Dnes je 28.11. 2020. Slunce výchází v a západá v  | Měsíc výchází v a západá v

Šoulání a lov na krátké vzdálenosti



Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....

Autor: Jaroslav Miňha | 13.07.2011 08:34
Šoulání za účelem dostat se ke zvěři co nejblíže, čekání na zemi u spádů a ochozů, to jsou nejhezčí způsoby lovu, které znám. Jistě nejsem sám, kdo takový lov vyznává, tak zakládám toto téma, abychom si navzájem vyměnili svoje zkušenosti a finty „jak na to“. Kde a kdy máte největší úspěchy, jak se maskujete, na jakou vzdálenost pak případně lovíte? Máte nějaký rekord v přiblížení se ke zvěři?

Autor: kesl | 13.07.2011 10:31
Zdravím Jardo! Od malička s to učím, myslím si, že už mě nic nepřekvapí, a stejně to je pokaždé jinak. Včera jsem např. našoulal špičáka daňka na kolejích, kde mě jasně viděl na 40m s dobrým větrem. To je samozřejmě díky známé daňčí zvědavosti. Ale každý, kdo našoulá zvěř na blízko by měl rozebrat danou situaci proč se tak stalo. Bez emocí a nemyslet si jen, že měl prostě štěstí.
Stalo se mi na strništi 50ti hektarového pole, že jsem v listopadu našoulal ležící rudl srnčí na asi 50m. Bylo to pozdní odpoledne, pole bez krytu, a přestože jsem měl dobrý vítr, myslel jsem si, že jsem měl štěstí. Nicméně jsem si vzpomněl na podobnou situaci s prasetem v prosečené kukuřici, a to zase bylo v 8hod ráno před asi pěti lety. Prase mě na vzdálenost 2Om vůbec nezaregistrovalo.
Uvědomil jsem si, že v obou případech bylo slunce nízko a měl jsem ho za zády. Spolu s dobrým větrem to byl základ úspěchu.
Mám-li nízké slunce v zádech a dobrý vítr, namířím stín na zvěř a jdu. Je to velice zábavné, jak je potom zvěř překvapena a neví, co podniknout. V naprosté většině se takto pouze cvičím a lovil jsem tak jen jednou, a to to první prase.
Samozřejmě aspektů úspěšnosti šoulání je více a lovec musí využít všech zkušeností, a po vyhodnocení situace při obeznání zvěře se může kolikrát rozhodnout pro upuštění od šoulání na tento kus. Stává se mi to pravidelně, že usoudím, že to prostě nepůjde. L a L!

Autor: Erika Doležalová | 13.07.2011 10:33
Já moc na šoulačku nechodila, jelikož ZKKáčko mi na rameni s každou další desítkou metrů přišlo o další kilo těžší a těžší :-) Teď s KB chodím víc, ale úspěch zatím spíš nic než moc, jelikož zvěř je ještě furt v řepkách.
Rekord v přiblížení se mám kdysi dávno dávno ještě jako nemyslivec, kdy jsem se kvůli focení plazila v oboře trávou k daňkům, dostala jsem se na cca 15m (blíž to nešlo, skončila tráva :-) Jinak se občas přiblížím nečekaně, že někam jdu kolem nějakého "bordelu" a div mi srnčí neskočí do náruče když procházím kolem :-) Poslední "krátká" vzdálenost byla někdy před měsícem, když jsem procházela při kraji lesa, vytočila zatáčku na louce a na cca 20m se pásl kus - ale to nebylo umění šoulačky, ale prostě výhoda terénu :-) Kratší vzdálenosti mám z posedů a žebříků, nejmíň to bylo asi 3 metry - srnec procházel kolem žebříku. A to jsem si celou dobu myslela, jak "blbej" mám vítr :-)

Autor: kesl | 13.07.2011 11:05
Ještě připomenu, že zvláště obtížnou (co do úspěšnosti lovu) formou šoulačky je na hřivnáče. To je dle mého královská disciplína a nemohu se již dočkat. O tomto lovu by se dal napsat dlouhý článek, ne-li kniha. L a L!

Autor: Jan Slavětínský | 13.07.2011 11:34
Šoulám rád a v podstatě z večera chodím na čekanou a ráno sedím asi do hodiny po rozednění a potom slezu z posedu a šoulám. Šouláním rád lovím srnčí po ránu, škodnou a toulavou škodnou a dokonce i hřivnáče posedané v korunách smrků v polních lesících. Podejít holuba,který sedí na špici smrku a dostat se na ránu, je adrenalin.Vloni v létě jsem měl zážitek s paličkářem. Seděl jsem na rozednění u obsečené louky a na pruhu vidím kus.Pro šero jsem ho nebyl schopný přečíst. Kus se popásal,popocházel šikmo ode mě a po chvíli zalezl do kraje vysoké trávy a tam si lehl.Když se rozednilo,slezl jsem a pomalu šoulal k místu,kde ten kus zalehl.Měl jsem orientační bod a když jsem byl asi na úrovni zálehu,všiml jsem si,jak se zamlela tráva. S kulovnicí v ruce jsem opatrně postupoval blíž a blíž .Došel jsem na krok od ležicího paličkáře, který spal. Měl zavřená světla a pouze občas zatřásl hlavou,aby odehnal mouchu. Tak jsem zase stejným způsobem couval. Z nělakých deseti kroků jsem pískl. Většinou kus zmateně vyrazí a po ix metrech zarazí a jistí,co že se to děje.Nic se nedělo. Pískl jsem znovu. Nic. Po třetím písknutí srnec vypálil a valil ho přes celou louku,kde zastavil až u škarpy s přítokem k rybníku na nějakých 150 metrů, jednou se otočil ke mě a jedním skokem zmizel v buřeni té škarpy.A to je to, že člověk v myslivosti pořád myslí a pořád ví ho.. Černou šouláním nelovím. Máme pár nováčků a ostrostřelců a nerad bych byl na výřadě....Lovu

Autor: Děda z lesa | 13.07.2011 11:52
Největší zážitek - ale nebyla to šoulačka.
Jel jsem přikrmit (dopoledne) na čtyřkolce, zastavil asi 30m od vnadiště, sundal z nosiče kbelíky s kukuřicí a zrním a prošel jsem pěšinkou v rákosí na vnadiště...
Spadla mi čelist a stál jsem tam jak tvrdé Y - na vnadišti byly 2 bachyně a 15 selat ! Bachyně pomalu a naštvaně zatáhly do obilí, ale selata klidně hodovala v korytech a bednách dále.Připadal jsem si v tu chvíli jako Heinz Meynhardt, ale po chvíli jedna z bachyní povyšla ze žita a selata nekompromisně odvolala.
Snad byly bachyně zvyklé na můj pach nebo obklopené krytem se cítí bezpečnější.
Jinak přišoulání ke zvěři se nedá paušalizovat, záleží na podmínkách (druh zvěře, počet, zkušenost vedoucího kusu, roční období, počasí - mlha, vítr, sníh, déšť a mnoha dalších momentálních okolnostech.

Autor: Martin Novák | 13.07.2011 19:42
Pokud jde o hřivnáče,tak našoulat jednotlivé či hřadující kusy je opravdu adrenalin.Pokud ale jde o větší hejno,nalétávající na pole,lze k nim v krytu teréní vlny přijít až na brokový dostřel.Finta je v tom,aby vás neviděli sedící holubi.Přitom těm přilétajícím téměř nevadíte a jako magnet přisedaj k ostatním.

Autor: kesl | 13.07.2011 23:02
Proto je balabán tak účinný. L a L!

