Myslivecké fórum

Včera jsem vyrazil monitorovat srnce pro braty zo Slovenska, kteří přijedou lovit od čtvrtka do soboty. Předvčerejškem v té loklaitě u rozlehlého rybníka bylo rušno. Srnci se naháněli, probíhala říje, ovádi žrali jak pitomí. Včera celkem mrtvo, ani ty hovada už to nebavilo. Tak si tak hraju na sedačce s foťákem, cvakám si a najednou asi 70 metrů ode mě v louce stojí srnčí. Koukám přes foťák a vidím mezi slechy jen špičky. Pokládám foťák, beru triedr, ten mou doměnku potvrzuje.Srnec se pomalu šponuje jak poniter, který navětřil koroptev.Nevím na co čekal, ale pěkně mi v té chvíli ukázal komoru. Špičáček cca cm vysoký, vytlučený, lodyhy do tvaru písmena V. Zásah na okraj jater, zůstal v ohni po 8x57 JRS SaB. PS: Mám posledních 6 kousků, pak přecházím na přebíjené Vulkány.

Včera jsem vyrazil v půl devaté obhlídnout řepkové strniště při měsíčku, jestli po něm budou jezdit "vláčky". Ve 3/4 na 9 jsem se nejprve usadil na kazatelně na křižovatce, prohíldnu pole, předemnou u lesa srnec pravděpodobně ten z mých posledních fotografií, po pravé straně u cesty do lesa druhý srnec běhající v kruzích za srnou. Po chvilce ten první spatřil toho se srnou a za pár vteřin již byli u sebe a hned tvrdě do sebe až nárazy paroží byly slyšet i na těch 150 m. Po asi 5 minutách se každý rozešel na svou stranu a vrátili se zpátky do lesa. Jelikož foukal dobrý vítr, přesunul jsem se o 200 m dál na mou kazatelnu ke vnadišti, pač jsem tušil, že viditelnost nebude za měsíčku nic moc a na nějakou dálkovou střelbu to nebude, navíc mám každý den kukuřičku sežranou. V deset z potoka nejprve vylezl daněk špičák, ale jak jsem se v kazatelně pohl, spozoroval mě a odběhl opět do potoka. U druhé kazatelny na křižovatce stál v tu dobu další kus dančího. Pak asi ve čtvrt na jedenáct se rozsvítilo naplno a v půl jedenácté po své tradiční bezpečné cestě asi 50 m od lesa šlo zleva doprava pár větších kusů černé zvěře a asi 15 selat a táhli směrem k posedu na kraji lesa a o 20 minut později slyším z oněch míst ránu - tak jsem zvědav :-). Do půlnoci byl pak celkem klid, ani vlaky nejezdí, pač opravujou koleje, takže dobré ničím nerušené ticho, což je u nás celkem vzácnost. O půlnoci, když byl klid a chtělo se mi na malou, jsem rozhodnut pomale se ubírat k domovu, už je zase poměrně tma, pač měsíc zašel za mraky a konec mraků v nedohlednu. Když stojím na předposledním šprušlu nad zemí, z potoka slyším zapraskání, tak zase jako lasička :-) vylézám tiše na kazatelnu :-) (jako slov v porcelánu lezu s hlukem zpátky do boudy čtěte :-)). Netrvá dlouho a 20 m pod kazatelnou stojí 3 středně velcí divočáčci, čekám, až se objeví selata, čekám, čekám, čekám, divočáci po větru kupodivu pořád stojí, já stále čekám, pak zachází pod mez pod mým vnadištěm, chodí po poli, já pořád čekám na selata a ty nepřichází. Prohlížím tedy větší kusy, ale jsa přesvědčen, že vím prd, jestli jsou to bachyně nebo lončáci, nechávám je poodejít a nakonec i odejít. Tento vzácný okamžik, kdy ze své kazatelny vidím divočáky takhle z blízka, kteří mě nenavětří je lepší, než se pak tahat s 60+ kg lončákem :-). Po jejím odchodu už jdu vážně domů, když přicházím směrem ke kazatelně na křižovatce, říkám si, že ještě vylezu a rozhlédnu se. Nerozhlížím se ani 5 minut a z levé strany slyším zakvičení a zpoza horizontu už se objevují kuličky, pak další tmavé kuličky, pak další, až jich je tam kolem 25ti, které jdou směrem k cestě, po které chci jít k autu. Chvíli chodí podél cesty, ale pač jsou po větru, tak ani nechci, aby šli ke mně, dlouho tam ale nepobudou, pak se postupně uskupují a odchází směrem k lesu. Neváhám a mažu domů, už je zase 3/4 na dvě a já jedu zase s prázdnou, ale po čase jsem zase viděl divočáky z blízka :-).

Dnes jsem sám, rád a dobrovolně musel dělat celý den řidiče a závozníka, tož jsem ani nepočítal, že se někam dostanu. Nicméně vše šlo rychleji, než jsem čekal a v pět už jsem byl doma. Vydatný déšť nedával moc růžové vyhlídky na nějaké výlety do revíru, ale před sedmou se to zklidnilo, obloha se vyjasnila, takže hurá do zeleného a hurá ven. Beru flintu a přemýšlím kam. U kukuřice jsem včera ulovil lišku, tam tomu nechám klid. Zato na druhé straně revíru u řepky nad rybníkem, tam už jsem nebyl dobře měsíc. Je po dešti, vedle řepky posečená loučka, mno zkusíme druhou lištičku do páru. Na posed usedám ve čtvrt na osm, kopec mi dal zabrat tak akorát, abych se zadýchal jak starý kuřák, ale ne tolik abych propotil triko skrz. Dobře tomu tak, mokré oblečení bytostně nesnáším. Vítr stál při mně, jakýmsi zázrakem jsem si nezavětřoval ani les ani řepku, to tu nebývá zvykem. Za čtvrt hodinky se pod listnáči na kraji lesa objevil kus. Dalekohledem obeznávám šesteráčka, vrcholové a zadní výsady málem splývají do jedné plochy. Roček a tedy hodně dobrý. Nemám nic lepšího na práci, tak ho vodím v puškohledu na 12ku zvětšení a detailněji prohlížím růže, perlení a tak. Zkouším na něj zavábit, ale nemá ani nejmenší zájem. Srneček se pomaličku propásl na druhou stranu louky pod další les a tam zůstal. Jsem rád, nemusím tolik kontrolovat kraj řepky - není lepší "bezpečnostní systém", než srnčí. Pokud srneček zajistí, stačí sledovat směr jeho zájmu a je to. Za deset minut mrknu na srnce a vida, najednou tam stojí kusy dva a jeví o sebe zájem. Ale už na první pohled to nevypadá na milostné proháňky a kolečka. Mrknu novému kusu na hlavu a i na těch 120m vidím dva malé chomáčky srsti mezi slechy. Trochu to se mnou cuklo, že jsem se letos konečně dočkal paličkáče v lovitelných podmínkách, ale stejně raději kontroluju případné vemínko/střapec. Najít pak "růžkatou" srnu na nástřelu, to raději fakt ne. Tak přece paličkáč, zkontrolováno, potvrzeno, ale střílet se nedá - napůl horizont, tráva v cestě a turistická stezka za lesem. Pak se šesteráček rozhodl ukázat, kdo je tady "pánem" a popohnal mi paličkáče přes louku. Sice částečně směrem ke mně, ale bohužel i trochu za horizont. Naštěstí byly oba srnečci stejná "muší váha", takže paličkáč vprostřed louky zarazil a dál se odehnat nenechal. V tu chvíli jsem z něj viděl jen hlavu a krk. "No co, zkazit nemůžu nic..." vzal jsem vábničku a písknul srnu. Paličkáč překvapivě ihned zareagoval a vyrazil ke mně. Vedu ho v puškohledu...furt naostro, furt na ostro, furt na ostro a čím dál blíž pod posed, střelit není kam..."No tak zahni trošičku"...Pak se konečně postavil naširoko... a zradil mě ten prevít vítr! Paličkáč zavětřil a uskočil, jako píchnutý jehlou. Jenže tihle mladíci nejsou žádní opatrní staří pantátové a já sázel na jedno - že za pár metrů zarazí a ještě se nakratičko ohlédne, než z bekáním zmizí v dál. Proto jsem ho stále vedl v puškohledu a taky že jo. Za pět metrů zarazil a ukázal mi komoru...BAAC! Slyším úder kule do kamínků na louce a paličkáč mizí prudkým během do více jak 100m vzdáleného lesa. "No tak to teda potěš..." Slézám z posedu a přemýšlím, co bylo špatně: Rana na nějakých 25 metrů, v ostrém úhlu pod vysoký posed. Úhel jsem vzal i v té rychlosti v potaz, takže to by mělo být v cajku. Tráva nikde žádná. Na tuhle vzdálenost ze savažky strašná rana s přebytkem energie, takže dosled se dal čekat. Jen mě mate úplná absence značení zásahu a úder kule o kámen. Postupně procházím louku a vcházím do lesa v místě, kde srneček zabíhal. Už tahám z kapsy telefon, že to bude chtít psa na dosled, ale vpravo vidím, co jsem si přál. A štěstí stálo nadále při mně - srnec zhasnul přesně na kraji prudkého srázu. O metr dál a spadl by dolů do hustých kopřiv, to by dosledoval už vážně jenom pes. Poslední hryz, úlomek a veliká radost. Sice úplně jiný paličkáč, než na kterého teď chodím, ale to vůbec nevadí. Na toho "mého" času dost.
5,6x52r, SaB, cca 25m, mírně šikmá komora zcela bez značení, od nástřelu odběhl cca 130m, ale to po těchto extrémně blízkých ranách bývá...Lovu zdar! Fotka v galerii:)

