Vzpomínka na chovatelské začátky
Vložil: Karel poslík | Upravit článek | 14.07.2017 15:12 | zobrazeno: 4258
Když mi bylo sotva dvanáct let, byla mi v dobrém výchovném úmyslu mých moudrých rodičů svěřena téměř zcela samostatná péče o chov králíků. Při vědomí kolik to obnáší pravidelné každodenní práce jsem z toho nebyl úplně nadšen , ale cítil jsem příležitost , jak se v dnešní terminologii říká, ukázat se v dobrém světle a demonstrovat své schopnosti. Chov německých obřích strakáčů jsme tehdy měli postavený na třech samicích a jednom samci.
První krok, který jsem učinil byl výběr dvou dorůstajících nadějných samic a jejich výměna s kamarádem ze sousední vesnice za dvě cizí do chovu. V krátké době tak bylo pět chovných samic a já jsem rozvíjel chov. Během půl roku mi odrůstala řada mladých a musel jsem je selektovat, zatímco další březí samice už stavěli hnízda. Během dalších měsíců jsem obsadil všechny chlívečky v králíkárnách a se svolením „nadřízených“ jsem adaptoval staré nevyužívané chlívky , abych měl kam dávat odrůstající sexované králíky. Tu můj dvanáctiletý „zkušený“ mozeček začal kalkulovat a došel jsem ku dvěma možnostem. Buď snížím počet samic, nebo je nechám připouštět jen jednou do roka – jenže na co jich pak krmit tolik. Když jsem své dedukce a potažmo chovatelský plán předložil tátovi, měl ze mě velkou radost, protože právě na toto mé rozhodnutí už nějakou dobu čekal.
Když jsem se začal , byť zpočátku jen teoreticky, hodně zajímat o myslivost, musel jsem přemýšlet nad všeobecně prosazovanou poučkou stran struktury lovu černé zvěře v poměru : (cca) 75% selat, 20% lončáků a 5% dospělých kusů. Ani po desítkách let jsem nepochopil, proč by toto schéma mělo vyústit k udržení nebo dokonce ke snížení stavů černé zvěře. Pořád se mi vracela vzpomínka na tu králíkárnu, počáteční nadšení, pocit jistoty a záruku rozvoje chovu, když posílím základnu chovných samic. A to jsem prosím měl zcela pochopitelně absolutní moc „odlovit“ veškerý, doslova 100%ní, přírůstek mladých králíků.
Králík v králíkárně a černá zvěř v honitbě je z pohledu kontroly nad početními stavy diametrální rozdíl. O tom nemůže být pochyb. Navzdory tomu se v myslivost pořád počítalo s danými procenty a s ochranou dospělých kusů.
Přišla doba, kdy se chov a všechny jeho náležitosti rétoricky povýšil na mannagement černé zvěře. Názory „přírodních“ a v revíru vyrůstajících myslivců bývaly zašlapávány do země a objevily se vědecké studie. Ony ty studie nikdy nebyly marné, přinesly zpravidla vždy spoustu zatím nedoceněných, nebo neznámých věcí a zpravidla byly doprovázeny statistikami. Jenže to bývá kámen úrazu. Statistika je užitečným nástrojem pro zmapování a zobrazení problému, ale též účinným nástrojem, kterak možná i neúmyslně, zavádět na špatnou stopu, neb dokonce dokonalým nástrojem demagogie. Studie střídala studii a pořád se kalkulovalo s modelem, který měl poslat 25% selat do kategorie lončák a 80% lončáků do kategorie dospělých kusů, přičemž 95% této nejvyšší kategorie mělo býti chráněno.
Není potřeba studie ani brilantních matematických výkonů k tomu aby soudný člověk pochopil , že základní stav bude narůstat geometrickou křivkou. O nějaké rovnováze nebo dokonce snížení početnosti nemůže být vůbec řeč.
Podtrženo a sečteno jsme se pro někoho bohužel překvapivě dostali do situace, která již asi není nějakým ohleduplným a civilizovaným způsobem zvladatelná. Škoda, že nám to zrcadlo pravdy musí ukázat až nástup AMP. Je v podstatě úplně jedno jestli sem ten AMP přijel z klobásou nebo \"spadl z nebe\".
Jsem si skoro jist, že ti myslivci a hospodáři, kteří ještě nedávno lamentovali nad každou ulovenou nevodící bachnou, jaká to je škoda pro udržení stavů a pro hospodaření v honitbě, ti co se oháněli útržky z kontextů všelijakých studií o mannagementu černé zvěře, tak ti budou dnes jako první nabádat k odstřelu vodících bachyní a možná přidají i poučku, jak se po jejím ulovení snadno odloví i její pětikilová selata. Nepochybně to zaštítí výnosem SVS. Neuplyne ani půl roku a stejní lidé budou tvrdit, že už nám to dávno říkali a že ke snížení počtu bachyň vždycky nabádali. Na to bych skoro i vsadil.