Autor: figi | 13.07.2011 23:14
Šoulačka je můj hlavní způsob lovu. Maskování ani nějaké schovávání se či ukrývání není nutné. V létě hubertus či jen vesta, košile a kalhoty ( zelené ), v zimě bílý kabát až na zem ( vlastně na sníh ). Celoročně klobouk, v zimě bílý. Vynikající je lovecká hůl ( pirštok ), nejen pro střelbu, ale zejména pro pohyb v terénu. Přesto, že s sebou mám hodně pomůcek i pro lov na velké vzdálenosti, nic nesmí překážet, cinkat, vrzat či rachotit. Vyjímečně při čekané na ochozech v lese používám síťku proti komárům přes obličej a tenké zelené rukavice. Zvěř nejlépe vnímá pohyb, a proto je nutné umět plynulé, pomalé pohyby, a hlavně, když se přede mnou objeví zvěř na 10 m, nereagovat vůbec nijak ( nejhorší jsou okamžité rychlé reakce ), bleskově vyhodnotit situaci a pak teprve jednat. Velmi často šoulám středem posekaných luk zejména na lišky, velmi často čekám na středu takovéto louky. Zvěř mám běžně na vzdálenosti do 20 m, nejblíže jsem na šoulačce ulovil srnu na 0,75 m, srnce na 7 m, lišku na 9 m, kunu na 3m, sele na 8 m. Na čekané na ochozu lišku na 5 m, srnce na 8 m, sele na 6 m, těch kusů při obou způsobech lovu na vzdálenosti do deseti metrů mám ulovených už hodně. Základem šoulačky je výborná znalost zvěře, umění plynulého a bezhlučného pohybu, rychlé rozhodování, vycvičený zrak ( podmínka u lesních šoulaček ) a správné reakce. Zároveň je důležité i umět střílet, a to i na takto extrémní vzdálenosti. Moji už dospělí synové, ač neloví, jdou se mnou někdy na lov právě kvůli těmto velmi adrenalinovým zážitkům. Zrovna teď v neděli jsme stáli uprostřed louky, tráva nám nesahala ani po kolena a teritoriální šesterák nám přišel na cca 12 m otloukat bodláky, se kterými si hrál asi pět minut, a pak v klidu odešel dál. Stáli jsme tam tři kousek od něj. Mnoho myslivců mi to nevěří, ale je to opravdu běžné.
Konkrétně černá je v takovýchto případech naprosto bezstarostná ( podotýkám, že za světla ), pozoruji je často, jak jsou u okraje lesa opatrní a bachyně dlouho jistí, pak v louce mám někdy pocit, že do mne narazí.
Samozřejmě vždy to nevyjde, ale v drtivé většině případů ano.
Les je oproti loukám a okrajům lesa podstatně těžší, velmi důležitý je ten správný postřeh - uvidět zvěř první, jsou to roky cviku, ale jde to.Dobrá a detailní znalost chování zvěře je základem správného a jistého našoulání, když zvěř objevím. A pak v těsném kontaktu správně, ne zbrkle, reagovat. Podmínka je také bleskové přečtení zvěře a okamžité rozhodnutí, zda lovit, či ne. Je toho moc, ale je to zvládnutelné, ale chce to vytrvat ( roky ! ) i když to na začátku vypadá často beznadějně.

Autor: Jenik S | 13.07.2011 23:41
Jsem rad ze tolik lidi vyznava lov na dotek :D moc rad soulam,zkusenosti si sbiram sam,takze spoustu neuspechu mam za sebou uspech se dostavuji ale pomalu ale rikam si ze to chce cas ...poradte kdyz se blizite ke zveri flintu v ruce nebo na rameni?pouzivate napinacek?optika bez krytek?zvedat dalekohled??jak postrehnout ten moment kdy se muzu pohnout?zvlast srnci a vysoka casto predstira pastveni ...jako obleceni se mi fleece osvedcil nejvic...jen navleky nad pohorky susti takze bud sustit a nebo mit mokro az v botech...diky za rady

Autor: kesl | 13.07.2011 23:43
To figi:
Zajímalo by mě, jak poznám teritoriálního šesteráka. S tímto výrazem jsem se ještě nesetkal. A co to vůbec znamená? L a L!

Autor: Jenik S | 13.07.2011 23:50
Podle me teritorialni srnec si agresivne brani svuj usek proti cizim srncum,tomu nasvedcuje to mlaceni do bodlaku cili poznamka pro ciziho srnce-vypadni tady bydlim ja..:D
jo a cetl jsem ze teritorialni srnec ma vzdy sestouple raze a pri pohledu zezadu to jde poznat,figi je to pravda??

Autor: Erika Doležalová | 14.07.2011 09:24
Figi, srna na 0,75 m ? To jsi ji chytil do náruče, ne? :-)

Autor: figi | 14.07.2011 12:15
Srna na 75 cm ( odhad vzdálenosti zvěře od konce laufu v okamžiku výstřelu ) je opravdový extrém, který se podaří jednou za život. Ale na šoulačce jsem ji v hustém listnatém remízu uviděl na cca 8 m, velmi špatně se čte zvěř na tuto vzdálenost, pomalu sundal zbraň z ramene a mezitím ke mně došla na kontakt.

kesl - sežeň si hodně literatury o srnčím a přečti si jak žije. Pak srovnávej s vlastním pozorováním. Teritoriální srnec se výrazně odlišuje chováním.

Jeníku, já šoulám se zbraní na rameni a tak se i ke zvěři blížím. Právě znalost chování je důležitá, poznat, kdy znervózní, předstírá a přitom pozoruje. Vždy při našoulávání už zjištěné zvěře sleduji jen její hlavu, podle mne vidět hlavu je nutná podmínka úspěchu.
Napínáček nepoužívám vůbec, optika bez krytek, zvěř na krátko a zejména na šoulačce v lese čtu výlučně silným zvětšením puškohledu.
Zkus holínky.

Autor: Karel poslík | 14.07.2011 13:42
Na hlubokém čerstvém sněhu jsem jednou obcházel takovou zarostlou rokli obklopenou vyššími stromy. Viděl jsem srnu se srnčetem postupovat po šikmé boční stěně rokle a ukryt za terénní vlnou jsem se vydal do místa, kde se naše cesty měly spojit. Postupovali jsme skoro souběžně,opatrně jsem zasedl do závěje u paty stromu a oba kusy mi začaly míjet ve vzdálenosti dvou metrů od laufu. To byla nejkratší vzdálenost, na kterou jsem úspěšně lovil. V bílém převlečníku jsem na stejném místě a za stejných podmínek došel až přímo mezi zalehlou tlupu srnčí. Nejbližší kusy byly zalehlé ne dál než 5m.V loňském roce jsem šoulal po úpatí drážního náspu ke skupině srnčí zvěře asi na vzdálenost „ dohodit kamenem“. Opřel jsem kulovnici o mechem porostlou vodorovnou větev a mířím na srnče, když v tom vidím pohyb v kopřivách kousek pod laufem. Byla tam liška. Pomalu jsem se zvedal na špičky, co to jen šlo, hrozná pozice. Ze vzdálenosti asi 2 m jsem ji chybil. Tlakem spalin byla doslova vyhozena na pole a pelášila pryč. Tlupa srnčí nepropadla panice a proto jsem opatrně přebil a jeden kus ulovil. Plně se ztotožňuji s názory, že nejobtížnější disciplínou je šoulání za hřivnáči, Už se těším , ale raději si na ně počkám v nějakém remízu v poli. Zdar Karel

Autor: Jan Slavětínský | 14.07.2011 13:45
Mám vyzkoušeno, že srnčí reaguje jinak na postavu člověka a jinak pokud sedíte na zemi nebo jste ve dřepu. Zrovna tak pokud šramotíte někde na stromě na posedu nebo po stromě lezete. V těchto případech je zvěř až zvědavá, co se to tam jako děje.
Na velmi krátké vzdálenosti střílím po hlavni přes mechanická mířidla.