V pátek jsem chvíli před 21.hod vyjel na chvíli sednout na kazatelnu, do míst kde černá přetahuje z lesa přes louku do kukuřičného pole.Dva dny předtím jsem prošvihnul dva lončáky, kteří přes rožek louky přeběhli z lesního porostu opět do smrčí.Nepotřebovali k přetáhnutí do bezpečí víc než dvacet metrů.A já, jak jsem v ten okamžik pátral dalekohledem jiným směrem, tak jsem ty štětináče zaregistroval na poslední chvíli.Jediné co jsem stihnul bylo uchopení flinty a posazení do okénka.Do optiky jsem dostal jen zadní část druhého kusu jak zatahoval do houští.
Tak jsem to pojal jako vzkaz: myslivečku ty nám dnes můžeš políbit ...No a tak následovala páteční čekaná na tom samém místě.Jeho nevýhodou je, že měsíc který se nacházel asi v půlce, se utopí za vrcholky smrkového lesa po 22.00 a nastává pro moji střelbu tma.A to byla další šance pro černou, kterou využila beze zbytku.I když ke mě rudl o 6dospělých kusech, selat vyjádřeno slovem dosti (ty tmavé flíčky jsem nespočítal) dostaly ke mě na nějakých 50m, lovit z mého pohledu nešlo.I moje oba Nikony i zrak pro jistou střelbu nestíhaly.Po promenádě:-) před kazatelnou, stejným ochozem jak lončáci, rudl zatáhl do smrčí, kde se půl hodiny zdržoval a naháněl myslivečkovi hrůzu při pomyšlení na zpáteční cestu :-)Tak snad příště se lovecké štěstí přikloní na moji stranu.

Jo a teď už zase leje.

Fesoji, nezoufej, NENÍ konec srpna, je teprve konec července !

Radku, nejen Erika chodí pořád na toho jednoho...:) Já tomu svému chtěl dneska dát čtvrtou šanci, ačkoli jsem se ve čtvrtek dušoval, že tam do strnišť nepáchnu!:) Napřed zastávka z jedné strany, špatný vítr. Obkroužit celý obrovský lán, dobrý vítr. Vyndám flintu, vyndám trojnožku...a začlo kapat. Tak nic, to bych došel jako hastrman. Rozhodl jsem se proto udělat okruh po honitbě a zkontrolovat, zda už konečně vyjely kombajny. Cestou mi udělal radost velice silný šesterák se srnou, kterého jsem dosud nepotkal a ještě větší radost hejno koroptviček s osmi kuřátky velikosti křepelek. Kombajny tedy vyjely, trošku posekly, teď jim to všecko zmoklo a zas mají útrum. Tedy spíš já mám útrum. Pak přišel přímo neuvěřitelný slejvák, tak tak jsem víceméně suchý doběhl do auta. Po silnici teklo 15cm vody a já přemýšlel co dál, v mracích zela solidní mezera, tak akorát na to, aby zvěř stihla vytáhnout z krytin. Vyšla mi jediná slušná volba - kam se dostat suchý a hlavně, kde je vedle sebe kukuřice a jatelné strniště. Dojel jsem, počkal až přešel největší déšť a za mírného mrholení zasedl na stoličku do bordýlku kolem meliorační skruže. Vítr vynikající, takže následovalo povinné klestění průhledu pro střelbu - to vždycky nožíkem od Mikovu přesekávám všechny bodláky a kopřivy před trojnožkou, abych se pak při střelbě nezdržoval prostrkáváním laufu mezi stvoly. Dokončil jsem přípravy, přejel dalekohledem strniště, poseděl dvě minutky, znova přejel dalekohledem strniště a už tam byla! Kmotra vesele rejdila po strništi. Podle kontroly na 7x zvětšení jsem to odhadoval na nějakých 250 metrů. Mimochodem, teď jsem to ověřoval na mapách, bylo to 230m, odhady vzdálenosti "na sedmičku" mi tedy fungují spolehlivě. Bál jsem se, aby nezmizla k pastvinám, jako před měsícem, tož jsem zavábil. Sedla, jistila, popoběhla a dál myškovala. Znovu zavábit a zase utěšeně popoběhla o kousek ke mě. Pak už to byla rozumná vzdálenost, nebylo na co čekat. Jak se zastavila nad myší dírou, pohladil jsem napínáček. Liška zmizla, ozvěnou se mi vrátil náraz střely a dalekohledem kontroluju zásah. Na nástřelu už se jen zazmítala oháňka. Býval bych počkal na další, musí tam být minimálně ještě jedna liška, spíš víc, ale pršelo čím dál houšť, tak jsem kapituloval. A bez velkého přemlouvání, jedna liška je za večer úspěch až až. Úlomek, postát u lišky, všechno uklidit a pak kvapem domů, pršelo už vážně hodně.
5,6x52r, SaB, 140 metrů, přesně na plec. Ten Nordik se vážně hodí, pokud mi pokaždé zařídí alespoň toto - abych si lišku přitáhl o 100/150m blíže, nedám na něj dopustit. Lovu zdar!

Téma o odchově zajíce jsem vyšoupl do samostatného tématu, ať se nám to tady nemotá, pač se to zvrhlo v rady, kde co jak proč, což do Dnes nepatří. Naopak sem patří, jak Erika chodí pořád na toho jednoho srnec a jak se jí ho pořád nedaří ulovit :-).

Tak z toho půl kyble ryb, které jsem předevčírem vysypal, nezbyla přes noc ani šupinka... Jenže ten mlsoň, kterému tak zachutnaly, se až do samé tmy neukázal, takže ani nevím, zda to byly lištičky či nějaké to prasátko. Přišly mi ale 4 kusy holé vysoké, jeden kolouch dost slabý, tak jen doufám, že se s ním sejdu i po 1.8. No a dnes, ač nádherně svítí Měsíc, jsem "dal zvěři šanci" tím, že jsem se místo lovu věnoval oslavě narozenin své vnučky - vloni jsem místo toho strávil celé odpoledne až do pozdních hodin sklizní mysliveckého sena a měl jsem to celý rok na talíři. Zítra bude Měsíček zas o něco větší, jen doufám, že nepřijde změna počasí a nějaký pořádný "čubasko" - to je jedno z asi 10 španělských slov, která znám, znamená to "liják" a nevím proč se mi to slůvko moc líbí...

Včera po dešti jsem si sedl na jeden ze svých oblíbených posedů - dřív jsem tam nechodil, protože byla tráva po prsa a to na střelbu z 243 W rozhodně není nejvhodnější. Hlavně jsem byl zvědav, zda konečně uvidím svého známého srnce s jedním svěšeným slechem, kterého v té lokalitě pozoruji již 3. rok a konečně si pořádně přečtu, co má letos na hlavě. A vysypal jsem tam kbelík ryb pro lištičky a čuňátka. Co se týče srnčí, černé a vysoké, neukázalo se vůbec nic. Zato mi tam postupně ještě za světla přišli 3 jezevci, jeden z nich opravdu pořádný kus, takže bylo na co koukat. Je zajímavé, že dva z nich přešli na 10 m kolem těch rybek, bylo vidět, že je navětřili, ale nevěnovali jim žádnou pozornost a dál na strníšti luxovali slimáky a hmyz. A ukázala se i kmotra, ale tak pozdě, že to na jistou ránu nebylo. Řídím se tím, že dostatečná viditelnost pro střelbu je do té doby, pokud mohu s jistotou zamířit na jednotlivé části těla zvěře. Tak snad příště.

Ten způsob lovu srnčí zvěře, jak popisuje Figi nebo Michal Brabec je jedním z nejkrásnějších. Ani bych to jako nerváky nepopisoval, protože tohle je spíše adrenalinová záležitost, to nádherné bušení srdce a hruď, která se vám svírá a všechno to dohromady vás jako droga zžírá víc a více. Podmaní Vás to. To na žebříku nikdy nezažijete. A kdo tomuto způsobu lovu jednou propadne, nedivme se mu, že nechce lézt již na ten žebřík více. Lovil jsem takto v době, kdy u nás ještě kolchozníci pěstovali jetele. Pěkně jsem si sedl s dobrým větrem do strnišťáku a srnčí se v klidu páslo kolem mě. Nekrytý, pouze jsem si hlídal vítr. Vzpomínám si, že jsem takto jednou čekal na starého špičáka a z kukuřice vycházela každý večer liška. Vím, mnozí z Vás mě možná za to dnes odsoudí, že jsem jí dával palcem každý večer nahoru milost, ale já si nevšímal jí a ona mne. Musela o mě vědět, ale v klidu myškovala přede mnou jako by nic, radost jí bylo z blízka pozorovat. A opřitom to nebylo žádné lišče. Ale to je už dávno, dnes ani nevím, jak jetel pomalu vlastně vypadá. A sedět dnes ve vzrostlé řepce nebo kukuřici mě tak nějak nechytlo.

Dnes jsem opět vyrazil na paličkáče. Té cesty jsem se vyloženě hrozil, ale nakonec jsem došel relativně suchý. Během půl hodiny mi ukázal hlavu přes horizont. Pak si ho všiml o rok starší mlaďoch po slecha a hnal, ho kam až jsem viděl. Takže zase houby, paličkáč vede 2:0. Dostanu se na něj zase až v sobotu, to su teda zvědavý jestli se už konečně povede. Mimochodem to s tím horizontem je taky kapitola sama pro sebe. Tady na Vysočině jsou totiž dva druhy možnosti lovu šouláním/ze stoličky. 1.)Buď jste zrovna na horizontu a vše živé o vás ví na 400m a prchá v dál a tudíž se nedá střílet... nebo za 2.) a to je pochopitelně častější - zvěř stojí na naprosto fajnovou ranku, ovšem proti vám na horizontu a tudíž se nedá střílet...:) Diano, patronko naše, ať už do toho ty kombajny vjedou, ať padne obílí a dá konečně normálně lovit...!

