přetáčím na puškohled na osmičku, ale také to není ono. Nedá se nic dělat, dávám maximální zvětšení 12x. Sele mám jak na dlani, ale jelikož mám starý typ Meostaru, zvětšila se i tečka... Dobu s tím laboruju, ale dopadlo to dobře, jedno ze selat stojí na kufr, k druhé hodině ranní jde rána z osmičky. Neslyším úder kule, to mě trochu znejistělo, ale do lesa odbíhají pouze 3ks. Trochu se uklidním, říkám si, je to dobré, někde tam bude, když tak mám sebou mladého jezevce.
Pomalu slézám z posedu a jdu na nástřel. Dobu nemohu nic najít, proto se otáčím a jdu k autu pro pejska na dosled. Na sele jsem málem šlápl. Pěkná ranka, za plece, čisté, nerozbité. Pocta ulovené zvěři a na kraji pole sele vyvrhuji.
Jenže se mi nechce domů! Jsou dvě hodiny ráno, měsíc svítí, viditelnost dobrá, tak selátko zatahuji k jedné noze kazatelny a znovu usedám.
V kukuřici začíná být živo, slyším mlaskání a kvikot selat. Slézám tedy z kazatelny a pomalu šoulám k autu. Dalekohledem koukám ke kukuřici, ke které je dosetý asi 50m široký lán pšenice. Vidím jedno velké prase a několik menších hřbetů. Selata tak okolo 20kg. Krásně se mi vyrovnali do zváleného fleku, já se snažil mířit a mířit, jenže bez šance. Mířil jsem do měsíčku, neměl jsem šanci a nějak si nadejít, to nešlo...
Tak jsem je dobu pozoroval, pak mi tam přišel jiný rudl, bašky na sebe výhružně mručeli a okolo půl čtvrté vše zatáhlo do kukuřice a byl klid jak v hrobě.
Naložím tedy selátko a uháním k domovu. Vyvržené sele, ve škáře, s hlavou a běhy, vážilo 10kg.
To vstávání stálo to za to, Diano a Huberte, Lovu Zdar!

Tak jako po zabíjačkové polévce PRDELAČCE,játrech a jelítkách

Jo strejdo, slezina, to je ten jazyk v tom břuchu :-). I po těch pár vyvrzích, co mám za sebou, tak občas narazím na nějakej orgán a divím se, kde se tam vzal :-).

Strejdo, v našem věku visí už i jazyk, to bys pak vypadal "potróble":-))

Radku, Lovu zdar! To myslíš slinivkou nebo snad slezinou? :-)

Já vždycky hledám sám, ale když dojdu k lesu a tam většinou od kraje hned metrové kopřivovo-babkové šáší, tak jsem s hledáním u konce :-), protože i kdyby ten kus ležel jen pár metrů v lese, tak tam prd bez barvy najdu. Včera sele odběhlo tak 20 metrů a barvilo až posledních pár metru, protože bylo střeleno zešikma přes komoru a výstřel byl ucpán sl... :-) (takový to tmavý jak játra a podlouhlý jak jazyk :-)).

To není živé sele, ale (skoro) živá váha, to je rozdíl :-).

