Dnes je 19.1. 2018. Slunce výchází v a západá v  | Měsíc výchází v a západá v

Dnešní zážitek



Vložil: Ron Gordon | Upravit článek | 03.09.2015 23:04 | zobrazeno: 1265

Takže pánové, tentokrát to bylo opravdu dnes. Když jsem se po celodenním lopotění na zahradě navečer usadil do křesla na verandu, hned byl u mně Ron a už do mně strkal čenichem a z pohledu jsem mu četl- co tady vysedáváš, již je nejvyšší čas vyrazit, víš přeci, že si ještě musíš střelit nějakého srnečka, pokud nechceš ládovat bramborový guláš. Vůbec se mi po včerejší delší šoulačce a dnešní celodenní práci nechtělo, no ale odmítni takovou výzvu. Zvedám se z křesla, dívám se na hodiny a ono je už půl sedmé. Jdu se převléknout, vyzbrojit a výražime. Tentokrát jsem již vybaven novou hračkou, kterou můžu otestovat. Vzhledem k pokročilé době volím opět cestu co nejvíce do revíru k samotě s kapličkou a tak ještě cestou ustřihnu kytku do kapličky ať má babka radost. Po příjezdu pod domek po vystoupení z auta prvně kontroluji protisvah, kde jsem již několikrát viděl zajímavého srnce. Nic tam není, tak beru výbavu, kytku dám cestou do kapličky do vázy a pak pokračuji zahradou směrem k lesu. Sleduji jak je vysoká tráva pod jabloněmi ušlapaná od vysoké a nikde ani jablko. Když procházím zarostlou cestou mezi mlazinou nad potokem, sleduji hlavně svahy kolem zurčícího potůčku. Ron mně slušně sleduje nějakých deset metrů za mnou a když se otočím, vidím, jak stojí a zvedá čenich směrem k potoku . Prohlédnu si prostor dalekohledem , ale nic tam nevidím. No v takovém buřeni ani není co vidět a bohužel, nemám psí nos. Dávám pokyn k následováni a sic neochotně , ale pokračujeme. Tak dojdeme až k lesní cestě a jdeme pod pásem smrkové houštiny. Na přechodu houštiny do myťáku zastavuji a vzápětí na horizontu proti obloze vidím špičáka- ovšem trochu většího jeleního. Beru obzorku, aby si jej lépe prohlédl, protože na první pohled to není odstřelový kus. Když zaostřím, vidím, že není sám , má tam ještě společníka, ale nějak zpozorněl a jistí mým směrem. Stojím, ani se nehnu a sleduji jak se pak postupně z houštiny vylamují další kusy, šeteráček, nerovný osmerák, ještě jeden šesterák, pak ještě objevuji za lískovým keřem další kus, nedaří se mi jej přečíst a v tom mi do zorného pole vstupuje král, oboustranně korunový desaterák. Sic ty koruny jsou spíše korunky délky prstu, ale jsou. Takže stojím na cestě, ve strání nad sebou mám sedum jelenů, bojím se pohnout, protože jsou nějak neklidní a Ron jich má již v nose. Až teď mi dochází, že mám v kapse novou hračku a hlavou se mi honí ji myšlenka na lov. Zvažuji kterého, ale vzápětí myšlenku na lov odsouvám do pozadí a opatrně sundávám obzorku a šmátrám v kapse po foťáku. Foťák samozřejmě v brašničce, vyndat zapnout a čekat sos jeleny udělá pípnutí. Kupodivu se vše daří, jeleni sice neklidně popocházejí. Horší je že s tou novou hračkou ještě nejsem sžitý, je to něco trochu jiného než jsem měl a tak chviličku trvá než jsem \"bez brýli\" provedl nastavení a snažím se něco nafotit. Jeleni pak usoudili, že asi bude vhodnější zatáhnout zpět do smrčiny, že je ještě hodně světlo. Před houštinou si to však rozmyslí a vrací se svahem zpět, zřejmě chuť na šťavnatá jablka je silnější. To se již ozývá opět \"lovec\", foťák končí v kapse a hodlám připravit jinou optiku. Očekávám, že by měli přesazovat přes cestu dolů do zahrady, moc se jim nechce a tak mám čas přemýšlet. Hlavou se mi honí myšlenky, je před říjí, nebude to již cítit prčinou, aby mi pak nebylo vynadáno, že si to můžu se... sám. A pak další proti, dědku sklerotický, nevíš, že jdeš zítra vraždit a kdo by to udělal s jelenem ! No nic, ani si nedopřejí zamíření a nechávám jeleny odejit. Ještě chvíli stojím na místě a zažívám chvilku okamžiku a pak se dál pomalu šoulám cestou. Když dojdu do míst, kde je vidět na protilehlý kopec nad domkem, vidím tam srnčí kus, obeznávám že to je srnec a tak se rychle vracím zpět k domku. Rona odkládám o zdi domku a pomalu vystupuji za roh. Slyším nějaké podezřelé zvuky, ale domek je přeci prázdný. Sleduji stěnu stodoly a již je mi to jasné, paní kuna se již také probudila a vychází s takovým rámusem na noční lov, ještě značka u vratek a již je v potoku. Popocházím dál a vidím ve stráni nad sebou srnčí kus. V duchu si říkám, že by se přeci zadařilo ? Beru obzorku a obeznávám, že kus je srna. Začíná se již šeřit, což umocňuji přicházející mraky. Nejde mi do hlavy, přeci jsem bezpečně viděl paroží a střapec. No nic, není- není budeme brzy doma. Ještě jednou pohlédnu na svah a všímám si nějaké další červené skvrny. Následně obeznávám srnce, který byl předtím asi v buření pod švestkou. To se již značně zešeřilo a moje optika již není tak kvalitní, takže to pro dnešek vzdávám, není ještě všem dnům konec a je jen začátek září. Takže nasedáme do vozidla a s pocitem dobře prožité vycházky se vracíme domů. Nejen lovem živ je myslivec !
Na závěr pro Strejdu - asi začnu být pověrčivý, že přízeň Bohů si lze uplatit kytkou. A proto, že to vypadá jak myslivecká latina vložím vám \"Corpus delicti \" do foto. S pozdravem LL


Komentáře:


Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....


Autor: Petr Havlín | 05.09.2015 07:39
Rone moc hezké.