Myslivecká mluva
Vložil: Fesoj | Upravit článek | 26.01.2012 18:20 | zobrazeno: 5223
Je jistě dobré, milý synu, znát němčinu a angličtinu,
vždyť kolik jazyků cizích znáváš, tolikrát člověkem se stáváš.
Leč naši moudří předkové měli přísloví takové,
že kdo se za vlastní řeč stydí, je hoden potupy všech lidí !
Myslivcovi zvlášť ke cti bývá, když správnou mluvu používá,
vždyť znalost mluvy myslivecké svědčí o úctě k řeči české
a čím lépe ji ovládáš, tím víc si s češtinou pohráváš...
Březňák je symbol jarní přírody, březňačky hnízdí u vody,
když vyrostou z věku líčátek, poznáš je podle zrcátek,
zrcadlem však obřitek sluje, jímž spárkatá signalizuje.
Zbraním bachyní se háky říká, háčky najdeš u kamzíka,
v parnu dobře postupuje, kdo pernatou vyháčkuje.
Parukáře a parukářku do páru nikdy nedáme, zajíce z pekáčů zvedáme,
rušíme zvěřinu, zrát ji však necháváme vcelku, medvěd a bobr mají kelku
a pírka nemá jen pernatá, ale též zajíci, králíci, prasata,
ta, která, jak mi každý rád věří, my nazýváme černou zvěří.
Ta si ráda zabuchtuje tam, kde píchákem červíkuje
dlouhozobka či krásnoočka, kdo si počká, ten se jí dočká.
Obrázek můžeš namalovat, pokud si budeš pamatovat,
že barvu má zvěř veškerá, paletky pernatá některá
a štětec najdeš u jezevce, ani se tomu věřit nechce.
Jen šmolku pradlenám necháváme, my ten výraz nepoužíváme,
je to slovo nehezké, převzaté z řeči německé.
Lańka, srnka i dívenka, všem sluší název čiplenka,
znalecky si je prohlížíme, jaké jsou "ve zvěřině", hodnotíme.
Každý znalec věd společenských zná pár výrazů náboženských.
Ke kazatelně lovec přiláká lístkováním statného křižáka
a je-li lovný od pohledu, posadí naň kříž puškohledu.
Mladí krejčíci ministrují a při zásahu odkazují,
když východ slunce dá znamení, začíná tetřívků modlení...
Botanik najde, jak by ne, pár názvů z říše rostlinné.
Při poranění trávníku je zeleň v barvě ve mžiku,
pod lodyhami najdeš růže a každý potvrdit ti může,
že jistě odmítl by s díky ochutnat kamzíkovy fíky.
Každá liška má fialku. Kvítek jí zdobí oháňku,
nemá však bliznu a pestíky, leč podsadu a pesíky.
Pro potěšení hudebníků nezapomeneme na muziku.
Jako Orfeus k bohů smíru tetřívek vztyčí svoji lyru,
chovatel brakýřů zaplesá, když uslyší, jak od lesa
jeho dobře sehraná láje na stopě vícehlasně hraje,
vášní puzení jeleni bez žesťů zvládnou troubení,
toužící srnky pískají, vydry hlasitě hvízdají,
když datel prvně zabubnuje, každý pozná, že jaro tu je...
Dál mohl bych věc rozvádět, další příklady uvádět.
Uznej však, můj čtenáři milý, že by mi stránky nestačily
na to, jak bohatá, košatá, hezká je česká mluva myslivecká !
Je jistě dobré, milý synu, znát němčinu a angličtinu,
vždyť kolik jazyků cizích znáváš, tolikrát člověkem se stáváš.
Leč naši moudří předkové měli přísloví takové,
že kdo se za vlastní řeč stydí, je hoden potupy všech lidí !
Myslivcovi zvlášť ke cti bývá, když správnou mluvu používá,
vždyť znalost mluvy myslivecké svědčí o úctě k řeči české
a čím lépe ji ovládáš, tím víc si s češtinou pohráváš...
Březňák je symbol jarní přírody, březňačky hnízdí u vody,
když vyrostou z věku líčátek, poznáš je podle zrcátek,
zrcadlem však obřitek sluje, jímž spárkatá signalizuje.
Zbraním bachyní se háky říká, háčky najdeš u kamzíka,
v parnu dobře postupuje, kdo pernatou vyháčkuje.
Parukáře a parukářku do páru nikdy nedáme, zajíce z pekáčů zvedáme,
rušíme zvěřinu, zrát ji však necháváme vcelku, medvěd a bobr mají kelku
a pírka nemá jen pernatá, ale též zajíci, králíci, prasata,
ta, která, jak mi každý rád věří, my nazýváme černou zvěří.
Ta si ráda zabuchtuje tam, kde píchákem červíkuje
dlouhozobka či krásnoočka, kdo si počká, ten se jí dočká.
Obrázek můžeš namalovat, pokud si budeš pamatovat,
že barvu má zvěř veškerá, paletky pernatá některá
a štětec najdeš u jezevce, ani se tomu věřit nechce.
Jen šmolku pradlenám necháváme, my ten výraz nepoužíváme,
je to slovo nehezké, převzaté z řeči německé.
Lańka, srnka i dívenka, všem sluší název čiplenka,
znalecky si je prohlížíme, jaké jsou "ve zvěřině", hodnotíme.
Každý znalec věd společenských zná pár výrazů náboženských.
Ke kazatelně lovec přiláká lístkováním statného křižáka
a je-li lovný od pohledu, posadí naň kříž puškohledu.
Mladí krejčíci ministrují a při zásahu odkazují,
když východ slunce dá znamení, začíná tetřívků modlení...
Botanik najde, jak by ne, pár názvů z říše rostlinné.
Při poranění trávníku je zeleň v barvě ve mžiku,
pod lodyhami najdeš růže a každý potvrdit ti může,
že jistě odmítl by s díky ochutnat kamzíkovy fíky.
Každá liška má fialku. Kvítek jí zdobí oháňku,
nemá však bliznu a pestíky, leč podsadu a pesíky.
Pro potěšení hudebníků nezapomeneme na muziku.
Jako Orfeus k bohů smíru tetřívek vztyčí svoji lyru,
chovatel brakýřů zaplesá, když uslyší, jak od lesa
jeho dobře sehraná láje na stopě vícehlasně hraje,
vášní puzení jeleni bez žesťů zvládnou troubení,
toužící srnky pískají, vydry hlasitě hvízdají,
když datel prvně zabubnuje, každý pozná, že jaro tu je...
Dál mohl bych věc rozvádět, další příklady uvádět.
Uznej však, můj čtenáři milý, že by mi stránky nestačily
na to, jak bohatá, košatá, hezká je česká mluva myslivecká !
Komentáře:
| Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se.... |
Autor: Ellhenicky | 31.01.2012 07:43
To samé, co jsem uvedl již k oslovení adepta. Jak píše Tomio, je škoda, že si to přečtou jen návštěvníci webu.
Autor: Mirek Dosoudil | 30.01.2012 18:52
Radost číst. Díky.
Autor: Tomio | 26.01.2012 20:24
tydle fesojovi rýmy, to je pomalu na knížečku. Super
Autor: rici czech | 26.01.2012 20:09
Josef to nemá chybu palec nahoru:-)))