No konečně - to, co píše Michal Brabec, to jsem měl Eriko na mysli. Buď bych šel obilím k němu a střílel na kontakt, nebo bych si tam do obilí normálně stoupl, a čekal. A až by se zvedl, buď by byl na ránu, nebo bych šel k němu. To je lov, který provozuji nejčastěji. A věř, že takto stát a čekat na srnce jde bez problémů i uprostřed posekané louky.

Lovím opravdu hodně, za rok jen srnců tolik, co jiní za dvacet let. Lov si proto ztěžuji, jak jen mohu. A většina mých lovů jsou právě ty nerváky, jak bylo napsáno.Jen proto mne to pořád baví.

Tak je to správne a tak to ma byt!
To vůbec není o trofeji ani o zvěřině, ten srnec už je Tvůj, tak ho nepouštěj! A co zkusit jít si stoupnout přímo do pole, do míst, kde se objevuje? Mě to už párkrát vyšlo. Musíš mít jen dobrej vítr, to, že je Tě vidět, neřeš. Nebo si vezmi sedačku a občas pomaličku vykukuj - je to bezva nervák. A buď tam včas. Lovu!!!!

Děvče,nenech se otrávit a piš dál tak,jak píšeš,jak to prožíváš,co cítíš...
Tak člověk aspoň pozná ,kdo je jaký,jestli to cítí taky tak nebo jen hází ramena a pozdvihuje své nízké sebevědomí.Píšeme si tady přeci proto,abychom se rozdělili o své zážitky,poučili se a třeba i pomohli jeden druhému,né?A užívej si to,protože tomu tvému "prckovi"se to už taky krátí.Už brzy bude ležet na pravém boku s posledním hryzem ve svíráku a tobě bude trochu smutno,že už na něj víckrát nepůjdeš....

Strejdo, vytočená nejsem, ale takové kecy už mě fakt unavují. Že Radek pomalu denně píše 15 a víc řádků o tom, kolik kde vylezlo prasat a jestli šli doleva nebo doprava je ok, ale že já řeším srnce - natož "nezajímavou a neatraktivní jedničku" - je asi někomu trnem v oku. Jo, asi kdybych chodila na 140ti bodového osmeráka, bylo by to záživnější čtení, no "bohužel" já lovím jen průběrné kusy a kdybych měla začít řešit, že přece se nebudu tolik snažit kvůli třem centimetrům kosti, tak to by asi bylo s mou myslivostí na pováženou. Ikdyž, znám takových lidí spousty, když mají lovit jedničky nebo holou, v revíru je nepotkám, ale jakmile můžou lovit většího srnce, najednou jsou furt venku. (Zvěřinu neřeším vůbec, protože vše jde do prodeje)

Ahoj Figi, je to možné, protože manželka vaří hlavně s ohledem na naši malou dceru spíš lehčí jídla a v mražáku je bohužel takový nepořádek , že už nikdo na popisce nepřečte, jestli to byl srnec dvouletý nebo pětiletý, takže vlastně vím, že jíme srnce, ale nikdo neví jakého.Spíš jsem si myslel,že zvěřina z mladého kusu je vždy lepší, než ze staršího, ale rád dám na radu zkušenějších.

Trofej je sice hezká upomínka na lov a upřímně řečeno mě trofeje jako takové už nelákají.Já už lovím jenom do kuchyně. Taková průběrná I. V.T. u srnce je do kuchyně rozhodně lepší, než nějaký pětiletý zpátečník, a tak zabiju dvě mouchy jednou ranou, paňmáma je spokojená, že máme kvalitní zvěřinu a nemusí kupovat v masně ty hnusné nasvícené sračky nadupané hormonama a bůhví čím jiným a já plním plán lovu v souladu se zásadami průběrného odlovu, což by měla být priorita.
Tím nechci říct, že když obeznám odstřelového srnce ve III. věkovce, tak ho nechám odejít...Letos je to bída, protože srnců jsem obeznal min 30 a průběr ani jeden.

Eriko, klídek :-):-):-)

Jako současný dovolenkář si každý den vychutnávám revír. Dnes ráno usedám po třetí hodině na starý žebřík u cípu pole se strništěm. Za zády za roklí kukuřice, vepředu za roklí lán s pšenicí. Kolega z tohoto posídku v pátek střelil čuníka, mě tam o víkendu ráno přišli dvá dobří daňci - jeden silný lopatáč a druhý ve zvěřině stejně silný, ale s jelenovitým parožím silného šesteráka a srnec vysoký vidlák. Být tak po 16. srpnu....Vylézám na žebřík, nabijím kulovnici a dalekohledem přejížním pole.Je klid. Asi po půl hodině začíná drobně pršet a prší čím dál víc.Přišly dvě takové pěkné pšepršky, že začínám cítit vlhká ramena. Přestává a tak si říkám, že je to přímo idealní čas.Jen mi voda kape za krk. Dalekohledem přejíždím pole tam a zpátky.Na protější straně podél kraje lesa vidím černý podlouhlý flíček.Hop, oháňka je nahoře a zase dva rychlé skoky. Kmotra..Rukávem otírám mokrou pažbu a lauf kulovnice.Pomalu odjištuji,bodík svítí a zapřený na žebříku jí vedu v optice.Došla až na ujetou kolej a stojí na široko.Ranním svítáním zahřměla rána. Dalekohledem se dívám do míst kde byla, zdá se, že tam leží..Po půl hodině než končím čekanou vyndavám z kapsy vábničku a jen tak zkouším párkrát písknout.Ani jsem jí nestačil strčit do kapsy a z protější strany přímo proti mě běží kus. Zvolňuje a dobíhá mi na nějakých třicet kroků před žebřík. Je to srnec, parůžky do půl slechů a nahoře jakoby zploštělé takové placičky, tenký krk,ale ve zvěřině dobrý.Snažím se přečíst, zda má růže nebo ne. Váhám jestli je dvouletý nebo je to roček. I roček mi kolikrát přišel na pískání.Nejsem si jistý. Dvouletý by byl jasný, ale ročka bych střelit nechtěl. Obchází mě z prava až mě začíná píchat v žebrech. Pomalu mi zatáhl za žebřík...Liška zůstala na nástřelu. Pěkné ráno. Sv. Huberte dík a Lovu zdar. (Jak říká Roman,aby to bylo celé , 8x64S ,12,7 SPCE, 100 m.)

Včera večer jsem si byl sednout na svou kazatelnu, při dosýkání tam prý někde blízko kazatelny do potoka šla liška, tak co kdyby. Kromě mého krále revíru, který pravděpodobně přežije do dalšího roku :-), jsem nic neviděl, tak v půl desáté jsem šel šoulaním směrem domů podél zarostlého potoka. O něco níže pod kazatelnou po potoce vběhli při sečení do potoka divočáci, tak jsem si říkal, co kdyby :-). Kdyby nekdyby, divočáci tam byli celý den a čekali, až přijdu :-). Když jsem přišel za areál družstva a asi 100 m za dědinou vyšel z potoka samotný asi 100 kg kus a ryl na strništi, jako bych nebyl zhruba 80 m od něj. Měl jsem špatnej vítr, ale kdo néma s větrem proměnlivým :-), tak jsem si sedl a čekal na selata. Po 10 minutách rytí vítr zaúřadoval a divočák neváhal a hupsl zpátky do zarostlého koryta potoka, tam se to začalo mlet a za chvíli ticho a klid.
Nedalo mi to a ráno jsem vyrazil ještě za tmy zase, došel jsem na kazatelnu, aniž bych viděl chlup, ale říkal jsem si co kdyby liška nebo divočáci. V pět podél lesa slyším šustění a už v dáli se objevuje přehlídka divočáků - z leva do prava si to asi 180 m ode mně šustí přibližně 10 velký a 15 malých divočáků. Do rána už nic moc, kromě dvou srnců starších (po nedělním lovu raději napíšu snad starších :-)) a dvou špičáků. Říje zatím žádná, zatím se honí srnci jen navzájem.

Milý ferdo, na tomhle fóru se mi líbí, že tu v podstatě chybí konfrontační tóny. Z tohoto pohledu sem tvá poslední věta z příspěvku ze 12:38 nepatří (i když ji píšeš jako vtip). Naopak by se velice hodila na Myslivost-lovectví, kde v tomto duchu někteří pisatelé píší téměř výhradně. Jestli tě mohu slušně požádat, vezmi to na vědomí a piš podle toho resp. piš takhle jinam. Jinak za tvé věty "...Ale nebudem predsa strielať po líške keď som čakal na diviaky alebo srnca. Tak líšča dostalo milosť ako už mnohé predtým." by tě můj učitel myslivosti vyšívat neposlal, ale zato by tě poslal... Ale to jen podle zásady: "Kdo jsi bez viny, hoď kamenem." Nic ve zlém, a Lovu zdar!

Milá Eriko, nechápem, načo tu riešiš stále jedného gombičkára, ktorého momentálne nemáš najmenšiu šancu uloviť. Radšej si nájdi výradovú jednotku v inej časti revíru, alebo počkaj kým obilie pokosia. V tomto počasí je to otázka zopár dní. Prípadne sa vykašli na polovníctvo a daj sa na vyšívanie-:DDDD

Tomáši, pole končí buď u té louky (na kterou srnec ne a ne vyjít :-) z další strany končí u řepky :-( (druhé dvě strany - jedna u sadu a druhá u dalšího lánu pšenice - neřeším, protože to už je daleko, tam ten srnec vůbec nechodí. Vábničku jsem zkoušela, ale vzhledem k tomu, že srnec je I.VT, tak reaguje max. zvednutím hlavy a dřív než by si rozmyslel, jestli má nebo nemá jít, tak mi přiskočí pán revíru :-) (pokud zrovna neobšlapuje kolem srny). Polehlé pole není, akorát jsou v něm dva větší kolejáky, ale opět v místech, kde se srnec jaksi nechce vyskytovat. Ale já to nevzdám, se znám :-)

Ahoj Eriko,předpokládám, že to pole někde ve vašem revíru končí. Co tak zkusit vábničku a vylákat jej na okraj pole ?
Další možnost - je to pole někde polehlé od silného deště ? Pokud ano, použil bych vábničku právě tam.Jinak v lese mám také lepší výsledky.