Včera jsem seděl u kukuřice, řeknu vám, letos je ta turkyň u nás nějaká marná, včera jsem u ní čekal a až v půl dvanácté to začalo šustit a kvičet, prošli kolem mě v kukuřici a vyšli daleko, šupky do vojtěšky, kde nebyli ani vidět a pak už jsem slyšel jen chroustání a pokvikování, když jsem šel kolem domů. Ale cestou zpátky jsem viděl na strništi po řepce z druhé strany kukuřice další tlupu, ale to už bylo kolem jedné v noci, tak jsem si říkal, že dneska si je pěkně s kolegou vysedíme.
Dnes jsem vyrazil nakonec sám ve čtvrt na devět na posed na rohu lesa, jak jsem před měsícem tam čekal na rozhraní řepky a pšenice a prd ulovil, a kde jsem včera v jednu viděl zhruba chodit ty divočáky. Když jsem šel po poli tam, slyším v lese praskání, tak si říkám, že tam zase někdo chodí. Usadil jsem se na posed, poměřil v puškohledu vzdálenosti - když tam byla řepka, tak se mi ty všechny vzdálenosti zdáli bližší než teď, ale co už :-). Za 20 minut najednou slyším šustění pod duby a na strniště po řepce z jedné stěny lesa vychází samotný divočák - zprvu jsem si myslel, že je to Ferda, před třemi léty když tam byla kukuřice tak tam chodil samotnej středně velkej divočák každý večer - než ho někdo odpráskl. Ten dnešní ale byla jednoznačně bachyně, chodíla 50 m od posedu a větřila. Po chvíli to začalo šustit u druhé stěny lesa, tak jsem se na posedu otočil o 180 stupňů a na strniště vyběhlo pět slušných selat, chvíli jedno vybírám a pak mačkám spoušť. Selata se rozprchávájí a zabíhají do stěny, na strništi nic neleží, ale slyším sele odkazovat někde v listí, ještě to chvíli šustí a pak je klid. Slézám, hledám nástřel a barvu, ale nic, tak hledám sele, ale nic, tak volám kolegu, který mi s drobnými potížemi sele nachází 20 m od nástřelu. Sele uloveno před devátou mělo na letošní poměry slušných 21,5 kg živé váhy.

Honzo, Lovu zdar ! Já mám jednoho z mých nejlepších srnců - vidláka se skoro černým, bohatě perleným parožím - rovněž "připískaného" ze vzdálenosti dobrých 400 m, kde se procházel a vyloženě hledal přímo na státní hranici. A bylo to 22.8., čili teoreticky taky už po říji. Ale to bylo někdy v 90. letech.

Dnes se belhám jako Fesoj,nějak mi narostl hrb,či co.Sice jsem se nikde neválel jako Pepa,ale pod vsí se válelo prasátko po srážce s dodávkou a mne PČR vzbudila,sotva jsem usnul.Prý"je obrovský!"Měl ten lončák 62 kg,trochu vadilo,že právě vylezl z kaliště.Ráno stáhnout a rozčtvrtit na podíly a nějak mi při tom nastydl chrbát.Už jsem spíš jak krůtě než jako Zajíc(Lepus horribilis).
P.S.Pepo,o tvém pádu jsem slyšel,prý šla vlna tsunami Úpou po Labi až do Děčína!Psali to v Blesku...:-)

Radku a Romane.Přeji Vám Lovu zdar.A Radku Tobě navíc děkuji za pomoc s přihlášením.

Včera s večerem usedám na jednoduchý žebřík, který je u pole s pšenicí, vím, že tam bydlí čuníci, ale zatím vždy odešli za žírem tam, kde jsem zase neseděl já :-)
V klidu sednu, nabiju osmičku a kontroluji nastavení puškohledu. Nesedím snad ani pět minut a čunící o sobě dávají hlasitě vědět. Selata se honí v trnkách, občas je slyšet čvachtání vody. Jsem v klidu, ještě je hodně vidět a baška je ven ještě určitě nepustí.
Okolo 3/4 na devět se dovádění selat přibližuje a najednou mi jedno prasátko vyběhlo před posed. Flintu mám už v rameni, ale nějak se mi velikostně nezdá.
Prasátko nečekalo a odskočilo. Tak a mám po úlovku! Jenže čuníci se rozhodli prozkoumat terén pod posedem, na kterém jsem seděl. Vidím, jak se hýbou kopřivy, selata asi berou hlemýždě a pěkně u toho mlaskají. Čekám každou chvilku, že mě bahna natáhne. Najednou se z krytu kopřiv opět vyloupne sele!
Beru jej do puškohledu a na ukrutnou vzdálenost cca 4m jsem odmáčkl. Sele zůstalo v ohni a jak tak přebijím, do prvního přislíku u žebře to v plné rychlosti napálilo jedno ze selat. Měl jsem co dělat, abych se tam nahoře udržel. Být to bahna, už se válím dole v kopřivách:-) Lámu dubové úlomky, pocta ulovené zvěři a s radostí odjíždím domů. Lovu Zdar!