Autor: figi | 14.07.2011 14:35
Naprosto nejtěžší šoulačka je na šedivky, ty jsou ještě opatrnější, než hřivnáči.
Zvědavost je velmi častá u mladších kusů spárkaté, ty starší a staré kusy neváhají při prvním podezření.

Autor: Jaroslav Miňha | 14.07.2011 14:52
Když jsme měli vloni a předloni kukuřici, co nebyla u země zarostlá a řádkem bylo vidět i na nějakých patnáct metrů, postavil jsem se na posed a poslouchal. Pak stačilo čuníky obejít na dobrý vítr a řádkem se člověk většinou dostal až k nim (jestli se tomu tedy dá říkat šoulání). Letos je všechno špatně, protože nějak moc pohnojili a spodní patro je až do půli stehen zarostlé plevelem jako džungle.V řepce, pokud je pořádně vyjetá kolej, to funguje podobně, jen je třeba jít v té vedlejší, než stojí a řepka nesmí být pochopitelně po ramena, aby do té druhé koleje ke konci bylo vidět.
Ke zvěři se dostanu na velice blízko poměrně často, moje úspěšnost, nemyslím v lovu ale v přiblížení se, je tak 70:30 v můj prospěch. Kdybych měl nějak porovnat snadnost přiblížení se ke spárkaté, která u nás v revíru je, pak bych řekl takto: 1. černá 2. srnčí 3. vysoká 4. daňčí.
Největší úspěšnost mám u černé na vhodném sněhu v noci na poli v bílé kombinéze. Lepší je, když není měsíc, bohatě stačí odraz světel ze vsi. Největší bystrozrakouš je daňčí, kolikrát se mi stalo, že jsem si sedl za téměř úplné tmy do meze a ačkoliv jsem se ani nepohnul, zpozorovalo mě už na nějakých čtyřicet metrů.
Docela švanda je se srnčím. Člověk sedí někde u křoví a srnčí se pomalu doslova doklátí až k němu. Pak stačí na 2-3 metry mlasknout a takové přemety jsem v životě neviděl :-)
No a můj rekord? Někdy před měsícem jsem ráno za šera šoulal kolem řepky v koleji zarostlé cesty a vidím před sebou v trávě světlý pohyb. Tak jsem zakleknul, odjistil a koukám přes puškohled, kde že se ta liška vynoří. Ale ouha, žádná liška, sele si v klidu porejpávalo rovnou ke mně a za ním další. Musel jsem se kousat do rtu, abych se nezačal smát, když to první došlo až ke mně a začalo očuchávat lauf. Pak ale z řepky zavelela bachyně, tak jsem ho ani nestačil chytit do klobouku :-)

Autor: Fesoj | 14.07.2011 16:12
Kdyby se ti to povedlo, mohlo by to být velice zajímavé. Ty bys chytil sele, bachyně tebe, asi by ses smíchy neudržel... Souhlasím naprosto s tím, že přiblížit se ke zvěři na pár kroků tak, aby o nás nevěděla, je nádherný zážitek, svědčící o umění lovce - ale já mám ještě raději takové momenty, když zvěř ke mně přijde sama, ať při vábení nebo jinak... Mladá kuna lesačka za mnou málem po zamyškování vylezla až na posed. Jelen v říji ke mně přišel tak blízko, že jsem slyšel jeho dech - ale v mlze, takže jsem ho ani neviděl. Již dvakrát se mi stalo, že mi zajíc na ochozu očichával boty. A když si mě při šoulání na strništi přišla prověřit bachyně, která nevěděla, vo co gou, s výhružným funěním došla na 20 m a začala mě obcházet v kruhu, aby si došla pro vítr, to taky stálo za to. Ale snad nejzajímavější zážitek pro mě byl, když jsme jednou s kamarádem a jeho jezevčíkem sedli na posed a po chvíli křížil naši stopu jezevec. Hned se po ní vydal, došel až k posedu, očichával i první šprušel, ale podívat se nahoru ho nenapadlo.

Autor: kesl | 14.07.2011 18:06
Figi, dík za odpověď, pomohla mi v mnoha směrech. L a L!

Autor: figi | 14.07.2011 18:40
Nechtěl jsem se tě nijak dotknout, ale psát tady " knihu " o chování a způsobu života srnčí zvěře asi nejde.
Předpokládám, že už jsi slyšel o tom, že srnčí zvěř má svá teritoria, ve kterých žije. Ne všichni srnci si je ale vybojují, a srnec má své teritorium většinu svého života. Obsazuje jej ve věku dvou let ( obvykle v tomto věku )a nejvíce je aktivní až do cca šesti let. Teritoriální srnci jsou nejčastěji právě ti, kteří se velmi často ukazují, a způsob chování je naprosto odlišný od ostatních.Nevidíme je klasicky brát paši, a stále přitom jistit, jako ty bez teritoria žijící v neustálém ohrožení.Pohybují se většinou po ploše svého teritoria se zjevnou chutí bojovat a neustále jakoby vyhlíží potenciálního soka, jen sem tam něco ukousnou. Samozřejmě přitom obchází svoje značkovací místa. Pečlivě prohlíží každý kus srnčího, který se objeví, někteří kontrolují i holou na kontakt a neváhají ji prohnat( jsou pak myslivci, co tvrdí, že viděli v červnu říji ), viděl jsem ( a ulovil ) i několik srnců, ve věkovém rozpětí 3-6 let, kteří proháněli vše, co se v jejich teritoriu objevilo, počínaje zajícem.
O teritoriálním srnci se dozvíš právě z otlučků a hrabánků pravidelně udržovaných, někteří starší srnci jsou velmi opatrní a z krytu je vytáhne jen narušitel v podobě jiného a obvykle mladého srnce.
Paličkáči a srnci, kteří nemají teritorium žijí na hranicích teritorií a mezi teritorii. O paličkářích se dříve říkávalo, že neustálým proháněním od teritoriálních srnců se stěhují z místa na místo a proto se těžko loví a nelze se s nimi potkat dvakrát na tomtéž místě. Moje zkušenost je ale taková, že kde žije roček v dubnu, tam ho najdu po celou dobu lovu. Jen je velmi opatrný, nervózně a často jistí a často se nevzdaluje od krytu, v kterém zaléhá, vychází v jiné hodiny. než teritoriální srnec.
Paradoxní situace natane v případě vynucené adopce osiřelých srnčat teritoriálním srncem ( prostě se k němu sirotci či sirotek přidají, několikrát v průběhu let jsem už viděl ) a pak vidíme jev, kdy silný teritoriální srnec agresivně vystupuje i proti srnám, a s ním chodí jako pobočníci dva paličkáči. Ovšem vždy jenom do říje.
Teritoriální srnec se velmi jednoduše přivábí bekáním po celou dobu lovu, je to spolehlivější, než hlas říjné srny na konci říje.
Teritoriální srnec v říji nejdříve pokládá postupně všechny srny ze svého teritoria a pak jde teprve jinam. Pokud v říji bojují dva srnci, obvykle se jedná o sousedy na teritoriích, a srnu, která žije v okrsku na části obou teritorií. Navíc pokud dojde k souboji, s jistotou se do sebe pustí vždy jen srnci stejně staří. Jinak vždy respektuje mladší staršího, i když je ten mladší silnější, a přestože se proti němu staví a ukazuje paroží, už už to vypadá na souboj, tak mladší vždy v rozhodující chvíli ustoupí.
Je toho ještě mnoho a mnoho, tak se ptej.

Autor: radekbartik | 15.07.2011 07:34
Figi - moc pěkně napsané a v podstatě vše můžu ptvrdit z mé praxe, včetně toho jak paličkář doprovází teritoriálního srnce. Pozoroval jsem toto v dubnu a zhruba před dvěma týdny se mi ho podařilo ulovit a popásal se klidně opět s tímto teritoriálním šesterákem...