Radku, já bych mu hádal 2, nejvýše 3 roky - a v našich podmínkách bych nejspíš nestřílel. Parůžky jsou vysoké, ale tenké, absence nosní skvrny - když posoudím i celkovou postavu, spíš ty 2 roky. Lovu zdar !

V sobotu jsem s šestiměsíčním foxlíkem Brokem vyrazil na obvyklou procházku,nechal jsem ho běhat a lumpačit. Došli jsme spolu na cestu mezi dvěma lány žita,uvázal jsem ho a pomalu jsme šoulali.Říkal jsem si jen ať se učí od mala. Najednou se foxlík celý naježil a to už jsem slyšel jak se k cestě blíží černá- tři lončáci šli pěkně k cestě tak dvacet metrů před námi,tak jsem si řekl na cestě zkusím kusa ulovit.Jenže - tak deset metrů před cestou si pěkně kvikli a zachrochtali,což bylo pro Broka jak červený hadr pro býka a spustil nepředstavitelný řev:-D.Prasátka na nic nečekaly a bylo vymalováno:-D. Ale pejsek mi udělal stejně radost,jak na ně pěkně upozornil. V neděli ráno doma na dvoře vypálil hned k prasatům v chlívku a nechtěl se odtud hnout,asi si chudák myslel že jsou to ony co mu včera utekly:-D. Tak jsem včera zasedl na rozhraní žita a louky,ale nic.K devátý vyšlo z obilí lišče,což se mu stalo osudným - zůstalo v ráně, 7x64, 11,2g, 156 kroků.

Radku Lovu zdar! Taky bych mu dal max. 3roky . Ale je to pouze typ z fotek.

Figi, ulovit na první vycházce sice nemusím, ale chodit tam jak do zoo desetkrát..dvanáctkrát.. atd. už mě taky až tak nebaví. ALE jak mám toho srnce ulovit, když stojí v pšenici 200 a víc metrů od posedu/žebříku/louky/cesty a je z něj vidět hlava/půl hlavy/půlky slech ?? Jistěže můžu zkusit jít za ním kolejákem (nebo klidně i tím obilím), ale nevím, v čem bych si pomohla, když z toho srnce je prostě prd vidět? Mám střílet na něco, co nevidím? Další věc je, že když už se rozhodne někam jít, tak tam dlouho nevydrží - třeba naposledy, jak vylezl na tu louku, tak jsem sice mohla slézt z posedu a jít za ním, ale neušla bych ani dvacet metrů (a na jistou ránu bych potřebovala ujít aspoň 100), protože srnec se za chvíli rozběhl a vrátil se zas do pšenice.. Včera byl třeba zas úplně jinde a samozřejmě uprostřed lánu. Jindy jde obilím směrem k louce, po pár metrech to zlomí a jde rovnoběžně s loukou, pak zas "nahoru" a zas zpátky a motá se jak vítr v bedně. Pak zas pro změnu půlhodiny stojí jak socha a jen čumí.. Těžko se to popisuje, kdo loví v polní honitbě, kde je lán pšenice, vedle něj lán pšenice, vedle zase lán pšenice....tak to možná chápe..

Radku Lovu zdar! Tak já si tedy tipnu jako první. Z toho, co vidím, 2 - 3 roky a protože u mladého srnce je to ještě dost velké rozpětí, tak napíšu 2.

S paličkáčema ja to zábava. Každý rok jich ulovím několik, a většinou mi na ně stačí jedna vycházka ( na obeznaného ). Když na některého musím jít podruhé, už o tom přemýšlým, když jdu potřetí, už si říkám, jestli jsem se za ty roky něco vůbec naučil. Někdy se rozhodnu srnečka nechat na později, právě kvůli podmínkám, ale to jsou vyjímky. A většinou mám alespoň jednoho připraveného, až bude potřeba kus - taková živá konzerva.

U nás tento problem s moc posedama vyřešila jedna bouřka. . .Jinak jak pišou kluci jednou se splete. Pokud náhodou ne tak by se dal dobře využit při nadcházejici olympiádě misto té zesnulé chobotnice:-) Stači měnit vlajky na posedech a včas sem napsat vysledek:-)

Tak jsem se včera šla zase podívat, jestli je můj srnec živ a zdráv :-) (protože psát že jsem jela na lov je tak trochu nesmysl, jezdím spíš jak do zoo :-))) a jelikož minulou čekanou srnec na "svém místě" nebyl, zvolila jsem opět tu kazatelnu na rohu louky (vzdálená přes 300m od té původní co sedávám). No a co byste řekli? Samozřejmě, srnec se zvedl v pšenici proti tomu prvnímu posedu - to by miještě nevadilo - ale sešel tím obilím až dolů a vylezl na louku!!! Takže kdybych seděla tam co vždycky, už by byl doma. Jenže to je klasika - příště si tam sednu a on zas bude tady u toho co jsem seděla včera.. :-) Je to prostě mladej chytrák :-) Jinak tři srny, pan domácí Šavle a nakonec srna s tímmalým srnčetem. Srneček se na louce zas tak dlouho nezdržel a vrátil se do pšenice. Na to, že slušně pršelo, se srnčí vesele procházelo vysokým mokrým obilím, spíš než že by jim to mělo vadit se jim to asi libí, něco jako umývárna zadarmo asi.

Hlaváč - ale stihnu, ten nikam neuteče :-) 83 kroků je +- 62 metrů, louku máme posečenou, takže můžu pořádně natahovat nohy když to počítám.

Včera jsem vyjížděla za počasí "sem tam kapka", když jsem vylezla z auta, už pršelo víc a po usednutí na posed to už byl regulérní déšť. Na louce se procházel pan Šavle, v pšenici stála jedna srna. Pršet přestalo asi za dvacet minut, z lesa vytáhla další srna a hned bez dlouhého přemýšlení zalezla do té mokré pšenice! Srnec šel za chvíli za nimi. Tak už tomu nerozumím, jak je to s tím mokré-suché, vadí-nevadí.. :-) Pak ještě třetí srna, další na jiném místě u žebříku, slušný srnec a poslední srna. Ikdyž, na ten žebřík se začínám bát chodit, kolega poblíž před týdnem viděl "větší prase" a když jsem včera já viděla stopy, otěry na stromě (resp. v jaké jsou výšce) a "zhoblovaný" strom (jakokdyž loupe vysoká..) tak to nebude větší prase, ale nějaký mamut.. :-))
Ráno jsem jela na naši louku, hned vedle je kukuřice, tak co kdyby :-) V půl páté začal vřejskat z oplocenky kos, tak už tuším, co bude, chvíli lovím dalekohledem kolem prvního řádku kukuřice a už ji vidím :-) Nespolupracuje, pořád pobíhá sem a tam ale nakonec se v 4:50 hod zastaví a tím pádem končí.. Lišče fena, 4kg, na 83 kroků. Jo, třistaosma je třistaosma :-) Lovu zdar.

Dnes v 21h jsem střelil lišče. Přišla z kukuřice přes proužek ječmenu na 20 kroků pod žebřík. Letos třetí liška. Lovu zdar!

Jendo a to je právě to, s čím si dovolím nesouhlasit :-) Vždycky jsem tohle razila jako "svatou pravdu" - po dešti zvěř jde ven, všechno je mokré a "máčí" je to a nemají to rádi atd.. Ale! Už loňský a i letošní rok mě přesvědčil o tom, že to mnohdy není vůbec pravda a zvěři je to často úplně šumafuk :-( Jednou mi srnec vytáhl z řepky ještě skoro za deště (z domu jsem vyjížděla za drobného, cestou zesílil a přestalo až po půlhodině na posedu) a klidně si vlezl do mokré pšenice, čekala jsem, že půjde radši po cestě nebo aspoň kolejákem "v suchu", ale přešel ho a dál se brodil tím obilím! Jindy a jinde šla srna lánem dokonce za hustého a poměrně prudkého lijáku... Takže mám dojem, že už vlastně nic nevím :-(
Jinak samozřejmě pánové moc děkuji za Váš čas a snahu poradit, bohužel je to asi spíš "hra o čas", on se jednou prostě splete a na tu louku přijde :-)

Eriko né před ale hned po dešti. To zvěř vytahuje z lánu ,luk i náletů. To je mokré,kape všude voda a srnčí rádo na sluníčko a courá. Vyseď ho nebo našoulej, ale ránu na krk neriskuj. Víš jak to je a jak to bývá...S oporou se neboj střelit i dál, ta kule tam doletí, 308 ma na to má..Lovu

No, tak díky za tipy, ale není to tak jednoduché, jak si asi myslíte. Za prvé - pšenice je vysoká, srnec malý, takže mu z toho obilí kouká jen hlava, spíš tak třičtvrtě hlavy (v některých místech toho lánu dokonce jen půl hlavy). Nevím, jak ostatní, ale já tedy nebudu riskovat ránu na "domnělý" krk - který nevidím - s rizikem, že kule po "nasbírání" mnoha a mnoha pšeničných klasů změní dráhu někam do pr..yč, a to buď na hlavu (to už jsem u jednoho kusu viděla - neloveno u nás) nebo úplně kamkoli. Za druhé - před bouřkou se zvěř u nás stahuje do lesa zcela vyjímečně, resp. pouze v těch místech, kde je jen to obilí a jen ten les. Tady je hned vedle lánu řepka, takže srnec z ní večer vychází (pokud už není v pšenici třeba od dopoledne..) a ráno do ní zase zatahuje a když mě na jedné čekané zastihl déšť, šel samozřejmě tam (i proto, že to je do řepky blíž než do toho lesa). V neposlední řadě se srnec jednou zvedne v pšenici 20 kroků od cesty, jindy třeba 200 metrů. Taky musím respektovat směr větru, který podle míst, kde se srnec vyskytuje, "hraje" tak z 85-90% pro něj.. Ale klidně pište další rady a návody, třeba se budou hodit.