Včera večer dva kolegové střelili srnce, třetí kňourka z rudlu, který jsem viděl i já. Dneska ráno zasedám na sedačku do porostu bylinek, cibule, jitrocelu a jiného "bordelu". Zajíc mne upozorňuje na nějaké nebezpečí. V bylinkách loví myši liška.Po minulé zkušenosti s minimagnumem odmačkávám na vzdálenost cca 50 metrů kuli.Kety ještě kmotru po nalezení vysokým nosem morduje a můžeme jít s chutí do práce.

Včera jsem ulovil sele z obeznané tlupy. Po deváté večer vyšlo kolem desíti selat, na strništi byla pěkně vidět, a když bod zhruba na 100 m seděl na komoře, dal jsem ránu. Divočáci se rozprchli všemi směry. Na nástřelu plicní barva, přesto jsem volal kolegu, aby mi pomohl s dosledem, selátko leželo asi 30 m od nástřelu. Sele bylo již přebarveno bez pruhů, byl to kanec jaksviňa - vyvržený celých 6 kg :-) - z toho se nají celá dědina a ještě zbude a při vykldání z auta a věšení jsem musel jít do hospody pro 4 chlapi, aby mi pomohli :-). To je vidět, že né každé sele roste stejně rychle, minulý týden bylo v přebarvování sele stejně daleko a mělo 18 kg živé váhy, tohle na tom bylo podobně (takže stáří +- stejné) a mělo jen 7-8 kg živé váhy.

Dnes jsem byl zase jednou u mě, už jsem tam nebyl ani nepamatuju, pač všude byla dost vysoká pšenice, nic moc vidět - teď už je jeden lán posečenej a druhej obsečenej. Po usazení na kazatelně na křižovatce vyšel z lesa daněk špičák, v pšenici stál mladý srnec, prošel kolem mé kazatelny k louce, ale kraj louky bude asi hraniční území, protože hned po něm vystartoval pán louky. Pak se nic moc nedělo, jen se po strništi proháněli zající. Po deváté se otáčím a prohližím strniště za zády a 150 m daleko myškuje liška. Prohlížím ji v puškohledu, je dost daleko a pomale se přibližuje, když je 90 m daleko, mačkám spoušť a liška zůstává v ohni. Slézám z kazatelny a jdu pro ní, ale na strništi ji nemůžu dlouho najít, ale po 10 minutách ji nacházím. Chvíli ji fotím a krokuju to ke kazatelně, jestli můj odhad vzdálenosti je správný - 95 poctivých kroků. Chtěl jsem jít už domů, ale říkal jsem si, že ještě posedím až do úplné tmy abych obeznal nějaké to dančí. Sotva vylezu nahoru a usednu, od lesa něco šustí strništěm, asi zajíc, ale když je to tak 20 m, tak vidím skákající lišku - pohyb mě zmátl, protože nepoklusává, ale poskakuje jako při myškování přes celou šířku pole. Když dochází 5 m od kazatelny a naraží na mou stopu, chvíli na ní větří, pak se divá za sebe směrem k lesu, kde opět něco šustí a pak stejně jako přiskákala odskakuje zpátky k lesu, vedu ji v puškohledu, ale není lehké ji naostro v kukru vézt. Když doskáče k té první ulovené lišce, chvíli ji očuchává, pak tam chvíli kolem ní chodí a vydává takový úzkostlivý kňučivý zvuk, se kterým pak opět odskakuje až do lesa. Ještě u toho lesa slyším, jak tak podivně kňučí - to jsem v životě neviděl. Pak už se soustřeďuju na šustění, které lišku vyrušovalo od větření, když seděla přímo pod kazatelnou a na poli ještě za šera popobíhá sem tam 6-7 velkých divočáků plus odhadem 10-12 selat. Čekám, jestli do tmy nepřijdou blíže, ale chodí pořád jen podél lesa, tak v deset jdu domů. Na jaře tam chodilo 9 velkejch a dvě bachyně vodily selata, tak to asi bude ta stejná tlupa, a nebude ležet daleko. Takže zítra půjdu šoulat podél lesa, třeba se zadaří ulovit tu druhou lišku nebo vylezou divočáci brzo, budu muset to tam začít trošku honit, za dobu co jsem tam nebyl se to tam nějak všechno pomnožilo, jako každý rok :-).