Autor: figi | 15.07.2011 08:38
Je to jen zlomek toho, jak srnci vlastně žijí. Šoulání má velkou výhodu právě v tom, že člověk neustále pozoruje zvěř, její pobytové znaky, ochozy atd. To vše z posedu nelze.
Důležité je se snažit o zvěři a jejím způsobu života vědět co nejvíce. Číst veškerou literaturu a k tomu přidat hodně praxe. Stejně pořád vidíme něco nového. Ale na lovu to hodně pomáhá.
V literatuře se o těch paličkáčích a teritoriálních srncích chybně objevuje to, že někteří tito srnci paličkáče tolerují. Podle mých zkušeností se paličkáči k těmto srncům chovají přesně tak, jako k srně - své mámě, a protože jsem to pozoroval i u jiných druhů spárkaté, a šlo vždy o sirotky, lze předpokládat, že to tak je ve všech případech.

Autor: Ing.Mirek Bergman | 15.07.2011 15:08
Je zajímavé a poučné čist o vašich zkušenostech při lovu šouláním. Osobně si myslím, že úspěch tohoto nejkrásnějšího způsobu lovu je v tom, co zde už mnozí naznačili, a to je znát způsoby a formy chování a přesunování se u jednotlivých druhů zvěře. A já bych k tomu přidal ještě mít dobrou znalost o pohybu vzdušných proudů v terénu své honitby. Kdysi jsem si bláhově myslel, že když je bezvětří, že mám vystaráno a zvěř o mě nebude vědět ať za ní půjdu z kterékoliv strany. To však v praxi neplatí neboť vzduch proudí stále a za všech okolností. Měl jsem štěstí, že mě staří praktici časem naučili šoulat např. v horách nikoliv od úpatí k vrcholům, ale opačně a po vrstevnicích, v blízkosti vodních toků vždy proti proudu, jinak v mokřinách, jinak ve vysokém lese, jinak v mladém porostu a řadu dalších pro šoulání moc podstatných zákonitostí. Ovšem i smyslové chování zvěře se také odlišuje podle charakteru teritoria. U nás lze co do nejvíce vyvinutých smyslů zvěře seřadit asi toto pořadí. ČICH : 1. černá, 2.srnčí, 3.vysoká, 4. dančí. ZRAK : 1.dančí, 2.vysoká, 3.srnčí, 4.černá. SLUCH : 1.černá, 2.vysoká, 3.srnčí, 4.dančí. Samozřejmě i to však může být v různých honitbách zcela jiné podle místních podmínek.
Pokud známe a uvědomujeme si při šoulání souhrn těchto vlastností pak úspěšnost šoulačky roste. A dále roste ještě více pokud současně máme v honitbě i udržované lovecké chodníčky, které nám umožní ještě za úplné tmy se bezhlučně a včas dostat před svítáním k místům kde zvěř nejraději nocuje. M.B.

Autor: figi | 15.07.2011 15:14
Vítr je samozřejmě základ a bublifuk s sebou nosím po celý rok. Bez toho nelze určit směr a pohyby větru dostatečně přesně.

Autor: Zdeněk Ondruch | 15.07.2011 19:19
Mám kamaráda, který loví podobně jako Figi. Loví jen šoulačkou, nebo ze země pomocí trojnožky, harrissek, zvýšených míst apod.Protože je hooodně silný kuřák a v podstatě "nevyhasíná", tak většinou šoulá tak, že má v puse neustále cigáro a tím vidí i směr větru.Z

Autor: Erika Doležalová | 16.07.2011 08:26
Figi, to o srncích je moc pěkné a poučné, ale mám v tom teď trochu rozpor :-) Píšeš, že teritoriální srnec "prohání" holou, což se může některým z nás jevit jako říje.. Tedy - 19. června, což je do říje ještě daleko, jsem "na vlastní voči" viděla slaboučkého šesteráčka (max. tříletý) prohánět v kukuřici srnu, honil ji v kruzích, když se zastavil, srna taky, čekala na něj a zase pokračovali (oba kusy jsem o pár dní dříve viděla spolu pást se na louce). Přitom tento srnec v dané lokalitě "pánem" určitě není, protože po pár minutách mu zásady slušného chování přiběhl vysvětlit slušný šesterák, min. 4letý, před kterým samozřejmě mladík ihned prchal. Tak jak to tedy je? Fotky pro lepší posouzení věku a síly obou kusů jsou ve Fotogalerii (4. stránka) - poté, co mladík odskočil, odešel starší srnec do lesa, vzdálenost mezi nimi v okamžiku focení byla asi 30m, mladý srnec šel potom "po stopě" toho druhého taky do lesa.

Autor: Petr Havlín | 16.07.2011 15:02
Nejkratší vzdálenost mám srnu na 2m,ale to bylo ještě v dobách než jsem myslivčil.Co lovím,tak jsem stál nejblíže od srnce na pět kroků a to druhý den, co jsem šel s flintou a ještě mokrým ZB a LL do lesa.

Autor: Jaromír K | 16.07.2011 22:52
Taky rád šoulám,jenže na to taky musí být čas a taky povaha toho šoulače-:)) Pokud se jedná o srnčí nebo vysokou jde o houby,které se při tom dají posbírat,ale v případě černé už to taková sranda není. Já osobně znám několik lidí,kteří byli zraněni v případě lovu černé a ne vždy to bylo k pousmání. I roztrženou stehení tepnu jsme u nás měli. Jediné štěstí,že u tohoto lovu byli dva jinak to mohlo stát napadeného život. Já osobně rád chodím do zvěře i přes tyto zkušenosti a jednou v noci jsem při potoku jdouc na žebř minul bachu se selaty o možná dva metry. Jak jsem stoupl na druhý šprušl,tak bacha začala zastrašovat přímo pod žebřem. Je to velice nepříjemný zvuk,když křápe zbraně o sebe. To by Jarda Miňha určitě uměl popsat-:)) Zdar JK

Autor: figi | 17.07.2011 16:03
To, co popisuje Erika nemá s říjí a sříjným honěním nic společného. Pokud by ta srna byla už říjná, bykl by u ní rozhodně ten silnější srnec ( tříletý ), který je možná teritoriální. A pokud by od ní odehnal onoho mladíka, tak by u ní zůstal.
Mladík je roček, velmi dobrý, srna byla s největší pravděpodobností jeho sestra. Srnčí až do dvou let života si často "hraje", zejména srnčata mezi sebou, pokud má srna dvě. A vydrží jim to celý další rok

Autor: Vrba Frantisek | 17.07.2011 21:45
Lov šouláním mně moc nebere,asi proto,že to nějak zvláště neovládám.Pár prasátek a několik kusů mufloní zvěře jsem takto ulovil,a přitom za šoulání nepovažuji lov černé v polích při kterém se ke zvěři plížím na přední náhon-po čtyřech na potřebnou vzdálenost.Pokud prasátka zneklidněla a některé se šlo podívat blíž pomohlo zpravidla začít mlaskat a zachrochtat a pokud nezradil vítr,nebyla co řešit.Dnes je u nás černé málo,a také mé staré kosti s tímto způsobem lovu nesouhlasí... Pokud jde o lov na krátkou vzdálenost,tak největší kus černé-knoura zpracovaný ve čtvrtkách 105 kilo jsem ulovil S-ballem r.16 při čekané na lišky na ochozu ze 2 metrů v době,kdy to bylo legální.Jinak jsem jeden kus-bašku ve výkupu 76 kilo,tentokrát šlo o dosled střelil na NULOVOU vzdálenost.Došlo k tomu tak,že jé jsem ležel na zemi,baška napůl stála,napůl ležela na mně.Tak jsem ji pravačkou držel za rýj aby mně nekousla do brady, levou rukou jsem našmátral kver bašce ho opřel o krk.Potom už stačilo ručkovat po laufu ke spoušti a drama skončilo.Pokud to někomu připadne jako latina,tak mám dva svědky,kteří ze mně to zvíře sundávalo protože sám jsem vstát nemohl.JO A ABYCH NEZAPOMNĚL TAK \BLATO NA HŘIŠTI NEBYLO\ F.V

