Myslivecké fórum

Vložil: Fesoj | Upravit článek | 10.01.2012 15:17 | zobrazeno: 3970

V našich krásných Krkonoších ještě vísky bývají,
kde lišky dobrou noc lidem doopravdy dávají.
V jedné z nich v národním parku, pravém ráji pro lovce,
s rodinkou myslivec Honza bydlel v šestibytovce.
V létě pro zvěř seno sušil, zajišťoval krmení,
odměnou mu v září bylo lesních králů troubení.
V měsících dubnu a říjnu pak měl ještě další práci.
Roznášel návnady liškám pro orální vakcinaci.
Proti vzteklině ta akce očividně zabrala,
místní liščí populace nebývale vzkvétala.
Ale že je liška šelma a masem se živit musí,
z dvorků ve vsi začly mizet kachny, slepice a husy...
Lze se divit chovatelům, že kleli a nadávali ?
Na nečinné myslivce si právem u starosty stěžovali.
Ten si potom všechny lovce do své kanceláře svolal,
tam o škodách na drůbeži podrobně je informoval :
"Řádění těch rudých ďáblů přesahuje všechny meze !
Už jen čekám, kdy mi liška rovnou do stavení vleze !"
Honza za uchem se drbe, malou chvilku uvažuje,
potom svoje stanovisko starostovi objasňuje :
"Když myslivec v jarní době zasedne si na čekanou,
bez výstřelu měl by pustit liščí mámu utahanou !
To, že odpustil si ránu, dokazuje jeho klady -
nenechal liščata v noře zajít strašnou smrtí hlady.
Lišek sice žádná doba hájení se netýká,
ale tam, kde mlčí zákon, nastupuje etika..
Pak je ještě jeden důvod, proč je v klidu ponechávat -
nikomu se nechce lišku bez užitku zakopávat.
Věř, starosto, že myslivci umí správně postupovat
a zkus v roli diplomata lidské vášně uklidňovat.
Přesvědčíš-li chovatele, aby byli potichu,
brzy bude tvoje paní chodit v liščím kožichu !"
Honza věděl, o čem mluví. Hned pod lesem za vesnicí bylo fotbalové hřiště.
Domluvil se se sportovci, že tam zřídí újediště.
Z okna šatny při měsíčku přehlédne sněhovou pláň,
až liška na dostřel přijde, tak promluví jeho zbraň.
V starých mysliveckých knihách našel recept Javůrka,
kterému prý neodolá žádná liščí potvůrka.
Honza prastarý ten návod před každým pečlivě tajil,
já ale nevidím důvod, proč bych vám ho neprozradil.
Myslím, že myslivec dnešní má znát moudrost předků svých,
proto budu citovati z těch knih stářím zažloutlých.
Nutno ovšem upozornit, že se to snad bude zdát
pro čtenářky útlocitné tak trošičku "eklhaft".
"Stáhni kočku. Tuto rozsekej na kousky zvíci ořechu vlašského,
které pak ve vrstvách skládej do hrnce kameninového.
Neodolatelnou silou bude škodnou přitahovat,
budeš-li každičkou vrstvu jistou drogou parfemovat.
Tímto dryjákem je sušený kořen kozlíku lékařského,
který pro lišky dosahuje účinku přímo magického.
Nejsi-li snad botanikem, nehledej ho v přírodě -
v apatyce za pár korun zakoupíš ho v pohodě.
Plný hrnec potom kusem pergamenu převážeš,
jsi-li zručný, neprodyšně utěsnit ho dokážeš.
Do tepla nádobu postav, pak musíš jen kontrolovat,
pergamen až započne se nadouvat a nafukovat.
Teď již můžeš hrnec vzít a odnést tam, kde liščí spády
spolehlivě bude křížit vítr vanoucí od návnady.
Proti větru kousek ustup, potom z dálky přiměřené
vyšli k rozstřelení hrnce větší broky olověné.