Radku, to není jen veselá historka ale nádherný lovecký zážitek s tím lepším koncem, který si člověk pamatuje celý život. Já při těchto zážitcích vždy lituju toho, že jsem si místo flinty nekoupil videokameru. Některé jsou tak neuvěřitelné, že když je jen vyprávím bez videodůkazu, tak si posluchači myslí, že jsem si je buď vymyslel, nebo aspoň přikrášlil. Příroda je krásná a náhoda je nevyzpytatelná, i když té náhodě jako myslivec jdeš vstříc. Lesu-Lovu.

Včera odpoledne jsem byl obsekávat džungli kolem krmelce. Když jsem podřízl první babku (takovej ten keř s těma velkýma huňatýma kuličkama co se lepí na hadry), tak ze střechy vyletěly vosy a rovnou do mě, než jsem stačil vzít nohy na ramena (to se jen tak říká, ve skutečnosti byly pořád na zemi :-)), dostal jsem 4 žíhadla v plné síle a pár jen takových polechtání, co ani moc nenateklo. Takže až nebude mít zvěř v zimě co žrát, tak ať si to vyřídí s těma vosama :-).

jo jinak ty kroupy nám zabily jednoho bažanta ve voliéře.byl to fakt rachot.

Martine,200 l meřuněk už je v bečce.:))

Konečně se trochu ochladilo a sprchlo, navíc mi odpadly dědečkovské povinnosti, takže nemusím hlídat kluky a můžu sednout večer na kolo a jet se podívat, zda ta změna počasí nerozpohybovala černou či vysokou. Vždyť jsem ještě od jara jelena ani neviděl. Srnci budou pomalu odstřílení, na ty ani nemyslím - leda že by se mi konečně ukázal ten s tím svěšeným slechem, ale moc tomu nevěřím, nejspíš nepřežil zimu. Ale momentálně mne přepadl akutní záchvat lenosti, jehož původní příčinou je ten pondělní paličkář, respektive řízečky z jeho jater s brambůrky a tatarkou, takže jsem si napral bachor a jen spokojeně zažívám.

Lovu zdar, Romane.
Takže 20 m osma, 20-30 m včera moje třistaosma, takže zklamu ty, co mě minulý měsíc radili změnit kalibr a zůstanu u toho svého současného :-D.

Radku, Lovu zdar!

LOVU ZDAR

To se pak na různých internetových diskuzích dovíte, jaký jste necita, když tvrdíte, že doba lovu běžných lovených druhů by neměla až na vyjimky být omezena striktně zákonem, ale spíše pravidly v MS, že je lepší nechat v lednu běhat po revíru bachyni s ustřelenou čelistí, než jí prostě sanitárně ulovit jen proto, že není doba lovu a co kdyby to nakonec přežila, a podobné případy.

Fesoji špatně jsem to napsal věděl jsem hned že budu lovit jen jsem čekal na vhodnou příležitost ,trvalo to skoro půl hodiny než jsem měl možnost na dobrou ránu.Za tu dobu mi běžely hlavou myšlenky co se mu tak mohlo stát,tipoval jsem nejdřív na poraýení autem nebyl by to první kus který jsem takhle střelil až jak už jsem psal jsem přišel na tu ránu.

Miroslave, Lovu zdar - jen nechápu, nad čím ses rozmýšlel. Na marodný kus zvěře je kulovnice jediný lék. Pokud se mi někdy povedlo takhle ukrátit zvěři utrpení, měl jsem vždy větší radost, než z ulovení zdravého kusu.

já se taky rozmýšlel jestli lovit nebo ne ale na druhou stranu jsem si říkal že by byla škoda ho třeba za týden někde najít