Autor: Jaroslav Miňha | 18.07.2011 07:49
Posekali ječmen mezi řepkou a zarostlou roklí s potůčkem, tak jsem v sobotu ráno vzal stoličku, nízkou trojnožku a vyrazil jsem to obejít kolem rokle. Nesnažím se ke zvěři přijít vždy na bodák, ale když slyším pohyb, sednu si, upravím střeleckou pozici a počkám, co se bude dít. Tentokrát jsem slyšel čuníky, jak jdou krajem řepky, ale vítr fouknul do nich, nabrali mě a do rokle prošli zarostlým úvozem.
Potřeboval jsem změnit místo, tak jsem to vzal přímo přes strniště ke kopřivám a v tom vidím v kraji kopřiv tři tmavé skvrny. Světlo už jak ve dne (5:30) a já na place na strništi nějakých 70 m od nich. Pomalu jsem si sednul, rozložil jsem trojnožku, opřel o ní flintu a čekám, jestli vylezou. Tři lončáci se chvilku motali v kopřivách, pak vyběhli kousek na strniště, ale dva se zase hned vrátili. Ten třetí se vydal pomalu přímo ke mně. Nezastavil se, nezbočil, takže jinam, než jsem střílel, se rána umístit nedala, odmáčknul jsem na dvacet metrů. Tohle by spíš patřilo do „dnes“, ale chtěl jsem jen potvrdit Figiho příspěvek, že ani na otevřeném prostoru a za světla to není vždy bez šance.
Mj. to byla druhá rána, kdy mi EVO neprostřelilo. Střela prošla středem lebky a nefragmentovaná v krásném hříbku zůstala pod škárou nad krkovicí.

Autor: Roman Voříšek | 18.07.2011 16:44
Šoulačkou jsem nalovil dost zvěřě, hlavně černé. Nejblíže jsem ulovil srnce paličkáče, který byl moc zvědavý a to se mu stalo osudným. Byl jsem dobře kryt kmenem stromu, lovil jsem na vzdálenost cca 10m. Srneček se mi nemohl vejít do puškohledu.
K černé jsem se dostal nejblíže na cca 30m. Dokonce se mi stalo, že jsem šoulal k rudlu černé přes staré meze a na hraně té poslední jsem v leže střelil na sele. Zůstalo v ohni a já jsem se postavil. V ten moment by se ve mě krve nedořezal. Vyloženě pod laufem (mez má cca 5m na výšku) si spokojeně buchtovalo další sele, o kterém jsem vůbec nevěděl. Kulová rána s ním ani nehnula... Zradil jsem ho až přebitím kulovnice a zachránilo se, neb odbíhalo a mávalo mi pírkem, a takto já zvěř nelovím.

Autor: ValíkVlastimil | 18.07.2011 21:54
To co popisuje Jára v kukuřici je jeden z nej adrenalinových lovů. Sám jsem takto několik kusu střelil, když jsem je slyšel lámat v kukuřici (většinou samotné lončáky). Pokud je tam tlupa tak" dostane"tebe nějaké zvědavé sele dříve než ty jeho.Co se týče vzdálenosti, tak právě v kukuřici jedno zvědavé sele na 1,5 metru. V pátek sele na 8 metrů na louce za úplňkové noci.Lončák 6 metrů když se vracel z pšenice do lesa a já stál za krajovým stromem.

Autor: Ivo Ondráček | 18.07.2011 21:54
Tak můžu rovnou přihodit dnešní večer. Opatrně jsem došoulal na roh kukuřice a kousek za ním se v obilí pásla srna. Bohužel, zrovna tím směrem jsem potřeboval jít, tož jsem chvilku rámusil...nic. pak jsem trojnožkou začal bouchat do kukuřice, šustit v obilí...nic. Následovalo kašlání, pískání, mluvení...nic. Pročež jsem se sebral a obilím šel vycházkovím tempem rovnou k srně. Uráčila se zpozornět až na nějakých 20metrů. Pak jsem musel ještě chvíli mávat a docela nahlas ji vysvětlovat že já jsem jako člověk a že před tím se má utíkat. No nakonec to pochopila, zaplaťpanbůh že tu nemáme velké šelmy, nechala by si rysa vylízt na záda...Každý rok se aspoň jeden takový kus najde. Vloni když jsem chodil kousek vedle na paličkáče, tamní srna mě pravidelně doprovázela se cca 40m odstupem. Když jsem se otočil a šel zpět, zase spořádaně s odstupem couvala. Ze začátku jsem se až bál jestli není nemocná, ale byla holt jen od přírody moc zvědavá.
Ps.: Nejkratšího srnce jsem ulovil na cca osm metrů, posečkat s výstřelem, zřejmě by pokračoval ve směru své chůze a opřel se mi o lauf...:)

Autor: Petr Havlín | 26.07.2011 09:28
Oblíbil jsem si teď čekané tak,že nejdříve sedím na židličce trojnožce asi hodinu a potom šoulám.Chtěl bych se vás ale zkušenější kolegové zeptat na techniku.Já kupříkladu mám na levém rameni kulobrok,na pravém tu stoličku a v pravé ruce šoulací hůl.Několikrát jsem si zkoušel na zvěř rychle zamířit a i když nemám tu stoličku,tak to moc nenápadně a rychle nejde.jak to děláte vy?

Autor: Jan Slavětínský | 26.07.2011 09:57
Ráno sedím na posedu a po rozednění ještě chvíli pošoulám. Zásadně sebou nic netahám a chodím co nejlehčeji. Ani hůl,pirštok nebo vidličky. Je to zbytečné, překáží to v rychlé ráně.Možná max.tu střeleckou hůl někde v polní honitbě, ale v lese je to zbytečné. V podstatě se šouláním dostaneš ke zvěři buď a) zvěř je na větší vzdálenost, neví o tobě a máš dost času na všechno - na přečtení i na přesun k nějakému stromu,opoře a pod. b) překvapení, krátká vzdálenost,rychlé rozhodování a většinou rána z volné ruky nebo s lehkou oporou z kleče apod. Myslím si, že na 40 kroků se z volné ruky srnec,černá i liška nechá střelit. Pro vystříleného chlapa i na dál...

Autor: figi | 26.07.2011 11:33
Největší chybou na šoulačce je rychlost. Už jsem tu psal o správných reakcích.
Také jsem nosíval sedačku - trojnožku na pravém rameni, a je to bez problémů, ale vše na šoulačce se musí dělat velmi pomalu, a to i v případě, kdy nevidíme zvěř. Platí to i pro chůzi, pomalé plynulé pohyby. Nejhorší při setkání se zvěří je snaha o rychlou reakci, ať už jde o zvednutí dalekohledu či zbraně.
Zvěř nejlépe vnímá pohyb, a v rychlosti rekce na ni nemáme šanci. To znamená, že uvidím zvěř a rychle strhnu z ramene zbraň a vystřelím, je sice hezká představa, ale naprosto nereálná.
To, jak se před zvěří chovat, jak zvedat zbraň, jak zaujmout střeleckou polohu atd., to vše je nutné předem cílevědomě nacvičit, nebo alespoň zkusit, přijít na ty správné pohyby, a ty pak při setkání se zvěří, kterou nebudeme lovit stále zkoušet.
Střelba z volné ruky - chtěl bych vidět zásah lišky z volné ruky, většina myslivců má problém trefit na tuto vzdálenost papír velikosti A4, v klidu na střelnici. Na lovu v kontakktu se zvěří mi to připadá nereálné.
Na druhou stranu, ani ten pirštok nepomůže, pokud to lovec neumí. V případě, že ano, jdou tak dosahovat výsledky prakticky stejné, jako vsedě s oporou.

