Nakládání s nalezenou uhynulou zvěří



Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....

Autor: Jan Slavětínský | 23.11.2023 11:32
Stanovisko - nakládání s nalezenou uhynulou zvěří



Vážení,

ve věci Vaší žádosti o sjednocení výkladového stanoviska Ministerstva zemědělství a Státní veterinární správy (dále též „SVS“) ohledně nakládání s kadávery zvěře ze dne 31. 1. 2018 bych Vás rád informoval, že i na základě Vašeho podnětu iniciovalo Ministerstvo zemědělství k tématu nakládání s nalezenou uhynulou zvěří jednání s představiteli SVS, v jehož rámci dospěly oba orgány ke společnému stanovisku, které bylo již ústně prezentováno v rámci porady pracovníků orgánů státní správy lesů, myslivosti a rybářství konané ve dnech 7. - 8. března 2018 v budově Ministerstva zemědělství.

Podle platné právní úpravy obsažené v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění (dále jen „zákon o myslivosti“) náleží dle ustanovení § 2 písm. h) ve spojení s § 2 písm. i) tohoto zákona právo přivlastňovat si zvěř nalezenou na území honitby jejímu uživateli. Dle § 43 odst. 3 tohoto zákona pak náleží uživateli nejbližší honitby rovněž zvěř nalezená na nehonebních pozemcích. Dle společného stanoviska Ministerstva zemědělství a SVS je přitom uživatel honitby coby vlastník této zvěře také osobou povinnou k zajištění jejího odstranění.

Vzhledem k tomu, že dle informací dostupných ministerstvu nečiní v praxi problém postup v případě kadáverů zvěře nalezených na honebních pozemcích, ale předmětem nejasností či dokonce sporů mezi obcemi a uživateli honiteb se stávají práva a povinnosti spojená s nálezem uhynulé zvěře na pozemcích nehonebních, což, jak vyplývá z příloh Vašeho dopisu, je rovněž hlavním důvodem Vámi vzneseného dotazu, považuje Ministerstvo zemědělství za účelné věnovat se podrobněji právě problematice zacházení se zvěří nalezenou na nehonebních pozemcích.





6417/2018-MZE-16231 2

Je skutečností, že § 43 odst. 3 zákona o myslivosti nijak nerozlišuje mezi režimem zacházení s uhynulou zvěří na nehonebních pozemcích v extravilánu obce (typicky zvěř sražená na silnici) a zacházením v intravilánu obce, kdy v případě větších měst může dojít k nálezu uhynulé zvěře ve značné vzdálenosti od nejbližší honitby. Zejména s ohledem na specifickou situaci ve větších sídelních celcích pak striktní aplikace tohoto ustanovení může být nepřiměřeně tvrdá k dotčeným uživatelům honiteb, pokud by měli být na základě prostého změření vzdálenosti místa nálezu voláni k odpovědnosti za odklizení mrtvé zvěře, která k jejich honitbě nemusí mít žádný vztah, a zároveň způsobovat výrazné obtíže například při prodlení s odstraněním kadáveru, jehož přítomnost je v zastavěných oblastech obyvateli vnímána přirozeně mnohem výrazněji, než by tomu bylo v otevřené krajině. Zároveň je prodlení s odstraněním kadáveru nežádoucí i ve vztahu k hygienickým požadavkům a možnému riziku přenosu nakažlivých onemocnění v hustě osídleném území. Bezodkladné odklizení kadáveru zvěře uživatelem honitby však nelze s ohledem na skutečnost, že myslivost je v ČR činností zájmovou a dobrovolnou v řadě případů realisticky očekávat ani požadovat.

V případech, kdy doposud zajišťovala včasné a efektivní odstranění kadáverů obec, považuje proto Ministerstvo zemědělství za vhodné zachování tohoto přístupu na principu dobrovolnosti. Vzhledem k právům uživatelů honiteb daným jim v ustanovení § 43 odst. 3 zákona o myslivosti pak doporučujeme dle konkrétní místní situace uzavřít s dotčenými uživateli honiteb dohodu, v níž se uživatelé svého práva ke zvěři jinak nalezené na nehonebních pozemcích vzdají, a tato převezme příslušná obec, tak aby bylo zajištěno pokračování praxe odstraňování uhynulé zvěře dostatečně rychle a zároveň při plném respektování platného znění zákona o myslivosti a bez rizika případných následných sporů.

Pokud jde specificky o nakládání s kadávery prasat divokých, je pak vhodné vzít v úvahu i skutečnost, že v souvislosti s výskytem afrického moru prasat došlo ke zvýšení nálezného na 2000 Kč u všech nalezených uhynulých prasat divokých na celém území České republiky. Nálezné se přitom vztahuje i na prasata divoká sražená auty, přičemž jeho výše je dostatečná k pokrytí nákladů na neškodné odstranění kadáveru v asanačním podniku.

Co se týče Vaše dotazu ohledně odpovědných subjektů v době i mimo dobu platnosti mimořádných veterinárních opatření (dále také jen „MVO“), pak uvádíme, že výše uvedená práva a povinnosti uživatelů honiteb jsou obecně zachována jak v době, kdy se na území České republiky nevyskytuje žádná nákaza, která by byla důvodem pro vydání mimořádných veterinárních opatření, tak i za současné situace, kdy je sice na otázku zacházení s kadávery upřena větší pozornost v souvislosti s výskytem afrického moru prasat na Zlínsku, nicméně mimo vymezenou zamořenou oblast nejsou v rámci MVO určeny ani mimořádné povinnosti ohledně aktivního vyhledávání kadáverů prasat divokých, ani stanoveny výjimečné postupy ohledně jejich následného odstraňování. O odchylném postupu lze uvažovat až případě aplikace ustanovení § 46 písm. e) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) podle nějž „se obec (…) podílí na svém území, které zasahuje do ochranného pásma, pásma dozoru, popřípadě dalšího pásma s omezením, na zabezpečování mimořádných veterinárních opatření nařízených Státní veterinární správou, a to způsobem a v rozsahu stanovenými těmito opatřeními“, žádné MVO upravující povinnosti obcí ve vztahu ke kadáverům však vydáno nebylo (a Ústecký kraj se v současnosti ani nenachází v některém z výše uvedených pásem).

Na závěr považuji za potřebné rovněž uvést, že zákon o myslivosti nijak neošetřuje práva k uhynulé zvěři nalezené na pozemku honebním, který však z nějakého důvodu není součástí žádné uznané honitby. V případě existence takovýchto pozemků tedy není na místě



6417/2018-MZE-16231 3

otázku práv a povinností ke kadáveru zvěře ve vztahu k uživatelům honiteb dále jakkoli řešit, neboť k ní žádná práva nemají a při nálezu kadáveru na těchto pozemcích se uplatní bez dalšího postup dle veterinárních předpisů.




S pozdravem






Ing. Martin Žižka, Ph.D. ředitel odboru
Otisk úředního razítka