Já jsem střelil srnce na krk blízko hlavy jen jednou a od té doby už se tomu usilovně vyhýbám. Nechávám totiž trofeje na celé lebce a také potřebuji spodní čelist na přehlídku. Kdo seřezává jen na čelní kosti, tak asi dá na přehlídku zbytky do pytlíčku a neřeší to. Tenkrát jsem trefil snad druhý obratel, ale co to "oklepání" udělalo se spodní čelistí a spodinou lebeční, to byl děs. Následovalo opatrné vaření, obírání a bělení a pak snad hodinu řešení hlavolamu a lepení, při kterém padla celá tubička vteřinového lepidla. Takže za sebe takovou ránu vřele nedoporučuji... alespoň pokud nestřílíte nějakou prskavkou. Letošní první srnec tak do poloviny krku - a tam je to v pohodě. Jsem spíš pro tu Eričinu metodu - uchodit a vysedět ho :-)

Eriko taky souhlasím s figi střílet na krk jeto aj šetrnější a ten srnec si stebou už dlouho hraje

Mrknul jsem na jednu stranu revíru i na druhou. Na jedné straně koukají ze srnčího 3cm špičky slechů. Na druhé straně revíru je to lepší, tam jsou vidět skoro celé hlavy. Holé nepočítaně, srnci pouze dva... KOMBAJNY VPERJOOOOOD!!!

Figi a kam a jak? Stojí v pšenici a kouká mu jen hlava. To ho mám chytit do lasa?

Tak jsem včera změnila posed a sedla si o asi 400m vpravo od toho co jsem sedávala doteď. V pšenici směrem k horizontu srnec s jedním parůžkem (poprvé - a naposled - viděn v březnu ještě v lýčí ale taky daleko, tak nevím co přesně na té hlavě má ale nevypadá to ulomené, spíš úplně bez pučnice) a srna. Hned vedle posedu vytáhla srna s jedním srnčetem, ještě s puntíkama. Pak se objevila malá hlava v pšenici vedle cesty proti původnímu posedu - samozřejmě můj srnec, tak už se zase odstěhoval na "své" místo :-( Pak se na horizontu objevil pan domácí a šel jeho směrem, těšila jsem se, že do něj strčí (a třeba směrem ke mě :-) ale ten jouda ho úplně ignoroval, malej se "potopil" až po špičky slecha a velkej prošel tak dva tři metry kolem něj a nakonec vylezl na louku - kdybych seděla tam co vždycky, mám ho jak na dlani :-) Malej pořád stál, čučel, ani si nekousl do klasů, s tímhle mě fakt štve, všechny kusy se vždycky nějak někam hýbou ale tenhle vydrží třeba půl hodiny stát a čumět jak vejr :-( Pak se konečně pohnul, směr k louce, cestou objevil srnu (vodí dvě už dost velká srnčata) a začal ji prohánět. Toho si samozřejmě všimnul pan Šavle a šel ho zčerstva vyprovodit - k mojí smůle do řepky :-( Chvíli před odchodem z posedu začala šustit pšenice, vidět nebylo nic, takže patrně divočáci. Šustili šustili ale z obilí nevyšustili a nakonec kamsi odšustili. No i tak pěkná čekaná, ale ten srnec už mě štve :-) Ikdyž, částečně si za to můžu sama, když byl jeden večer na louce u toho žebříku, měla jsem vyrazit hned příští ráno nebo večer, to by byla šance, že tam ještě někde bude, ale já nebyla venku tři dny a to jsem tak nějak čekala, že bude zas bůhvíkde jinde :-(

Včera jsem byl omrknout řepky na kazatelně u křižovatky, jestli tam divočáci ještě jsou :-), když se kvapem blíží ty žně. Divočáky jsem slyšel v obou větších lánech, ale poměrně daleko. Pak vyšla na cestu srna se srnčetem a zajíc. V devět od dědiny po cestě přišli nějací dva turisti s bagáží. Když došli ke kazatelně, pod kterou mám opřenou trojnožku, začali si jí prohlížet a k čemuže to může sloužit. Tak jsem je se shora oslovil, že je to na podepření flinty, slezl dolů a názorně předvedl - agitátor roty hadra :-). Pak jsme se rozloučili, oni šli cestou mezi řepkou dál k lesu, já když už jsem byl pod kazatelnou, tak jsem šel asi 70 m na kraj louky. Když k ní přicházím, na druhé straně louky v zarostlém potoce cosi praská, tak jsem popošel kousek dál od řepky po levé ruce, kde chrochtali jedni z těch divočáků a čekal. Za chvíli z potoka na mě čučí černej flek, trojnožka roztažená, prohlížím ho v puškohledu, ale je už půl desáté, prase stojí ve tmě stromy zarostlého potoka, takže zda-li kňourek nebo bachyňka těžko říct, ale moc velké nebylo, a v tom... mě zvoní telefón. Divočák patrně není přiznivcem skupiny Offspring, které mám jako vyzváněcí tón, protože po prvních melodiích mého oblíbeného songu The Kids arent alright chvíli pobýhá zleva doprava pod stromy na kraji louky a pak několika rychlými kroky přeběhlo přes louku a hupslo do řepky. Mezitím se tlupa v řepce stále více přibližuje, tak típnu telefon - volá kolega ze sdružení. Chvíli čekám na divočáky z řepky, ale na kraji se otáčí a jdou pro změnu zpátky k lesu, jako každý den - ještě jsem kromě jedné bachyně z této tlupy neviděl žádný jiný kus, a to jsou tam každý večer a dobře rozeznatelní, protože kvičí v té řepce jak o život každý večer. Jelikož ráno vstávám, tak jdu pomale přes louku k autu, volám kolegovi, který mi sděluje, že ulovil dvě selata na druhé straně honitby. Po rozhovoru na konci louky docházím k remízku uprostřed louky a za remízkem za horizontem stojí daněla. Tak si ji tak 5 minut prohlížím a za těch 5 minut v dolní části louky v zarostlém potoce slyším další praskání a kvičení, ale na divočáky už nečekám, oni by stejně na louku brzo nevyšli.
Takže po včerejším večeru jsem přesvědčen, že nějací divočáci se z řepky asi vysečou :-), jen už aby to začalo :-).

Včera večer jsem si po měsíci pozorování a „pasení“ ,černé vybral odměnu v podobě loveckého zážitku. Počasí posledních dnů tady nepřálo návštěvníkům lesa a byl po celé dny relativní klid. To bylo asi příčinou , proč dlouho obeznaná a pravidelně pozorovaná tlupa černé přišla ještě za světla. V poloze ležmo jsem změřil jeden kus, který doprovázel bachyni se selaty a kolega Jarda zase jedno ze selat. Mimochodem to vypadalo jako by tlupa přiběhla z cirkusu. Poněkud světlejší bachyně s tmavými skvrnami nám tam chodila již loni v pozdním létě s pěti selaty a letos zase a zase jsou všechna skoro bílá s černými puntíky jako dalmatin. I to jediné loňské ,které jí zbylo , bylo světlé s několika černými puntíky. V následující vteřině po zaměření bylo po lovu. 33 a 15 kg. Trochu překvapením bylo, že mi ten 33 kg kus odběhl po ráně na vyšší komoru přes plíce, ještě asi čtyřicet kroků od nástřelu. Díky dané vzdálenosti a silnému barvení to nebyl v podstatě žádný dosled, leč od doby co používám W270 RWS KS je toto první kus, který opustil nástřel. A to jich za ty dva roky bylo několik desítek. Prostě průstřel přes plíce bez zásahu žeber a hlavních tepen , na vyšší komoru trochu dozadu je takový jaký je bez ohledu na použitý kalibr a munici. Střílel jsem z kopce asi na 60 metrů a zamířil jsem takto protože míření na nižší komoru nebylo díky mé poloze a terénu zcela jisté. Zdar Karel.

U nás nic páč je zima jak v Rusku. Včera večer bylo jen 5 stupňů! Jako na listopad asi pohoda, ale v červenci? Denně sprchne, fouká, tak doufám, že řepky ještě chvíli vydrží, aby byla ještě nějaká ta šance na prasátka bo teď je tma jak v pr.. pytli :-)

Dnes návrat z Turecké rivérii a po dlouhé chvíli zase bude čas jít do lesa. Jak to vypadá se žněma? Podle mojich informací neustále na vysočině prší a vše stojí, jak to vypadá jinde v ČR? To je skok z 38C na 13C :-(

Chlapi, díky za podporu :-) Ulovit srnce hned při prvním setkání nemusím (mám takhle vlastně uloveného jen jednoho, ostatní to byl boj kdo z koho a na dlouho :-) ale zas na druhou stranu strávit celou dobu odlovu na jednom místě mě už taky nebaví. Tak ráda bych se šla podívat taky jinam, ale nedá mi to a nakonec stejně jedu vždycky za svým "mrňousem". Jó kdyby člověk takhle naháněl nějakou medaili, tak neřeknu, ale kvůli takovému prckovi tolik hodin a nic.. :-)
Jinak dokud byl srnec v pšenici u řepky, vstával v půl páté ale šel vždycky do řepky, večer zas naopak, z řepky do obilí, ale do tmy nedošel ani na 200m (a koukala mu jen půlka hlavy). Teď díky většímu pohybu pana domácího (ten šavlovitý šesterák, předevčírem mi přišel na 50 kroků, ruce mi cukaly k flintě :-) se přesunul blíž k lesu a vylezl i na tu louku, což ale během jednoho dne může být zas jinak a srnec jinde..