Sice ne dnes,ale předevčírem jsem vyrazil na srnce.Říje je teď u nás v plném proudu na pískání mi přišly dva šesteráci,jeden tři druhý tak čtyři roky a ještě jeden šesterák se srnou,pak bylo chvilku klid a a půl hodině vidím tak na 4OOmetrů kus zkouším pískat a takouvou pomalou běhochůzí míří ke mě.Když byl na nějakých dvěstě metrů poznávám v něm ročka špičky tak osm,devět centimetrů ale jde tak divně pořád jakoby vrávorá zakopáva ujde pár kroků zavrávorá a spadne,říkám si že to není jen tak chvíli ho pozoruju ale jeho chování se nemění spíšse mi zdá že je to čím dál horší měním dalekohled za kulovnici a pořád ještě ho nechávám ,ale nakonec udělal pár kroků zavrávoral a spadnul na zem to už sem byl rozhodnutý ,že jak se postaví budu lovit netrvalo dlouho srnec vstává natáčí mi komoru na takových sedmdesát metrů zazní rána z mojí kulovnice srnec zaznačí a za dvacet metrů zhasíná.Doma jsem zjistil co bylo zřejmě příčinou za pravým pleckem měl kromě vstřelu tak o 15cm níž ještě jednu ránu ale vypadalo to spíš že to má od nějakého jiného srnce na střelu to nevypadalo.

Josefe a Honzo, Lovu zdar!

Já dnes odpoledne umístil první posed do nového úseku,který jsem dostal na starost a naplnil sudy ovsem,aby bylo na podzim čím krmit.Ráno půjdu nové místo otestovat.

Lovu zdar Josefe,a samozrejme,jednak slo o odstrel slabejch kusu,podruhy dvema ranama,Asi jsem to mel upresnit,ja mel na mysli lov dobrejch kusu a s vabenim,kde bych po zdravy srne rozhodne nestrelil vubec.Nestrelit slabej kus znamena odsoudit ho k pomaly smrti hladem a zimou,to je trosku jina parketa.Ale strilet jednou kuli dva kusy v zakrytu pro me znamena ,ze mi vlastne moc nezalezi kam trefim prinejmensim ten druhej kus(nemluve o tom,kdyz se mi rana ani na ten prvni uplne nepovede),to popira snahu o rychly zabiti zvirete,tedy masarina bez respektu ke zveri.Ale psal jsem,muj osobni nazor,mozna je mnohejm jedno co se deje se zviretem,hlavne ze "neutece",nedelam si iluze o nekterejch "reznicich" s tradicema.

Proude, taky s Tebou nesouhlasím - ale z jiného důvodu. Kdysi dávno, bylo to počátkem října, mi přišla při ranní čekané srna se srnčetem. Nádherné, silné kusy, radost na ně koukat. Asi za hodinu poté, co odešli, mi přišla další srna se srnčetem. Jen jsem je letmo prohlédl a už jsem se chystal k ráně, po které srnče zůstalo v ohni a srna odskočila. Zůstal jsem sedět a když se maminka po chvíli vrátila zkoumat, co se vlastně stalo, jakmile se dobře natočila, střelil jsem ji rovněž. Tedy přesně takový případ, který je Tobě proti srsti. Jenže když jsem doma oba ulovené kusy pověsil na břízu, reakce mého syna byla : "Tati, já jsem myslel, že zajíci se střílejí jen o honech !" Srnče 4 kg, ještě se známkami grošování, srna 11 kg, tedy oba kusy silně podprůměrné, navíc stoličky srny byly sjeté až na dáseň. A myslím si, že ať to vezmu z jakéhokoliv hlediska, zachoval jsem se správně. Ulovit slabého potomka a vzápětí po něm jeho slabou matku - to je věc, z které musí mít dobrý myslivec radost a ne výčitky svědomí.

Proude, dal bych ti na rok platit škody, a to bys pak rychle měnil názor!