Autor: Petr Havlín | 26.07.2011 11:57
Většinou tu stoličku nechám někde stát a vrátím se pro ni.Včera jsem kupříkladu v pohodě přišoulal o 20m k srnci blíž a ještě zkusmo zamířil s oporou hole-ono to ZH je jinak dost těžké na ránu z volné ruky.Mám úsek,kde se kombinují louky s lesem a tak bych tu oporu o strom na louce nenašel.Když šoulám,tak se samozřejmě snažím o co nejtišší a nejpomalejší plynulé pohyby.Když uvidím zvěř,tak se snažím pouze posunovat nohy a vršek nechám strnulý-max pomalu dám dalekohled k očím.

Autor: Jan Slavětínský | 26.07.2011 12:23
Petr Havlín - asi tak, sám to dělám podobně. U toho střílení z volné ruky vím, nejde to brát všeobecně. Mě to se zvětšením 5x i s pevnou 6-kou nedělá problém.Čím menší zvětšení, tím je to zamíření snaší.
Samozřejmě neriskuji a snažím se střílet s oporou, ale kulí na kratší vzdálenost nemám problém. Jednu chvíli jsem nosil vidličky udělané z lískového ořechu, vysoké lehce do pasu. Sedneš na zem, píchneš vidličku - šikmo,prostě jak potřebuješ,levou rukou se opíráš o koleno a vidličku přidržíš...Udržíš si výšku a střílí se s tím v celku dobře. Dnes chodím "na lehko" , tiše, rychle i pomalu podle potřeby a hlavně s dobrým větrem. "Když vystrčíš hlavu z lesa a srnec se pase na třicet kroků od tebe,neví o tobě, tak šouláš dobře". Potom funguje to výše napsané... Šoulám zásadně po ránu a krajem lesa, po cestách nebo při polích,při mezích a s výhledem. Ráno je zvěř zapasená v polích a v loukách a zatahuje zpět do krytů a do lesa,takže daleko menší šance ke zrazení zvěře. Pokud šouláš obráceně,z večera, kdy zvěř z lesa vytahuje do polí, tak si to většinou zradíš. Stačí zradit i jeden kus, který ti "vynadá" a můžeš jít jinám nebo jet domů...Ale každá honitba je jiná s jinými podmínkami a terénem.A také záleží jakou zvěř chceš zrovna lovit. Pokud někde zradíš kus srnčího neznamená to, že o kus dál nad mezí nepřekvapíš škodnou nebo toulavou škodnou... Lovu

Autor: Martin Skřivánek | 26.07.2011 12:26
Ono šoulání není hlavně o chození ale o poslouchání.pár kroků,zastavit ,poslechnout,zas pár kroků a ne pořád jít a všechno před sebou plašit.

Autor: Petr Havlín | 26.07.2011 12:40
Jan Slavětínský-Lovím v honitbě Želiv,takže kousek od vás.Můj úsek těsně sousedí s vesnicí a to má svá specifika.Často natrefím na srnčí hned za poslední chalupou a terén je takový dost členitý.Každopádně šoulačka mě moc baví a našoulat i zajíce je zážitek.Problém mám trochu se směry střelby,abych neohrozil vesnici.Teď jen našoulat toho svého paličkáče.

Autor: Jan Slavětínský | 26.07.2011 12:42
Tak pozdravujte Vaška Šebestu. Jezdím tam k vám ke kamarádovi do Vřesníka k Pavlovi Kopicovi.(je MH MS-Petrovice) Znáte ho?

Autor: Petr Havlín | 26.07.2011 14:39
Pavla znám je to správný chlap.Moje tchýně a jeho maminka jsou kamarádky.A Vaška Šebestu budu taky pozdravovat.

Autor: Ivo Ondráček | 26.07.2011 18:19
Na šoulání si beru jen svoju trojnožku. Loni v Roudné ji někdo hanlivě nazval "svázanými klacky"...Csss!:) Bez ní bych měl sotva polovinu úlovků. Umožní mi jistou ránu vkleče na škodnou do sta metrů, na srnčí do 150ti metrů. Někdo na šoulačce střílí vsedě opřený o obě kolena, někdo vleže nebo dokonce jentak z volné ruky. Ani jedno mi nevyhovuje. Nosím ju v pravé ruce, levou obsluhuju dalekohled a je to. Nestává se mi, že bych potřeboval tak rychle vystřelit aby nebyl čas opatrně trojnožku položit nebo opřít tak, aby to nerachotilo a měl jsem volné ruce na ranu...

Autor: ValíkVlastimil | 26.07.2011 21:23
Vím, že je to o zvyku. Na výstavě v Lysé jsem si koupil loveckou hůl a dá se říci,že mi tak nějak překáží.I když je teleskopická pořád je ta transportní délka pro mě nějak dlouhá.Sám jsem nejvíce(převážně černé) střelil při šoulačce opřen levým loktem o koleno levé nohy, kdy klečím na pravém koleni. Samořejmě pokud to terén či porost dovolí.Ideální poloha pro mne je v leže opřen zbraň o batoh,ne vždy to jde.

Autor: Petr Havlín | 26.07.2011 21:24
Já mám bohužel ještě handicap v brýlích protože se neumím koukat do dalekohledu s nimi.Takže nejdříve sundat brýle,pak kouknout,pak brýle nasadit,potom zamířit no opruz,ale jde to.

Autor: Jaroslav Miňha | 27.07.2011 08:33
Podle terénu s sebou beru buď rybářskou „X“ stoličku a nízkou trojnožku pro střelbu vsedě, nebo jen vysokou trojnožku pro střelbu vstoje. Nízkou mám radši, protože můžu opřít flintu a zároveň oba lokty o kolena. Člověk to sice musí nosit, ale zvykl jsem si a už to ani nevnímám. Stoličku mám v levé ruce, trojnožku v pravé, když potřebuji do ruky dalekohled, jednoduše si trojnožku opřu o břicho.
Času na přečtení zvěře a zamíření bývá ve většině případů dost, není kam chvátat a rychlou ránu z volné ruky si odpustím, protože to neumím. Šoulání, Petře, není o tom, že polykáš kilometry a když uvidíš zvěř, strhneš flintu z ramene a rychle zamíříš a vystřelíš. Jde o to zvěř najít, v klidu přečíst a pak případně lovit.
Pokud o Tobě zvěř neví, bývá v klidu a neběhá jako splašená, takže tam ten časový prostor většinou je. No a když není, o co jde? Povede se to jindy , nelovíš kvůli tomu, abys neumřel hlady.

Autor: figi | 27.07.2011 08:36
Na ten pirštok či trojnožku je nutné si zvyknout, a pak už se z ní stane nezbytný lovecký doplněk. První pirštok jsem si vyrobil v říjnu 1987, a od té doby jsem bez něj či trojnožky v lese nebyl. Kdybych dnes trojnožku zapoměl doma, jel bych zpět, připadal bych si jak bez ruky.

Autor: Martin Skřivánek | 27.07.2011 09:34
a v které ruce máte psa? samý čagan,sedačky,pirštoky a pes nikde :-). já dřív doma nechám flintu než psa.

Autor: Jaroslav Miňha | 27.07.2011 09:57
Když jdu šoulat-lovit, psa neberu, ta moje foxlice je na viděnou uječená, chodil bych domů pořád s prázdnou.

