Myslivecké fórum

Vložil: Petr Havlín | Upravit článek | 02.10.2022 16:51 | zobrazeno: 1402

Letošní říji jsem prožil opět v nádherné přírodě Novohradských hor. Měl jsem od loňska domluvený poplatkový lov jelena. Minulý rok se ulovit nepodařilo, tak jsem přijel pro druhou šanci. V sobotu odpoledne jsem dorazil ke kamarádovi a průvodci Lubošovi a po převlečení jsme hned vyrazili do honitby. Luboš mě vzal na svoje oblíbené místo, které znám už od minulého roku. Luboš nám tehdy přivábil mladého šesteráčka na 10m. Tentokrát jsme zalehli na dekách na terénní muldu tak, že jsme před sebou viděli kus mýťáku a houštinu, kde jeleni rádi říjí. Před sedmou jsme najednou uviděli jak z mlaziny vytáhl, tak na 60m, jednostranně korunový dvanácterák a jde přímo k nám. ,,Až to půjde střílej“, zašeptal Luboš. Asi všichni, co kdy lovili svého prvního jelena vědí, co jsem prožíval. Srdce mi bilo jak splašené. Jelen šel naostro přímo k nám a já stále nebyl schopen střílet. Trochu mi ujížděly nohy a já potřeboval být trochu výš kvůli trávě. Když jelen došel na dvacet kroků a začal se stáčet bokem, tak Luboš šeptá ,,až písknu střílej“. Bohužel byl v cestě malý pařízek, nad který jsem se musel se zbraní zvednout. Luboš pískl, jelen zarazil a já se trochu pozvedl abych neměl v cestě ten pařízek, jenže to stačilo abych jelena zradil a ten zmizel opět v mlazině. Následující dny jsem si stále nadával, proč jsem nestřílel na kobylu, když šel jelen naostro k nám, ale pozdě bycha honit. Nicméně vše bylo tak, jak mělo být.
Spolu se mnou lovil ještě jeden myslivec, shodou okolností také Petr, kterému dělal doprovod Martin. Před a po každé vycházce jsme se scházeli v seníku, kde je vestavěná klubovna s ložnicí, abychom si sdělili zážitky a vyladili taktiku. Večer jsme potom strávili v družné zábavě a v klubovně i přespávali. Později se ještě přidal myslivecký hospodář s manželkou a tak to bylo opravdu moc příjemné.
Zvěř holou jsme potkávali a jeleny slyšeli i když bylo ne zrovna ideální počasí, ale k lovu se ne a ne dostat. Luboš umí vábit a jeleni reagovali, ale buď nás zradil otočený vítr, nebo se změnilo počasí a tak jsme stále neměli úspěch. V úterý ráno po šoulačce jsme projížděli místem, kde jsme den předtím slyšeli jelena troubit ráno i večer. Drobně pršelo a Luboš najednou uviděl jelena a tři kusy holé jak jdou mezi nálety v mýťáku. Jelen byl nerovný desaterák. Zastavili jsme o 200m dál a pomalu se po cestě mezi mlazinou vraceli k mýťáku. Na kraji lesa byla velká hromada klestu vedle které jsme zůstali stát a já si připravil trojnožku. Laně s jelenem pomalu postupovali nahoru do kopce asi 100m od nás. Mířil jsem do malého průhledu mezi dvěma smrky a zvěř tudy pomalu protahovala. Jelen šel poslední a Luboš mi šeptal jak je daleko. Když byl tak 15m od průhledu, tak najednou naším směrem začala vedoucí laň jistit, a přestože jsme byli jak z kamene, tak skupinu otočila a pomalým klusem zatáhli do houštiny. Zkrátka poznala že na tu cestu nepatříme. Rozhodli jsme se, že se večer na toto místo opět vypravíme.