Takový už je život. Vzhůru na černou .
Pořád ještě doufám, že se nám podaří oddělit pojmy, myslivost, chov, lov od honu na čarodejnice.
Lovu Zdar !
Když mi bylo sotva dvanáct let, byla mi v dobrém výchovném úmyslu mých moudrých rodičů svěřena téměř zcela samostatná péče o chov králíků. Při vědomí kolik to obnáší pravidelné každodenní práce jsem z toho nebyl úplně nadšen , ale cítil jsem příležitost , jak se v dnešní terminologii říká, ukázat se v dobrém světle a demonstrovat své schopnosti. Chov německých obřích strakáčů jsme tehdy měli postavený na třech samicích a jednom samci.
První krok, který jsem učinil byl výběr dvou dorůstajících nadějných samic a jejich výměna s kamarádem ze sousední vesnice za dvě cizí do chovu. V krátké době tak bylo pět chovných samic a já jsem rozvíjel chov. Během půl roku mi odrůstala řada mladých a musel jsem je selektovat, zatímco další březí samice už stavěli hnízda. Během dalších měsíců jsem obsadil všechny chlívečky v králíkárnách a se svolením „nadřízených“ jsem adaptoval staré nevyužívané chlívky , abych měl kam dávat odrůstající sexované králíky. Tu můj dvanáctiletý „zkušený“ mozeček začal kalkulovat a došel jsem ku dvěma možnostem. Buď snížím počet samic, nebo je nechám připouštět jen jednou do roka – jenže na co jich pak krmit tolik. Když jsem své dedukce a potažmo chovatelský plán předložil tátovi, měl ze mě velkou radost, protože právě na toto mé rozhodnutí už nějakou dobu čekal.
Když jsem se začal , byť zpočátku jen teoreticky, hodně zajímat o myslivost, musel jsem přemýšlet nad všeobecně prosazovanou poučkou stran struktury lovu černé zvěře v poměru : (cca) 75% selat, 20% lončáků a 5% dospělých kusů. Ani po desítkách let jsem nepochopil, proč by toto schéma mělo vyústit k udržení nebo dokonce ke snížení stavů černé zvěře. Pořád se mi vracela vzpomínka na tu králíkárnu, počáteční nadšení, pocit jistoty a záruku rozvoje chovu, když posílím základnu chovných samic. A to jsem prosím měl zcela pochopitelně absolutní moc „odlovit“ veškerý, doslova 100%ní, přírůstek mladých králíků.
Králík v králíkárně a černá zvěř v honitbě je z pohledu kontroly nad početními stavy diametrální rozdíl. O tom nemůže být pochyb. Navzdory tomu se v myslivost pořád počítalo s danými procenty a s ochranou dospělých kusů.
Přišla doba, kdy se chov a všechny jeho náležitosti rétoricky povýšil na mannagement černé zvěře. Názory „přírodních“ a v revíru vyrůstajících myslivců bývaly zašlapávány do země a objevily se vědecké studie. Ony ty studie nikdy nebyly marné, přinesly zpravidla vždy spoustu zatím nedoceněných, nebo neznámých věcí a zpravidla byly doprovázeny statistikami. Jenže to bývá kámen úrazu. Statistika je užitečným nástrojem pro zmapování a zobrazení problému, ale též účinným nástrojem, kterak možná i neúmyslně, zavádět na špatnou stopu, neb dokonce dokonalým nástrojem demagogie. Studie střídala studii a pořád se kalkulovalo s modelem, který měl poslat 25% selat do kategorie lončák a 80% lončáků do kategorie dospělých kusů, přičemž 95% této nejvyšší kategorie mělo býti chráněno.
Není potřeba studie ani brilantních matematických výkonů k tomu aby soudný člověk pochopil , že základní stav bude narůstat geometrickou křivkou. O nějaké rovnováze nebo dokonce snížení početnosti nemůže být vůbec řeč.
Podtrženo a sečteno jsme se pro někoho bohužel překvapivě dostali do situace, která již asi není nějakým ohleduplným a civilizovaným způsobem zvladatelná. Škoda, že nám to zrcadlo pravdy musí ukázat až nástup AMP. Je v podstatě úplně jedno jestli sem ten AMP přijel z klobásou nebo \"spadl z nebe\".
Jsem si skoro jist, že ti myslivci a hospodáři, kteří ještě nedávno lamentovali nad každou ulovenou nevodící bachnou, jaká to je škoda pro udržení stavů a pro hospodaření v honitbě, ti co se oháněli útržky z kontextů všelijakých studií o mannagementu černé zvěře, tak ti budou dnes jako první nabádat k odstřelu vodících bachyní a možná přidají i poučku, jak se po jejím ulovení snadno odloví i její pětikilová selata. Nepochybně to zaštítí výnosem SVS. Neuplyne ani půl roku a stejní lidé budou tvrdit, že už nám to dávno říkali a že ke snížení počtu bachyň vždycky nabádali. Na to bych skoro i vsadil.