Eriko klid, to je ta myslivost. Když ho střelíš na první čekané, nebude tě to bavit a kam budeš chodit potom? Jdi na něho ráno a nemusíš chvátat. Střelíš ho na té louce kolem půl sedmé. Vyleze ti ze pšenice jako jediný. U nás to takhle funguje. Až posečou pšenici a ztratí kryt,je to sazka do loterie. Buď ti ho teď o říji jiný srnec vyžene a ulovíš ho tam koncem září nebo vydrží... Tak Lovu.

No nevím jestli to do dnes patří,ale při ranní cestě ze vsi do bývalého ocelového srdce republiky:-) Ostravy jsem v poli spatřil něco hodně zvláštního:-),stálo tam zaparkované SUV a na střeše zelený stan s vlezem z boku a s přední strany okénko tak 30 na 30 ,vypadalo to jako pojízdná kazatelna.No neměl jsem moc času to očumovat abych v tom poli neskončil taky:-)No jo vynalézavost nezná mezí ,ale at to bylo myslivce či nějakého ornitologa nevím,každopádně mne to rozesmálo:-))

Ikdyž většinou razím heslo, že správný kapitán neopouští potápějící se loď, tentokrát to asi vzdám :-( Ráno bylo mizerné, lehounce pršelo - to by nevadilo. Pak mlha s viditelností do 100m - to by taky nevadilo. Ale předchozí odpoledne v lese řádili "řezači a tahači" stromů, což už bylo na nic, protože zvěř byla nejspíš rozplašená bůhvíkam, protože přišla akorát jedna srna se dvěma srnčaty, jinak úplně mrtvo.
Večer to bylo o něco lepší, byla jsem asi 20 kroků od posedu a už viděla svého srnečka - stál v pšenici asi 5 metrů od cesty a řepky (a tudíž asi 300m od louky a posedu). Pomalu šel doprava, čekala jsem, že se pak vydá tím širokým kolejákem dolů (neboť bylo po dešti a předpokládala jsem, že mokrým obilím se mu nebude chtět courat) ale kdepak, šel pořád dál, pak se zastavil asi 200m od cesty a 50 pod horizontem a dál ani krok, stál tam a čuměl jak bulík, ani si ničeho nekousl, nic, prostě jen zíral. Pak srna, srnec se srnou, vysoký špičák došel až na louku, pak se ten můj konečně hnul o něco dolů, ale pořád daleko a pořád byla vidět jen hlava no a nakonec tam ty hlavy byly dvě a už bylo prd vidět, takže ikdyby některý z těch dvou kusů vylezl na louku, už bych nevěděla, jestli je to on. Tak zas nic. Při návratu na cestě vedle řepky dva kusy - srna a "mrňous" srneček (roček), na hlavě nerovného šesteráka, fakt frajer.
Jak se sakra loví srnec, který "bydlí" v lánu pšenice a nechce se z něj hnout? :-)

Máme u nás v honitbě jaksi přejezevcováno,včera při návratu z čekané jsme s Arim potkali u hnoje dva velké a jednoho půlčíka a přestože jsem na ně svítil baterkou,tvářili se,že tam nejsme.A předevčírem mi jeden předvedl etudu "Lov myší ve vysoké polehlé trávě".Přál bych vám to vidět,hups a pak jednou tlapkou opatrně šmátral,jestli se to povedlo.Ostatně,vidět jste to mohli,kdybych nebyl debil a nenechal si foťák doma.(od vrat jsem se pro něj chtěl vrátit,ale jsem maličko pověrčivý a tak jsem to neudělal,blbec)Bylo by to víďo jak víno,protože byl ode mne 30 kroků za dobrého světla!Takovou šanci už mi Hubert víckrát nedá.
Včera bylo ostatně u hnoje nějaké srocení,o pár metrů dál bachyně se selaty,to bylo keců,když nás zjistila.Šla s námi hodný kus,my po cestě ,ona řepkou a nadávala nám do hajzlů.Arča sice tvrdil,že na ní vlítnem a dostane co proto("Jsme přece dva a ty jsi vůdce smečky"),ale rozmluvil jsem mu to s ohledem na selata.Asi si teď myslí,že jsem posera...

Letos se lišek urodilo, minule jsme se taky vraceli z čekané a okolo silnice běhala hned čtyři liščata. Jedno jsme přivezli domů, ostatní už si dávala větší pozor (kdybysme tam zůstali, asi by se ještě nějaké podařilo, ale už jsme se viděli doma :-) Druhý den se kolega přišel zeptat, jestli jsme kousek od toho místa nestříleli na prase, že když se vracel z čekané, našel tam barvu a tříšť. Nakonec z toho bylo taky lišče, které ulovil zas další kolega o nějakou chvíli před námi - takže na jednom místě pět liščat, z toho dvě ulovena.. Ono není divu, že je hodně lišek, protože mám dojem, že je letos velmi "úrodný" rok na myši, když jdu na žebřík nebo otevřený posed, tak to všude kolem šustí a piští že si člověk připadá jak v myší zoo.. (pro jistotu dodávám, že je mi jasné, že ty lišky nežerou jenom ty myši :-))) No nic, jdu se obléct a dám si další pokus na svého ročka, třeba přijde dneska dřív (jestli vůbec přijde a nebude stát zas pod řepkou :-(

Příští týden asi vyjedou družstevníci na řepku, jestli bude dobré počasí, tak se se vším pohne a zase bude všechno jinak, ale aspoň začne být na polích vidět i jinde, než jen na vnadišti.

Pavle Lovu zdar. Já byla včera ráno, klasika - srnec v lánu pšenice a pak milostivě nazdar do řepky. Večer jsem ani nikam jet nechtěla, nakonec jsme jeli oba. Podívaná parádní, nejdřív srnče kousek od posedu, pak srna se srnčetem, zkusila jsem dvakrát písknout a div mi na záda neskočil srnec (ten šavlák) :-) Asi si myslel, že to byla ona srna v dáli tak tam vyrazil. Chvíli se nic nedělo a pak z lesa rachot jako když tam šibuje lokomotiva - srna sípala spíš zoufale, srnec hučel velice nadrženě :-) Udělali mi dvě kolečka před posedem - pěkně jak v kině v první řadě :-) a zaběhli zas do lesa. Pak silný šesterák vlevo v dálce v pšenici, toho znám, ten se vždycky objeví jak duch v půlce lánu, ujde asi 20 metrů a pak tam stojí jak svatej na mostě a nakonec se zase "potopí" do obilí. Mazák, přece nepůjde někam na louku :-) Po deváté vytáhla srna a za chvíli za ní srnče (to co tam bylo při příchodu, nakukovalo na mě celou čekanou :-) a pak ještě jedno. Chvíli na louce a pak odešli obilím k řepce. Chystám se jít dom, páč už bylo prd vidět - jen jsem si domyslela, že kdyby mi něco přišlo, už to nepřečtu, tak tam byl :-) Sotva na 40-50 kroků od posedu, na 99% jsem si byla jistá, že je to ten můj roček, ale to jedno procento způsobilo, že jsem ho nechala odejít, protože na "Myslím si, že.." se střílet nedá, že.. No, každopádně je šance, že díky tomu, že začala říje, se bude pohybovat taky okolo lesa a tudíž louky, tak ho zítra ráno zas zkusím. (stejně bude zas v pšenici :-))) Myslím si, že by přišel dřív, ale vytáhl z míst, kudy se předtím prohnali ti budoucí milenci a nejspíš ho od kraje lesa strčili někam dál a proto se zdržel ("Jedničky" mi většinou vytahují zavelmi dobrého světla, ve 22 hod. to musela být nějaká divnost)

Dnes jsem střelil ročka,špičáka cca 3 cm "vysokého" a co provedla moje milovaná babička-osmička(prvně za ty leta,co to spolu táhnem),to bych nazval masakr motorovou pilou!Šikmo komora(játra ,srdce na hadry),na výstřelu to vzalo chrupavky na hrudní kosti a loket,zítra to nafotím a uvidíte.
P.S.Osma za to nemůže,kopyto jsem já!

To je k vzteku, když člověk potřebuje nějakého "většího" srnce, aby mi do toho mýho ročka trochu "strčil", tak nikde není a když zas potřebuju, aby si ho nikdo nevšímal, tak se nějaký objeví.. Předevčírem přesně tak. Srneček vstal okolo půl páté jako obvykle, pomalu coural mokrou pšenicí a měl slibně namířeno mým směrem, ale najednou se objevil ten "šavlák" (šesterák s krátkými výsadami, lodyhy zahnuté jak šavle) a nejdřív ho nahnal o něco blíž ke mě, ale pak se na něj vykašlal a srnec šel "pod ním" a takhle oba někam zmizli. Pak srna + 2 už moc pěkná srnčata a nakonec ještě jeden starší srnec, skoro dvojče toho prvního, taky šavle a výsady nic moc. Včera večer dva candáti (když se nedaří srnec, je potřeba najít něco, co se dařit bude :-))) a dnes se podívám k řepce, když bude hnusně, tak až ráno.

Dnes to vypadalo, že nebude o čem psát :-), byl jsem na čekané u vnadiště, kde jsem ulovil ve středu sele. V pátek bylo již opět sežráno, dnes opět nesežráno, takže pravděpodobnost, že přijdou divočáci byla tak 50 na 50. V půl osmé když jsem přišel vylezl z řepky přímo pod posedem náš kocour, takže po dnešku už má podmíňku s výstrahou :-). Do půl desáté jsem v řepce, ječmenu ani pšenici neviděl ani chlup, foukal poměrně silný a na dnešní poměry studený vítr, chtěl už jsem jít domů, že půjdu zkusit štěstí ráno, když najednou na vnadišti vidím pohyb, z počátku to vypadalo na zajíce, ale byla to liška, která patrně přišla na opodál zakopané vnitřnosti z divočáka. Přebiju na liščí patron SPCE a liška zůstáváa v ohni - třetí mnou ulovená liška od minulého pátku, a pak že nerostou :-).