Stručné shrnutí lovů u Matěje v minulém týdnu: Podnikli jsme 4 čekané, v úterý večer a ve středu ráno, ve čtvrtek večer a v pátek ráno. Já měl hlavní úkol střelit srnce se zadáním: aby byl k tomu a aby se ti líbil + povolenou černou a škodnou, Matěj si dal za úkol střelit nějakého divočáka. První večer jsem viděl 4 srnce, z toho 2 napískal. Odstřelový byl jeden, ale zradil mi ho jiný člen MS, který šel pšenicí ve 20:45 na jiný posed na prasata. Když byl lovec ode mne tak 40 m, trhlo to s ním, protože od Matěje (asi 300 m přes lesík) padla rána. Matěj, vyhlášený predátor černé zvěře, došoulal k bachyni se šesti selaty, počkal až se mu dvě selata překryjí a bezpečně je ulovil. Obě v ohni. Kňourek necelých 17 kg, bachyňka 13 kg. Ráno na stejných místech (Matěj o 150 m jinde) jsem viděl opět 4 srnce (některé opakovaně z večera), ale k lovu nebyl žádný. Ve čtvrtek večer jsme zkusili jinou lokalitu, ale tam se srnčí téměř nehýbalo. Napískal jsem jen ročního vidláčka. V pátek ráno zpět na středeční místo. Při rozednění mi prošlo pšenicí přes ruku prase, ale dostal jsem ho do optiky, až když šlo kolejí ode mne, a blbou ránu jsem si odpustil. Za chvíli se mi na druhé straně objevil roček. Chvíli bloumal pšenicí, až ho prohnal jiný srnec, který vyšel od potoka. Nechal jsem je tak na 120 m a pak, ve chvíli, kdy se zastavili, jsem zavábil. Nová vábnička, kterou mi v Lysé daroval pan Hrdlička, funguje skvěle. Srnec zmizel ve vysoké pšenici a za chvíli už ho vidím, jak jde opatrně nejbližší kolejí ke mně. Čtu ho, je to k tomu a měním dalekohled za kulovnici. Když je přede mnou na široko a v místě, kde vidím komoru, houknu a z volné ruky střílím. Na 15 m trefuju i já :-). Srnec odskočil až do místa, kde se prvně objevil roček, tj. nějakých 70 m. Byl ale zcela vybarvený. Vstřel i výstřel za plecí, výstřel padesátikoruna (kovová). Fotku dám do galerie. Matěji, díky za pozvání, pohostinnost (obou Fousových) a hezké zážitky v krásné honitbě! Ještě pro úplnost: Matěj střílel třistaosmou, já ZKK 7x64, GECO 10,7 g. LL

Já jsem někdy v týdnu byl v lese, asi 50 m nade mnou ve stráni jsem zahlédl srnce, jak tam hrabe. Když přestal, třikrát jsem nohou zahrabal já a ten přiletěl na 5 m tak rychle, že jsem myslel, že to nedobrzdí :-). Když zjistil, že nejsem paroháč (tedy aspoň to není na první pohled vidět :-)), tak pomalu s křikem odkráčel, načež za pár okamžiků se na mě, ale spíše na toho nadávajícího srnce, přiběhl podívat druhej srnec z opačné strany.

Dnes jsem byl na přestěhované pojízdné kazatelně, do 3/4 na deset kromě dvou roštěnek z nedaleké dědiny jsem nic zajímavého neviděl :-). Pak vyšlo na strniště srnče a na horizontu nějaké dančí, mrknu na ně přes dalekohled a tam stojí 9 daňků, 6 špičáků a 3 daňci s parohama, chvíli chodí po horizontě a pak zachází za něj. U lesa vychází 3 kusy holé dančí a jedno danče. Než se rozhejbu k odchodu, pač už je skoro tma, tak z druhé strany přichází další tři daněly. Čekal jsem tam s nimi do půl jedenácté, chodili pořád ve vzdálenosti 30 m od kazatelny, tak jsem se nemohl ani hnout. V půl jedenácté mě obešli, navětřili a utekli, cestou k autu jsem potkal ty daňky, ani se mě nebáli, tak jsem k nim přišel na 40 m. Po divočácích jakoby se slehla zem, dole však ještě stojí pšenice a v lese nadávalo srnčí, ale pač kromě hvězd nebylo nic vidět, nečekal jsem na ně.