Autor: Erika Doležalová | 27.07.2011 10:37
Jardo, to jsme na tom stejně :-) Šoulačka sice v klidu, kočkofena šlape jako hodinky, ale musela bych stíhat lovit dřív než ona spatřit, jinak vzpouzí na řemeni a chce mi to jít chytit (samozřejmě s hlasovým doprovodem). Takže psa beru jen na posed nebo kazatelnu, kde je zase zlatá, buď sleduje (a já ji jidášsky směruju tam, kde nic nepřijde :-) nebo chrápe. Loni jsme čekaly na prasata, spala na zemi ve futrále od kulovnice, ale divočáci byli hluční a tak se chtěla poměřovat, kdo zařve víc.. Musela jsem jí chvíli domlouvat (naštěstí jsem si tím černou nezradila, přestože jsem měla otevřené okno) a pak radši rychle vylosovat kus a lovit, než by si hodné chování rozmyslela. Být úplně v klidu a prospat celou noc vydrží jen když jedeme na vysokou (zvečera a pak do rána prasata a ráno zase vysoká), když se střelí, rozespale čumí jak mula a je schopná hned zas usnout, než pochopí, že bude práce :-) Vždycky ji po ubytování se na kazatelně věnuju svůj spacák a spinká jak miminko :-)

Autor: Petr Havlín | 27.07.2011 14:39
Jaroslave-Já při šoulání nikdy nepospíchám a než bych špatně vystřelil,tak to radši vůbec.Spíš mě zajímá,jak je kdo vybavený a co jak dělá.Mám takový ten teleskopiský pirštok s vidličkou nahoře.Martine-Psa bohužel vzhledem k zaměstnání(houslista v Čf) a bydlišti(Pražský činžák)nemám.

Autor: Martin Skřivánek | 27.07.2011 14:59
Petře tak musíš začít hrát někde po vesnicích po hospodách a mít pejska někde na dvorku :-).

Autor: rici czech | 27.07.2011 15:47
Letos jsem začal brát na šoulačku jezevčíka-ohaře již neberu s důvodu jeho velikosti.Jde mi u nohy na svinutém barvařáku ,řvaní jsem ho odnaučil zaplatpánbůch ,jinak na zádech batoh na krku dalekohled a píštalku a na rameni kulovničku no někdy si připadám ověnčený jak vánoční stromeček:-)Jo a flintu jsem začal nějak netradičně nosit na pravém rameni vzadu, řemenem dopředu jak strážák a vojně:-))

Autor: M.Bergman | 27.07.2011 20:40
Tak jsem se musel znovu zalogovat neboť jsem nepřišel na to, proč mě to vyhazuje z přihlášení.
K šoulačce - osobně jsem za tu řadu let došel k tomu, že kouzlo úspěšné šoulačky je úměrné lehkosti a vláčnosti pohybu v honitbě, jak to přesně popsal Figi. Osobně mimo lehounké hole, dalekohledu 8x40, co nejlehčí kulovničky, nože a silonového popruhu (na odvlečení případného úlovku) sebou na šoulačku nic nenosím. Pes většinou chodí se mnou, ale je naučený chodit mi za patama, pří zastavení automaticky daunovat a dodržet klid před zvěří. Důležité je taky lehké oblečení aby se člověk zbytečně nezapotil a nezavětřil si okolí. M.B.

Autor: Erika Doležalová | 29.07.2011 07:59
Já na šoulačku taky netahám "zbytečné krámy", takže chodím jen s kulobrokem (ikdyž kulovnice je srdcová záležitost, tak bohužel s ní to nejde, protože po 100 metrech mám rameno jak zlomené :-) na krku dalekohled a v ruce dvojnožku (lehounká, nedávno vyrobená, z jasanu - máme dvě, jednu vysokou a jednu nižší, já chodím s tou malou). Beru ji i na čekanou mimo posed, prostě do míst, kde budu sedět na zemi (to podle situace ještě přiberu tu malou trojnohou stoličku no a nebo sedím úplně na zemi). Psa beru jen když jdu na posed nebo kazatelnu, pod žebříkem by nevydržela (a to by mi jí i bylo jaksi líto :-)

Autor: figi | 29.07.2011 08:34
Jan Slavětínský píše :
Stačí zradit i jeden kus, který ti "vynadá" a můžeš jít jinám nebo jet domů...

Tohle je hodně rozšířený mýtus, který není pravdivý. Srnčí si z bekání jiného kusu obvykle nic nedělá, chvíli jistí, a pak je zase v klidu. Často pro "uklidnění" situace sám začnu na bekající kus také bekat, u srnců, a zejména teritoriálních je časté, že se ihned vrací zkontrolovat vetřelce, s jinými si chvíli "povídám", a je klid, někdy už po pár minutách klidně vytáhnou z krytu zpět.
Jiná situace je, pokud ostatní zvěř vidí odskakující kus, pokud se k němu nepřidá, znervózní a obvykle zatáhne do krytu. Neznamená to ale, že je zrazená a ten den už nevytáhne.
Podobně je to s ranou, mnoho myslivců je přesvědčeno, že kulová rána zradí zvěř v oklí a už nic nepřijde. Další z nepravdivých mýtů.

Autor: Ivo Ondráček | 29.07.2011 09:31
Honza i figi mají pravdu. Tady tuším šlo především o zrazený kus, který s bekáním odskočí a zmizí v dál. Teď v létě to možná tolik nevadí, ale později třeba při lovu holé je vymalováno. Odskočí jeden kus a celá tlupa následuje (pravda, od podzima dál už srnčí ani moc nebeká). Jak píše Honza, záleží na místních podmínkách, což u nás znamená, že pokud tlupa popoběhne o 300-400m, tak je u sousedů...a...je vymalováno:)
figi: Rána prý víc vadí u černé, která pak nechce vytahovat...? Nevím, sám nemám zkušenost. Ale jinak u srnčí a škodné je to asi dost jedno, aspoň u nás.

Autor: Milan Soukup | 29.07.2011 09:42
Kulová rána někdy vadí a někdy ne. Několikrát mi prasata přišla opakovaně i po ráně, ale chvíli to samozřejmě trvá (jiný rudl). Kulová rána neznamená, že by člověk musel jít domů, protože už nic neuvidí. Stejně tak jsem třeba střelil srnce a o hodinku později prase na stejném místě. MS

Autor: Radek Chadim | 29.07.2011 10:41
Jsem spíše čekací typ, tak šoulání moc neprovozuju, protože si nevěřím na ránu jen tak z ruky a praxe mi to jen potvrzuje. Před 14 dni jsem si koupil trojnožku na flintu a s ní už ta střelba nějak půjde, tak se těším, až se posečou pole a budu moci to vyzkoušet. U hůlky a dvojnožky jsem si ránou nebyl jist, tak jsem to při lovu ani nezkoušel (i když "pár" možností už se naskytlo) a můj střelecký poradce :-) mi to i radil, ať nic nezkouším, že stejně nic netrefím :-).
Ono s tím zrazením je to tak, že lokálně se samozřejmě všechno schová a vrátí se to až po delším čase, ale o pár set metrů dál už to nemá obvykle žádný vliv, protože tato zvěř neví, co tu předchozí zradilo - člověk taky neví, co zradilo srnce o 300 metrů dál, jestli jiný člověk, přicházející divočáci nebo něco úplně jiného, pokud to nebylo "zrazení na viděnou".