Včera jsem se vrátil z chalupy. Mimo jiné jsem tam sklepal dohromady dva dřevěné sklopce (dneska je půjdu nastražit do revíru, třeba se za pár měsíců něco chytne, to tu kdyžtak případně poreferuju). Večer už nic, bouřilo mohutně a nešlo vyrazit. Ale ráno už bylo líp a svítil i měsíček. O půl čtvrté jsem nechal auto na polňačce a šlapal směr řepka. Po usazení jsem dvacet minut čučel do mlhy jak mlíko, rozhled sotva dvacet metrů. Ale se svítáním se to začlo trhat, takže po čtvrté už byl solidní rozhled. A liška nezklamala, "zjevila" se z mlhy po obvyklé trase a jala se myškovat. A protože byla výjimečně sympaticky blízko, já se jal pro změnu střílet. Zásah značila divně, pak točila kolečka na nástřelu, až jsem se rozhodl zkrátit vzdálenost a dostřelit brokem. Už nebylo třeba, než jsem došel, zhasla. Úlomek, postát nad úlovkem a veliká radost. Druhá liška za týden! A hurá k silnici - kamarád seděl o kus dál a taky od něj padla rana. Byl jsem zvědavý, co přišlo jemu...prý taky liška.
Jinak tedy: loňský drobný lišáček, vstřel zadní komora, výstřel přes játra, savažka, 100m rovných. Po téhle raně schovávám zbytek patron (SaB) na střílení do terče a začnu střílet novou krabičku. U savažky jsem byl z 90% zvyklý na jediný účinek - "vše v ohni". Zbylých 10% odběhlo 10-30 metrů. Ta stará krabička má jakési podivné výpadky kvality co se ranivosti týče a zvěř blbě značí a daleko odbíhá. U tohoto střeliva první "kazová" krabička. Ta další už bude určitě v cajku.
Lovu zdar!

Radku,,Lovu,, a tak pokračuj.Zdenek.

Právě jsem byl zkontrolovat vnadiště, na kterém jsem předevčírem večer ulovil to sele a bylo zase vyluxováno. Zajímalo by mě, jestli to byli ti samí divočáci nebo jiní.

Jo teplíčko je všude, akorát kámoš, co jel na týden do jz čech, ten si užil kosna celá týden, slejvance, holt republika krásně udržuje teplotní rozhraní. Dnes jsem se zchladil v bazénku celé odpoledne, tak večer vyrazím. Po divočácích je stopy a otěrky na stromech, pohyb neviděl rachot neslyšen. Od zítřka snad konečně změna a začne se postupně ochlazovat.
Srnčí ted skoro nevylézá

Matěji, Matěji, již Vrba psal o tom, že první zajíc má být dle starých myslivců "hříšný" - a taky zdůvodňoval, proč to hřích skutečně je - že totiž ani ten nejvyvinutější březňák v tuto dobu ještě nemá ty správné pekáčové rozměry. Jinak můj včerejší večer byl stejný jako Tvůj předvčerejší. Po parném dni se v době, když jsem chtěl jít do lesa, setmělo, blesk stíhal blesk a liják jak z partesu. A to jsem si byl v lese s vnoučaty připravit "hnízdo" - ve smrkovém náletu jsem si vyřezal plácek s výhledem do protisvahu, kde je šikovná paseka. V průběhu let je to už třetí "hnízdo" u stejné cesty, podle toho, jak vznikají nové paseky a staré postupně zarůstají. Člověk nemusí vždy sedět jen na posedu. A v těch pasekách jsem již střelil dobrého 7letého, na jedno světlo slepého srnce, slabou srnu čiplenku, srnče a 2 prasátka - kolik jsem toho tam již viděl a pustil bez rány, to bych ani nespočítal a jen mne mrzí ten zážitek, když mi jednou na samou tmu přeběhli po cestě prakticky pod nohama 2 pytlačící psi a já nemohl nic dělat...

Včera jsem jel před bouřkou, která nakonec nepřišla, poseďět ke kukuřici. Foukal poměrně ostrý vítr, tak jsem toho v kukuřici moc neslyšel. Před devátou jsem pojal podezření, že přes veškeré šustění něco za zády u cesty šustí jinak, tak jsem slezl z kazatelny a šel se podívat na cestu, asi 80 metrů daleko už ryla selata. Bohužel většina selat už byla v potoce a pšenici, takže já už jsem viděl přecházet povětšinou už jen vetší kusy, ale i přesto jsem 2x mířil - na posledního kňourka a na sele s větším kusem zhruba uprostřed videa ve Videích, ale střílet na té cestě se mi nelíbilo, tak jsem nakonec nestřílel. O célé údalosti jsem natočil několik videí, které jsem spojil do jednoho velkého - no to spojování je asi vyšší dívčí nebo na to nemám dobrý software, ale některé záběry jsou myslím celkem slušné. Dnes jim půjdu naproti a uvidí se, kdo z koho :-).

Tak ráno jsem jela před třetí, holka statečná prošla lesem a na posedu pohoda. Prvního srnce vidím (resp. odhaduju, protože je ještě šero) daleko v ječmeni, zatáhne do řepky, ani se dlouho nezdrží. Asi starší kousek, co se nerad ukazuje. Pomalu se rozednívá a před pátou vidím zase daleko (250m cca) kus, snažím se ho přečíst, asi srna. Moc si "jí" nevšímám a čekám, kdy a kde se objeví ten můj a když ona srna popojde z vyššího ječmene do nižšího a natočí hlavu z profilu, vidím zřetelné pučnice a parůžky - můj srneček! Jsem z toho jelen, krk má jak min. dvouletý, obličejovu masku s dost výraznou větrníkovou skvrnou.. No, letos je nějaký divný rok a "Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo.." neboli staří srnci mají hlavy jak dvojky, ročci jako dvouletí, prasata courají ve dne, lišky taky.. To je doba, co? :-)
No, zpátky k lovu, vlastně nelovu, protože ten srňór samozřejmě nikam nešel, resp. ne za mnou, ale do řepky. V duchu mu říkám "Nechoď tam, jsou tam prasata, sežerou tě!" a ikdyž se tvářil, jakoby mě slyšel a fakt se mu tam moc nechtělo, nakonec zalezl. Dloouho ho ještě pasu asi 20m v řepce, pak na něj kašlu a jedu dom. Předtím než slezu z posedu se ještě v dálce objeví půlslecháč, tak aspoň něco.
Odpoledne po práci jsem se pustila do výroby záštity, protože když nejde srnec za Eričkou tož musí Erička za srncem, zítra ji píchnu pod roh řepky do toho ječmene a ikdyž je tam na prdlajz vítr, třeba to vyjde :-)
Radku Lovu zdar.

U nás teď posekali příkopy u silnice. To se sice děje každý rok, ale nikdy předtím jsem neviděl, aby divočáci ten posekaný příkop rozryli až po asfaltovou vozovku - co v tom makadamu hledali, to ví Bůh a svatý Hubert. A jelikož po dlouhé době nelilo, šel jsem si večer sednout na blízký posed. Vydržel jsem do půl jedné a kdybych se nešel vyčůrat, tak bych neviděl ani ptáčka. Tak jsem si poté ještě udělal po té inkriminované silnici ještě procházku 2 km tam a 2 zpátky, ale krom 1 kusu srnčího nic. Vypadá to, že kdybych se měl živit lovem, tak asi chcípnu hlady.

Dnes vlastně už včera jsem vyrazil bez ambicí :-) kvůli větru unavenej jak "Yorik při 35 stupních" na kazatelnu, ze kterého jsem točil a fotil toho daňka. Včera divočáci vynechali návštěvu, i když po dešti šli 100 metrů od něj ještě za světla, ale vnadiště bezpečně obešli a zmizeli v moři obilí - viděl jsem je, když jsem tam seděl včera mezi dvěma dešti asi tak půl hoďky. Dnes když jsem šel na posed tak po cestě jsem zvedl z pšenice mého krále revíru, je tam pořád :-), během večera se ještě párkrát ukázal, když honil v obilí ostatní srnčí. V půl desáté se na horizontu nejprve objevil daněk, ale měl na spěch, protože za ním to už šustilo. První vyšla z řepky do ječmene bachyně, ale z vesnice byl řev, jako by tam někoho vraždili, tak opět zalezla do řepky a šla směrem ode mně podél meze - to už vítr foukal z řepky. Na druhý pokus vyšla bachyně asi 120 metrů a ječmenem přetáhla včetně na pohled pěkných selat a jednoho dalšího většího kusu do pšenice, co jsem měl po pravici. To už zase vítr šel skoro k nim, ale obešli mně zase ječmenem a vyšli na vnadiště. Takže první fáze lovu byla hotova, teď ještě aby vylezl trošku měsíc, protože vnadiště bylo zrovna na rozhraní stínu, navíc všechny selata +- 8 kusů a jedna bachyně v jednom chumlu. Čekal jsem asi 15 minut a když bachyně odešla a selata už po vnadišti chodila samotná a hledala ještě zbytky, tak jsem jedno vybral a vystřelil. Sele zůstalo v ohni, rána přes plecka, účinky vyfotím a jestli bude co, tak zde vystavím, protože na první pohled žádný výstřel vidět nebyl, ale sele barvilo fest. Sele mělo v živé váze 18 kg.