Pak z okolí každá liška častým hostem bývá tu,
chce to mít jen dobrou mušku..." Tečka. Konec citátu.
Náš Honza byl přepečlivý v přípravě své návnady,
aby mohl s prvním sněhem chystat liškám úklady.
Kočku sehnat nebyl problém, kozlík koupil v lékárně,
starý památeční puclák pak zabavil paňmámě.
Měl jen pár prasklinek drobných, to však vůbec nevadilo
a lepidlo vteřinové problém rychle vyřešilo.
Že je zcela vyloučeno dnes sehnat kus pergamenu ?
Místo něj použil Honza z igelitu silnou plenu.
Teď, když hrnec divotvorný zcela připravený byl,
Honza dumal, kam by jenom k uzrání ho uložil.
Snad mu to nakukal rarach, snad měl smyslů mámení,
když hrnec ukládal za kotel ústředního topení...
Jak Honza sám později přiznal, v těch dnech tolik práce měl,
že na zpropadený hrnec jako na smrt zapomněl.
Teplo proces uspíšilo, plyn vesele pracoval,
obsah hrnce tiše bublal, igelit se nadouval.
Během pár dnů vzniklý přetlak neúnosně silný byl,
puclák už to nevydržel, bez broků se rozstřelil !
To, co pak následovalo, už nebyla legrace.
Bytovku čekala živelná, rychlá evakuace.
Členové všech šesti rodin své domovy opouštěli,
i otrlí dřevorubci ze dveří se potáceli.
Vždyť morový onen zápach do té míry příšerný je,
že z něj muž, žena i dítě vrhne, zvrací, přímo blije,
vzduch je hustý, že snad nožem mohl bys ho krájeti...
Mladí tchoři by se tady mohli učit smrděti !
Jak dny od té katastrofy pomaloučku ubíhaly,
chlapi v krčmě u pivečka případ znovu probírali.
Starý kameník má slovo. Říká rázně : Milí páni,
vidět to, co já jsem viděl, budete též šokováni !
Den poté já po práci v lomu zamířil rovnou cestou domů
zjistit, zda čerstvý horský vzduch již zředil onen strašný puch.
Jak velká voda vpřed se hrnu, leč hned za dveřmi hrůzou ztrnu -
já málokdy se čeho lekl, však tenkrát do trenek jsem cvrkl !
Abych se ujistil, že nespím, hned štípl jsem se do nohy.
Z kotelny po schodech se plíží zjev prapodivmé mátohy !
Snad strašidlo ? Či mimozemšťan to z epicentra vystupuje ?
Kdepak - Honza v plynové masce ohnisko hrůzy asanuje.
Každý čtverečnž centimetr kotelny drhne, smýčí, myje,
potom ji celou čistě bílí.
I když se z něho pot jen lije, nedá si pokoj ani chvíli.
Ví, chudák, že ať se jak chce snaží, posměchu stejně nevyhne se.
Dlouho nezajde do hospůdky... Večery raději tráví v lese.
Na závěr se ještě zeptám : Chcete vědět, kterak zní
recept, jenž použít by měl myslivec moderní ?
Tak především kočku z něho pro jistotu vynecháme,
ať si ochránce zvířátek zbytečně nepohněváme.
Nevadí, že jádro z kočky v mém předpisu zcela chybí,
bezpečně ho nahrazuje jakýkoliv odpad rybí.
Rovněž hrnec po prabábě necháme stát, kde právě je,
mnohem lépe poslouží nám kanystříček od oleje.
Nádobu z umělé hmoty nemusíme rozstřelovat,
stačí rukou v rukavici její víčko odšroubovat.
Vůně linoucí se z hrdla lišky spolehlivě láká,
kdo bude mít trochu štěstí, uloví i divočáka.
Funguje to spolehlivě, to vám tvrdím na svou čest.
Jak říkali alchymisté : Vyzkoušeno - probatum est !