Včera kolem páté odpoledne, se zetháčkem na rameni a v kapse vesty se dvěma krabičkami červenočerných holubářek s osmičkou brokem, vyrážím do luk ke starým vrbám ,podívat se na hřivnáče. Chodím tam každý rok a je to takové jejich oblíbené místo. Zády se opírám o betonový dvoják elektrického sloupu,tak abych byl krytý šípkem z levé strany a měl dobrý výhled. V sedm hodin jedu domů i když hřivnáči pořád létali. Jsem bez patron , mám jich 13 a pouze jednoho střeleného na drátech když dosedl, jinak všechno v letu.Chvílemi jsem si připadal jako ten maník na Hunters videu... Pěkný lov i den na holuby, který dlouho nepamatuji. Je to i tím, že teprve včera začali sekat řepky a holoubci ještě nejsou stažení a létali po jednom,po dvouch, někdy pět. Dám foto. Dva jsem bohužel v buřeni kopřiv a stařiny v některých místech louky nedohledal. Lovu zdar

Ráno jsem vyrazil ven. Sotva vejdu do verandy, vidím přes okno nadějného mladého srnečka s "dámou jeho srdce", chvilku na sebe koukáme a pak vycházím před barák. Oba kusy odskakují asi 50 m daleko k živému plotu a když vidí, že se k nim přibližují, mizí v něm. Na kraji louky mohutná srnčí matróna, ale bez srnce. Přecházím přes louku s otavou a mířím k posedu. Cestou vidím další srnu a opodál běží ještě nějaký kus, ale daleko, je to nečitelné. Ale po výstupu na posed už nic. Louka byla nedávno sklizena, ještě na ní jsou hestony slámy, zatím se nestačila zazelenat a tak žádnou zvěř neláká - do 7 hod. vidím jen několik přetahujících hřivnáčů, sojku a káně. Přemísťuji se do lesa, pomalu šoulám po lesní cestě kolem zarostlých pasek. Na první z nich zalehlá srna, nevěnuje mi pozornost, na druhé, podstatně blíž, srna se srncem - šesterák středního věku, nic lovného. Po celou dobu kontroluji zaschlé bláto na cestách, ale krom pár srnčích stop a jedné kuní "vizitky" plné střemchových pecek nic - ani stopa či buchtování od černé, ani stopa ani trus od vysoké, liščí stopa rovněž žádná. Procházím lesem, dostávám se k pastvině. Kravince jsou již zaschlé, ale ani jeden z nich obrácený od prasat či jezevce, jako by byl revír úplně prázdný. Znovu do lesa, dostávám se do míst kolem potoka, kde je půda trochu vlhčí, ale ani tam žádná prasečí stopa ani jiné pobytové znaky černé či vysoké. V devět hodin končím. Závěr - zvěř je stejně jako lidé zmožená vedrem, večer vychází pozdě, své aktivity přesunuje na noční dobu a ráno, i když vyjdu hodně brzy, je srnčí už /nebo ještě/ venku. Budu muset zkombinovat ranní šoulačku s vábením, to jediné by mohlo přinést úspěch. A kde jsou ta "přemnožená" prasata, to ví jen Bůh a sv. Hubert - dvě kaliště, která jsem cestou zkontroloval, již delší dobu nic nenavštívilo. Ale jediné, co mne opravdu mrzí, je to, že můj starý známý srnec se svěšeným slechem, kterého jsem dost často vídával ve stejné lokalitě po 3 předchozí roky, se asi někam nadobro vypařil. Možná nepřežil zimu.

Já si byl také včera navečer sednout. Z levé strany pšenice a rokle s potokem, vrby, olše,rákos, proti mě pole s o víkendu posečeným jetelem. Chvilku po zasednutí na posed mi z rokle vyhnal srnec srnu na tu jetelinu. Klasika šesterák. Do soumraku se mi ho 2x podařilo napískat. Jinak nic. Bylo zataženo a kolem 1/4 na deset už padala tma, tak jsem slezl a pomalu šoulal za roh meze, že se podívám na další jetelinu za terénní vlnou. Tam srnec se srnou. Ten, kterého jsem tam viděl ráno o víkendu. Dalekohledem přejíždím lán a na jeho protějším konci myškuje liška. Je to ke 300 metrům, tak se ani nevzrušuji, zkusím jí jindy. Jinak pár ušáků a z nedaleké lufťácké chalupy řev nějakých dětí...

Dnes jsem vyrazil za tmy ve 3,15 jako už ostatně 3 týdny, 2 skoro dospělá liščata u řepky. V řepce randál, ale nevykouklo nic černého, říje propukla naplno, když jsem jel teď domu, tak mnoho srnců jak bludnejch Holanďanů na posečeném.