Tak další ranní čekaná na srnečka, sice bez úspěchu, ale pěkné to bylo. Jela jsem dřív, takže na posídku jsem chvíli po půl čtvrté. Viditelnost je i tak už celkem slušná, bez problémů obeznávám kus v ječmeni cca 250m daleko, tuším, že je to srna. Druhý kus vidím o asi 50m výš, tedy blíž k řepce, to bude asi můj kandidát lovu, jenže okolo 4té zatahuje do řepky. Blíží se půl pátá, světlo už je denní a najednou vidím vedle řepky tmavou skvrnu. Aha, další srnčí, pomyslím si (na tu dálku - cca 300m) a zvedám dalekohled, abych se podívala, co je zač. A čumím jak tele na nový vrata, protože to není srnec, ale prase a dokonce tři :-) To jedno je schované v prvních řádcích řepky, takže z něj vidím jen černý stín, druhé je akorátní lončák a třetí "mašina jak bejk" (neboli - můj oblíbený výraz :-) - nechutná hemela), odhaduju dobře přes metrák, bachna. Chvíli se cpou ječmenem, pak jim docvakne, že už je vlastně světlo a bleskově mizí zpátky v řepce :-) Sedím skoro do šesti, ale už nevidím ani ň (krom té srny, která nakonec projde obilím a proběhne mi sotva 20 kroků kolem posedu). Jedu domů před půl sedmou a tentokrát ani můj starý známý srnec nestojí nikde v obilí kolem cesty. Ale i tak pěkné, prasata jsem za světla neviděla snad sto let.
Zítra pojedu dřív, nebude-li pršet (a nebude-li, tak nezmoknem :-) pokud "to dám" a projdu ještě potmě lesem zarostlým "jak prase" abych byla u pšenice dřív a třeba se tam nějaký čuník zamotá :-) A nebo se konečně můj srneček splete a půjde dolů. Jestli ne, tak to vzdávám a počkám, až tu řepku srazí dolů.

Figi, nedělám si iluze o nějakém zdlouhavém obeznávání většiny myslivců. Prostě mrknou na hlavu, něco tam je a aby neutekl tak se rychle loví. Pomýlit se mohou i zkušenější myslivci než jsem já, což jsem právě slyšel z těch vyprávění :-). Já sice lovím vždycky až na desátý pokus, protože si říkám, že když přišel dnes, přijde i zítra, jenže jak už už se to tady kdysi taky diskutovalo, jedna věc je to, co tam skutečně stojí a jedna věc co tam člověk v danou chvíli vidí :-).

Paličkáč přece vypadá naprosto jinak, než srna. Paličky či výrazné lišty nebo pučnice narostou starým srnám.
Paličkáč má naprosto jinou hlavu, krk, tělo, chování, pohyby, zkrátka úplně vše. Naco hledat střapec ?

Tak včera u nás bylo 35 ve stínu, takže dnešní nezanedbatelné ochlazení o dobré 4 stupně bylo opravdu znát :-).
Na chození zvěře a divočáků tuplem tyto vedra u nás nemají žádný výraznější vliv, pač chodí celý večer a noc opravdu všude jako v jinou roční dobu v jiném počasí, ale možná je to tím, že divočáci teď jsou opravdu všude, stejně jako v jinou roční dobu a v jiné počasí, takže žádný vědecký závěr z toho vyvodit nelze :-).
Tomio, ty už nikam nechoď, nebo budeš mít nalovených víc divočáků než já, což bys mě naštval. Nebo to přijeď vystřílet k nám :-).

Tak dnešní ranní čekaná byla opravdu luxusní :-) Na posed usedám okolo 4té hodiny a hned vidím v ječmeni asi 200-240m přede mnou srnčí - srna, dvě srnčata a třetí kus? Na hlavě nic nevidím, ale "rozteč" slechů dává tušení, že to bude můj roček. Srna odchází, srneček za ní nejde, popochází k cestě, zaklínám ho, aby na ni vylezl a šel kousek dolů, ale kdepak, zaleze do řepky :-( Pak vlevo (zase daleko) moc dobrý silný šesterák, chvilku bloumá sem a tam, pak si nabere trávu s obilím mezi paroží, že vypadá jak v čepici :-) a jde směrem nahoru nadruhý roh řepky, kde prohání srnu. Najednou z míst, kde špičák zmizel, vyskočí srna. Za chvíli za ní můj srneček, zatímco srna stojí v kraji řepky, srnec zamíří až do pšenice a oba upřeně kamsi zírají. Zírám taky a už vidím v kolejáku cosi hnědočerveného, jak hopsá směrem k louce. Je po páté, světlo už denní a tak nemám problém zjistit, že sleduju lišku! Srneček jde chvíli v jejích stopách, ale pak se vrací na horizont. Liška mi zmizí ještě před koncem kolejáku - asi uhnula do bočního směr vpravo v bok. Nečekám, že by se ukázala, ale když za chvíli mrknu vpravo, už jde přes louku. Vzdálenost asi 50m. Je celá mokrá, zdá se mi, že něco nese, koukám dalekohledem a opravdu drží v mordě kapitálního hraboše (či jinou myšovitou potvoru). Zastaví se, koukne mým směrem a pomalu zatahuje do lesa. Na flintu ani nepomyslím, nějak se mi nechce lovit :-) Zajímavé, když mi zmizela v kolejáku, ještě nic neměla, takže snídani musela ulovit během ani ne 5ti minut na úseku cca 50ti metrů pšenice. Je fakt, že myší je u nás letos požehnaně, až mě to štve, když sedím na žebříku, pořád to všude kolem mě a pode mnou a za mnou (div že ne i nade mnou :-) šustí a piští. Před šestou to balím abych byla včas v práci, ještě kouknu doleva a znovu v ječmeni ještě poslední srnčí hlávka - stačí rychlí pohled a vím, že je to "půlslecháč", tedy špičák nad slecha, roček, kterému chybí polovina pravého slecha. Jedu domů a z polňačky vidím opět stejného srnce, akorát je dál než včera - to jsem se taky vracela později, tak dnes nestihl dojít až k cestě :-) Opět mu mávnu a pozdravím ho, zase jen stojí a kouká. No a zítra nejspíš hurá znova :-) To by bylo aby se srneček zase nespletl a nepřišel až dolů :-)
Všem úspěšným Lovu zdar.
Jinak u nás momentálně 32 ve stínu, kolega včera naměřil na sluníčku 52 :-( Hnus velebnosti, proto chodím radši ráno :-)

Já o víkendu maximálně lovil bronz na kůži, protože v těch hicech tu na vysočině v málokdy výdaných teplotách k 31-32C. Natož pak něco lovit. Dnes už je to příjemnější o 8C méně, tak bych mohl vyrazit.

Včera navečer se přihnaly mraky, tak jsem jel jen na chviličku z večera. Během hodiny a půl mně přišel na vnadiště daněk špičák, o něco dál daněla a mezi nimi v jednu chvíli pobíhala v ječmeni dvě liščata. V půl desaté začalo pršet, tak jsem mazal domů.
Po nočním dešti jsem byl přesvědčen, že divočáci vezmou řepu útokem, tak jsem se donutil vstat a vyrazil jsem ve tři k řepě a kukuřici. U řepy nic, ani šlápnuto, kukuřice kolem řepy tichá. Tak jsem se přesunul na kazatelnu z druhé strany kukuřice asi 200 m, po divočácích nikdě žádné stopy. Hned po vylezení na kazatelnu se podívám na cestu mezi dvěma lány kukuřice, po které jsem přišel, a na cestě něco sedí - na první pohled to byl zajíc, na druhý přes dalekohled liška. Než jsem přebil na náboj na lišku, tak lištička zmizela v kukuřici. Pač jsem byl přesvědčen, že je to hloupé lišče, tak jsem byl pořád připraven. Po minutě přes cestu stejně jako liška přeskočila patrně lasička. Půl hodiny jsem pozoroval srnčí v dáli v pšenici, a najednou vidím zase pohyb na cestě mezi kukuřicemi - lištička se vrátila, tak flintu do ramene a padne výstřel. Liška po SPCE :-) zůstala v ohni. Chvíli ještě čekám na prasátka, ale divočáci se asi vypařili s párou, co šla z polí :-), tak jdu ještě k rybníku se podívat, jestli tam někde neleží nějací divočáčci, ale kromě černého čápa a kačen už nic nevidím.
Druhá liška od pátku a čtvrtá viděná, za posledních pár dní bych se uživil i jako lovec kožešin :-), skoro dva roky (minule jsem chybně napsal rok a půl :-)) nic a teď dvě ulovený lišky za 3 dny.

Jendo, jestli budeš kus stahovat ze škáry, udělej, prosím, pár snímků účinků. Mám tyto Noslery připravené do 8x57IRS, tak bych rád pro informaci věděl, co mne čeká:-)

Já se teď - upřímně řečeno - skoro bojím lovit. V pátek večer mi přišel odstřelový srnec až pod posed. Špičák po slechy, věk možná 2, ale spíš 3 roky. Jenže pokud v těchto hicech nemám jistotu, že se dokážu úlovku hodně rychle zbavit, raději nestřílím. Než seženu odvoz, než zjistím, komu ho budeme prodávat /a v sobotu či v neděli to může být někdy problém/, mohla by zvěřina ne uzrát, ale přezrát až do nepoživatelnosti, o případném dosledu ani nemluvě...

Včera jsem vyrazil na čekanou, která se protáhla až do teď, takže taková fotopast naživo. Jako skoro vždy jsem nic neulovil :-), divočáci v řepce kolem kazatelny prošli za tu noc 5x, od půl devaté do půl jedenácté kvičeli pod posedem, o půlnoci přišla druhá tlupa do potoka, ve dvě šli z potoka na vnadiště, ale asi sem jim nevoněl, tak na vnadiště nevyšli, ale jedné bachyni to nedalo a ve tři se vrátila, požrala obilí a pár řep a odešla. Daněk špičák prošel 3x. Ta řepka je letos úplně marná :-).