Autor: Radek Chadim | 29.07.2011 11:01
Ještě k té citlivosti na výstřel - ta je u každé zvěře jiná, nejen mezidruhově, ale i v rámci jednoho druhu. On každý jedinec je na to jinak vnímavý, někdy má zvěř problém zjistit, odkud ten výstřel vlastně padl a proto nemá ani důvod někam prchat, protože neví kam :-).
Letos v zimě jsme s kolegou seděli asi 400 metrů od sebe. Na poli před sebou jsem měl divočáky, už jsem vytahoval flintu do okna, jak se pomalu divočáci přibližovali ke kazatelně. Ke kolegovi šla z druhé strany jiná tlupa, ze které ulovil sele dříve, než-li já, po výstřelu se ta moje tlupa odběhla schovat do lesa, tak jsem slezl z kazatelny, šel mu pomoct s dotažením kusu k cestě a vyvržením, za asi 30 minut po ráně poté přijel odvoz. Protože bylo příjemné počasí, tak po odvežení jsem si šel sednout na moje místo a za další 3/4 hodiny se ti mojí divočáci vrátili. Chviličku vrtali na poli a za dalších 15 minut přišla pravděpodobně ta tlupa, ze které střílel kolega to sele - a to bylo jen 400 metrů od místa ulovení selete. Bachyně byla sice velice opatrná, ale nakonec na poli zůstala, další večer jsem tuto tlupu nepozorval, ale už ten další večer chodila opět v místech, kde bylo ulovené to sele.
Na druhou stranu mnohem častěji se stává, že po ulovení divočáka mě tam ta samá tlupa 10 dní nepřijde, někdy i měsíc. Ale to pak spíše přičítám tomu, že kromě faktoru lovu odrazuje divočáky od příchodu i další věci, jako je nově započatá těžba dřeva v lese, práce na poli, turistika, houbaři, naháňky a jiné faktory, než jen to, že jsem po nich vystřelil.

Autor: Fesoj | 29.07.2011 13:10
Dnes ráno mi přišel supersrnec, jaký se jen tak nevidí. Paličky sotva znatelné, dosud ne zcela přebarven, výkupní hmotnost - no jestli bude mít hodně moc, tak 8 kilo. Žebrák nad žebráky. Měl jsem ho na 30 kroků od kazatelny, jenže mi zašel mezi šípkový keř a kopřivy a tam spokojeně hodoval. Tak jsem suverénně zamířil na krk - nedávno jsem ze stejného místa střelil podobného, jen o maličko silnějšího a na dvojnásobnou vzdálenost /na krk/ - a suverénně jsem ho chybil. Načež milý srneček pokračoval /rovněž suverénně/ v okusování kopřiv a než jsem stačil přebít, tak se suverénně uložil k dopolednímu odpočinku. Nějaký výstřel ho vůbec nevzrušoval. Jelikož jsem asi po půlhodince musel odejít domů, slezl jsem z kazatelny, přišel jsem k němu asi na 10 m a zkusil ho zvednout tak, že jsem po něm začal házet kusy dřeva. Na 3. pokus jsem ho asi trefil, protože vyskočil jak čertík Bertík a po několika skocích se zastavil, aby se podíval, co se děje. S tím jsem počítal, zbrań jsem měl připravenou - jenže zastavil ausgerechnet tak, že mezi námi byl ten šípkový keř, vyčítavě se podíval na toho pitomce, co ho nenechá vyspat, a pomalu odběhl do lesa. Holt byl větší suverén než já. Ale aspoń se teď nemusím rozhodovat, kam mám chodit na srnce...

Autor: Erika Doležalová | 29.07.2011 13:41
S těmi ranami bych se přiklonila k těm, kteří říkají "jak kdy" :-) Mnohokrát se mi stalo, že jsem seděla na kazatelně, na louce se pásl kus (nebo víc), zazněl výstřel třeba jen přes silnici od sousedů a srnčí často ani nezvedlo hlavy. U černé je to různé, loni jsem střelila lončačku a ani ne pět minut po ráně se nahrnula další skupina. Taktéž loni jsem střelila sele a pár minut nato mi přišla liška (taktéž ulovena :-)
S bekáním či pro ostatní kusy viditelným odskakováním už je to složitější, srnčí se často "opičí", začne bekat jeden srnec a za chvíli "řve" celá řepka :-) Když jeden kus vidí jiný odskakovat, začne víc jistit a pokud šoulám, je doba, po kterou musím počkat, než se kus uklidní, často nekonečná :-)

Autor: Erika Doležalová | 29.07.2011 13:46
A k tomu co píše Radek: Můj chlap kdysi seděl na posedu, kolega o nějakých 500m dál. Přišla skupina černé, ulovil kus, ani ne za půl hodiny ulovil ze stejné skupiny prase kolega a prasata se zase vrátila, takže partner ulovil druhého (takže celkem tři kusy z jedné skupiny).
Jinak co se týče "návratnosti", je to nejvíc dáno tím, CO za prasata je v tlupě. Starší zkušená bachna samozřejmě selata nedovede druhý den na stejné místo, zatímco lončáci (případně samotná selata bez bachyně) si klidně přijdou. Loni partner střelil v kukuřici sele a až do posečení se skupina na vnadišti neobjevila, přestože v kukuřici byli pořád.

Autor: rici czech | 29.07.2011 17:34
K tomu výstřelu-coby začínající myslivec před léty jsem lovil svého prvního srnce:1 výstřel srnec nic,2 výstřel srnec zabekal a popošel asi 30 metrů po 3 výstřelu zůstal v ohni:-) a to jsem dvakrát lámal kulobrok ZH s pěkným rachotem:-) potom jsem teprve zjistil že kulobrok střílel poněkud výše:-)Od té doby se mi to zaplatpánbůch nestalo .Jinak obecně to popsala asi dobře Erika platí to i u nás.

Autor: figi | 29.07.2011 18:40
Ono je nutné rozlišovat podmínky. Černá na vnadištích bývá velmi obezřetná, zkušené bachxně dobře ví, že to jsou kritická místa, a reagují / chovají se často jinak. Na šoulačce v přehledném terénu lze z rudlu ulovit několik kusů za sebou, pokud ulovené kusy zůstávají v ohni.
Srnčí - lovím často celou rodinu o třech kusech najednou, dokonce i srnu, její dvě srnčata a loňskou srnku ( vše slabé kusy ) a pokud padnou v ohni, žádný útěk se nekoná. I odkazování ale zkušenou srnu zradí. Rána ale nikdy. Pořadí lovu je samozřejmě srnčata a nakonec srna. Psal jsem o tom několikrát na loveckém fóru.
V období velmi intenzivního lovu ale začínají na vše reagovat odskočením, tedy i na ránu.
Lišky jsou naprosto nevšímavé na ránu, pokud jdou dvě spolu a první zůstane v ohni, ulovím i druhou / opět přehledný terén/
Fesoj - dobrý. Já včera podobného na 110 m krk.

Autor: Erika Doležalová | 30.07.2011 06:58
S tím intenzivním lovem naprosto souhlasím, byli jsem začátkem roku na pozvání na čekané na prasata, po sezoně naháněk a velkého loveckého tlaku byla černá tak opatrná, že odskakovala i při zašustění větví ve větru.. Naproti tomu tam, kde se loví sporadicky, se chovají klidně. Když jsem střílela tu lončačku, o které jsem psala a přišla mi ta druhá tlupa, věděla jsem, že další kus lovit nebudu, tak jsem zkoušela, co vydrží :-) Mlaskala jsem na ně, promluvila, zakašlala.. A oni dlabali jakoby se nechumelilo :-)
Fesoj - nádherný zážitek :-)

Autor: Jaroslav Miňha | 31.07.2011 23:02
Ráno v sedm se mi podařilo najít ve směsce obilí vedle ještě stojící řepky čuníky. Kolik jich tam bylo nevím, ale hodně. Obilí se hýbalo snad všude, vidět nebylo nic. Jedno sele ale vylezlo do meze a na pár metrů se zadařilo, ikdyž jsem měl honičku ho vůbec dostat do puškohledu. Po ráně všechno ztichlo, jenže žádný hromadný úprk se nekonal. Ani ne snad po minutě se začali pást znovu jako by se nic nedělo a až po dalších deseti minutách zatáhli do řepky. Nějak je moje střílení nezajímalo.
Večer jsem se tam byl podívat znovu a znovu to samé, jenom bohužel se z obilí až do tmy žádnému nechtělo.