Takový už je život. Vzhůru na černou .
Pořád ještě doufám, že se nám podaří oddělit pojmy, myslivost, chov, lov od honu na čarodejnice.
Lovu Zdar !
Komentáře:
| Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se.... |
Autor: Tomáš ČENĚK | 28.07.2017 08:42
Hezký příspěvek Karle. Já si pokaždé, co si přečtu příspěvek nějakého myslivce (tím nemyslím ten Tvůj), který odmítá lovit bachyňky s odkazem na to, že byla vodící nebo může být plná, říkám, kdy tedy takové bachyně lovit? Však v dnešní době, kdy můžeme potkat pyžamáky po celý rok, kdy někteří odborníci tvrdí, že mají bachyně selata i dvakrát do roka bychom na bachyni nemohli vystřeli vůbec. Vlastně bachyně vodí selata celý rok, takže po celý rok je vodící, než z tlupy odeženou kňourky lončáky a lončačky se stanou také vodící. Osobně se držím postupu chránit vedoucí bachyni, tu jednu jedinou z každé tlupy. Ostatní bachyně řeším podle velikosti selat v té době, kdy je potkám, a složení tlupy. Také při setkání s tlupou dávám přednost lončačkám před selaty a to z prostého důvodu - když bych střelil sele, nepřibude mi příští rok jedno až tři selata, která by ta, v tu chvíli už lončačka, mohla vrhnout. Zato když střelím lončačku, příští rok mi nepřibude řekněme šest až osm selat, které by v tu dobu už dvouletá velká bachyně vrhla. Snad jsem to napsal srozumitelně všem.
Autor: Radek Chadim | 18.07.2017 04:12
Když čtu spoustu příspěvků po internetu, tak u každého druhého je napsáno, jak lovec vybíral kňourka, aby nestřelil náhodou plnou lončačku nebo bachyni. Dříve to dělali, aby divočáků bylo co nejvíce, protože jich nebylo tolik, větština lovců to zakrývalo mysliveckou etikou, zákonem atd., jenže s nástupem NV je to ještě horší, protože zvěř lze mnohem lépe obeznat, a vybírají se už jen kňourci. Já když slyším, jak někomu přijde na vnadiště tlupa 20 kusů a on mezi nima vybírá kňourka, tak ho mám chuť nakopat do zadku, pak lov bachyň a lončaček zůstává na bedrech malé hrstky těch zodpovdnějších, kteří to samozřejmě nevytrhnou a ještě si na ně kdekdo otvírá hubu, jací jsou to masaři. Ale tímto stylem lovu vzniká takový přebytek dvou až tříletých bachyněk, které je podle mého názoru potřeba lovit co nejvíce, že to je až hrůza. Ona lončačka má třeba jen dvě tři selata toho roku, ale za roku už jich bude mít dvakrát až třikrát víc, tam ten početní skok je obrovský. Já mezi selaty nevybírám a z největších se snažím vybírat nejmenší, a pak se nedá udělat taková chyba, kterou bych si později vyčítal, protože si řeknu, že jsem k tomu přistoupil chovatelsky správně :-).
Autor: Fesoj | 14.07.2017 17:12
Karle, také s Tebou souhlasím - a navíc jsi mi připomněl staré německé rčení. \"Die Statistik ist eine Hurre, die sich vom jedem misbrauchen last\" - statistika je kurva, která se nechá ojebat od každého.
Autor: figi | 14.07.2017 16:52
Dobré, a navíc napsané tak, že by to mohla dokonce většina pochopit. Když jsem v minulosti mnohokráte psal o tom, že bych povolil v listopadu a v prosinci pouze lov bachyní krom bachyní vedoucích, byl jsem u drtivé většiny zralý na hranici.
Teď je budou vozit do kafilerky s kyselými ksichty a nadávat na kdeco a kdekoho. Opět, tak jako v případě stavů černé, kdy tvrdím, že za stavy a jejich výši mohou v první řadě sami myslivci, tak z toho i plyne, že za tuto i přes všechna současná opatření naprosto neřešitelnou situaci mohou - v první řadě sami myslivci.
Teď je budou vozit do kafilerky s kyselými ksichty a nadávat na kdeco a kdekoho. Opět, tak jako v případě stavů černé, kdy tvrdím, že za stavy a jejich výši mohou v první řadě sami myslivci, tak z toho i plyne, že za tuto i přes všechna současná opatření naprosto neřešitelnou situaci mohou - v první řadě sami myslivci.