Myslivecké fórum

Nestalo se mi, že by se srnčí ozvalo jakýmkoliv hlasovým projevem po zásahu.
Ale v souvislosti s reakcí zvěře na kulovou ránu si dovolím poznámku :
Kdysi dávno jsem četl v jedné povídce (Javůrek, Komárek ?) příběh, kdy v říji střelený jelen na komoru se po ráně rozběhl za laní, kterou normálně pokládal, seskočil, chvíli stál kolébajíc se ze strany na stranu a shasl...
Buď je pohlavní pud tak silný nebo jak uvádí Fesoj při některých zásazích necítí bolest (i když třeba černá při zásahu na ledviny je na sluchátka).

Při ráně na komoru to nelze asi vyloučit, ať je sebelepší. Mně se to stalo právě jen u takových ran. Kus sice zůstane v ohni, ale při odkazování si zanaříká.
Vyhnout se tomu dá je zásahem páteře či hlavy.

A jak se Eriko chceš tomu naříkání vyhnout ?

Mě se to stalo jednou. Srnec v louce, zásah asi 10 cm za lopatku na plíce, vzdálenost 80-100 m , 7x57 R SPCE 11,2g. Po ráně vyrazil, asi po 60 metrech zvolnil a zastavil se, 2x zabekal,zavrávoral, padl na zadek a převrátil se. Čistá rána s výstřelem cca 2 cm.

Bekání u srnčí po zásahu je velice řídký jev, to už je asi častější nářek, zejména u mladých kusů.
Spíše jde o to vědět, že i když srnčí po ráně odbíhá a beká, neznamená to, že je chybené.

Opravdu vášnivá diskuse na toto téma probíhala ve Stráži myslivosti tuším okolo roku 1930. Byly popisovány případy bekání srnčí po zásahu, a našlo se zamozřejmě mnoho odpůrců, kteří dokola tvrdili, že to není možné. Tenkrát diskutovali korespondenční formou, ale už to bylo fórum !

Staly se mi dva případy.
První byl u srnce, už to pár let je, vysoký, tenký špičák, zvlněné lodyhy a velmi úzké paroží. Luxusní trofej, obeznal jsem ho okolo poloviny dubna. Srnec měl ještě jeden výrazný znak, velmi často bekal, a z houštin, kde měl stávaniště, jsem ho za večer slýchal několikrát. Na jedné z lesních šoulaček určených tomuto srnci, jsem uslyšel právě ono typické bekání, a po chvíli mi srnec přetahoval přes cestu. Měl jsem tehdy kulovnici 7x64, střelivo SB SPCE 11,2. Po ráně srnec značil komoru vysokým výskokem, prudce vyrazil a za stálého, velmi hlasitého bekání odskočil. Hledal jsem, hledali jsme se psem, nic. Stane se. Srnce jsem po týdnu ulovil, je to také velmi zajímavá historka, ale měl spodem hrudi hlubokou, už hojící se jizvu.
Druhý případ po několika letech, srna v listopadu, po zásahu 223 Rem. celopláštěm odbíhala s hlasitým bekáním vysokým lesem něco přes 100 m, než padla. Celou dobu jsem ji sledoval a byl přesvědčený o chybené ráně. Zásah byl za plecemi na středu komory.

Stalo se to bratránkovi při lovu holé. Zdánlivě chybený kus odběhl cca 100 kroků, kde zhasl a při útěku bekal. Vzdálenost si přesně nepamatuju mohlo to být nejspíš kolem 70 kroků a loveno s 308W, SPCE 9,7g.

Za čtyřicet let praxe se mi toto nestalo a ani jsem o tom od nikoho dosud neslyšel.