Večer jsme přišli z druhé strany s tím, že počkáme zda bude tlupa přetahovat z mlaziny do bukového porostu, kde jsme je slyšeli předchozí večer a Luboš by též vábil. Z cesty jsme se vydali z kopce dolů, abychom si v mýťáku našli stanoviště naproti mlazině. Najednou se přihnala přeháňka a začalo zčerstva foukat proti nám což nám moc pomohlo, protože mi to párkrát na potvoru zapraskalo pod nohama. Luboš se na jednom místě zastavil a začal vybírat kryt. V tom zpozoroval asi 200m metrů pod námi vpravo pohyb. ,,Jelen“ zašeptal a tu jsem ho zahlédl i já. Rychle jsem se opřel o smrk a začal mířit do průhledu, kam jelen směřoval. Jelen se však zastavil tak že jsem jej neviděl a já musel opatrně na druhou stranu smrku a ještě asi dva kroky do volného prostoru. Luboš mezitím stále pozoroval holou, která o nás naštěstí nevěděla. Namířil jsem jelenovi na komoru, ale z volné ruky to hodně poskakovalo. ,,Potřeboval bych oporu“ šeptám a Luboš si stoupl tak, že jsem mu mohl položit předpažbí na rameno. Krátce mířím a podvečerem se nese rána. ,, Značil, přebij“ říká Luboš a pozoruje jelena. ,,Zpomaluje...Leží!“ jásá Luboš a mě se adrenalinem třese celé tělo. Objímáme se a sedáme na kmen stromu, abychom nechali jelena v klidu zhasnout. Rekapitulujeme poslední okamžiky a šťastně se usmíváme.Dívám se na hodinky a je 17:35.
Po nějaké chvíli krokujeme k nástřelu. Je to 110m. Nacházíme zápory a i když vidíme kde jelen zhasl, tak sledujeme zápory a barvu, která se po pár metrech v kapkách objevuje. Odešel od nástřelu 40m. Jelen leží na pravém boku a na komoře je výstřel jak padesátikoruna. Nejdříve se nad zhaslým jelenem modlím a děkuji Bohu a sv.Hubertovi za ten veliký dar krásného a úspěšného lovu a za Luboše a za všechno. Potom Luboš dává jelenovi poslední hryz a mě předává úlomek. Následuje focení a prohlížení trofeje. Je to onen nerovný desaterák kterého jsme viděli ráno. Jelena vyvrhuji a zjišťuji, že kule prolétla kusem plic, ustřelila aortu a vršek srdce. Většina barvy byla v jelenovi a proto málo barvil. Po vyvržení jsme jelena odtáhli 300m dolů po svážnici k asfaltové cestě. Vracíme se pro auto a jedeme k Lubošovi pro káru a borlici, kterou jsem měl u něj doma. Po příjezdu k jelenovi troubím Halali a jelena nakládáme na káru. U klubovny jsem opět zatroubil Halali a Hlahol jelena a kus jme vyvěsili. Domlouváme, že zítra uděláme výřad a jelena oslavíme. Tentokrát jedeme spát k Lubošovi,kde spolu s druhým Petrem krátce posedíme a jelena zapijeme. Je úterý, předvečer sv.Václava a já jsem šťastný a vděčný.
Druhý den ráno jedeme opět do honitby poslouchat říji a pokud bychom narazili na černou tak i lovit. Odpoledne mi Luboš s Martinem a dalšími členy MS uspořádají pasování . Jelen leží v ohraničeném výřadu s finskými ohni v rozích a vše je opravdu slavnostní. Martin který velmi dbá na tradice mě se vší vážností a tradicemi pasuje a spolu též troubíme. Potom jdeme na večerní čekanou a posléze v klubovně jelena oslavujeme. Všichni si to užívají. Ve čtvrtek jdeme ráno na čekanou a potom Luboš s Martinem trofej předběžně bodují. U Luboše trofej preparujeme a večer opět jdeme na čekanou. Naposledy spíme v klubovně a ráno šouláme na černou. Celou noc říjí na druhé straně Žofínského říjiště silný jelen. Ráno je to krásný poslech. V půl sedmé nám na 80m vytahuje mladý osmerák a já se tak krásným zážitkem loučím s horami. Odpoledne nakládám vybělenou a obodovanou trofej do auta a směřuji k domovu.
Hlavou se mi odvíjí těch nádherných šest dní, kdy jsem zažil kamarádství ,úžasný lov, krásnou myslivost a přírodu. Jsem Pánu Bohu a mojí skvělé ženě vděčný, že jsem něco takového mohl prožít.
Aby to bylo celé, nerovný destarák 126b CIC, stříleno na 110m, ZKK600 -7x57, SaB NSR 11,35g.
Lovu a České myslivosti zdar!