Myslivecké fórum

Petře jde to, musíš si dobře uvolnit ( obříznout ) jícen a dýchací trubici, a dlouhým nožem uvolníš i srdce, obřízneš bránici a všechno vytáhneš ven.

Je faktem, že moje myslivecké začátky nejvíce ovlivnila rodina, můj táta z dnešního pohledu ukrutně přísnou výchovou, strejda Jirka, jako myslivec idealista, který vše viděl ve světle krásné české myslivosti a tradic, a moc mne ovlivnila i literatura, kdy jsem už jako velmi malý kluk četl o "pravodatných myslivcích" a třeba i o tom, jak součástí zkoušení myslivců bylo vyvržení zvěře v bílé košili s dlouhým rukávem, která musela zůstat celá naprosto čistá. Nejvíce mi dal ale v tomto směru táta, vzpomínám, když jsem jako mlaďas ještě bez LL s ním ulovil svůj první kus spárkaté, jak jsem vyvrhoval, když to dnes srovnám, tak nejméně tak dobře, jako mnoho dnešních myslivců, a co já si u toho vyslechl. Bylo to přísné, stačil pak už u perfektního kusu flíček od barvy na nohavici, a už jsem musel vyslechnout " co děláš, podívej, vždyť jsi jako prase". Když pak byla po letech praxe pochvala za rychlou a čistou práci, to bylo něco. Ještě jako mlaďas jsem pak ulovil svůj první kus vysoké, a starý hajný, když mne viděl vyvrhovat, hned spustil " teda kluku, ty vyvrhuješ jako bys to dělal denně". A to pak člověk s chutí vzpomene na "tvrdou" výchovu, a uvědomí si, jak mnohokrát nespravedlivě brblal.

Krásná čistá práce, tohle jsem potřeboval vidět, než jsem začínal. Teď se mám alespoň podle čeho zlepšovat...